Sonic Mania – starý dobrý retro Sonic

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Řekněme si to na rovinu – Sonic si v posledních letech neužil ani tolik slávy, kterou by si zasloužil, ani spousty dobrých nebo pamětihodných her. Když přišly ty opravdu špatné, všichni se s láskou obraceli na první 2D díly s jednoduchou grafikou, ale se zatraceně chytlavou hratelností. Zjevně už si to uvědomila i SEGA, a tak tu máme Sonic Mania, hru věrnou tomu, co Sonic pro spoustu lidí před lety znamenal. Jen nevíme, jestli to tak stačí všem, natož v dnešní době.

Pravdou je, že já se za nějakého experta na Sonica vážně považovat nemohu. K jedněm z prvních dílů jsem kdysi přišel jako slepý k houslím, k těm novějším zase jako houslista ke slepecké holi. Ale ani v jednom případě jsem se u těch her nedokázal udržet na dlouho. Oznámení a jakákoliv marketingová masáž Sonic Mania mi prosvištěla nad hlavou, ale když se mi naskytla situace si hru zkusit a tak trochu si zavzpomínat na dobu minulou, tak jsem zase tak moc neváhal. Nakonec jsem dostal hru, kterou si užijí především dlouholetí fanoušci série. Ti, kteří k ní běží víceméně poprvé, nejspíš nebudou tak ohromeni. V dnešní době už holt není bezmála 30 let starý koncept tak nápaditý nebo překvapivý jako kdysi.

Jak jsem krátce zmiňoval, Sonic Mania je prostě věrný Sonic. Je to přesně ta hra, kterou si pod slovem Sonic představíte. Je rychlá, je nepředvídatelná, je adrenalinová. Zkrátka a jednoduše – Sonic Mania JE Sonic, a nelze o tom diskutovat jinak.

Jak už to tak bývá, vaším úkolem je v rámci několika úrovní proběhnout z jedné strany na druhou a pokusit se přitom neumřít. V cestě vám budou stát různí nepřátelé, jiné překážky a dojde i na bossfighty. Tady zkrátka nelze čekat nic jiného než to, co všichni známe a dávno víme. Už jen první level se odehrává v ikonické Green Hill Zone. Tady ale bohužel nastává ten problém, že Sonic Mania působí spíše jen jako nostalgický bonus pro dlouholeté fanoušky série, než jako jakési pokračování nebo rovnou vstupní bod pro nováčky.

Některá prostředí jsou stejná nebo silně inspirovaná těmi z prvních her. Grafika je na tom stejně (nepočítám-li samozřejmě podporu 4K rozlišení apod.), zvuky jsou stejné... Ne že by Sonic Mania nenabízela něco, čím se může od svých předchůdců odlišit, ale není toho hodně a většinou jde jen o boční záležitosti, které samy o sobě nemusí být nijak dobré nebo duchaplné. Výjimku tvoří snad jen hrstka nových úrovní, jako je třeba Studiopolis Zone (doprovázená vynikajícím soundtrackem). V samotném jádru je ale Sonic Mania jako první Sonic, a je těžké říct, jestli si „první Sonic" dokáže v dnešní době najít místo i jinde než v rukou skalních fanoušků série.

Pravdou je, že hráči jsou v dnešní době zvyklí na něco trochu jiného. A tím jiného nemyslím nutně lehčího, ale jiného v tom smyslu, že to působí moderně. A Sonic Mania prostě moderně nepůsobí. Protože všechno, co ze Sonic Mania uvidíte a co si zahrajete, je prostě jako z 90. let. Grafika je stejně jednoduchá jako kdysi, ovládání může působit stejně těžkopádně a design levelů vás může neskutečně frustrovat. Sonic Mania přináší Sonica z roku 1991 do moderní doby. A to jak se všemi pozitivy, tak i s možnými negativy. Což je škoda, protože například Crash Bandincoot: N. Sane Trilogy nám ukazuje, že lze vzít starou hru a zmodernizovat ji, aniž by ztratila na nostalgickém kouzle, ale zároveň hru se vším všudy představuje nové generaci hráčů. Což se Sonic Mania daří jen v případě, že hráči z nové generace zkousnou retro technickou stránku hry.

Všechno jednou zestárne

Sonic Mania je dobrou hrou. Možná že je často frustrující, možná že bossfighty nejsou zpravidla nijak originální, bonusové levely jsou přinejmenším divné a odemykatelné bonusy nijak zajímavé, ale pořád jde v jádru o dobrou hru a hlavně dobrého Sonica. Ti, kteří se Sonicem vydrželi těch pár desetiletí, nebo ti, kteří nad sérii celkově v posledních letech zlomili hůl, budou pravděpodobně spokojeni. Tohle je prostě ryzí Sonic v té nejčistší podobě. Bohužel je do jisté míry ryzí až moc.

Celá hra prostě až moc sází na nostalgii a na to, že si se slzou u oka zavzpomínáte na „staré dobré časy". Dokazuje to nejen grafika, zvuky a hudba, ale i celková hratelnost, celý design úrovní... Všechno. Pro ty, co Sonica znají jako vlastní boty, to samozřejmě nebude vůbec špatně. Pro takové hráče bude Sonic Mania druhým domovem stůj co stůj. Totéž se ale nedá říct o těch, pro které Sonic zase tolik neznamená. Někteří si hru určitě užijí, ale všichni zkrátka budou muset počítat s tím, že Sonic Mania je spíš takovým strojem času do dob minulých.