Oslní Soma od tvůrců hry Amnesia svou odlišností?
Recenzovaná verze: PC
Hororovou hru může v této době vytvořit prakticky každý. Indie studia se předhánějí v tom, kdo vydá lepší dílo. Nejvíce se asi v mysli většiny fanoušků tohoto žánru usadil survivalový strašák Amnesia: The Dark Descent, vytvořený nezávislým švédským studiem Frictional Games. To nyní přichází s naprosto novým titulem, který jede na podobné vlně jako jejich předchozí projekt. Dokáže Soma zaujmout a hlavně obstát proti pestré konkurenci?
Fotky kradou duši
Nebohý Simon trpěl bolestmi hlavy. Jeho cesta tedy logicky vedla k doktorovi, který měl tuto nepříjemnost napravit. Při vyšetření v podivné mašině se ale něco šeredně zvrhlo. Po probuzení Simon už neleží v útulném nemocničním pokojí, ale nachází se v tajemné kajutě podmořského komplexu Pathos-2.
Podmořská základna by mohla být klidným místem pro život. Problém je, že se tu, podobně jako v řadě jiných hororových příběhů, něco zvrhlo. Procházka růžovým sadem se nekoná. Místo ní na vás čeká boj o život.
Dle mého skromného názoru si tvůrci pro děj své hry nemohli vybrat lepší kulisu. Ocelový komplex pod hladinou oceánu připomíná mix lodi Nostromo a legendárního města Rapture. Jednotlivé koridory stanice jsou prostoupeny hutnou atmosférou, kterou bylo možné cítit například v prvním BioShocku. V tomto směru si rozhodně nemohu na nic stěžovat.
Děsivý Talos?
Při počátečním prozkoumávání Pathos-2 zjistíte, že jsou všichni příčetní obyvatelé pryč. Lépe řečeno skoro všichni. Na komunikačním kanálu totiž objevíte Cathrin, která bude Simonovy oporou při jeho boji o život. Po většinu času je vedlejší charakter opěrným pilířem zabraňujícím psychickému zhroucení hlavní postavy. Naštěstí se jí to daří. Druhého Isaaca Clarka bych asi snášel těžko, třikrát to už přeci jen stačilo.
Ve většině survival her jde jen o to přežít. Na začátku řeší hlavní protagonista též převážně tento aspekt. Postupem času ale Simon prochází určitým vývojem, díky tomu jeho myšlenky naberou i filozofický směr. Hloubka jako taková sice není moc velká, pro daný žánr je ale naprosto dostačující.
„Ukecaná hlavní postava sice extrémně neškodí celému zážitku, zároveň ale zmizelo určité kouzlo.“
Atmosféru stanice mi mírně kazil dabing, který není zrovna na ideální úrovni. Roli Cathrin bych možná ještě chápal. Pro Simona je to prakticky hnací motor, který ho žene neustále kupředu. Problém je ale v hlavní postavě. Ta po většinu času reaguje jako by byla v naprosto normální situaci. Díky tomu do jisté míry likviduje faktor strachu, který by měl být z hlavního protagonisty cítit. Škoda, že tento aspekt je v Soma pojat tak ledabyle.
Možná bych se tento aspekt nebál přirovnat k situaci, jež mi nedávno vyvstala u Armikrogu. I přes technické chyby šlo o ucházející titul. Navazoval na legendární Neverhood. Na rozdíl od něj však již byl plně namluven, což mu moc neprospělo. Soma má podobný problém. Ukecaná hlavní postava sice extrémně neškodí celému zážitku, zároveň ale zmizelo určité kouzlo přítomné např. v první Amnesii.
Originalita zabíjí
Správný horor potřebuje efektivně vypadající protagonisty. Těch v Soma rozhodně není málo. Jelikož za tímto projektem stojí tvůrci legendární Amnesie, narazíte při hraní na různé tvary a typy monster. Hoši z Frictional Games se dají v tomto směru označit za mistry. Každý jejich výtvor je určitým způsobem originální, což se dá ve výsledku brát jako velké plus.
Podobně jako u řady jiných hororových her i zde máte aspekt bezbrannosti. Boj s protivníky by přeci jen mohl odstranit faktor strachu. Soma v tomto směru není žádnou výjimkou. Jelikož nemáte žádné zbraně, budete se konfrontaci s nepřáteli vyhýbat jako čert kříži. Jejich přítomnost poznáte podle dvou indikačních prvků.
„Ne každý protivník vás zabije na jednu ránu.“
Prvním signalizačním znamením přítomnosti nepřítele je špatný signál obrazu, který se vám převádí do monitoru. Čím blíže protivník je, tím je porucha znatelnější. Druhým o něco výraznějším indikátorem je zvuk, který jednotlivá monstra vydávají. Ten představuje jeden ze základních kamenů děsivé atmosféry tohoto podmořského survivalu. Hlučné dveře budoucnosti k vám dokáží nalákat protivníky ze všech dostupných koutů stanice. Rámus může být v určitých okamžicích doslova smrtící.
No tak vstávej
Oproti jiným hororovým dílům je SOMA k hráčům trošku štědřejší. Ne každý protivník vás zabije na jednu ránu. Nepřátelé jsou různě silní, tím pádem vám někteří z nich dají šanci znovu vstát a ještě jednou vyzkoušet své štěstí při zkoumání podvodního komplexu. Ten je obrovským zdrojem informací o událostech, které se v něm staly. Pokud vás tedy zajímá příběh Pathos-2, rozhodně se vyplatí propátrat každou píď ocelového gigantu.
„Frictional Games znovu jasně ukazují, že se v tomto žánru vyznají.“
Krom informací naleznete na Pathos-2 i řadu hádanek. Při jejich řešení je většinou nutné zapojit jak mozek, tak i oči. Zraku občas pomůže baterka, kterou je váš hrdina vybaven. Když už jsem u vybavení, nesmím opomenout to, že v celé stanici prakticky nejsou žádné lékárničky. Roli léčitele tu zastupují podivné koláče chapadel. Ty vcucnou vaší ruku a následně do ní pumpují životadárnou energii.
Bude líp?
Kdyby hra jela stále plynule, možná bych fps lock byl schopen akceptovat. Frame rate však klesá poměrně často pod hodnotu třiceti snímků za vteřinu - oblast podmořského dna by o tom mohla vyprávět. Po grafické stránce nelze tento titul označit zrovna za skvostné dílo. Přestože vizuál podtrhuje atmosféru, není to zrovna výrazný aspekt. Tím pádem bych očekával lepší chod hry jako takové. Když k tomu ještě přičtu fakt, že Somu hraji chvíli po vydání, už se asi slunnějších zítřků nedočkáme.
Inovace neuškodí
Frictional Games znovu jasně ukazují, že se v tomto žánru vyznají. Jejich Amnesia: The Dark Descent je dosud jedním z nejvýraznějších hororových projektů, které jsou na trhu k dostání. Soma je ji v řadě prvků podobná. Přichází však s řadou inovací, které nemusí každému sednout.
Prvním osobitým krokem kupředu je mírné uvolnění hororového sevření. Místo něj tu máme atmosféru, která ve mně nabudila dojem, jako kdybych znovu četl jedno z děl autora děsivých sci-fi klasik Raye Bradburyho. Stejně jako on i autoři Soma dokázali vytvořit zajímavý a hlavně poutavý příběh. Ten je příjemně na kombinovaný se strachem, který je dávkován v přiměřeném množství. No a jako třešničku na dortu tu máme i filozofický prvek, který dává hře jako takové daleko větší váhu. Jediné, co mě u tohoto titulu trošku mrzí, je technická stránka, která se moc nevyvedla. Přesto bych se ale nebál tento inovativní projekt doporučit. Nesmíte však hledat jen děs a hrůzu, jinak vás možná čeká zklamání.
Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.
Verdikt
Postavit titul jen na strachu je jednoduché. Takových děl máme na trhu mraky. Soma je jiná. Její tvůrci perfektně kombinují příběh, filozofii a strach do celku, který dokáže zaujmout. Pokud nehledáte čistokrevný horor, mohu vám hru Soma bez problému doporučit. Jestli vám ale stačí jen jednoduché lekačky, tak bych asi šel o dům dál.
