Super Mario 3D World – nehynoucí sláva

A je to tu zase. Vždycky když se blíží vydání nového Maria (případně dalších zavedených sérií od Nintenda jako Zelda nebo Donkey Kong) a začnou se objevovat první pochvalné recenze, vyrojí se z hlubin internetu dav zarytých odpůrců, který začne jednohlasně vykřikovat, že „tomuhle přece nemůže dát devítku žádný svéprávný jedinec“ nebo „vždyť je to stopadesátý recyklát toho samého“. Nepřekvapivě se stejná situace opakuje i u nejnovějšího Super Mario 3D World a já už ani nedoufám, že se některý z nejhlučnějších kritiků obtěžuje titul, na který už dopředu hází špínu, hrát.

Ano, na pohled skutečně většina hopsaček s kníratým instalatérem vypadá jako zábava pro předškolní děti a ano, spousta jich skutečně působí jako recyklát některého z předchozích dílů. Ale v tom se právě nachází jádro pudla: Mariova dobrodružství tak totiž působí vážně pouze na ten pohled, a když si je sami vyzkoušíte, zjistíte, že se v nich skrývá čistá esence hratelnosti, ke které se nejen drtivá většina ostatních plošinovek, ale videoher obecně ani zdaleka nepřiblíží.

Ještě že ty kluky japonský máme

Super Mario 3D World ctí tradice svých předchůdců – v základu se totiž nejedná o nějak přehnaně obtížnou hru. Jistě, stejně jako v předchozím trojrozměrném Super Mario 3D Land z 3DS jsou i tady jednotlivé levely na čas, ovšem kromě hodin roztroušených po úrovních, které vám k nemilosrdně ubíhajícímu limitu přidají nějakou tu vteřinu k dobru, tu naleznete checkpointy, k nimž se v případě neúspěchu vrátíte. Vy si ji ovšem můžete velmi snadno udělat obtížnou, protože ta správná výzva začíná jako vždy až tehdy, když se rozhodnete splnit vše na 100%. A to už možná budete zlatý japonský kluky aspoň v duchu posílat ke všem čertům.

„U každého nového Maria si někde v koutku hlavy říkám, že tentokrát už musí designérům určitě dojít dech a jakmile si jej pak zahraju, jsem rád, že jsem se zase jednou šeredně mýlil.“

Ovšem i když se budete častokrát vztekat, hra se vám za vaši píli a vytrvalost odmění celou řadou bonusových úrovní. Ale i kdybyste na to neměli trpělivost a náhodou na ně nedosáhli, nemusíte zoufat, protože základní kola jsou stejně tak kouzelná a pestrá. U každého nového Maria si někde v koutku hlavy říkám, že tentokrát už musí designérům určitě dojít dech a jakmile si jej pak zahraju, jsem rád, že jsem se zase jednou šeredně mýlil.

Hraví kamarádi

Ještě než naskočíte do víru událostí, před každou úrovní si můžete vybrat, za kterou ze čtyř postav chcete hrát. Kromě Maria je vám k dispozici Luigi, Toad a Peach a jak už zřejmě tušíte, každá postava disponuje odlišnými vlastnostmi. Mario jakožto hlavní hrdina je tak nějak vybalancovaný, Luigi umí skákat nejvýš ze všech, Toad je nejrychlejší běžec a Peach dokáže díky svým nadýchaným šatům na malou chvíli letět. Pokud byste rádi využívali služeb všech najednou, stačí vlastnit čtyři ovladače (může jít o Wii Remote nebo Classic Controller) a přizvat do kooperace kamarády. Sám jsem vyzkoušel pouze spolupráci dvou lidí – společně s bratrem jsme hráli příhodně za bratry Maria a Luigiho – a můžu říct, že i když se i v jednom jedná o poctivou zábavu, která si ode mě odnáší hodnocení, jaké si odnáší, ve více lidech jako by se zážitek snad ještě násobil.

„Mario si opět může nasazovat pestrou škálu kostýmů, které mu propůjčují specifické dovednosti.“

Kromě volby různých charakterů si Mario opět může nasazovat pestrou škálu kostýmů, které mu propůjčují specifické dovednosti. Vyzkoušíte si několik osvědčených obleků z minulosti jako Tanooki či Boomerang a v premiéře se představí například kočičí kostýmek, který vám dovoluje zdolávat vertikální překážky, jako jsou vysoké zdi, na jejichž vrcholu se často ukrývá nějaký ten příjemný bonus. Potěší, že v jednu chvíli můžete nést až dva oblečky a stiskem jednoho tlačítka se mezi nimi dá libovolně přepínat. Pokud o jeden z nich po zásahu nepřítele přijdete, ihned si můžete nasadit druhý.

U 3D World se nelze nezmínit o grafické stránce, protože z tohoto hlediska mi nový Mario připadá jako snad ta úplně nejhezčí hra současnosti. Vše překypuje veselými barvami, objekty pokrývají detailní textury a veškeré předměty jsou tak nějak nadýchané a oku lahodící, že by člověk nejradši skočil do obrazovky za Mariem a dosyta si je osahal vlastníma rukama. Škoda že to nejde. Nejdůležitější ovšem je, že nádherný grafický kabátek představuje pouze příjemný bonus a stejně jako v tomto ohledu o něco méně okouzlující 2D díly by se bez něj hra bez problémů obešla. Tohle si totiž musí zamilovat absolutně každý.