Seznam kapitol
Hráči mohou mít na SSD trochu jiné požadavky než jiní uživatelé. Na co bychom se při výběru SSD měli zaměřit a na co až tak moc ne?
Pokud chcete svou herní sestavu nebo konzoli vylepšit o nové SSD, ať už z důvodu rychlosti nebo kapacity, vyskočí na vás při výběru tolik parametrů, že je jednoduché se v tom ztratit. Abychom si ale dobře vybrali, musíme se s nimi alespoň v krátkosti seznámit.
Nejprve si proto potřebujeme uvědomit, co vlastně na herním SSD bude, a jak se využívá. Obvykle je na něm kolekce her, která se na něj jednou stáhne, a pak se už jenom čte. Maximální rychlost zápisu by tak nemusela být moc důležitá. Tady budete totiž omezeni především rychlostí vašeho internetového připojení, teoreticky by problém mohla dělat samotná instalace, ta ale probíhá jenom jednou a jak si ukážeme, ani ta není problémem. Takže nám z toho vychází, že nás zajímá spíše rychlost čtení, které se bude provádět opakovaně. Na to se v článku i podíváme.
Podstatně zajímavější to vypadá s kapacitou SSD, která je pro hráče podstatně důležitějším parametrem. Zatímco na 1TB SSD dáte zhruba 10-12 her po 80 GB, na 2TB jich dáte dvakrát tolik. A to se počítá. Dále tu máme formát SSD, což rozhodně nelze ignorovat. Musíte vědět, zda se vám SSD do vašeho zařízení vejde nebo ne. Tohle je především problém u mobilních herních konzolí (handheldů) a notebooků. V dnešním článku se proto podrobněji podíváme na to, co jsou důležité parametry pro hráče, a co naopak nikoli a proč.
Toto si ukážeme i na několika testech pomocí SSD Samsung 990 1 TB. To je určeno pro rozhraní PCIe 4.0 x4 a dle výrobce slibuje přenosové rychlosti sekvenčního čtení 7150 MB/s a u zápisu pak 6450 MB/s.
Kompatibilita je král
Tím nejzásadnějším parametrem je kompatibilita. Pokud se SSD do vašeho zařízení nevejde, nebo s ním není kompatibilní, pak v něm jednoduše nepojede vůbec, a jakékoli další vlastnosti od kapacity až po rychlost vám budou k ničemu.
Odhlédneme-li od SATA SSD (2,5" krabiček na rozhraní používaných pro pevné disky), pak tu máme zejména SSD určená pro formát M.2. Standard samotný podporuje takřka nekonečné množství různých šířek a délek, v zásadě se ale v herní oblasti setkáme většinou jen se dvěma, a to M.2 2230 a M.2 2280. Tato čísla udávají rozměry SSD “karty”. V prvním případě jde o 22×30 mm, v druhém pak 22×80 mm.
Ty první (M.2 2230) jsou obvyklé v handheldech (Valve Steam Deck, Asus ROG Ally, MSI Claw) a některých noteboocích, ty druhé (M.2 2280) pak najdeme např. v PlayStationu 5, desktopových počítačích a mnoha noteboocích. Jednou z výjimek je ale např. Lenovo Legion Go, kde je použit formát M.2 2242 (22×42 mm). Jako první tedy potřebujete vědět, zda jste omezení maximální velikostí SSD, kterou vaše zařízení podporuje.
Když už jsme u těch rozměrů, dalším možným problémem je umístění čipů a oboustrannost. Pokud má SSD čipy jen na jedné straně, měří bez chladiče jen něco okolo 2 mm. Má-li je i na straně druhé (což je obvyklé spíše u hodně vysokých kapacit), pak má okolo 3,5 mm a u některých zařízení může být problém s tím, aby se vešlo do vyhrazeného místa. S tím souvisí i to, zda se tam vejde s případným chladičem, který přidá další milimetry. Ne každé zařízení má na něj dostatek místa, což platí zejména pro tenká zařízení, jako jsou notebooky a handheldy.
Pokud jde o rozhraní PCIe (PCI-Express), zde je to o něco veselejší. To je v rámci dnes nejpoužívanějších rozhraní PCIe 3.0 až PCIe 5.0 kompatibilní všemi směry, takže v zařízení s PCIe 3.0 můžete použít SSD s PCIe 5.0 a naopak, v zařízení s PCIe 5.0 můžete použít PCIe 3.0 SSD. V obou případech ale použité rozhraní spadne na úroveň nejslabšího člena. V prvním případě tak budete mít zbytečně rychlé SSD, jehož vysokou rychlost pomalé zařízení nedokáže využít. V druhém případě máte příliš pomalé SSD, které nedokáže využít potenciál rychlejšího zařízení. Fungovat to ale bude.
Jen ještě ve zkratce bych chtěl upozornit, že M.2 může existovat v několika verzích toho, jak jsou rozmístěny piny, a to typ B, M a B+M. B+M fyzicky strčíte kamkoli, ty ostatní musí sedět se slotem, do kterého je vkládáte. V zásadě to ale není tak moc složité. Typ B se používá spíše pro Wi-Fi/Bluetooth karty, B+M pro starší SSD, která jsou určená pro rozhraní SATA nebo PCIe x2, nás ale zajímá většinový typ M, pro který jsou určena všechna moderní SSD s PCIe x4.
Rychlost SSD aneb co ji ovlivňuje
Pojďme se podívat nejprve na to, co ovlivňuje rychlost, a pak se podívejme prakticky na to, do jaké míry nás to jako hráče musí zajímat. Tím prvním je generace PCIe rozhraní.
Zde jsou teoretické full-duplex rychlosti jednotlivých rozhraní, přičemž jak jsme si už řekli, moderní SSD využívají 4linkové PCIe x4. V případě PCIe 3.0 x4 (např. původní Valve Deck) tu máme souhrnnou rychlost 8 GB/s, tedy max. 4 GB/s pro čtení a 4 GB/s pro zápis. Kvůli různým režiím při kódování a přenosu ale bývají max. rychlosti o něco nižší, zpravidla někde kolem 3,5 GB/s, a to v benchmarcích. V prostředí operačního systému je to většinou ještě mnohem méně.
PCIe 4.0 x4 SSD tak vrcholí někde kolem 7 GB/s (např. Samsung 990 slibuje 7150 MB/s u čtení a 6450 MB/s u zápisu). Toto rozhraní najdete u drtivé většiny handheldů (Asus ROG Ally, MSI Claw nebo Lenovo Legion Go). A nakonec nejrychlejší dnes dostupná spotřebitelská SSD s PCIe 5.0 x4 končívají někde okolo 14 GB/s.
Druhou věcí, která ovlivňuje rychlost, jsou paměťové čipy TLC a QLC. Tady je to ale dáno ne maximální rychlostí, ta je u obou víceméně stejná, ale o tom, jak dlouho si dokážou udržet tuto rychlost. Typ těchto pamětí totiž může ovlivňovat to, kdy dojde tzv. pSLC buffer, a to, na jakou rychlost to spadne, až k tomu dojde.
TLC paměti drží v buňce 3 bity a kapacita bufferu u nich může být u prázdného SSD i mnoho set GB (závisí pochopitelně na kapacitě SSD, čistě teoreticky by měla být max. na třetině, ale jsou SSD, která jsou nastavena tak, aby rychlost udržela i déle). Když pak buffer dojde, z jednotek GB/s se u zápisu obvykle propadáme na vyšší stovky MB/s. SSD se tak viditelně zpomalí, ale stále je dobře použitelné.
Naproti tomu u QLC pamětí se v buňce drží 4 bity, což dále komplikuje jak zápis, tak čtení. Špičkové rychlosti se nemění, to zvládají velmi dobře také. Problém je spíše v tom, že pSLC buffer dochází o něco dříve, obvykle před čtvrtinou volné kapacity. Např. u Samsungu 990 to u prázdného SSD je něco okolo 210 GB. Když ale buffer dojde, rychlost se u mnoha SSD propadá obvykle někam ke 100-200 MB/s. Opět se můžeme podívat na Samsung 990, který se propadl na zhruba 145 MB/s (folding - kopírování z pSLC bufferu do QLC se současným zápisem dalších dat do QLC) a později se dostal na 210 MB/s (nativní zápis do QLC pamětí).
Nutné je si uvědomit, že čím méně volného místa na SSD máte, tím rychleji se pSLC buffer vyčerpá. Zatímco u prázdného SSD může být kapacita bufferu kolem čtvrtiny volné kapacity, u téměř plného SSD to může být klidně i méně než desetina z už tak malého množství volných GB, které zbývají.
Má ale hráč vůbec řešit rychlost? Jak jsme si už řekli výše, při instalaci velké hry by sice mohlo dojít k vyčerpání bufferu, ale v praxi k tomu spíše nedojde, protože internetové připojení je docela hluboko pod rychlostí SSD, a to i v nativním režimu zápisu. Např. u 500Mbits připojení s rychlostí stahování cca 65-70 MB/s dle mých měření znamenalo na disku průměrný zápis během stahování i instalace okolo 130-145 MB/s (stahovaná data jsou komprimovaná, na SSD se pak dekomprimují).
Buffer vám tak nejspíš nikdy nedojde, protože nepřesahuje rychlost nativního zápisu, který byl v našem případě 210 MB/s. SSD stačí obnovovat buffer rychleji, než stíháte zapisovat, takže se folding nestane problémem. Zkoušel jsem instalaci přes Steam a ta se částečně prováděla už během stahování, takže po dokončení stažení bylo dokončení instalace záležitostí několika sekund bez nějakého omezování zápisu.
Jak vidíte v tabulce níže, hráč se ale přesto může dostat do situace, kdy se může setkat s omezeními ze strany zápisu. Je to tehdy, pokud je SSD hodně zaplněné. Když bylo při testu zaplněno z 84 %, cca 50GB hru jsem na toto SSD přenášel okolo 2,5 minuty, zatímco u prázdného SSD to bylo necelých 20 sekund. U 80GB hry to bylo ještě výraznější, a to přes 7,5 minuty místo 35-40 sekund. Druhým SSD v testu pak byl TLC Kingston KC3000 s 2TB kapacitou.
| Prázdné SSD (931 GB volných) | 84 % zaplněno (150 GB volných) | |
| Zápis na SSD | ||
| Kopírování War Thunder na Samsung 990 přes Steam (79 GB) | 36,5 s | 461 s |
| Kopírování PUBG na Samsung 990 přes Steam (49 GB) | 18,5 s | 148 s |
| Čtení z SSD | ||
| Načtení hry PUBG: Battlegrounds (stisk hrát ve Steamu - najetí menu) | 57,6 s | 57,4 s |
| Načtení testovacího letu ve War Thunder | 2,2 s | 2,3 s |
| Final Fantasy XIV: Shadowbringers | 8,54 s | 8,69 s |
| Kopírování War Thunder ze Samsung 990 přes Steam (79 GB) | 50,5 s | 56 s |
| Kopírování PUBG ze Samsung 990 přes Steam (49 GB) | 23,5 s | 25 s |
Pokud mluvíme o čtení, které se navíc děje opakovaně, tak tady typ čipů TLC/QLC nehraje výraznější roli (jejich maximální přenosové rychlosti bývají velmi podobné), což stejně tak platí pro různá zaplnění SSD. Rozdíly mezi rychlostmi byly spíše v řádu chyb měření.
Všimněte si však času pro načtení celé hry. Např. u PUBG: Battleground je to skoro minuta, což je další ukazatel, který napovídá, proč rychlost SSD až tak moc neřešit. Zejména u online her bude většina prodlev pramenit spíše z připojování k serverům a ne načítání (co jsem monitoroval přenosy z SSD, ty byly většinou špičkově spíše někde tak kolem 200-400 MB/s). Přesto se přichází s různými metodami, jak čtení optimalizovat, což může mít své výhody, na které se podíváme v další kapitole.
