Vrahové budoucnosti [1] - K4

19. 7. 2012 21:22

Zdravím všechny čtenáře blogu. Zing, a s ním hlavně blog sleduji již druhým měsícem a napadlo mě si vyzkoušet blog osobně a zjistit nakolik jsou moje…

Reklama

Zdravím všechny čtenáře blogu. Zing, a s ním hlavně blog sleduji již druhým měsícem a napadlo mě si vyzkoušet blog osobně a zjistit nakolik jsou moje povídky na Sci-fi, či fantazy základech dobré. Ve zkratce, ke hraní obecně mám trochu dál, ale moje poslední zkušenost je se sérií Dead Space, hlavně druhým dílem a trochu se seznamuji s univerzem Mass Effect.

Moje povídky nabraly podobný směr, takže se objeví řada futuristických i trochu přehnaných výmyslů. Prostě klasické Sci-fi. Doufám, že se Vám bude můj Zápisník líbit.

------

Už jsou to tři týdny od mé operace.Ruka mě sice pořád bolí, ale nějaký prášky každou chvílí prej dostanu. I když jsem věděl, jaký následky pro mě bude Program mít, trávit půl roku ve skleníku neni nic příjemnýho.Skleník, malá kopule složená jenom z tvrzeného skla. Na Orbitu jsem se chtěl dostat už od mala. Jen jsem nečekal, že to bude za těhle podmínek.

Pořád mě to bolí. Jako bych měl v ruce tekutý Sirbium. Kde je sakra ta doktorka. "Dobré ráno, pane Milesi..." "Dobrý. Máte pro mě nějakej tlumič sebevědomí?" "...bolí vás implantát ? Doktor Vong říkal, že v případě bolesti vás do Programu nemůže zahrnout."Dobře, říkejte mi pokrytec "Ne, mě to nebolí ..." "... myslel jsem jenom, že bych se dneska pokusil spát. Víte, jak se pořád motáme kolem Slunce, nemůžu usnout."Zakrývám si tvář rukou, aby byla moje lež autentická. "Mohla bych vám dát nějaká lehká anestetika ..." "Bezva, díky ..." "...ale za pár hodin se dostaneme do stínu Saturnu, takže vás nebudu zbytečně dopovat. Za chvíli usnete, o to se nebojte"Jako bych vůbec moh. Ta ruka mě ničí. "Takže zase za hodinu" "Díky doktorko" Díky za nic ...

Dobře, lehnu si. Snad se tu nerozbrečim. Když pozoruju dokonale kulatou místnost s jediným otvorem pro personál, zahlédnu něco jako... kameru ? Netušil jsem, že mě tu sledují. Čekat jsem to mohl, ale nečekal. "Je to silný mladík ..." zní z šálku kávy dr. Vonga. Sleduje jediný z desítek záznamů kamer. "To ... zajisté. můžu se teď vrátit pane ?" Ozve se na druhé straně kanceláře od Dr. Ramirezové, osobní lékařky Briana Milese. "Ano, jen mi ještě dejte kartu toho mladíka" "Pana Milese ?" "Ano, ano... " rozevře složku "... Brian ... Miles. Dala jste mu těch 15 miligramů Recodinu ?" "Zajisté pane. Ale je to o 10 více, než stanovený limit, takže mi to prosím podepište."

"Jistě, tady máte. ... Jaké má reakce nenicoptorů ?" "Dnes odpoledne to bylo skoro 70%, fyzicky přijatelné je 84%" "Ohledně toho. Pokud vás morální přesvědčení odrazuje od této práce, chci to vědět, než zahájíme finalní stádium Programu" Doktorka jen kývla, a odešla s podpisem dr. Vonga. Po odchodu doktorky zvedl telefon. "Zdravím, můžete mě spojit s viceprezidentem ? .. ... Země, samozřejmě... .. ... děkuji.""Dobrý večer, doktore." "Dobrý, pane viceprezidente. Volám kvůli Programu K3. Myslím, že je čas překročit na úroveň K4.""Subjekt tedy reagoval ?" "Ano, má téměř o 90% větší výdrž. Navíc jsme právě testovali jeho synapse. Má nulovou úroveň." "To je skvělé doktore. Detaily proberu s prezidentkou, zatím mi pošlete jeho záznamy za poslední měsíc" "Rozhodně, pane. Zatím."