Hezký nápad ale očividně nic pro mě protože jak vidím hru například při 30 fps mega mě bolí oči bráchuv syn měl nastavenou forzu na 30 fps okamžitě jsem mu to musel předělat nedalo se na to koukat 😂
@fabioozo86
Phuf kamo....myslel som si aj ja volakedy....potom som mal rozohraty L.A. Noire a ked som vymenil graficku a z 30 som mal 60 hned som ten rozdiel videl. :) A to je L.A. Noire hra, kde o fps-ka ani tak nejde.
Nikdy jsem nepochopil design her s mechanismy negativní zpětné vazby: Když vám to nejde a umíráte, tak hra bude ještě těžší.
Už teď se mi nelíbí, jak se množí hry, u kterých i fanoušci uznávají, že "na začátku je těžká, ale jakmile se vylevelujete, získáte vybavení, a tak podobně, tak je snadná".
@Virus
Demon Souls (world tendency), Dark Souls 2 (hollow body), Shadow of Mordor (Nemesis system), Pathologic 2 (death debuff).
A taky hodně starých stříleček mělo mechaniku, že když jste ztratili život, přišli jste i o vybavení lodi (lepší zbraně) a v podstatě jste neměli šanci se prostřílet ke konci levelu. Bylo rychlejší dát restart.
Dal jsem si vyhledávání a našel jsem další příklady: Darkest Dungeon, Vietcong (prý se tam zmenšuje healthbar), Little Big Planet (respawning vás posune dál od místa smrti, pokud umíráte často), první Metroid (podobné jako u stříleček - po smrti nemáte dost zdraví a tak musíte farmit health kontejnery).
@Hubert v hubertusu
No jo vlastně. Tak z toho všeho si znova pometám teda na Nemesis systém (a Metroid), to je fakt ale to bych nebral jako zhoršení obtížnosti. Probíhala tam nějaká hierarchie skřetů, a i když se nějaký vylepšil, tak nebyl jediný na lepší úrovni a zabít nebo pak ochočit šel taky. Věci tipu umřeš a přijdeš o vybavení je stará technika, někdy to nasere, někdy ne. Sice miluju těžké hry nebo hry, kde se dá upravit obtížnost na výzvu, ale co dřív byla standartní obtížnost je dnes až výzva (čest výjimkám). Hlavně mě ale hra musí bavit, a proto jsem po první Souls hře šel od toho, protože boje mi nevadili ale věčný nepřátelé a farmení mě nudilo. A to je u mě asi největší problém, když hra začne nějak nudit. Ale překvapil mě Vietcong, protože na to si nepamatuji. Ale pamatuji si, že mě nasralo, když se u nějaké hry udělal autosave, který přepsal můj save a měl jsem třeba 5 jednotek života a všude nepřátele a málo nábojů. A samozřejmě já nechtěl restartovat misi. 😁
@Hubert v hubertusu
Obrovsky s tebou souhlasím. Taky mi přístup, kdy se hra stává ještě náročnější, když se mi nedaří, nedává smysl a celkově hry s tímto přístupem odmítám hrát (anebo sáhnout po modech, viz. Pathologic).
Naopak oceňuji obtížnost, kdy se hra přizpůsobuje hráči z obou stran, že nenechá slabší hráče zaseknuté a frustrované a got gud hráče znuděné absencí extrémní výzvy.
Nejraději vzpomínám na Raymana 2. Když se mi v jednom levelu nedařilo, znovu a znovu jsem umíral a cítil jsem ohromnou frustraci, hra mi při jednom načítání napsala něco ve smyslu "neboj, věřím v tebe, ty to dokážeš." A skutečně, takový emoce validující dotek mě pozvedl ze zajetí frustrace, probudil ve mně naději a na další pokus jsem to zvládl.