Zpět na článek

Diskuze: Starfield nebude mít ruskou lokalizaci

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Horizont událostí

Level 34

18. 4. 2023 18:30

Komentáře tohoto uživatele máš zablokované.

@TrueT Roku 1925 Hitler sepsal se představy do knihy Mein Kampf. V roce 1933 tuto knihu pod pseudonymem V.M. zrecenzoval Tomáš G. Masaryk v novinách "České slovo". Z recenze uvádím vybrané postřehy a v uvozovkách přímé citace: Mein Kapmf je Hitlerův politicky myšlený a psaný program strany se snahou jej zdůvodnit na historicko-filozoficky a sociologickém základu. Hitler zdůrazňuje svoji zálibu historie, kterou právem pojímá jako magistra vitae (učitelku života). A dále: "Národní socialisté stojí v příkrém rozporu se sociálními demokraty a jejich světovým názorem, tedy proti Marxovi a marxismu." "Hitler navazuje na program předválečného pangermanismu. Němci si musí být vědomi, že jsou árijci a Germáni. Souhrnné heslo nacionálního socialismu zní: krev, čistá árijská krev je tím německým grálem, tato krev je hnací silou dějin a kýženým ideálem." Dále TGM upozorňuje na cíl spojení všech Němců střední Evropy v nové říši, především v připojení Rakouska. Dále na Hitlerovo zatracování pacifismu s vzhlížením na německou vojenskou minulost, která za tisíc let stvořila sice moře krve, ale málo plodů. Hitler tak poukazuje pouze na tři pozitivní výsledky německé (Pruské historie): 1) Kolonizace východní marky (Pruska) ve 12 století s genocidou pohanských Prusů. 2) Germanizaci polabských slovanů ve století 9. 3) Vojenské reformy rodu Hohenzollern (především: Fridricha Viléma I., Fridricha II. Velikého) v Braniborsko-Pruské unii a v Pruském království "který(á) má být i v budoucnosti vzorem a krystalizačním jádrem celé říše." Dále Hitler na tyto body navazuje a zdůrazňuje, že síla německého národa nespočívá v zámořských koloniích, ale v Evropě s odrazem ve "východní politice". "Německo musí prý zase začít se svou starou politikou na východ." "Meč má Němcům dát novou půdu pro jejich pluh." "Ruský národ a vůbec Slované jsou méněcenná rasa, a proto je východ územím pro výboje a práci Němců." "Nejprve ovšem by bylo Polsko a Ukrajina nejbližším objektem útoku. "

Horizont událostí

Level 34

18. 4. 2023 18:38

Komentáře tohoto uživatele máš zablokované.

@TrueT Pruský řádový stát, Krušvické privilegium, Genocida Pohanských Prusů Řád německých rytířů (Ordo domus Sanctæ Mariæ Theutonicorum Hierosolymitanorum) vznikl ve 12. století v Jeruzalémském království, kdy v počátku 13. století ztrácel ve svaté zemi své postavení v konkurenci starších rytířských řádů templářů a johanitů. Řád proto svoji pozornost upřel na Sedmihradsko kde přislíbil bojovat za uherskou svrchovanost proti pohanskými Kumánům. Řád však usiloval skrze papeže o samostatnost, kdy byl ze země roku 1225 Ondřejem II. Uherským vyhnán. Přesto v letech 1225/1226 krátkozrace kníže Konrád I. Mazovský (čtvrtý syn krakovského vévody Kazimíra Spravedlivého z rodu Piastovců) pozval Řád německých rytířů do Polska. 16. června 1230 vévoda Konrád I. Mazovský prostřednictvím listiny tzv."krušvické privilegium" (Vertrag von Kruschwitz, The Treaty of Kruszwica) předává řádu celou zemi chełmińskou v určitých hranicích (řeka Visla, Drwęca, Osa) včetně vrchnostenské moci za slib pomoci v boji proti pohanským Prusům (nezaměňovat s pozdějšími německými obyvateli Pruska) . Krušvické privilegium je ovšem falzem pro vytvoření právního základu ke světské vládě řádu. Pochybnosti o autenticitě listiny vyplývají především ze skutečnosti: 1) že se nedochovala jako originál, ale pouze v papežských registrech z roku 1234 kde papež Řehoř IX přiznal řádu svrchovanost na územích Konráda Mazovského. 2) V neobvyklé dlouhé pertinenční formuli (vypočítávání příslušenství statku nebo půdy) 3) ve skutečnosti že Konrád I. Mazovský by nesouhlasil s rezignací všech svých práv 4) a předně ve faktu že v roce 1231 byl řád spokojen s jednou třetinou území uvedeném v údajném o rok dříve uděleném krušvickém privilegiu. Ovšem na základě tohoto falza roku 1235 (květen - srpen, byť např. na wikipedii je chybně uvedené datum 1226) prostřednictvím Zlaté buly z Rimini římsky císař Fridrich II. Štaufský dovoluje velmistrovi řádu, aby drželi ve svém vlastnictví chełmińskou zemi, s právem velmistra řádu vládnout na řečeném území jako říšský kníže Roku 1237 se Řád německých rytířu sloučil s Řádem mečových bratří (Fratres militiæ Christi Livoniae), který působil na území současných pobaltských států. Tímto se pohanští Prusové ocitly v kleštích a neřešitelné situaci. Postup proti vzdorujícím Prusům byl založen na taktice spálené země a budování hradů a usazováním německých kolonistů. Němečtí osadníci zaplňovali mezery v místní populaci, masakrované během válečných tažení. Po dobytí Pruska se počet místních obyvatel snížil z 170 000 na 100 000. Pro srovnání počet obyvatel předhusitské Prahy (tedy doby o 200 let později) je odhadován na 40 000, tedy během genocidy byly vyhlazeny cca dvě Prahy, v dnešní době by číslo odpovídalo 1,75 milionům obětí. Řád později začal expandovat i na úkor křesťanského Polska, jemuž obsazením polského Gdaňskho Pomoří roku 1308 odřízl přístup k Baltskému moři. Expanze řádu byla přechodně pozastavena po porážce v Bitvě u Grunwaldu 15. července 1410. Pro snadnější orientaci doby bitvy v rámci Evropských dějin připomínám, že se odehrála v době Stoleté války mezi Francií a Anglií (5 let před bitvou u Azincourtu). Bitva u Grunwaldu byl střetem mezi řádem německých rytířů pod velením Ulricha von Jungingen proti Polské a Litevské koalici pod velením Vladislava II. Jagello a Vytautase Velikého. Početní stav armád je otázkou spekulací kdy nejreálnější odhady uvádí: Polsko: 10500 těžké jízdy a pěchoty + Litva: 6000 lehké jízdy a pěchoty vs. řád 11000 těžké jízdy a pěchoty. Co víme jistě, že základní taktickou složkou obou armád byly prapory (korouhve): Polsko: 50 praporů, Litva: 40 praporů (včetně mongolských sil zlaté hordy, rusů), na straně spojenců stály i dva české prapory - přítomnost Jan Žižky není prokázána - v době psaní jsem ještě nepřečetl titul Jan Žižka od pana Čorneje. Řád: 51 praporů. Průběh bitvy: Poláci zaujali postavení na středu a levém křídle Litevci na pravém. Sem směřoval útok řadu (levého křídla) kdy převážně lehká jízda nemohla těžké jízdě řádu dlouho vzdorovat a opustila dočasně bojiště - včetně jednoho českého praporu. Na pravé spojeneckém křídle zůstal na místě jen prapor Rusů ze Smolenska. Zda-li šlo o předem připravený plán, nebo přirozenou reakci tedy ústup bojem je do dnes předmětem sporů. Těžká jízda řádu se stočila a napadla Polský střed. V ten moment se levé křídlo spojenců vrátilo do boje (včetně českého praporu) a napadlo řád do týlu, kdy tímto se levé křídlo řadu probíjející do středu sestavy spojenců samo ocitlo v obklíčení a začalo se hroutit. Ulrich se záložními prapory se pokusil o široký obchvat obou křídel spojenců, který však ztroskotal a sám se protiútokem Vladislava II po křídlech ocitl v celkovém obklíčení kdy Ulrich a většina velení řádu padla. Jiné zdroje uvádí, že Ulrichův zoufalý a smělý útok naopak směřoval do centra sestavy kde se nacházel Vladislav II kdy byl řád přečíslen (osobně se přikláním k této variantě). Drtivou porážkou řad ztratil neprávem získanou světskou legitimitu panování nad částí Polského území.

Horizont událostí

Level 34

18. 4. 2023 18:40

Komentáře tohoto uživatele máš zablokované.

@TrueT Pruské vévodství, Braniborsko - Pruská Unie V roce 1525 formálně Řád německých rytířů o území Pruska přišel. Ve skutečnosti šlo však o vychytralí politický akt posledního velmistra řádu německých rytířů Albrechta Braniborsko-Ansbašského (dynastie Hohenzollernů), který se skrze sekularizaci území prostřednictvím luteránské reformy prohlásil za světského vládce dosud řádového území. Řádové území bylo přetransformována na pruské knížectví (vévodství), dočasně v postavení léna Polského krále. Roku 1618 se pruským vévodou stal kurfiřt Braniborského markrabství (území původně osídleno Slovany, kteří byli ve století 9 - 12 násilně germanizováni). Tímto vznikla nejprve personální později reálná unie: Braniborsko-Prusko. Fridrich Vilém I. "Velký kurfiřt" který vládl Braniborsko-Pruské unii, 19. září 1657 zrušil vazalský lenní poměru k Polsku. Braniborsko-Prusko se během expanze na úkor Polska, které unii rozdělovalo podobně jak původní pohanští Prusové rozdělovali řád německých rytířů a řád mečových bratří 18. ledna 1701 přeměnilo v Pruské království. III. Pruské království, Militarizace, Fridrich II. Veliký, Dělení Polska Dobový citát 18 století: Každá Evropská mocnost má svoji armádu, Pruská armáda má svůj stát. V Evropě na počátku 18 st. vznikla nová mocnost - Pruské království, které vzhledem k vojenské převaze pozemních a s takřka neexistencí námořních sil (zde vládla Velká Británie v historii dosud nevídaným rozměrem) muselo a mohlo své ambice vymezit jen na kontinentální úrovni. Směrem na západ se nacházel svaz mnoha politických útvarů (včetně Braniborska) svatá říše římská, dále katolická Francie (v době druhé Slezské války spojenec Pruska), Na jihozápadní hranici se nacházela Habsburská monarchie, na severu Baltské moře. Na vychodě Carské Rusko, Jediný možný prostor k expanzi byl ve směru Varšava - Katovice, na úkor Polska (které však již bylo zčásti součástí Pruska) a Habsburské monarchie. V letech 1713 až 1740 pruský král Fridrich Vilém I. zvětšil sílu pruského vojska na 80 000 mužů, což bylo nejvíce na jednoho obyvatele v Evropě, byť Pruské království patřilo k chudším mocnostem v Evropě, kdy však 80% rozpočtu investovalo do armády. Vojáci byli verbováni ze spodiny společnosti a brutální tyranií přeměněny na nejlepší armádu v Evropě. V této době dominovala těžkopádná avšak palebnou silou drtivá lineární taktika pěchoty. Názorná ukázkou je bitva druhé slezské války - Bitva u Hohenfriedbergu 4 červen 1745, kdy vítězství Pruské armády nebylo docíleno taktikou vedení bitvy, ale kadencí palby Pruské řadové pěchoty: 4-5 salv za minutu oproti kadenci Rakouské pěchoty: 2 salvy za minutu, která se pod tímto náporem rozpadla. Vilémovi I. se roku 1713 narodil syn později znám jako Fridrich II. Veliký. Vilém svého syna roku 1730 odsoudil k smrti uškrcením - za útěk z domova kterou Vilém označil za dezerci. Jen hrozba dvořanů zachránila Fridrichovi život. Fridrich II. Veliký dále reorganizoval Pruskou armádu, zejména zvýšil její pohyblivost na strategické i taktické úrovni a vyvolal první a druhou Slezskou válku (1740-42 a 1744-45) kdy v závěru obou válek Marie Terezie opakovaně postoupila Slezsko Prusku. V letech 1772 - 1795 Pruské království (Hohenzollernové), Rakousko (Habsburská monarchie) a Carské Rusko (Romanovci) si ve třech vlnách rozdělili Polsko. Prusko získalo severozápadní část Polska včetně Varšavy. Polsko jako politický útvar přestalo existovat. Za vlády Fridrich Vilém III. v roce 1806, bylo do Pruského království včleněno Braniborské kurfiřtství, čímž skončila Braniborsko Pruská unie.