Seznam kapitol
Kterak parta geeků vyráží poprvé v životě do Japonska za dobrodružstvím. Cesta za japonskou historií, po zábavních parcích a další úžasných místech.
Znáte to – letní grilovačka s kamarády, prima pohodička. Všichni jsme trochu nerdové, takže se řešily samé hry, filmy, anime a ženské. Najednou jeden kamarád, velký anime fanda, nadhodil, že by chtěl vyrazit do Japonska. Ono navštívit tuhle zemi byl můj sen už odjakživa. Nejdřív jsem si říkal, že je to jen takový vágní plán „někdy v budoucnu“, jenže to by nesměl být iniciátorem právě on, náš Krtek. Ještě ten večer jsme totiž znali přibližné ceny letenek, ubytování a měli i první návrhy itineráře.
Když mi pak v září napsal, že už koupil letenky, bylo rozhodnuto. Jedeme do Japonska! Začalo tak velké plánování, jehož výsledek byl hned zkraje jasný – náš pobyt rozdělíme na dvě poloviny. První týden nasajeme japonskou historii, navštívíme chrámy, svatyně a další úžasná místa. Ten druhý zase strávíme v Tokiu, s jeho vyhlášenou elektronikou a techno vychytávkami. Věřili jsme, že během čtrnácti dnů všechno v pohodě stihneme. Oh, jak bláhoví jsme byli…
Přípravy na cestu probíhaly zhruba půl roku. Sepisovali jsme si seznam všech míst, kam bychom chtěli v Japonsku vyrazit, ale když jejich počet překročil padesátku, začalo to vypadat jako nesplnitelný úkol. Nakonec jsme udělali několik kompromisů a sestavili dvoutýdenní plán. V březnu jsme pak stáli na pražském letišti, připraveni zamířit na druhou stranu světa.
Dva dny před odletem jsem od Asusu dostal do rukou Asus ROG Phone 9 Pro, který jsem na poslední chvíli napěchoval filmy, seriály a i pár hrami. Jenže do poslední chvíle jsem netušil, co mi Asus chystá – už jsem měl koupenou japonskou eSIM, ale ROG Phone 9 Pro bohužel eSIM nepodporuje. Nakonec jsem tedy musel cestovat se dvěma telefony. K novému telefonu jsem dostal parádní gamepad jako přísluško a tak jsem si nahrál do telefonu i pár retro her, abych se během dlouhého letu nenudil. Bohužel jsem si ale v Retroarchu nedotáhl potřebné enginy, takže mi hry v letadle hlásily chybu a odmítaly se spustit. Naštěstí filmy a seriály mě zachránili a let zpříjemnili.
Po třinácti hodinách ve vzduchu a krátkém, dvouhodinovém přestupu v Pekingu, jsme konečně přistáli v Ósace. Tady mě čekalo nemilé překvapení od milé paní z výdeje zavazadel. Ta mi oznámila, že můj kufr nedorazil, protože v něm prý objevili něco nebezpečného a dorazí až dalším spojem. Musel jsem proto podepsat papíry, aby ho mohli otevřít a nebezpečný předmět vyjmout. Vůbec jsem netušil, co by v něm mohli považovat za nebezpečné, vzhledem k tomu, že veškerou elektroniku s bateriemi jsem měl u sebe.
Z letiště jsem tedy vyrazil jen s příručním zavazadlem. Hned za branami příletové haly nás uvítaly slavné gacha a crane automaty, kterými je země proslulá – a to jsme se ještě ani nedostali z letiště. Prvním krokem bylo pořízení ICOCA karty, nezbytná pro cestování s MHD nebo nakupování ve více než 1,5 milionech obchodů v Japonsku, což bylo naše první setkání s Japonskými automaty. Když jsme dorazili na hotel a ubytovali se, zbývala ještě spousta času, takže jsme mohli prozkoumat blízké okolí.
Podle původního plánu jsme se první týden věnovali chrámům, svatyním a dalším historickým klenotům Japonska. Večery pak patřily víru osackého velkoměsta.
