Shadow Warrior – katana vyřeší všechno

Tvůrčí celek Flying Wild Hog, který stojí za ztřeštěnou střílečkou Hard Reset, připravil další šílenost. Od futurismu opustili a přesunuli se raději do moderní doby. Konkrétně do východní Asie za remakem starého Shadow Warrior. Jak se ten remake vlastně povedl?

Legenda o Lo Wangovi

Příběh Shadow Warrior se točí kolem japonsko-čínského pána, který sbírá a skupuje cennosti, a jeho bodyguarda Lo Wanga. Jednou takovou vzácností je i meč Nobitsura Kage, který má Lo Wang za úkol získat od jednoho na první pohled úplně normálního japonského mistra. A jak to tak bývá, něco se pokazí. Hrdina skončí bez peněz, bez meče a ještě k tomu všemu jste na pokraji smrti. Lo Wang je ale tak trochu zvláštní chlapík a svůj úkol splní i kdyby to znamenalo, že se vzdá svého života.

Aby toho ale nebylo málo, svět začnou obydlovat příšery a démoni z říše stínů a mrtvých. Přímo krásný začátek dne. Ale ne všechno je úplně v háji, protože se k vám na vašich cestách připojí Hoji, jeden z démonů, který je tak trochu praštěný a nemálokrát vám prozradí nějaké pěkné drby o démonech a jejich slabinách.

Příběh samotného Shadow Warrior je ovšem dosti spletitý a mnohdy se stane, že se ztratíte ve víru dialogů, cut-scén a neustálého zvyšování informací, které těžko vstřebáte. Možná proto hraje příběh Shadow Warrior až druhé housle.

Temný válečník v temném světě

Hlavním tahákem hry je totiž především šílená akce. A to hlavně s katanou, která je vám vždy po ruce. Ovládání je přitom velmi jednoduché a navíc se v pokročilejších fázích hry dostanete i k jakési obdobě magie, která vás vyléčí, poskytne ochranu či dodá vaší kataně speciální schopnost nebo manévr. Katana a souboje s ní ovšem není všechno, na čem se hra zakládá. Mimo ní se vám do rukou dostane i velký arzenál zbraní. Zastřílíte si s celou řadou kvérů od pistole přes samopaly až po bazuku, granátomety a další hračky, díky kterým nebude problém vymýtit démony ze světa a získat meč.

Každá ze zbraní a schopností či dovedností je navíc samostatně vylepšitelná. Vězte, že bonus ke zranění, větší výdrž nebo větší zásobník vám pomohou v téhle válce. Každá položka se navíc vylepšuje pomocí odlišných věcí. Zbraně můžete vylepšit pomocí nasbíraných peněz, magické schopnosti pomocí krystalů a pasivní dovednosti pomocí získané karmy. I přes to všechno si však, alespoň na střední obtížnost, bez problémů poradíte jen s katanou, se kterou je radost bojovat.

Hra ale nepostrádá ani zájem o to vás mučit během bossfightů. Nejde o nijak zvlášť těžké bosse, když se najde vhodná taktika, je to až zoufale jednoduché. Problém ovšem nastává v tom, že souboje jsou natahované. Jeden takový zápas trvá několik minut, z toho většinu času bezmyšlenkovitě bušíte do bosse a zbývající čas se bráníte a uhýbáte před tupou umělou inteligencí nepřátel.

Již o kousek výše jsem nakousl sbírání předmětů. Mimo peněz, nábojů, krystalů a karmy (kterou získáváte po každém zápase soudě dle toho, jak efektivně jste bojovali) můžete sbírat ještě mnoho dalších věcí. Nejvíce ale získáte prohledáváním všech koutů a hledáním tajných lokací. Pak jen doufejte, že najdete cestu zpět. Jak už vám asi došlo, hra nestaví na nějaké komplexní hratelnosti a tak nečekejte nové a originální nápady v každém dalším levelu, jak to u některých her bývá. Shadow Warrior je vlastně v rámci hratelnosti velmi rozporuplný, každý na ní bude mít úplně jiný názor a je spíše určený právě hráčům, kteří vzpomínají na původní titul.

Audiovizuální mazanice

Takže co se týče příběhu, nejde o žádný sofistikovaný příběh po vzoru knih Sira Arthura Conana Doyla nebo Zaklínače a ani po hratelností stránce nejde o žádnou nabušenou FPS hru. Ale stále je na téhle hře něco, na čem se nedá najít snad žádná chyba.

To něco je audiovizuální stránka hry. Není to Crysis a oční orgie se nejspíš konat nebudou, ale jde pořád o relativní nadprůměr, který potěší. V rámci grafiky vážně není hře moc co vytknout. Odlesky, fyzikální efekty, vše je tak, jak má být. Zdaleka nejlepší část hry jsou ale zvuky. Skvělé herecké výkony, výbuchy, skoky a řezy těl katanou jsou perfektní a mnohdy se do nich vžijete natolik, že si budete jen tak chodit kolem dokola a poslouchat. Poslouchat budete ale i soundtrack, který je akční a skvěle padne k nátuře hry. Mnohdy jsem se sám přistihl, jak během souboje nehraju a jen poslouchám hudbu v pozadí.

Japonsko až za hrob

Shadow Warrior určitě není špatná hra. Je vtipná, dobře se hraje a dobře vypadá. Ale jak se říká, i mistr tesař se někdy utne. Naneštěstí tady je ten mistr docela nemotorný. Ke cti vývojářů určitě slouží fakt, že jsem při hraní narazil na minimum bugů. Hra však disponuje problémy v jiných ohledech. Velkým problémem hry je určitě vyšší hardwarová náročnost, vaše grafická karta nemusí zvládat ani střední detaily. Hra je sice i na nejmenší detaily koukatelná, ale to tvůrce neomlouvá.

Problémy potkaly i prostředí. Japonská tématika zobrazená v lesích, chatrčích nebo ulicích působí opravdu nádherně, ale po chvíli hraní se prostředí stane strašně nepřehledným a až zoufale monotónním. Mimo to velmi často nevíte, kam jít nebo co přesně dělat, tudíž budete většinu času bloudit po prázdných místech v naději, že objevíte nějakou cestu dál.

Dalším problémem je také AI nepřátel. Kdo by čekal, že démoni, kteří cestují mezi světy, budou tak blbí a budou na vás nabíhat jako krávy na porážku. Nějaké taktizování, obcházení či vyčkávání by určitě nebylo od věci. Tvůrci se přitom snažili bídnou umělou inteligenci kompenzovat stále se zvyšujícím návalem nových nepřátel. Sluší se však říci, že i přes nové typy v podobě nepřátel se štítem nebo kopím, nejde o nijak převratně těžkou hru. Zkrátka, Shadow Warrior by mohla být skvělá hra, ale řada zbytečných chyb její kvality poměrně sráží, což je velká škoda. Pokud ale hledáte nenáročnou zábavu, stejně byste se měli slušně bavit. Zázraky ovšem nečekejte, pokud podobné hry přímo nevyhledáváte. V opačném případě se budete náramně bavit i přes zmíněné chyby.