Pixelová detektivka plná humoru, která vás donutí k zamyšlení.
Recenzovaná verze: PC
Ron Gilbert a Gary Winnick si po vzniku her Monkey Island či Maniac Mansion dali odmlku a nyní přišli prostřednictvím studia Terrible Toybox s novou hrou, jejíž vznik byl podpořen více než patnácti tisíci přispěvateli na Kickstarteru. Může pixelová detektivka zaujmout?
Vítejte v Thimbleweed Park
Nečeká vás zrovna ideální přijetí. V roli federálních agentů Reyese a Rayové jste skončili v díře s osmdesáti obyvateli a mrtvolou, kterou musíte identifikovat. Částečně jsou vám v tomto případě nápomocni šerif a patolog městečka, kteří vypadají podezřele podobně a podobně se i chovají. Vy musíte mrtvolu ohledat a vyfotit a potom se vydat do ulic a vyzpovídat všechny obyvatele. Někteří jsou vám nápomocni, jiní vám pouze prezentují dávné vzpomínky, které vám s vašim případem nijak nepomůžou. Co vám ale pomůže, jsou moderní trubicové stroje, kterých je město plné. Na policejní stanici se nachází především přístroj na určování krve, otisků prstů a identifikaci oběti. Ve městě pak třeba narazíte na mašinu na vydávání filmů, orientaci v knihovně nebo na ArrestTron 3000, který vám pomůže vyrobit zatykač.
Ale to trochu předbíhám. Na začátku se ujmete jednoho z agentů, můžete je však libovolně střídat, částečně musíte, pokud jeden nebo druhý třeba někde uvízne. Musí si také občas pomáhat, i když se nemají zrovna v lásce, především Rayová dává své pohrdání vůči nováčkovi Reyesovi velmi okatě najevo. Začátek hry strávíte pouze s těmito dvěma postavami, ale postupem času se váš repertoár rozšíří o další tři, jednou z nich je dokonce duch s užitečnými schopnostmi.
„Dva federální agenti, sprostý klaun, uťápnutý duch a sympatická vývojářka her jsou velmi nesourodou partou. To jim ale nijak nebrání v tom, vyřešit záhadu tohoto malého městečka.“
Velmi záhy se také seznámíte s klaunem, jedním z podezřelých, který se nikdy neodličuje a také s sebou stále nosí balónek. Není to prvoplánový sympaťák, dobrá polovina jeho vyjádření je cenzurovaná, ale to je holt jeho styl, proto se z něj stala hvězda. Prakticky jeho opakem je již zmiňovaný duch, který v sobě teprve musí najít dostatek síly a postavit se svým trapitelům, aby došel klidu.
Víc postav víc ví
Pro ty, kteří práci Rona Gilberta znají, nebude pět hratelných postav žádným překvapením, protože v Maniac Masion jste měli na starosti tři. To je na jednu stranu úžasné, protože máte více možností a vaše pětice je opravdu dobře napsaná, s vlastními charaktery a do jisté míry i vlastními dialogovými možnostmi. Pochválit musím taky jejich dabing, ten se skvěle povedl. Přesto mi ale místy chyběla možnost dialogy přeskočit. Přece jen budete občas některé rozhovory vést vícekrát a poslouchat stále šerifovo „a-reno“ nebo hoteliérovo „a-boo“ a celkově stejné rozhovory, které jste už vedli za někoho jiného, se časem poněkud omrzí.
Počet hlavních hrdinů ale má i své nevýhody. Velkou část hry hrajete za všechny, a ti mají v té fázi stejný úkol. Není tedy vlastně jasné, proč je potřebujete všechny najednou a jejich pobíhání a předávání si předmětů, protože některé úkoly může občas splnit přece jenom jedna postava, je místy otravné a občas i nelogické.
Výzvou je také relativně rozsáhlé území, kterým se postupně propracováváte. Je rozhodně vhodné pořídit každé postavě mapu, ušetří vám to pobíhání po celém městě, ve kterém existuje více bodů, na které se můžete přesunout.
Otravné ovládání
Asi největší problém jsem měla ve hře s ovládáním. Jak je patrné z obrázků, jde o point-and-click hru, ale některé příkazy jsou trochu komplikovanější, a je nutné vybrat konkrétní příkaz, který má daná postava provést. Toto ovládání můžete znát z již zmíněné hry Maniac Mansion, změnila se pouze grafika a rozložení spodní části obrazovky. Na jednu stranu jde o zajímavé oživení hry, na druhou stranu můžete zrovna na tomto ovládání ztroskotat. To platí především v případě ducha, jehož příkazy jsou samozřejmě odlišné od těch živých a pro ty, kteří nejsou tak zběhlí v angličtině to může představovat problém, protože se vám určité akce prostě nespojí a nenapadne vás, takto postupovat.
Normálně se k faktu, že hry jsou v angličtině, nevyjadřuji, v této hře je však porozumění velmi důležité. Většinou nemám s angličtinou problémy, ale tady jsem se na několika místech zasekla právě kvůli ní. Dabing je ve hře pouze anglický, titulky jsou pak kromě angličtiny ještě v němčině, francouzštině, španělštině, italštině a ruštině, myslím, že rozhodně není na škodu, si je zapnout.
„Příběh, který Thimbleweed Park nabízí, je něco jiného. Čeká vás zhruba 12 hodin hledání vraha, hledání práce či proklínání, zároveň se ale podíváte do světa umělé inteligence nebo do kanálů.“
Ale zpět k ovládání. Již zmíněné příkazy, které neustále vidíte na obrazovce, se zdají být poněkud zbytečné. A v průběhu hraní se stanou celkem otravnými. Budete muset otevírat každé dveře místo, abyste do nich pouze vešli a sbírat každou věc pomocí příkazu, a ne rovnou automaticky. Nenechte se ale tímto poněkud „zastaralým“ ovládáním a pixelovou grafikou zmást, jde o velmi moderní počin. Hra se automaticky ukládá (zároveň ale máte devět ukládacích slotů) a pokud byste se náhodou chystali udělat něco nebezpečného, aktivní postava vás „varuje“, že byste možná měli nejprve hru uložit.
Jako v blázinci
Příběh, který Thimbleweed Park nabízí, je něco jiného. Čeká vás zhruba 12 hodin hledání vraha, hledání práce či proklínání, zároveň se ale podíváte do světa umělé inteligence nebo do kanálů. Každá postava vám také nabídne jiný úhel pohledu na věci, kromě jejich společného úkolu mají i své osobní problémy a přání, na nichž pracují. Tohle malé městečko je rozhodně velmi zábavné. Přes narážky na autory a herní žánr po komické postavy, tvůrce konspirací a vypravěče flashbacků vás hra dovede až na konec, kde se všechno tak nějak obrátí na ruby a vy si budete říkat, co to vlastně bylo?
Thimbleweed Park je velmi zábavné dílo, které vás rozhodně potrápí. Nabízí dvě obtížnosti, a pokud máte rádi adventury, rozhodně vám ji mohu doporučit, postavy, které vás budou hrou doprovázet, si jistě zamilujete. A ačkoliv je příběh lineární, hra má potenciál, abyste se k ní i po dohrání vrátili.
Verdikt
Každý milovník adventur by se měl Thimbleweed Parku podívat na zoubek. Nabízí přes deset hodin hraní a je to výborně napsaná hra. A pro ty, kteří se adventurám moc nevěnují, to může být dobrý odrazový můstek. Znalost angličtiny je zde však nutností.
