Po dlouhé době jsem se rozhodl opět sepsat pár řádků na svůj malý "bloggísek" a to popsat čtenářům a hlavně divákům Indiana jaké to je být hostem v…
Po dlouhé době jsem se rozhodl opět sepsat pár řádků na svůj malý "bloggísek" a to popsat čtenářům a hlavně divákům Indiana jaké to je být hostem v našem oblíbeném pořadu. Chtěl bych vám ostatním, kteří toto nezažili přiblížit jak probíhá "běžný" natáčecí den.
Dostat se do pořadu a do týmu kolem Indiana je můj sen, takže když mě Filip Fiola Kraucher kontaktoval ohledně hostování v nominačním dílu před třemi týdny, byl jsem jako u vytržení. Byl jsem tak nadšený a hlavně natěšený, že jsem toho noc před natáčením příliš nenaspal. Den D se nachýlil a já se vydal do nedalekého studia na přípravu.
Studio jsem si podle adresy našel na mapě a najít ho nebylo těžké. Krátce po zazvonění na zvonek mě s přátelským podáním ruky přivítal Fiola, představil se (jako by to bylo potřeba :-) ) a já velice nesměle a s roztřesenou rukou pozdrav opětoval. Živého natáčení jsem se dosti bál, ono sedět poprvé před kamerou a odpovídat na dotazy moderátora není zrovna jednoduché a člověk má problém si vzpomenout i na vlastní jméno. Jistotu mi nedodal ani sám Fiola, který byl po právu nervózní z prvního sólo moderování, jelikož jeho moderátorská dvojce Tomáš Gelu Otáhal své aktivity kolem pořadu ukončil.
Ukázalo se, že jsem přišel se značným předstihem, protože nikdo z ostatních hostů ještě nedorazil. Filip mě krátce seznámil se studiem, které je jinak poměrně malé, ovšem na můj vkus přeplněné všelijakou technikou, kterou člověk nepohybující se v této branži nedokáže identifikovat. V tu chvíli jsem začínal Fiolovi trochu závidět. Přestože to pro mě bylo nové, tak vím, že tohle je přesně to, co bych jednou chtěl dělat, jen se k tomu nemohu přiblížit. Multimédia spojená s herním průmyslem by jednou mohla být moje budoucnost a musím říci, že by se mi velmi zamlouvala.
Za chvíli do studia dorazil Alkeash, člověk co se stará o to, aby pořad běžel jak má v tom smyslu, že pouští bloky recenzí, novinek, předělů a podobně. Krátce nato přišel i Lasuf, Fiolův mladší bratr, Welbi a Michal, fanoušek pořadu s nickem Krowan. Tak byla skupina hostů kompletní a nezbývalo nic jiného než počkat na pátou hodinu, kdy začne vysílání. Předtím jsme si ještě ujasnili pořadí v jakém do živých vstupů půjdeme a o čem vlastně budeme mluvit.
Díl to byl speciální, protože zahajoval anketu Hry roku 2010 a byla prezentována nominační videa v několika kategoriích. Den předtím jsem si tedy projel všechny hry, o kterých jsem toho tolik nevěděl (myslím hlavně konzolové, které jsem nehrál a jen jsem o nich četl) a prohlédl si trailery, reklamy a především naposlouchal soundtracky.
Přišel jsem na řadu jako první a musím říci, že se ve mně mísily dva pocity. Těšil jsem se na to a byl jsem nadšen, že jsem tu šanci dostal, ale nervozita a nízká sebedůvěra mě shazovala dolů a mě napadaly myšlenky typu: "Co když se zaseknu? Co když nebudu vědět co říci?", ale na útěk bylo pozdě a touha účinkovat byla silnější. Studio rázem utichlo Alkeashovým "TICHO!" jako znamení, že začíná živý vstup a nastala ta chvíle, na kterou jsem se tak těšil. V celkově asi čtyřech vstupech jsem měl možnost říci svůj postoj k událostem herní scény za poslední rok a tak jsem se pokusil divákům ukázat a obhájit si mojí nominaci hry roku 2010.
Když teď zpětně koukám na záznam toho dílu, je na mě šíleně vidět ta nervozita, strach a tréma. Sice se to s dalšími vstupy zlepšilo, ale tohle není věc, kterou se člověk naučí po jednom (navíc ne celém) díle. Chvíli trvá, než z vás strach opadne a začnete to vnímat jako přirozenou věc. Navíc s odstupem těch tří týdnů si říkám, že jsem strašně rád, za to, že jsem tu možnost a zkušenost měl. Zjistil jsem si, že je to opravdu "to ono" co chci dělat, co mě láká a že studuji vysokou školu přesně s tímhle oborem.
Co bych měl vzkázat ostatním divákům, které to také láká? Zkuste to, protože dokud to neuděláte, nevíte o co přicházíte. I přes tu trému a strach to stojí za to. Navíc si uvědomíte, že ten pořad dělají "amatéři". Lidé jako my diváci, kteří ze svých zdrojů a svým volným časem "financují" projekt, který v této republice nemá obdoby. A že to dělají hodně dobře a hodně profesionálně.
Touto reportáží bych tedy chtěl ještě jednou celému týmu poděkovat za možnost hostování a popřát jim hodně úspěchů v dalších letech.
Díky, Geoffrey.
Záznam pořadu ke shlédnutí (odkaz)
