The Sims 4 - lesk a bída moderní generace

Není tomu tak dávno, co jsme se rozplývali nad poletujícími raketkami sestřelujícími asteroidy v prostoru, odpalovali jsme cihličky míčem pomocí pálky, nebo jsme prozkoumávali velkolepý a rozsáhlý vesmír, zatímco bychom si ani ve snu nedokázali představit, že by náplní našich volných hráčských chvil mohla být péče o partičku uhýkaných polygonových panáků, kterým se v jednom kuse chce na záchod, pečou jako o závod citronové koláče a s grácií vynervované osmdesátileté ostrostřelkyně z Kauflandu hystericky ječí při pohledu na židli, jenž jim překáží v průchodu. Pak ale přišel velký herní myslitel Will Wright a postavil všechny zákony zábavnosti na hlavu. Najednou tu bylo SimCity, kde jsme budovali domečky a radovali se nad poctivě sypajícími daňovými poplatníky, přišly šílenosti jako SimAnt a konečně, dnešní vlajková loď série Sim, jediná série, která si (vyjma rozporuplného SimCity) po letech stále zachovala svojí kvalitu a jméno. The Sims se navíc dlouhá léta drží na špičce prodejů, alespoň co se týče britského trhu. A jak s oblibou praví jistý náš velký cestovatel: ,,Svět patří těm, kteří se nepo*erou”. A to platí v The Sims dvojnásob. Doslova.

Ve třetím pokračování The Sims se autoři vydali dnes módním směrem zjednodušování. Nicméně pozor, zjednodušit neznamená zprimitivnit. Naopak, autoři šli do hloubky. Celá původní kostra hry byla oholena a vývojáři na ní naroubovali nový engine, nový systém emocí, nové možnosti tvorby, interakci a tak dále. Vše působí mnohem ucelenějším dojmem a hory roztodivně, na sebe bez ladu a skladu naplácaných funkcí, které se na třetí díl nabalily v průběhu ,,datadiskového cyklu” (tudíž období po vydání původní hry, které co chvíli třetí díl pumpovaly novým a novým obsahem, brzy čekejte i u vaší kopie The Sims 4), se konečně dočkaly správného zaškatulkování a logického umístění. Už se tak neopakuje zmatené hledání toho, co na vás pořád ze všech rohů obrazovky vyskakuje a proč vaše hra zničehonic zachytila tenhle okamžik života ovládaného Simíka a snaží se ho vecpat všem vaším přátelům na Facebookové zdi. Nyní je vše pěkně po ruce, nesmírně blbuvzdorný a podrobný tutoriál vám do detailů popíše, co které tlačítko dělá (špatná zpráva pro zkušené hráče, pokud nápovědu nevypnete pomocí příkazového řádky Originu, budete se muset vám dobře známými fakty ručně proklikat).

Jedním z kmenových prvků The Sims byla a je tvorba. Tvoření samotných postav nebo stavba domů a veřejných pozemků se dokonce pro mnoho hráčů dostalo na popředí samotného módu života. Nebudu chodit kolem horké kaše. Nástroj pro tvoření postav je špičkový. Zapomeňte na zastaralé a těžkopádné posuvníky, nastala doba modelínová. Vše, od tloušťky přes nadutost rtů až po velikost panenek, nyní upravujete jednoduchými, logickými a přirozenými tahy myší. Ladění vzhledu Simíků je tak mnohem zábavnější, jednodušší a hravější než v předchůdcích. Nově můžete postavám nastavit styl chůze (nicméně upozorňuji, že většina vypadá přinejmenším zvláštně). Co se týče palety oblečení a doplňků, o nijak rozsáhlém výběru hovořit nemůžu. Navíc jsme přišli o možnost tvořit si vlastní barevné styly, tudíž se musíme spokojit s výběrem několika přednastavených barevných kombinací.

Stavba domu taktéž doznala větších změn. Nejpropagovanějším prvkem bylo inteligentní stavění celých místností, čili jakési ,,lepení” celého domu z výběru několika přednastavených, stylově sladěných pokojů, které si následně sami doladíte nebo vylepšíte. A musím zaklepat, vážně to funguje, a když stavbě věnujete trochu času, opravdu tak lze vytvořit parádní dům s perfektně ladícím interiérem. Pokud necháte velikosti místností tak, jak vám je autoři předpřipravili, pravděpodobně posléze zjistíte, že půdorys domu opravdu neodpovídá tomu, co byste nazvali produktem zručného architekta, ale to už je čistě na vás a vaší pečlivosti. Když už mluvíme o stavbě, nejde nezmínit kontroverzi ohledně bazénů. Ano, opravdu si v základní hře v bazénu nezaplavete, tím spíše se můžete podivit tomu, že ve hře najdete nástroj pro tvorbu fontán, který se v zásadě od stavby bazénů v předchozích dílech neliší.

S absencí bazénů kráčí ruku v ruce neexistence batolat, jakožto životní etapy. Nenechte se zmást, batolata ve hře najdete, ale jde o pouhopouhý předmět, respektive kolébka, se kterou si můžete hrát. Z kolébky následně vyskočí zhruba šestileté dítě a… je vymalováno. Péče o novorozence tak prakticky neexistuje a celý proces stárnutí tím dostává výrazný políček, co se týče plynulosti. Na jednu stranu musím uznat, že v předchozích dílech bylo hraní s batolaty spíše za trest (nemluvně o vícerčatech), na stranu druhou, brát lidem děti, to se prostě nedělá.

Mimoto ale mód života funguje celkem obstojně. Nový systém emocí a nálad hodil staré přání a obavy do koše. Nově váš Simík, podle toho s čím se přes den setkává, prochází různými náladami. Jednou si prohlédne trochu umění, najednou se cítí inspirovaně. Dobře si popovídá s přáteli, žilami mu proudí radost. Dostane výklep v práci a domů se vrací nakvašený. Skvělým nápadem jsou unikátní interakce, kterých se vám při takovýchto stavech dostane. V případě zmíněného naštvání si můžete dát ledovou sprchu, pokud se dobře najíte, vyspíte a cítíte se nabiti energií, je vám umožněno si jen tak z hecu střihnout stovku lehsedů na zemi. I přání Simíků se odvíjí od jejich aktuální nálady a celý systém vám rychle přejde pod kůži. Je opravdu zábavné zkoušet, co můžete za různých podmínek dělat nebo tvořit. Dále nálada ovlivňuje i váš pracovní výkon. Pokud se živíte jako pisálek nebo umělec, není nic lepšího, než přijít do práce správně inspirovaný. Jediné, ale výrazné negativum vidím v nedostatku nálad. Opravdu jich není moc a po chvíli začnou být různé rozmary tuze repetitivní.

Další věc, která mě šokovala, byla mapa. Rozsáhlé město, po kterém jste se mohli bez omezení pohybovat? Zapomeňte. K ruce dostanete maličkatou, graficky zpracovanou mapu s pár volnými pozemky, hrstkou původních rodin a několika málo obecními pozemky. Městečko tak působí neuvěřitelně chudě a na neustálé loadingy se zvyká jen těžko. Sousedství navíc nevypadají bůhvíjak pohledně a o možnosti přidávat vlastní pozemky snad ani nemůže být řeč.

Naopak pokročily vztahy mezi postavami. Díky novému systému interakcí (který mimochodem přináší nový, vylepšený pathfinding), obsahujícímu funkční multitasking, se tak můžete posadit, kde chcete, něco při tom dělat a ještě se bavit s několika dalšími Simy najednou. Dostalo se nám tudíž skupinových konverzací a možnosti dělat několik činností najednou. Simíci dokonce můžou pracovat na počítači a při tom flirtovat s pohledným děvčetem vedle, které čte knihu, v mezičase chatuje na tabletu a současně uráží nakyslého chlápka stojícího na druhé straně místnosti. Ano, hádáte správně. Komunikace konečně nevypadá jako neandrtálské námluvy a především zanikají večírky ve stylu ,,párty solných sloupů”, kde se návštěvníci rozdrobili na několik dvojic, které buďto tančily, hovořily, nebo se o sebe jednoduše zasekávaly a trucovitě podupávaly na místě. I samotná komunikace mezi Simy se dočkala jistých změn. Nehledě na horu nových interakcí je především balení opačného pohlaví celkem náročný úkol a v mnohém opravdu začíná připomínat vyčerpávající boje reálného života.

Po obsahové stránce života The Sims 4 zrovna nenadchne. Stará povolání vystřídaly prazvláštní hybridy a ke klasickým džobům typu hasič se prostě hlásit nemůžete. Čím více se do hraní noříte, tím více chybějících prvků naleznete. Žádná auta, nabídka veřejných provozoven se smrskla na knihovny, tělocvičny, bary a parky... Hra tak působí chuději než původní The Sims 3, a to nemluvíme o záplavách obsahu, které přinesl nespočet dodatků a balíčků. Ano, i těch se u čtvrtého dílu bezpochyby dočkáme, ale ta trpká, rozpačitá pachuť na jazyku zůstává. Navíc se nabízí otázka, zda by se nevyplatilo čtvrté Simíky na nějakou dobu nechat u ledu a raději dodatečně pořídit díl třetí s pár datadisky (nebo rovnou nezůstat u dvojky, která byla rozdávána zdarma).

Ani z pohledu technického nečekejte žádnou hitparádu. Tradiční plejáda bugů je snad ještě početnější než dříve a pádům a zásekům hry se vyhnete jen s velikým štěstím. Nezřídka na hru naložíte příliš mnoho (čtěte: v rychlém sledu zadáte moc příkazů) a za odměnu se dočkáte obligátního oznámení o tom, jak hra přestala pracovat. Spoléhám na několik patchů, které hru uvedou do reprezentativního stavu, do té doby jde o katastrofu. Graficky čtyřka neurazí ani nenadchne. Evidentní je odklon od realismu ke ,,cartoonovému” stylu postav modelů a výrazným, přehnaným grimasám. Texturám, odleskům, ani částicovým efektům nikdo přílišnou pozornost nevěnoval, tudíž vypadá hra jako celek ještě hůře, než třetí díl. Abych ale jen nekritizoval, soundtrack patří k tomu nejlepšímu, co jsem ve hrách slyšel. Líbivé tóny se již od prvního dne hraní uvelebily i v paměti mého telefonu a příjemný poslech na cestách je tak zaručen. Loadingy jsou mnohem kratší než dříve a třešničkou na dortu je velice povedený český překlad, který někdy opravdu bohatě pobaví všelijakými dvojsmysly a narážkami.

Co jsme tedy nakonec dostali? Plnohodnotné pokračování The Sims, přinášející výborné možnosti tvoření, rozsáhlý a skvěle fungující, byť repetitivní systém emocí a nálad, nevýrazný vizuál, příšerný technický stav, otřesně malou mapu a důkladně ořezanou nabídku obsahu. Srdcoví fanoušci již mají nejspíš jasno. Hráči, očekávající pokrok proti předchozímu dílu budou nejspíš zklamáni. A ostatní? The Sims 4 je nezklame. Má nakročeno ke skvělému zážitku, nicméně ji zatím v rozletu brzdí spousta nedostatků. Teprve čas ukáže, kam jsou autoři schopni titul posunout.