Test vlivu nastavení na snímkovou frekvenci Fortnite v roce 2024

Fortnite vznikl v roce 2017 jako odnož Battle Royale k placenému survivalu Fortnite: Save the World. V září 2017 vyšlo v předběžném přístupu, ostrého nasazení se dočkalo v roce 2020.

V současnosti už jde spíše o prostředí, které slouží pro spouštění různých více čí méně propracovaných miniher odbíhajících i do jiných žánrů. Hra totiž nabízí i režim Creative, o němž už se dá mluvit jako o zjednodušeném vývojovém prostředí pro Unreal Engine. V něm si můžete klidně udělat třeba obhospodařování měsíční základny.

Článek

Fortnite v roce 2024: vliv nastavení na výkon a kvalitu grafiky a testy odezvy

Fortnite je stálicí na herním nebi, která i po letech stále přitahuje miliony hráčů. Od Epicu dostává průběžné aktualizace…

Adam Vágner

Obsah z PCTuning.cz

Nastavení grafiky ve Fortnite

Nastavení detailů grafiky ve Fortnite je přinejmenším překombinované. Zjevně jde o důsledek toho, jak se postupně vylepšoval herní engine a s tím přibývala i řada nových efektů a nastavení.

Hra nabízí tři základní režimy renderingu (Rendering Mode), mezi nimiž můžete přepínat. A jejich přepnutí vyžaduje restart celé hry:

• DirectX 11
• Performance – Lower Graphical Fidelity
• DirectX 12

Pod každým z režimů renderingu je ještě možnost volit čtyři globální nastavení „Quality Presets“ – Low, Medium, High a Epic. A pokud sáhnete na některou z následujících položek v detailnějším nastavení, přibude pátá předvolba nastavení kvality „Custom“.

Jen menu pro nastavení grafiky je s odskrolováním asi na čtyři obrazovky.

Vyhlazování a rozlišení 3D renderingu

Ve hře si můžete všimnout, že se s nastavením detailů mění i 3D rozlišení pro rendering. Jinak řečeno na nižších presetech se nerenderuje v nativním rozlišení, ale v nižším.

S globálním presetem se výchozí rozlišení mění, ale aby to nebylo tak jednoduché, tak jen při nastaveních vyhlazování Off, FXAA a TAA. Low jej nastaví na 50 %, Medium na 71 %, High na 87 % a Epic na 100 %. S rozlišením (Resolution) při globálním nastavení Low bude tedy hra renderovat obraz v rozlišení 960 × 540 bodů a upscalovat jej na 1920 × 1080, maximální Epic poběží v nativním 1920 × 1080.

Nastavení Hardware Ray Tracing podle popisu v dokumentaci k Fortnite zapíná vyšší kvalitu pro globální osvětlení Lumen a odrazy, ale může snížit výkon. Standardně je ve všech předvolbách vypnuté, zapnout jej můžete s globálním nastavením High a Epic (nebo abych byl přesnější, pokud jsou aktivní Lumeni, tedy Global Illumination na Lumen High či Lumen Epic, anebo je nastavení Reflections na Lumen High a Lumen Epic).

Na testy si vybereme jen nějaké základní scénáře. Věnovat se budeme spíše těm nastavením, v němž Fortnite na RTX 4070 nešvihá na 500 snímků za sekundu a z grafiky nebudete mít pocit, jako byste hráli Wolfensteina z roku 2003.

Metodika testování

Testoval jsem na záznamu z režimu Zero build. Fortnite má v tomto ohledu výhodu, že záznam je na výkon počítače prakticky stejně náročný jako běžné hraní a snímkové frekvence naměřené ze záznamu se od běžného hraní liší na úrovni chyby měření.

Při nahrávání replaye mi nešlo ani tak o to chovat se nějak smysluplně, jako spíš o to spadnout a chvíli pobíhat v prostředí, které je náročnější na výkon grafiky. Měřené jsou přesně tři minuty od okamžiku přistání na zem. 

Testovací sestava

Pro měření výkonu jsem si vzal RTX 4070 Super Aero – kartu v bílém provedení od Gigabyte.

• základní deska: Asus Z690P-WIFI
• procesor: Intel Core i7-13700K@5,3 GHz
• operační paměť: Corsair Vengeance RGB 32GB (2× 16GB) DDR5 DRAM 6000 MHz C36 (36-36-36-36-76-2T)
• chladič: Noctua NH-D15S
• pevný disk (OS + náročné hry):  Kingston Fury Renegade PCIe 4.0 NVMe M.2 2TB
• pevný disk (data, další hry): WD Blue SATA 1TB, SSD
• skříň: Fractal Design Arc XL
• ventilátory: 3× be quiet! Silent Wings 4 high-speed, 140 mm; 4× Arctic P14 PWM PST, 140 mm
• zdroj: Corsair HX1000i (2022)
• operační systém: Windows 11 23H2 (deaktivované VBS)

Průměrné snímkové frekvence a odezva

V první sadě testů se podíváme na srovnání výkonu v jednotlivých režimech a předvolených nastaveních. U nich se ve výchozím nastavení s některými metodami anti-aliasingu mění i rozlišení 3D renderingu.

Vliv NVIDIA Reflex na odezvu

Pro testy vlivu reflexu na odezvu už jsem zvolil jediné nastavení detailů, které je jakýmsi kompromisem mezi maximálním výkonem a kvalitou obrazu. Nabízí i pro rychlé herní monitory dostatečně vysoké snímkové frekvence v rozlišeních 1080p a 1440p, na něž je RTX 4070 Super stavěná.

Volil jsem nastavení, které je primárně vhodné pro hraní na vyšších snímkových frekvencích v rozlišení 2560 × 1440 bodů a k tomu doplnil měření se stejným nastavením v rozlišení 1920 × 1080 a 3840 × 2160. Jde o kombinaci presetu nastavení grafiky High pod DX12 a DLSS v režimu vyvážený (balanced).

Na měřeních z FrameView je vidět, že NVIDIA Reflex výrazně zkracuje herní odezvu. Vězte, že při nižších snímkových frekvencích na běžných 60Hz monitorech může být přínos Reflexu ještě mnohem vyšší.

Měření odezvy pomocí OSLTT

K ověření doby odezvy hardwarovou cestou jsem využil i a volně dostupnou alternativu k LDAT od Nvidie OSLTT – Open Source Latency Testing Tool. Ten umí mimo jiné simulovat akci myši a pomocí senzoru změří změnu jasu na obrazovce poté, co se ve hře projeví reakce na podnět na vstupu. Dokáže tedy docela přesně zjistit, jak dlouho trvá, než na pohyb myši zareaguje obraz na monitoru.

A hlavně – dokáže to udělat velmi rychle. Za pár minut lze zopakovat stovku měření pro jedno nastavení.

Pro testy jsem opět využil extrémní herní monitor AORUS FO32U2P z nabídky Gigabyte, který je osazený 32" panelem QD-OLED od Samsungu.

Na měření odezvy pomocí OSLTT jsem použil režim LEGO Fortnite. Na rozdíl od online klání je v něm mnohonásobně větší šance, že se dožijete konce měření.

Shrnutí

I na Fortnite je vidět trend, který lze pozorovat u nových her – totiž to, že využití nových technologií z Unreal Engine jako Nanite Virtualized Geometry či Lumen Global Illumination výrazně pozvedne vizuální stránku her. 

Zároveň s tím ale významně stoupnou i nároky her na výkon hardwaru, na kterém Unreal Engine běží. Jednoduchým řešením, jak fotorealističtější herní prostředí zachovat a současně nároky na rendering snížit, je využití super samplingu. Tedy možnosti renderovat obraz v nižším rozlišení a následně si k detailnější grafice dopomoci rekonstrukcí obrazu. Můžete o tom vést spory, můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu, že už se všechno nerenderuje v nativním rozlišení, i prostestovat, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. 

V jádru jde ale jen o trochu jiný přístup k tomu, jaké detaily při renderingu obětujete a co ze scény naopak obětovat nechcete. 

S technologiemi pro zkrácení odezvy, jako je NVIDIA Reflex podporovaná grafickými kartami GeForce, se dá dostat na hodnoty zpoždění, pro které byste bez Reflexu museli nastavení detailů grafiky snižovat natolik, abyste se dostali na snímkové frekvence asi o polovinu vyšší.

Článek vznikl ve spolupráci s CZC.cz.