The Last of Us - Post-Pandémická kráska co tu ještě nebyla.

Trefa do černého

Post-Apokalyptických titulů je na herní scéně hodně, avšak Naughty Dog i přes tento fakt dokázal přijít s něčím zcela novým. I když The Last of US začíná jako klasický zombie apokalyptický horror, kde v nemocnicích začnou přibývat infikovaní lidé s neznámou nemocí. Po chvíli se nemoc začne rozšiřovat a nakonec je z toho globální pandemie v které přežijí jen ti se štěstím a nebo taky ti kteří nezameškávali ve škole tělocvik a dokážou hodně rychle utéct. I přes tenhle známý a dokola používaný začátek Naughty Dog vytvořilo unikátní hru s úplně novou formou viru a hrstkou nových druhů infikovaných jedinců. Naughty Dog prostě ví jak zapůsobit na lidi, jak po příběhové stránce, tak hlavně po stránce gameplaye.

... zde pokračujte v psaní ...

Začátek co vezme za srdce

Už od první minuty jsem se vžil do role a prožíval jsem to samé jako postava co doopravdy je v tom světě, kde se nic neděje a pak bum. Celý život se vám změní za pár minut a vy se jen snažíte držet krok. Tak dech beroucí začátek jsem ještě nikdy u žádné hry neměl a to né, že bych byl ovlivněn tím, že tu hru konečně můžu hrát, ale znáte to, jak vám jede mráz po zádech a vy jen čumíte jakou pecku to hrajete.  Hned po úvodu vám začnou vývojáři servírovat post-apokalyptické universum, kde kupodivu se už nesnaží lidi jenom bránit proti infikovaným, ale válčí mezi sebou o poslední zbytky surovin, nábojů a jiných věcí potřebných k přežití v takové džungli.  S jistotou musím říct, že reálná vize toho jak by to mohlo vypadat po apokalypse je tady ztvárněná velice důvěryhodně.

Krása na každém rohu

I přes to jak stará konzole PS3 je, tak Naughty Dog z ní vytáhli snad poslední špetku, co v té dámě zbyla. Po grafické stránce se hra nemá totiž za co stydět a hravě může konkurovat i megalomansky vyšperkované Crysis 3, protože ne vždy je nejlepší grafika ta nejhezčí a řekněme, že na Last of US se dívá tak božsky, že mě bavilo prohledávat okolí na zásoby i kvůli prohlížení různorodých koutů a poničeném či rozbitém nábytku. Je prostě vidět jak si vývojáři dali záležet i na sebemenších detailech v každé úrovni hry. A když přišlo na temné uličky, kolikrát mě jen bavilo si hrát se stíny podobně, jak v Alan Wake totiž světlo hraje velikou roli. Co se týče opakování designu levelů, tak to sem si všiml zřídka, nikdy sem neměl ten pocit jak si říkáte „What a hell? Tady jsem už byl“.

Nijak extra story vynahrazují dynamické souboje a hlavně pud přežití

Last of US staví příběh na zajetém konceptu a to je eskortovat člověka, při čemž se do cesty dostávají problémy jak ze strany banditů, tak ze strany infikovaných. Story zezačátku hodně hraje na city, ale po nějaké době vám dojde, že je to vlastně to druhé co od té hry chcete a hlavní je hratelnost.  Nicméně v průběhu hraní jsem se těšil na každý další souboj a vůbec nejlepší na tom celém je, že stealth prvek v tomto nádherném kousku funguje tak skvěle, že se budete modlit, aby vás neobjevili, protože to v mnoha případech znamená jistou smrt. Někdy vám, ale nic nezbude a musíte totálně bez nábojů vyběhnout vstříc smrti z úkrytu a pokusit se protivníka sundat bojem na blízko. Hrál jsem na hard obtížnost a musím říct, že nábojů bylo velice málo a bez prozkoumávání okolí a hledání, se jednoduše nedá přežít.  Někdy se dokonce může stát, že zoufale při souboji hledáte někde v zásuvkách náboje nebo aspoň alkohol a hadr, z kterého se dá vyrobit provizorní lékárnička a posléze si vyléčit zranění. Ještě nikdy sem neměl v žádné hře situaci kde bych se schovával za polorozpadlou skříní a prosil „ať sem ten Clicker nejde! Prosím ať sem nejde!“. Za co ode mě vývojáři mají chválu je taky systém zdraví… nenechali se zlákat jednoduchostí automatické regenerace HP ale poctivě všude po rozmísťovali například jídlo, konzervy atd. z kterých se dá instantně trochu vyléčit a potom taky vyrobené lékárničky jak už jsem zmiňoval. Tenhle koncept mě chybí u většiny takových her.

Batoh s černou dírou a zbraně na jedno brdo.

Co mě tak trochu zklamalo, ale nedá se to moc vývojářům zazlívat je batoh bez limitu. Teda on tam nějaký limit je na vyrobené věci a počet zásob, kterých u sebe můžete nosit najednou, co se však týká zbraní tak to s přehledem Joel do batohu dá luk, brokovnici, 4 pistole a loveckou pušku, jenže když si pak uvědomíte, jak málo nábojů je, tak jste rádi, že vám ty zbraně umožnili nosit. Časem si člověk může vyrobit i druhou pochvu na pistol a další místo pro velkou pušku či luk na zádech. Co se týče zbraní na blízko to už je jiná… tam to je prakticky pořád to samé, jediné co se dá přidělat na zbraň jsou nůžky a ty se podle toho jaký level je máte po 1+ zásazích rozbijí… což se dá čekat, ale čekal sem víc různorodou možnost vytváření zbraní.

AI někdy naštve, ale většinou exceluje

Většinou při souboji se protivníci chovají tak jak bych od normálních lidí čekal (pokud se teda post-apokalyptickým banditům/armádě dá říkat normální lidé). Někdy však se dá zpozorovat, že si protivník neví rady a chaoticky pobíhá, to se ale stává málokdy a většinou představují výzvu. Především se mi libí jak změní chováni, když například vaše zbraň dostřílí a nebo vytasíte pistol na člověka co na vás jde s tyčí. AI infikovaných je naopak předvídatelná a jejich nebezpečí spočívá spíš v Clickerech (slepý, ultranebezpečný a hodně reaguje na zvuk) a počtu Runnerech (klasická zombie).

AI společníků většinou nijak nefailuje, jen někdy sem se jich lekl když například přiběhli zezadu ke mně a to, že je třeba někdy ignorují enemy se nedá moc kritizovat, protože vemte si, že vás následuje pořád… to by ten stealth moc efektivní nebyl, kdyby viděli je stejně jak vás. Co mně ale překvapilo, bylo, že společníci můžou zemřít – a to když jim včas nepomůžete, jelikož je drží například zrovna Clicker.

Každý charakter unikátní

Co se týká chování Joela tak to je uzavřený, schopný chlap co si toho dost prožil a už se mu nechce pořád honit za nadějí. Ellie je zase holčina, která nic jiného než život v post-apokalyptickém světě nezná. Nebudu tu kritizovat a subjektivně vyjadřovat názor na jejich charaktery protože to, že to tak vývojáři chtěli tak jak to mají je jejich věc.

Konec

The Last of Us je bezpochyby jedna z nejlepších her co sem hrál a v mých očích překonala i Bioshock infinite. Chtěl jsem být trošku objektivní a neházet jí čistou 10, protože pár těch chyb se tam najde, kdyby to šlo dal bych spíš 9,5. U mě má však 11/10. To, že mně ta hra nepustila pryč od televize a hrál sem jí pres noc i s faktem, že druhý den jsem šel do práce kde sem z toho skoro umřel :D, o nečem svědčí. Je to moje úplně první recenze a podle mě je nic moc ale posuďte sami. A omlouvám se, jestli sem tam nasekal hodně chyb...