Recenze Zaklínač 2: Vrahové králů - Legenda pokračuje

Po dohrání prvního dílu Zaklínače jsem neměl jinou možnost, než se hned vrhnout na pokračování. Jelikož mě Sapkowského svět naprosto zaujal, tak jsem se na nový díl neskutečně těšil. Zaujal mě stejně jako jeho předchůdce nebo byl trpkým zklamáním?

Místo klidu zase krev

Geralt již na konci prvním dílu uvažuje o tom, že by si na chvíli odpočinul. V závěru hry ale vidíme, že se krále Foltesta pokusil zabít nájemný vrah. Po odkrytí kápě a následné pitvě zjistíte, že po oblíbeném vladaři jdou ti, kteří jsou vám v boji rovni. Od tohoto momentu jste prakticky Foltestovou ochrankou. Problémy v říší rostou a proto musí král jednat. Vyrazí proti vzbouřencům, kteří využívají královi děti jako trumf. Spolu s vladařem dobýváte hrad La Vayette, kde jsou vězněny. Zde se poprvé setkáváte s drakem a spoustou dalších postav, které vás budou provázet dějem. Po celkem náročné cestě, při které obdržíte slib zaslouženého klidu s vaší láskou, se konečně dostáváte k dětem, pro něž jste přišli. Pár momentů nepozornosti a král je zabit. Umírá vám v náručí. Na vaší smůlu hned po jeho smrti přichází do místnosti skupina zbrojnošů. Klid se tedy nekoná. Geralt je neprávem považován za královraha a je jen na něm, aby své jméno očistil. Jak vidíte již na začátku hry, tento díl se bude odehrávat víc na politické notě. Lov tedy ustoupí trošku stranou pletichám, vraždám a hlavně dialogům. Příběh jednoduše navazuje znovu na určitou část knižní ságy.

Vedlejší úkoly a lov nestvůr jsou zde na celkem povedené úrovni. Sice jich není mnoho, ale i přesto v kvalitě a originálnosti dosahují kvality prvního dílu. Pro příklad uvedu jeden z nejzajímavějších. Podivný muž žijící u opuštěného lomu po vás požaduje skutečně velké množství pér z harpie. Poté co mu donesete vše, co žádá, uvidíte skutečně zajímavé překvapení. Škoda je že když si zvolíte cestu Vernona Roche, tak nemáte tolik úkolů na cestě lovce netvorů.

Pro ty, kteří se snad bojí, že by naprosto zmizela oblíbená možnost volby, je uklidňující, že Geralt má stále před sebou desítky rozhodnutí, které mohou kdykoliv změnit příběh k nepoznání. Nyní se vám ukazují krátké kreslené videa, jenž ukazují váhu vašeho rozhodnutí na pomyslných miskách osudu. Někdy vaše volba někomu zachrání život, jindy zas ušetří váš drahocenný čas.

Hlavní linie je ale o něco dynamičtější než v minulém díle. Což beru jako velké plus, protože hráč již nebude nucen 25 hodin běhat od čerta k ďáblu. Škoda jen, že to zkracuje herní dobu právě o 25 hodin, jenž byly k dispozici v minulém dílu. Je celkem smutné, že se již v prvním aktu rozdělí. Hráč ztrácí možnost poznat při prvním průchodu většinu míst z druhé větve příběhu. Neutralita zde jednoduše nemá tolik prostoru jako dříve. Vedlejší úkoly zde nejsou moc obsáhlé a prakticky se vezou na stejné vlně dynamiky jako primární větev příběhu.

Pitva netvora

Jak jsou na tom netvoři? Jejich skladba se značně změnila, z původní sestavy zůstali snad jen utopenci. Nová paleta ale za tou starou nepokulhává, je tvořena obřím hmyzem, společností nekkerů a řadou padlých válečníků. V průchodu příběhem si užijete také souboje s bossy. Ti jsou podle některých moc slabí. Tato myšlenka se dá říct, ale jen u prvního z nich a to u Kayrana. U něj vám skutečně stačí pár úskoků a jeho smrt je prakticky zaručena.

Při jejich lovu můžete získat informace jak z knih, jako to bylo v minulosti, ale také i pomocí zabíjení jedinců daného druhu. Čím více jich padne vaším mečem, tím informovanější budete. Pro příklad po zmasakrování určitého počtu enriag zjišťujete, že jediná možnost jak zredukovat jejich počty je zabít královnu. Ta se však objeví jen za předpokladu, že začnete likvidovat její hnízdo.

Neuplný návrat

Ti z nás, kteří započali série Zaklínače poctivě prvním dílem. A schovali si uložené pozice. Budou mít na začátku hry pár nepatrných a celkem zanedbatelných bonusů v podobě předešlé výbavy. Po chvíli ale zjistíte, že každý meč či zbroj má lepší statistiky než legendární předměty (runový Sihill z Mahakamu), za které jste minule tak bojovali. Některé z vás překvapí při probuzení, že neležíte vedle své milované Shani ale Triss, na kterou vaše volba nepadla.

Nový díl přináší jak staré, tak i nové postavy, které zaklínač zná ze svých dobrodružství. Znovu se vrací nádherná Triss spolu s dobromyslným Zoltanem. Přibydou jak charaktery z knih zastoupené převážně čarodějkami a králi, tak i osobnosti pro vás zcela nové. Například vůdce Scoia'tael Yorveth spolu s jeho nepřítelem Vernonem Rochem. Ten vede oddíl potírající právě elfí komanda. Mezi nejdůležitější z charakterů patří jistě Letho. Zaklínač z cechu Zmije. Jeho akce vás budou provázet prakticky celým příběhem.

Kritika těch, kteří si stěžovali, že zaklínač má jen dva meče po větší část hry, byla vyslyšena. Nyní sice máte stále jen dva meče, ale jejich vzhled je dost pestrý na to, abyste si s nimi bez problému naplnili celou zbrojnici a nikdo by si nestěžoval na podobnost či dvojníka své oblíbené čepele. Já jsem si asi nejvíce oblíbil železný Vranský meč.

Jejich možnosti jsou rozšířeny také díky rozsáhlému systému craftingu. Vytváření mečů, zbrojí a jiných předmětů z ostatků netvorů vám dává mnoho možností k tomu, jak vylepšovat zaklínačskou výzbroj. Již v režimu alchymie nevytváříte jen elixíry, masti a bomby, ale i šikovná pasti, které dokáží protivníka odstavit či dokonce zabít.

Hazard cesta k bohatství

Hra je protkána řadou jak povedených, tak i ne moc vydařených miniher. Ty zde slouží jako výborná možnost přivydělání bez ztráty jediné kapky krve, pokud ovšem nejdete zrovna do rvačky za peníze. Kostky zde dostávají menší vylepšení v tom, že máte možnost si hodit sám za sebe, díky čemuž se nemusíte spoléhat na počítač jako v prvním díle. A aby bylo kde peníze utratit, znovu je tu velká řádka obchodů a prostitutek. Od nich již nedostáváte jen kartičky, ale přímo menší pornografický zážitek.

K minihrám a tomuto dílu patří fast eventy. Ty pro vás znamenají spoustu otravného klikání či mačkání určitých tlačítek v eventu, který je právě vyžaduje. U přivýdělků by se to dalo ještě zkousnout, ale když vám tyto momenty zasahují i do hlavního příběhu, tak vás to nejednou neskutečně naštve. Již ze začátku hry se objeví pár takových momentů. Na hradě například utíkáte před drakem je potřeba rychle stlačovat levé tlačítko myši, když jej však nestlačujete dostatečně rychle, postavy nejsou schopny se schovat, takže uhoří v ohni, jenž vychází z dračího chřtánu. Takových momentů je ve hře spousta a občas mi kazili celkový prožitek.

A aby ani nadšenci soubojů a krve nebyly ochuzeni, je zde mimo herní minihra v podobě arény, kde proti vám nabíhají různé typy nepřátel. Vaše score se pomalu započítává a když jste skutečně dobří, uvidíte se dokonce i v internetovém žebříčku.

Dynamický combat a podivný stealth

Soubojový systém v tomto díle dostal chuť šťavnatého steaku, do kterého se milovníci akce s radostí zakousnou. Oproti prvnímu dílu již nestojíte jen na místě a nemačkáte tlačítka do rytmu svítícího meče. Combat jako by prošel evolucí obřích rozměrů. Pohyb, krytí a rány ve správnou chvíli jsou nyní cesty k vítězství. Stání na místě a máchání mečem už prostě vyšlo z módy a ti, kteří ho chtějí praktikovat po pár soubojích, jenž skončí jejich smrtí, zjistí, že bez toho aby se hýbali, nevyjdou ani z prologu. Je sice pravda, že souboje jsou občas dost náročné při střetnutí s více protivníky, ale tak to prostě je. Hra vás tím pádem více nutí používat znamení. Ty prošli menší změnou a jejich využití je nyní daleko častější než v prvním díle.

Alchymie spolu se stromem dovedností získávají také naprosto novou podobu. Začnu tedy lektvary. Oproti minulému dílu hra prochází změnou a pití elixírů je možno jen v momentech meditace. Váš hrdina se tím pádem na každý souboj připravuje dlouho dopředu, již zde není žádné pití Vlaštovky při souboji. Meditovat již nemusíte u ohně, ale prakticky kdekoliv, kde jste podle vašeho uvážení v bezpečí. Při meditaci znovu máte možnost nastavit si vlastnosti svého hrdiny podle toho, jak jen se vám zlíbí. První ale musíte vyplnit sedm základních vlastností a až poté se můžete vrhnout na tři propracované větve, které zahrnují cestu meče, cestu znamení a mutageny. Každá z nich má na svém konci dovednost, jenž vás dokáže skutečně ohromit. Například cesta znamení dostává nové kouzlo, které kolem vás vytvoří pole, v němž se čas bude pohybovat pomaleji.

Hra krom krvavého máchání s mečem a používání znamení, nabízí i tiší variantu v podobě stealthu. Pokus o cestu tichošlápka ale Geraltovi moc nejde. Naše postava totiž nedostala tlačítko, kterým by se mohla skrčit popřípadě se jednoduše ukrýt. Stealth path se jí dostává jen v případě, že je blízko předmětu, za kterým by se mohl schovat anebo zhasnutého světla, jenž ho zcela ukryje. Tím pádem se občas stávají nehody, kdy Geralt z neznámého důvodu vykoukne a tím například pokazí hru, u niž jste neudělali do tohoto momentu absolutní hlouposti ani jednu chybu. Při jednom z achievmentů máte v ten okamžik touhu vyhodit počítač spolu s milým zaklínačem z okna. Když autoři nechtějí tento aspekt dělat pořádně, tak ať ho nedělají vůbec. Doufám, že se mu v příštím díle vyhnou velkým obloukem.

A zase ta optimalizace

Znovu jeden velký koridor. Hra je znovu ve stejném rozdělení mapy jako minule. Problém je ten, že se vám plocha, na které byla mapa rozprostřena, ještě zmenšil.  Stahující se koridorová smyčka jde ještě více cítit, když se podíváte na počet lokací, které s Geraltem navštívíte. Již vás nečekají bažiny, louky a pláně, ale jen Flotsamský les v kterém kapacita netvorů občas praská ve švech. Tento zápor však vyvažuje výborné grafické zpracování všech lokací.

Jak u prvního dílu, tak i u druhého se setkáváme s problémem neoptimalizované hry. Vysoké detaily dělají občas potíže i silnějším strojům a hráč si tím pádem nemůže pořádně vychutnat prožitek ze hry. Naštěstí ale autoři nabízí možnost nastavit si detaily podle svého uvážení. Takže pokud vaše PC nápor Zaklínače nezvládá, určitě doporučuji trošku stáhnout detaily.

Někdo to rád těžké

Zaklínač je celkem těžká hra. Popravdě bych ho ze začátku doporučil hrát na střední obtížnost. Pro ty co s tímto žánrem velké zkušenosti nemají, je to nejlepší volba. Proč? Combat je zde sice vyřešen hodně povedeně, ale i přesto při zvolení těžší obtížnosti někdy dostáváte tak na frak, že vám občas po desáté smrti ukápne slza smutku. Pro lepší prožitek a celkově klidnější gameplay, je střední cesta to pravé. Náročnější hráči jistě ocení i Temnou obtížnost, při níž dostanete do rukou nové předměty, které při normální úrovni hry neuvidíte.

Ti, kteří milují výzvy a mají s tímto titulem už zkušenosti, mohou jít náročnější cestou. Jako jedna z mála nabízí tato hra průchod na jeden jediný život. V moment kdy spustíte tuto obtížnost, musíte jednoduše využít všechny možnosti a dovednosti, které máte vy a vaše postava po ruce. Zaklínač se pro vás stane šachovou partií, kterou jednoduše nebudete chtít prohrát. Je to výborná volba v případě, že hledáte skutečnou výzvu a hra samotná vás svou nenáročností již nudí.

Meč osudu

Hra má skutečně něco do sebe i přes řadu chyb, je to titul hodný obdivu. Legendární příběh pokračuje a vy se dozvídáte více o své minulosti. Každou novinku přijímáte se skutečným nadšením. Soubojový systém se posunul o kus dál, dává vám skutečný prožitek středověku. Řada netvorů a postav příběhu dokreslují výbornou atmosféru příběhu snad k naprosté dokonalosti. Pro mě zde není jiná možnost než titul doporučit snad každému milovníkovy kvalitního a hlavně náročného RPG.

Pro ty kteří se těší na následující třetí díl anebo nestihli recenzi prvního Zaklínače odkaz zde

Pro ty kteří se těší na následující třetí díl s podtitulem Divoký hon anebo nestihli recenzi prvního Zaklínače, stačí jen kliknout na jejich odkaz a můžete se ponořit do informací o vašem oblíbeném titulu.