Po krátké přestávce jsem tu opět s novým dílem nového sci-fi příběhu.
Po krátké přestávce jsem tu opět s novým dílem nového sci-fi příběhu.
"Takže... tušim pátej, nebo šestej videolog. Počkat. Čtvrtej, třetí, ... no to je fuk.Teď je něco po druhý ráno. Sem tady s... Garrym u medicombu. Smutná zpráva. Když jsem nahazoval pojistky tohohle vraku, výboj ve vedení tady omráčil doktorku. Teď se jí snažíme vzbudit. Potřebujeme někoho, kdo se vyzná ve vesmírnejch trajektoriích, protože tu něco nehraje. Podle počítače by mělo bejt na stanici přes tisíc lidí.""Vypni to, už se probrala...""Takže jedna půlka úkolu je hotová, ozvu se, až bude něco ... k vyprávění."Zkrátka. Geus si prožívá divoký obdobý. Doktorka se probrala a hned se dala do práce, i když moc použitelně nevypadala. "Tady! Vidíte? Io, měsíc Jupiteru, byl původně osídlen. Částečně Teriovými vrty. Měsíc byl moc malý a nestabilní, aby mohl obíhat s takovou zátěží, takže v současnosti má o 30% delší oběhový čas." na tabletu se rozjela diskuze. Každý z nás ovládá něco z vesmíru. Snažíme se dát střípky informací dohromady. Poslední dobou se tedy hlavně doktorka snaží dát dohromady mě. Po posledním upgradu, sekundátoru, jsem jí požádal o restart mého paměťového čipu, snad se k tomu dostaneme. Zatim musíme vyřešit menší kapacitní problém. Pokud se dokázalo do stanice o objemu 140 lidí na palubu nějak nasoukat tisícovka, máme problém."Každopádně je to chyba." tak reagovala doktorka na mou otázku."Je nám jasný, že tu neni 1080 lidí, ale co se teda děje..." Garry rád oponuje, takže se posadil vedle doktorky, a vyslýchal.Já si mezi tím zkoušel mou novou hračku. Po poslední zkoušce jsem si řekl, že by neuškodilo si nacvičit základní vlasti, takže jsem si pár z nich osvojil. Dokážu hýbat kovovými objekty a mám celkem dobrou mušku s plazmovim pulzarem. Prej bych mohl některý vlastnosti ještě kombinovat, takže na tom dělám.
"Pane bože, Briane pojďte sem." zní to vážně...
"Co se děje?" držím se za zápěstí. Sekundátor čerpá z implantátu hodně energie, a občas je to jako hřeb do ruky.Garry jen ukáže na display, je tam model stanice.
"Co? Co je to?" pořád to nechápu. Během mé nechápavosti se snaží oba vymyslet, jak mi to říct. Garry se nakonec pustil do řeči."Původní stavba stanice je zespoda narušená. Přistála na opuštěný základně dolů. Několik pater těžařskýho skladu se doslova prorazilo do základů. Takže počítač oskenoval i je. "Po drobnym šoku jako 'Jaká je šance, že se to stane' jsem ale začal zase uvažovat."Dobře, to ale pořád nevysvětluje, proč by ve skladišti těžařský základny bylo tolik lidí. Proč by tam vůbec někdo byl." Garrymu sklaplo. O tomhle nepřemýšlel.Doktorka nám tok myšlenek ještě trochu obarvila na šedobílou..."To neni to nejhorší... dle dat má část na povrchu, tedy ta co je v naší stanici, stejný objem jako my. Tak jako tam neexistuje rozumné vysvětlení, proč nám to scan ukazuje.""A co poškození senzorů. Prohnal tim přes šest set kilo." snaží se Garry svést naprostou záhadu na moje skutky za posledních pár hodin. Než se stačim bránit, uklidního ho doktorka."Napětí by senzory jen vysadilo, nezmátlo. Každopádně bychom měli zjistit co se tu děje.""To jako vlézt někam, kde má bejt několik stovek lidí, podle toho čísla asiatů, který asi nebudou moc přátelský a...""...bojíš se asiatů?" nemohl jsem odolat... zasměju se, ale brzy mě to přejde. Hlava mě znova chytla. Znovu mě ovládly vzpomínky."Musíme tam jít." "Cože ?!" "Prostě tam du..." zavřu za sebou a jdu směrem k přechodový komoře. Garry má opět otázky, ale doktorka, patrně už obrněná z předchozích zkušeností, jen bez ohlédnutí nabídne mu, že by za mnou měl jít."Počkej zatraceně!" Garry mě bere za rameno, když vcházím do zbrojnice. Skrz ní jdu do přechodový komory. Chce mě udržet vevnitř...
"Kam si myslíš že jdeš? Tam venku neni nic, co by nás mělo zajímat..." tak já mu to tedy vysvětlím."Ne? Hele, musíme se dostat odsud. Zatim nevim, jestli můžeme na zemi, ale dokud tahle stanice nebude mít víc než tři pasažéry, tak nikam neletim."Garry se na mě podíval známým popleteným pohledem."Ale... jo deš.""Musim zjistit, komu jsme se zabodli do baráku. Nebudu tu sedět, jestli tam někdo potřebuje pomoct.""Ani nevíš, kdo tam je. Můžou tam bejt... zmutovaný ... těla, nebo ..."Podíval jsem se na něj pobaveně, ale i ustaraně.Pohled jsem upnul na sadu vojenských Půlzarů. Mým prstem jsem roztavil zámek a vyndal jeden z nich.
"Jestli se bojíš, tak na...""Cože? Proč bych měl někam chodit? Jestli se chceš nechat sežrat, tak ti nebudu dělat další kus masa...""Nebuď blbej, žádný chodící mrtvoly, co by žraly maso nejsou! ...žádný co by žraly tebe."
Ale už odcházel za mými slovy jen zdvihnul prst a odešel. Dobrá... je to na mě. Já odtud tu loď dostanu!Vzal jsem příruční pulzar a vybral modul. Otevřel komoru, nastoupil a zadal kurz.Z venku to pořád vypadá jako stanice. Ze spodu je značně potrhaná, a odněkud sem tam vyčuhuje něco jako potrubí, který evidentně nepatřilo stanici. Tady zakotvim.Když jsem se magnetickým hákem připojil ke kusu trupu cizí stanice, ozvala se vysílačka.~"Briane? Tady Ramirezová. Doufám, že to máte trochu promyšlený, protože plány Wartoru se dost shodují s Geusem, takže nejde přesně určit plán budovy."~ Doktorka? Doufám, že ta nemá podobný názory, jako Garry.~"Abyste věděl, mám na to naprosto stejný názor, jako pan Rendel"~ ...~"... i když si myslím, že bysme měli něco dělat. Dostat se odsud."~"Taky bych řekl. Myslim, že bude pro všechny lepší, že jdu jen já."Vím, že mi na tohle chtěla něco říct, ale bylo poznat, že to zamlčela...~"Pokusím se vás provést částečnými scany potrubí. Po dvaceti metrech končí v jedné menší místnosti, kde ústí malí poklop. Ten by měl hrát roli ventilační trubice. Když ho odstraníte, měl byste mít volný přístup do jednoho ze skladišť. Bohužel, výška prvního je, zdá se, víc než osm metrů. Nevím, jak to vyřešit."~ "Nějak si poradim. Díky..." vypínám vysílačku. V modulu byl jeden z inženýrských obleků. Pomůže mi se dostat ven a vyřezat si díru potrubím. Kyslík vydrží na 15 minut.Vyjdu ven.Překvapivé bylo, že bez ohledu, v jakejch sračkách jsem se během, pro mě, pár dnů dostal, mě naprostý ticho vesmíru uklidnilo. Slyšel jsem jen sebe, svoje srdce.Sleduji slunce, i zemi. Chci domů.
Už se prober! Jde se do práce. Začnu pomalu po milimetrech řezat asi 30cm tlustý kov. I plazma má s tímhle problém. Kyslík mi už skoro došel, když jsem se dostal skrz. Potrubím jsem se díky nulové gravitaci dostal během pár sekund na místo. Rozřezal jsem i druhý otvor.Gravitace mě doslova vsála do místnosti!Okolo bylo spousta páry, a počítač řval něco o kompresi a mačkání tlačítka. Slepě jsem poslechl stroj. Za pár sekund vše utichlo, a já si nechal rozepnout helmu."Doktorko, sem tu."~"Skvěle. Počítač to znovu oskenoval. Myslím, že bude nejlepší vyřadit z provozu patro. Poklop obsahuje rychlí větrák, který projíždí skrz molekuly kvůli ochraně. Ať je tam cokoliv, dávejte pozor"~Tak fajn, tohle půjde. Namířim ruku. A zmáčknu spoušť v hlavě. Bum, a výpadek... vše jde podle plánu. Otevřu poklop s turbínou. Baterkou vidim, že tohle nemůžu přežít. Odstoupim od díry, a přemýšlím. Místnost původně pro těžařské dělníky.
Tady! Jakýsi modul pro upgrade... dost futuristicky udělaný. Zdá se, že automatizovaně vylepšuje skafander. Budu to muset rysknout.........o pár minut později lezu ven z té rakve. Nohy mi ztěžkly asi o pět kilo. Mám na nich něco. Ok, snad je to něco na zbrždění. Nechtělo se mi pořád čekat. Skočil jsem nohami napřed do díry. Volný pád ale nic nebrzdí. Sakra!! Padám bez padáku.
Těsně před zemí mě začnou brnět nohy. Spolu s nimi se nadnesu nad podlahu a dopadnu na ní. Mám raketový boty... hustý.Při prohlížení upgradu si nejde nevšimnout zvláštních kójí. Vše ve tmě. tři nebo čtyři metry vysoké báně. Většina s trhlinou ve skleněném průhledu. Nevím, co se o tom mám myslet. Zkusím rozsvítit. Když chodím po obrovském skladišti plném kójí, ozve se doktorka.~"Briane ?"~"Sem tu. Ale potřeboval bych trochu světla."~"Výpadek vyhodil palubu. Musíte najít zdroj. Měla by to být menší krabička, do které vedou tři dráty."~Po drobném rozhlížení jsem jí našel na nejvyšším bodě místnosti. "Mám ho"~"Ted ho nabijte"~ Ok, ok, zamířit, vystřelit a... světlo!Jak se rozsvítí, začne mě bolet hlava. Hrozně. Nevím, jistě, jetsli jsou to vzpomínky, ale ta bolest je hrozná.Během bolesti jsem zaslechl nějaký hekot. Jakoby... to snad ... ne!Proboha!~"Briane?! Jste tam? Musíte zmizet!"~Uteču, ale nevim kam. Pane bože co to je?!!~"Hned odtamtud vypadněte!"~"Jde to po mě!!!"Vzal jsem svůj menší pulzar a střelil jsem to. Do hlavy asi. Jestli to byla hlava. Z blízka to bylo horší. Nemůžu uvěřit, že byla Garryho teorie pravdivá. "Tohle neřikejte Garrymu..."Teď už ty otázky nespočítám. Ale musím odsud. Jak se rozeběhnu nad otvor, uslyším hlasité zaklapnutí. Muselo to být hodně pode mnou, ale slyšel jsem to jasně. Cela stanice, tím pádem i Geus, se otřásly. Znovu vypadla elektřina.~"Pane...bože..."~"Co?! Coje!"~"Musíte-okamžitě-vypadnout!"~Když to dořekla, z jednoho z počítačů vyšel divný zvuk. Znělo to jako varování. Ale v cizím jazyce. Ne lidským. Po pár vteřinách mi řval oblek. Kyslík: 13%
