Recenze:Middle-earth: Shadow of Mordor - Krásný výlet do Středozemě?

Hry ze světa Pána Prstenů prozatím nedopadli moc dobře. Až na pár titulů to většinou byla katastrofa. Tentokrát se k nám dostal příběh rangera Taliona. Jak moc mě zaujal, je to katastrofa, anebo velmi zajímavé dílo?

Cesta pomsty

Příběh jako takový nemá zřejmě v Shadow Of Mordor hrát hlavní notu. Popravdě to už od začátku vypadá jako klišé. Hraničář Talion je spolu se svou rodinou obětován při rituálním obřadu. Má ale celkem smůlu, protože se s ním propojí tajemný přízrak a jednoduše ho nenechá odejít za jeho drahou ženou a synem. Tím pádem nezbývá Talionovi nic jiného než se vydat na cestu pomsty, díky které potečou u Černé brány potoky skřetí krve. Při hledání spravedlnosti potkáte některé ze známých tváří z Pána Prstenů. Jednou z nich je dozajista postava Gluma. Hlavní linie má sice pár zářivých momentů, ale ty nejsou zas tak výrazné, aby potřebně zaujali. Jedním ze zásadních aktérů děje je dozajista Ratbag. Ten na začátku působí jako spojovací článek se systémem Nemesis. V prvních hodinách hry jsou totiž vaše dovednosti značně omezené, takže tento nemotorný skřet bude vaším jediným želízkem v ohni.

Je tedy lepší se vrhnout na řadu vedlejších questů. Ty zahrnují záchranu lidí, jenž trpí pod náporem skřetích karabáčů, lov divoké zvěře, hledání specialních předmětů a vývoj skřetí hierarchie. I přesto, že dáte svobodu několika desítkám nevolníků, nějak výrazně to herní děj neovlivní, což je podle mě škoda. Přeci jen by nemusela být armáda stvořená jen z otroků se zelenou kůží ale i z bojovníků za svobodu.

Děj hry jako takový se odehrává v době, kdy se Sauron začal pomalu ale jistě vracet k moci. Temnota v Mordoru začala střádat síly a stavět Černou Bránu. Příběh se neodehrává jen u Black Gate, zavítáte totiž i k moři Nurn. Jako celek je grafická stránka hry na hodně dobré úrovni a optimalizace výrazně nezaostává a jako bonus dostáváme perfektní hudební doprovod.

Ranger a Magie?

Rozvoj vaší postavy je dozajista hodně zajímavý. Kombinují se v něm totiž schopnosti přízraku a dovednosti hraničáře. Talion je tím pádem spíše mistrem meče a jeho stínové já se zaměřuje na ovládání nepřátel pomocí jednoduché magie. Skilly však nemůžete investovat kam se vám zachce. Záleží totiž hodně na tom, kolik silnějších nepřátel již máte za sebou. Ze začátku nejsou skilly ve směru kouzel zrovna tou nejlepší volbou, proto je lepší zprvu investovat do soubojů na krátkou vzdálenost a následně na vyšší úrovni vložit body do stínového stromu, díky kterému je možné například zapalovat a odpalovat nepřátele. Dá se dokonce využít k tomu, aby jste si osedlali některé netvory Středozemí.

Rozvoje se dočká ale i Talionova výzbroj, a to konkrétně meč, dýka a přízračný luk. Každá ze zbraní má své specifické vlastnosti a využití. První je určena na potyčky s větší skupinou nepřátel. Krátká čepel naopak slouží jako tichý zabiják. Šípy mohou posloužit nejen jako nástroje smrti, ale i jako aktivátory některých pastí a zařízení. Všechny smrtící hračky se dají popisovat pomocí run, které jim dodávají speciální vlastnosti. Za určitý herní obnos je možné vylepšit danou zbraň na legendární předmět, který disponuje dovednostmi o jakých se vám ani nesnilo. Z každého padlého nepřítele získáte vždy runu. Její síla je dána podle toho z jakého protivníka vypadne.

Hra převzala hodně aspektů z jiných titulů. Šplhání ze série Assassin's Creed, souboje z Batmana, využití zvířat z Far Cry 3 a schopnost teleportace z Dishonored. Zprvu jsem se obával toho, že Shadow Of Mordor bude extrémně přeplněný. Ale nakonec každý z aspektů zapadl do této skládanky přesně na místo, kam patřil. Takže já osobně jsem tímto propojením naprosto ohromen.

Sám proti zástupu

Jak jsem již uvedl soubojový systém je asi nejvíce podobný combatu, který známe ze série Batman. Základní útok, vykrytí, spousta comb a nakonec nějaké to kouzlo. Jako celek je to hodně dynamické a hlavně plynulé. Do určitého momentu i hodně zábavné.

Ani stealth zde není k zahození. Sice by AI mohla být lepší, ale oproti některým titulům je stále na vysoké úrovni. Skřeti reagují na mrtvá těla či vizualní kontakt s vámi celkem aktivně. Občas sice nastanou případy, že stojíte vedle nich a oni nic nedělají, ale to se stává skutečně jen výjimečně. Ve výsledku si na tichý způsob boje nemohu stěžovat.

Poté, co jsem totiž na začátečních úrovních porazil za vytrvalého klikání klidně i sto obyčejných skřetů, tak mi narostl hřebínek. Vrhl jsem se tedy na jednoho z kapitánů, který mi díky oblíbeným quick eventům z konzolí dal jednoduše co proto. Popravdě všechna má úmrtí byla způsobena právě těmito eventy. Nejzábavnější bylo, když jsem asi po patnácté dorážel náčelníka jedné z pevností, protože neexistovala jiná možnost, než ho dorazit za pomocí QTE. Na vyšším levelu už jsem naštěstí tuto slast, mohl přenechat svým služebníkům. Časem se dá na tento způsob ovládání navyknout, ale pár soubojů na začátku vám to dozajista pokazí.

Dalším nepříjemným aspektem je potřeba všech nepřátel se s vámi seznamovat uprostřed souboje. Za předpokladu, že bojujete v pevnosti plné skřetů je pravděpodobnost, že se objeví víc než jeden kapitán celkem vysoká. Tím pádem budete neustále vyrušováni etiketou posedlými orky, jenž se prostě potřebují představit a přednést pár zajímavých slov na úvod. Na vaší smůlu se tato pasáž nedá přeskočit.

Jak žijí skřeti

Shadow Of Mordor nabízí zajímavou ukázku skřetí hierarchie. Na začátku jsou zde obyčení vojáci, kteří pro vás znamenají jen pár ran mečem. Za předpokladu, že se jednomu z nich podaří zasadit poslední ránu vaší postavě, stane se z něj kapitán, který má dokonce i své jméno. Díky tomu, že se posunul v společenském žebříčku, může daný charakter začít pracovat na svém budoucím vývoji. S trochou snahy to dotáhne dokonce i na tělesnou stráž náčelníka dané frakce. Popřípadě když jej ovládnete, tak orka, který vás na začátku zabil, můžete použít loutku a s vaší pomocí převezme moc.

Skřetí život je nabitý řadou zajímavých aktivit. Lov, duely, nábory nových jednotek či divoké hostiny. To jsou záliby, kterými jejich den naprosto přeplněn. Za předpokladu, že vám patří jeden z kapitánů, je potřeba ho vést a podávat mu v případě nouze pomocnou ruku. Na začátku totiž není každý ork náčelníkem. Jednoduše se k tomu musí vypracovat a vy mu při tom musíte poskytnout všechny své síly.

Zajímavé je využít některé z aktivit vašich nepřátel, které je mají posunout blíže k moci proti nim a jednoduše je při nich usmrtit. Pří lovu zvířat například zasadit společníkům kapitána pár smrtelných úderů, sám totiž proti rozzuřeným stvůrám asi těžko obstojí. Když se chcete zbavit silného nepřítele, je dobré sledovat duely. Na těch je možné poslat pomocný šíp do hlavy silnějšího skřeta a tím pádem posunout blíže k úspěchu slabšího kandidáta na jeho místo.

Každý z kapitánů a výše postavených skřetů má své slabé a silné stránky. Někteří z nich jsou například naprosto odolní vůči šípům, jiným zas stačí jedna střela z luku a je po nich. Vlastnosti jsou různě nakomponovány, takže se málokdy stane, že by jste potkali 100 % totožného nepřítele. Jako celek jsou kombinace hodně zajímavé a občas dokonce i úsměvné. Je totiž celkem zábavné se znovu po smrti objevit a zjistit, že váš vrah má strach z caragorů, kteří ho v moment opětovného shledání trhají na kusy. Moc dlouho si svého úspěchu ve vyšší lize neužil.

Jednou z nejzajímavějších schopností je dozajista ovládání nepřátel. Svého protivníka totiž za určitých podmínek dokážete svázat a následně využít jeho informace o světě kolem něj. Za předpokladu, že ovládnete silnějšího skřeta, dostanete k němu tlupu jeho služebníků, kteří za vás také bojují. Tato dovednost se dá využít také k vyhledávání informací a slabin náčelníků. Informátoři jsou označeni zeleným čtvercem. Poznamenané lze využít i k vraždám a politickým převratům. Takže nudit se s nimi rozhodně nebudete.

Ani vaše smrt nemůže pohyb tohoto cyklu zastavit. Právě naopak, urychlí ho. Vaši nepřátelé se budou nadále rozvíjet. Místa po mrtvých zaplní další uchazeči a tím pádem před sebou budete mít nové protivníky, o kterých nebudete mít žádné informace, takže bude potřeba je znovu nashromáždit. Přeci jen je lepší jít do boje s tím, že skřeta znáte a díky tomu neuděláte například chybu, díky které by se jeho životy mohli plně zregenerovat.

Do Mordoru a ještě dál

Ze začátku jsem byl mírně skeptický. Hra totiž dostávala podezřele vysoká hodnocení, což u mě vyvolalo celkem špatný dojem. No většina z nás již ví, co to v zahraničí většinou znamená. Problém je, že si Shadow Of Mordor tyto hodnocení zaslouží. Po stránce příběhu sice značně pokulhává a dozajista by si zasloužil lepší a jistější hlavní linii, ale zbytek je na výborné úrovni. Nejsilnějším tahounem celé hry je systém Nemesis, díky kterému můžete v tomto světě strávit klidně i stovku hodin a stále budete potkávat nové nepřátele, kteří se neustále budou vyvíjet. Soubojový systém jako takový neurazí, ale ani výrazně neohromí oproti tomu grafická a hudební stránka hry jednoduše nadchnou. Takže na konci jsem hodně příjemně překvapen tím, co jsem dostal.