Úvaha

?

Nevím. Jistě, není to zrovna dvakrát tak obstojné, začínat takhle článek s tím, že autor sám neví. Ovšem popíral bych, tvrdit tu, že vím, proč se to chování publika v kinech za těch pár let tak rapidně změnilo. Rozčísnu-li totiž svou pamět´, sedím v kině, pár roků zpátky, zírá na mě ve své prvotině brýlatý hošík s jizvou na čele a zvuk mi jde do uší akorát tak právě z toho plátna. Pokud nepočítám pána napravo, co při upoutávce na ,,Dobu ledovou“ málem smíchy urval sedadlo před sebou o které se opíral, jak říkajíc některé maminky: ,, Publikum bylo tiché jako pěnička.“.

Jasně, skoro vždy člověk narazí v sále aspoň na jednoho chrousta s popcornem či jedince, co si té koly srkl o poznání hlasitěji, ale co je dnes oproti minulosti aktualizované, to je debatování. Dřív si totiž nepamatuji, že by tam někdo klábosil o svém žití se svým spolusedícím jako kdyby si myslel, že obří nápis ,,Kino“ značí nějaký klub k posezení, s filmem jako kulisou v pozadí.

Neměl jsem tu zkušenost, jako padlo v jednom FM, aby mi děti tančily před plátnem na ,,Happy Feet“. Dále, např. na ,,Temném rytíři“ rovněž nikdo nenabyl dojmu, že je Batman, aby se pokoušel vznášet se ze zadní řady k těm dolním, ovšem takové to konverzování typu: ,,No, já jsem mu psala. A co on? Hele, no nenapsal, já už na něj kašlu“, to ano. Jak říkám, jako kdyby pro některé bylo kino klubovnou s řadovými křesílky a prostorem k plkání. Nepopírám ony hesla jako, že ,,Hustý, viděl si to? Ty jo, jak tohle natočili?“ atd., něco podobného, přiznejme si to, občas řekneme taky, ale rozebírat tu třeba ty (velmi křehké) vztahy?

Další rušno způsobuje hlasité rozebírání scény, která byla na plátně, již je tomu dobrých pár minut. Stalo se mi, že se to jednou rozvinulo i v předběžnou debatu o tom, jak celý film skončí. To pak člověk rázem dostal chut´ ten popcorn hodit za sebe jako nevěsta kytku. Vybavil jsem si i dvě řady za mnou sedící skupinku v den, kdy šla žlutá rodinka u nás premiérově do kin. Tam se poté, co se na scéně objevil Spidervepř, začalo i na chvíli hlasitě chrochtat. Věru to unikát.

Jsou filmy, které, jak se říká, prostě za to kino stojí, a půlrok čekání, než to bude na plackách, jde vydržet opravdu jenom stěží. Proto, když už, tak by to člověk rád viděl bez řešení, kdo koho má rád, kdo komu zase neodepsal apod. . Na to přeci není třeba koupě lístku do kina, klábosit se dá prakticky kdekoliv jinde.

Nicméně, možná to bylo celé jen nějaké špatné období a lidé už nedebatují. Před týdnem jsem byl totiž na ... Ale o tom zase někdy příště.

Nekecej!(*dodatek k článku, můžete ignorovat)

Nikdo neví všechno, ale zdá se, že snadno narazíme na lidi, kteří toho vědí ještě méně, než by nám přišlo přípustné.

[embed]http://www.youtube.com/v/jhImgl6igJw[/embed]