Být či nebýt, to je oč tu běží. Převládne ve vás lidskost, nebo bestie utržená ze řetězu?
Nová hra od vývojářského studia Dontnod Entertainment jménem Vampyr se právě probudila k životu a lační po krvi. Jak moc se povedl ambiciózní projekt, vývojářů Life is Strange, nabízející desítky hodin zábavy v temném, nemocí nasáklém Londýně? Uvidíme. Hra začíná, povstaňte doktore Reide, město už čeká.
- Vychází na: PC (testovaná verze), PS4, Xbox One
- Datum vydání: 5. června 2018
- Žánr: Akční RPG
- Engine: Unreal Engine 4
- Česká lokalizace: Ne
Začátek konce
Londýn. První světová válka je téměř u konce. Objevuje se ale jiná hrozba. Celý svět bojuje s největší nákazou, kterou kdy lidstvo pamatuje - španělskou chřipkou. Tato nemoc se nevyhnula bohužel ani Anglii (Bůh ochraňuj krále!) a vsákla se do ulic její metropole.
Probouzíte se na konci vaší lidské cesty v masovém hrobě, aby vaše druhá životní etapa mohla teprve začít. Lačnost po krvi se pro vás stává denním chlebem a zároveň utrpením. Nevíte, co se stalo, a hlavně čím jste se stali. Po kousnutím upírem se ve vás ale probouzí zvíře, které chce lovit.
„Dostane se bestie dříve či později ke slovu nebo dokážete odolávat až do samého konce? Rozhodnutí je jen na vás a věřte mi, nebude to nic lehkého.“
Doktor Jonathan Reid, za kterého hrajete, je uznávaný lékař s odborností na transfuzi krve (jak příhodné). Momentálně se ovšem nachází v situaci, která by se dala popsat jedním slovem – paradox. Doktor, zapřisáhlý, že bude pomáhat zachraňovat lidské životy se stane vampýrem, který k existenci potřebuje lidskou krev. Snažíte se tedy potlačit v sobě temného pasažéra, který by vás mohl jednou celého pohltit. Dostane se bestie dříve či později ke slovu nebo dokážete odolávat až do samého konce? Rozhodnutí je jen na vás a věřte mi, nebude to nic lehkého. Žízeň, kterou neuhasíte? Tomu se dá jen stěží odolat.
Doktor, který vám pije krev
Musím se přiznat. V prvních deseti minutách moje zklamání nemělo konce. Úvodní prolog byl pro mne doslova utrpením a kdybych měl hodnotit jen ten, Vampyr by ode mne dostal klidně jen 3-4 body. Atmosféra, na kterou jsem se to dlouhé čekání těšil, byla potlačena neuvěřitelně stupidním voiceoverem. Ve vůbec prvním souboji berete nůž do ruky a útočníka bodáte do různých částí těl a při tom se mu téměř hystericky omlouváte. Běžíte dál a v uších vám zní klišé typu „co jsem to udělal?! Co jsem to jen udělal?!“, abyste hned toho dalšího nebožtíka zmasakrovali úplně stejně. K tomu si připočítejte pár snah o silný „Epický“ začátek a je vymalováno. Naneštěstí, tyto pokusy působily spíše komicky, než aby navodily atmosféru, a já už jen čekal, kdy se spustí nějaká ta rocková opera anebo se na scéně objeví alespoň Daniel Landa.
Naštěstí po prologu se atmosféra a kompletní pojetí hry postupně vylepšuje. Právě v tomto okamžiku teprve začíná to pravé hraní na upíry. Jistě, někdy se autoři nevyhnou onomu brakovému stylu, ale zase na druhou stranu jde o upírské téma. Zde se na nějakou tu béčkovost hrát prostě musí a Vampyr s tím docela slušně balancuje.
Oko za oko, tesák za tesák
Vampyr je poctivý, akční RPG titul se vším všudy. Sbíráte spotřební předměty, craftujete, nechybí ani dovednostní strom, mluvíte s lidmi a vaše činy se neobejdou bez následků.
Jako první bych se rád rozepsal o vašem vlivu na okolí. Na vašich cestách se seznamujete s lidmi z celého města. Nejedná se ovšem o „kulisové“ postavy. Každý z těchto charakterů má vlastní příběh a je propojen s mnoha dalšími. Všechny mají ale něco společného. Stanou se součástí vašeho jídelníčku nebo vám budou k užitku jinak? Právě toto dilema se stává nejzábavnějším prvkem z celé hry. Vy sami totiž na vlastní oči poznáte, co se stane, když nějaký z obyvatel náhle „odejde“. Když už k tomu má dojít, tak kterého vyberete? Zvolíte si nějakého darebáka, který by si zasloužil určitě zemřít, ale jeho zdravotní stav není na takové úrovni a neposkytne vám tolik důležité energie jako mladá dívka, která nikomu nikdy nic neudělala. Doslova se budete trápit nad tím, kdo si vyslouží váš poslední polibek. K vašemu finálnímu rozhodnutí vám pomůže klasický dialogový systém, ve kterém si volíte otázky a odpovědi, hodící se k odhalení jednotlivých charakterů.
„Zvolíte si nějakého darebáka, který by si zasloužil určitě zemřít, ale jeho zdravotní stav není na takové úrovni a neposkytne vám tolik důležité energie jako mladá dívka, která nikomu nikdy nic neudělala.“
Když jste rozhodnuti, že daná postava se stane vaší oběti, je načase ji uchvátit. Tím, jak získáváte zkušenosti, získáváte i úroveň uchvácení (mesmerize), díky kterému se budete moci zakousnout do lidí se stejnou nebo nižší úrovní. Na ty ostatní budete mít ještě dost času. Dávejte si ale pozor, podobně jako například v Dishonored, budou mít vaše volby vliv na okolí, lépe řečeno na jednotlivé oblasti. Pokud v jedné z nich vysajete všechno, co se hýbe, stane se toto místo semeništěm Skalů.
Doma je doma
Na svých cestách za odhalením toho, kdo stojí za vaší „proměnou“ a co to má všechno společného s nákazou sužující město, se setkáte s mnoha protivníky. Na jedné straně se dostanete do křížku se samozvanými lidskými ochránci města, kteří se snaží onu upírskou verbež vyhladit, a na straně druhé, půjde právě o tu upírskou verbež zvanou Skalové. Skalové jsou jakási nižší forma upíra, která moc rozumu nepobrala, ale jsou jako trpaslíci – množí se rychle. Jsou téměř po celém městě a chtějí se napít. Druhá sebranka ochránců města nedělá mezi těmito bestiemi a vámi, kultivovaným vampýrem, rozdíl. Různorodé partičky s plamenomety, loučemi nebo třeba s velkým krucifixem se můžou pro vás stát pěknou výzvou. K boji používáte zbraně zahrnující jak ruční, tak střelné, ale i nově nabité upírské dovednosti. Tou hlavní je čarovný úskok (nejedná se vlastně o zbraň ale o obranu), bez kterého se neobejdete. Doslova totiž udeříte nepřítele a než se vám pokusí úder opětovat, proměníte se v černý dým a v mžiku (ano, zase to Dishonored) se objevíte o kus dál. Dále zde máme různé druhy útoků či zakousnutí se do nepřítele, čímž ho oslabíte a vy naopak díky tomu zesílíte. Musím říct, že jde časem o dost repetitivní hraní, protože na normální pěšáky, ale i bossy platí vesměs to samé - udeř a zmiz. Škála zbraní neurazí, ale ani nezaujme. Dělí se na tři kategorie: Obouruční, na blízko a na střelné. Každá ze zbraní na blízko má svou sílu úderu a úroveň obratnosti (střílení nějak nebylo nic pro mne). Palice tak například vezme soupeři víc zdraví než malý nůž, ale máchnete s ní třikrát a musíte si dát pauzu, dokud se vám opět neobnoví stamina. Na stejném principu funguje i upírská mana pro upírské dovednosti.
Ve hře nechybí samozřejmě ani vývojový strom schopností. Ten se objeví v okamžiku, kdy ukončíte všechny boje a cesty a vydáte se do svého úkrytu na zasloužený odpočinek. Tato místa si postupně otevíráte po celé mapě, a tak se nemusíte dlouho plahočit přes celé město. Jelikož jste upír, spíte přes den a v noci „žijete“. V okamžiku kdy si lehnete na postel, se objeví menu a vy máte možnost všechny svoje zkušenostní body, které jste za uplynulou noc nashromáždili, vyměnit za zdokonalování dovedností. Ve vašem krcálku si také můžete vykraftovat nějaké užitečné věci či vylepšovat zbraně, což se hodí, neboť nepřítel je stále silnější. Nejdůležitější věcí, která se po vašem ulehnutí na lože a následném probuzení stane je ta, že se aktualizují všechny vaše činy v jednotlivých čtvrtí (zakousnutí postav, rozhodnutí atd.).
Jiskra v oku
Podíváme se teď na kobylku hratelnosti a audio-vizuálu. Vampyr nevypadá vůbec špatně, ale určitě by to mohlo být lepší. Ze zpracování městských uliček je vytěženo maximum, o tom žádná. Londýn je udělán kvalitně a na hráče působí hezky reálně a hlavně depresivně. Temná místa, špinavá zákoutí jdou ruku v ruce s atmosférou, která se prostě povedla. Na druhou stranu všechny ty ostatní části jsou navrženy při nejmenším nešťastně. Postavy se například šíleně krkolomně pohybují. Hlavní hrdina komicky běhá a pokud rychle změníte směr, působí jako by sjížděl svah na lyžích. V rozhovorech to taky není nějaké terno. Osoby jen stojí a koukají do prázdna. Mimika je na bodu mrazu, a i když se aktéři dabující všechny charaktery snaží, jak jen můžou, působí to všechno přehnaně a nepřesvědčivě. Momenty, které jsem popisoval z prologu se sice už dále neobjevují, ale tu a tam pár okamžiků vyzní úsměvně místo toho, aby navodily určitou úroveň dramatičnosti. Korunu tomu dávají vaše monology, které jsou příšerně otravné. Další vadou na kráse jsou scénáristické mezery. Jonathan Reid vypadá sice jako gentleman, ale na obličeji mu pulzuje velká žíla, jenž značí, že nebude zdravý. Tomuto přesvědčení rozhodně nepomáhají ani jeho doruda zbarvené oči s bílými zornicemi. Minimálně alespoň v nemocnici by si mohli povšimnout toho, že s panem Reidem není něco v pořádku. Těchto momentů je ve hře docela dost a kazí to celkový dojem, neboť to dělá z většiny postav nevšímavé tupce.
Posledním bodem, co se audio-vizuálu týče, je poměrně nešťastná optimalizace. Hře klesá snímkování a docela často se mi stalo, že počet snímku klesl na tak nízké číslo, až sem si říkal, jestli nesleduji nějaký film z dřívějších dob. Není to ale nic, co by se nedalo časem vypilovat. Stejné problémy jsou i na konzolích.
Tak kolík?
A vy se ptáte, jak se Vampyr tedy povedl? I když mi pár věci dost pije krev neznamená, že jde o špatnou hru. Téma a příběh jsou poměrně zajímavé a stejně tak i zasazení. Atmosféra je hustá tak, že by se dala krájet. Zápory vidím ve zpracování, díky kterému hra místy působí jako béčkový brak. Prostě z ní není cítit ona magická přirozenost, kterou by si jinak zasloužila. Celkově vzato jde ale o nadprůměrný titul, který si své hráče určitě najde a dokáže zabavit na dlouhé hodiny. Díky různému přístupu k hraní je určitě lákavá i znovuhratelnost a to je něco, co rozhodně není k zahození.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.
Verdikt
Vampyr se rozhodně nemá za co stydět. I přes průměrný audio-vizuál se mu podařilo vytvořit živý svět postavený na zajímavém herním mechanismu s plný důležitých rozhodnutí, která mají dopad.
