Přinášíme první dojmy z nového zařízení a 1st i 3rd party titulů.
Minulou sobotu jsem měl možnost zavítat do Londýna a navštívit jednu z mnoha akcí Nintendo Switch 2 Experience, kde japonská společnost prezentuje svou nejnovější konzoli. Nešlo o žádnou novinářskou přednost, na akci jsem byl náhodně vybraný podobně jako stovky dalších účastníků, kteří byli snad ze všech možných věkových kategorií. Řada mladších i starších dospělých, ale také rodin s dětmi, což asi nejlépe ukazuje, jak široký zásah hry od Nintenda mají.
Než se dostanu k samotné konzoli a hrám, musím pochválit organizaci celé akce, jež byla na velmi vysoké úrovni. U každé herní stanice byl jeden člověk z obsluhy, který vše vysvětlil a ukázal, přičemž byla akce připravena také pro návštěvníky s určitým postižením. Zároveň, ačkoli lidí zde bylo dost, fronty nikdy nebyly příliš dlouhé, což byla příjemná změna oproti přeplněnému Gamescomu. Díky tomu jsem si tak za 4 hodiny, které jsem na londýnském výstavišti mohl strávit, stihl vyzkoušet 9 her a jednu z nich dokonce dvakrát.
Konzole
Nejprve ale ke konzoli. Nintendo Switch 2, jak naznačuje číslo i veškerý dosavadní marketing, není žádnou revolucí. Japonská firma byla tentokrát nezvykle konzervativní, ale to neznamená, že by bylo novinek málo. Především u handheldu, který osobně používám zdaleka nejvíc, je jich vlastně docela dost, takže bych s dovolením začal u něj.
Handheld
Nebudu lhát, při oznámení mě zklamalo, že nové zařízení nemá OLED displej. Do původního Switche jsem šel právě až po onom OLED refreshi a stejně tak jsem to měl se Steam Deckem, byl jsem tedy připraven na nemalý downgrade. Jeho plnou sílu jsem bohužel v plně osvětlené místnosti neměl šanci vidět, nicméně při černých načítacích obrazovkách bylo jasně vidět, že tohle není skutečná černá, a nejde tedy s velkou pravděpodobností ani o miniLED panel, jak jsme mohli doufat.
Na druhou stranu se nedá říct, že by byl displej špatný, to určitě ne. Oproti úplně původnímu Switchi je to velké vylepšení, co se týče barev, pozorovacích úhlů i vysokého jasu. Je zde dokonce i podporoa HDR, u které si ale stále nejsem jistý, jestli bude stát za to, pokud panel nemá žádné ztmavovací zóny. Mě osobně nejvíc potěšila podpora 120 Hz a VRR, což je výborná kombinace, umožňující hraní při 40 FPS či odemčeném frame ratu. Na Nintendo nezvykle technologicky pokročilé, ale o to víc mě to těší.
V ruce se držela konzole dobře, je ale nutné dodat, že jsem ji nikdy neměl déle než zhruba 20 minut vkuse. Vzhledem k tomu, že tvar má stále stejný, obávám se, že pro delší používání bude opět nutná koupě gripu, jinak by vás mohly bolet ruce, ale možná se pletu.
Joy-cony
Příjemným vylepšením prošly joy-cony. Jejich povrch mi přišel příjemnější a lepší na úchyt, s většími páčkami se zkrátka hraje lépe, a hlavně jsem velice rád za nové magnetické přichycení, které je skutečně pevné. U původního Switche se musí joy-cony zasunout do „kolejnice“, kde se ale trochu viklají, což je při hraní dost nepříjemné.
Tady nic podobného nemusíte řešit, ovladače drží jako přibité. Měl jsem možnost si je vyzkoušet oddělat (což pomocí uvolňovacího tlačítka není problém) a následně dát zpátky, což je díky magnetům také snadné. Může se to zdát jako malé QoL vylepšení, ale minimálně z mého pohledu, jako převážně handheld uživatele, dost výrazné.
Joy-cony ale přišly ještě s jednou zásadní novinkou, a tou je možnost využít ovladač jako myš. Upřímně jsem si v posledních několika letech natolik zvykl na gamepad, že jsem si myslel, že tuhle funkci prakticky nevyužiju, nakonec jsem se ale k mému překvapení velice mýlil. Myš jsem si mohl vyzkoušet v Metroid Prime 4 Beyond, Drag x Drive a Super Mario Party Jamboree, ve všech třech případech mi přišlo využití velmi dobré, ale víc se tomu budu věnovat v části o těchto hrách.
Výkon
Samozřejmě nedokážu posoudit, jak na Switchi poběží každá hra, ale myslím, že stojí za to se i této stránce alespoň trochu věnovat. Jednak si myslím, že tentokrát bude větší rozdíl mezi handheld a docked hraním, a to díky velkému chlazení v docku, ale také poměrně žravému čipu, který musí být pro hraní do ruky poněkud přiškrcený z důvodu výdrže.
Už několikrát jsem upozorňoval na to, že Switch 2 bude při svém vydání zastaralejší než původní Switch ve stejnou dobu. Grafický čip architektury Ampere i CPU jádra vycházející ze standardu ARM Cortex A78 pochází z roku 2020, takže jde o pět starý hardware, vyrobený nejspíš na nechvalně proslulém 8nm procesu Samsungu. Nintendo zkrátka sáhlo po tom nejlevnějším, co bylo ještě přijatelné, a vývojáři si s tím budou muset nějak poradit. Zatím je příval 3rd party portů velký, ale uvidíme, jak dlouho to vydrží.
Nárůst výkonu tu každopádně je opravdu velký, o tom žádná, jen je asi třeba mírnit očekávání. Je každopádně zajímavé sledovat, jak s nárůstem výkonu jednotliví vývojáři naložili, často je totiž přístup velmi odlišný, a tomu se budu věnovat v části o samotných hrách.
Zároveň je třeba dodat, že například po stránce úložiště jde o masivní vylepšení, k dispozici je 256 GB výrazně rychlejší paměti, oproti 32 GB u původního Switche, respektive 64 u OLED modelu. Dále pak konzole nabízí 12 GB RAM, tedy trojnásobek oproti předchozímu zařízení, a dokonce o 2 GB víc než Series S, který je právě za kapacitu paměti často kritizován. I to by tedy mohlo hrát ve prospěch Nintenda a Switch 2 portů.
Mario Kart World
Hned na úvod celé akce byla pro všechny k dispozici hratelná ukázka Mario Kart World, a to v zadockovaném stavu na televizi i v handheldu, vyzkoušel jsem tedy obojí. A co říct? Je to zkrátka další zábavné arkádové závodění, jež je velmi jednoduché po stránce ovládání, a tím pádem přístupné prakticky pro každého. V první hratelné ukázce jsem ale mohl oproti předchozímu dílu pozorovat hlavně výrazný nárůst hratelných postav, což je samozřejmě příjemné, a bonusů, které každý závod zpestří a dokážou vám pomoct, či zavařit protihráčům.
Hlavní novinku jsem naplno zažil až v další části, kde už bylo k dispozici přes 20 her a mohli jsme mezi nimi volně procházet. Mezi nimi byl i knockout režim Mario Kart World, jehož se mohlo zúčastnit 24 hráčů, tedy plný počet, který nová hra podporuje, a to už je velmi solidní číslo. Celý závod se skládal ze 6 velmi různorodých, ale na sebe plynule navazujících tratí, přičemž po každém dojetém úseku byli eliminováni čtyři nejpomalejší. Mně se povedlo probojovat až do nejrychlejší čtyřky a skončil jsem druhý.
A byly to docela nervy! Jasně, je to prostě „jenom“ arkádovka, ale vážně zábavná a v tomhle typu závodů extrémně intenzivní. Vzhledem k velkému množství různorodých postav, vozidel, tratí i bonusů si dokážu představit, že se vám tenhle režim jen tak neomrzí. Ale samozřejmě není tím jediným, co Mario Kart nabízí.
Dále by měl nový díl přinést dynamické počasí a otevřený svět, ani jedno z toho jsem ale bohužel neměl možnost vidět. Obzvlášť na onen open world jsem zvědavý, protože ačkoli nejsem fanoušek tohoto typu světů, umím si představit, že zrovna v Mario Kart by to fungovat mohlo. A pravděpodobně na to vývojáři alokovali veškerý „rendering budget“, neboť hra nevypadá o mnoho lépe než Mario Kart 8 Deluxe. Nevypadá ošklivě, to určitě ne, ale není to něco, co bychom si představili u „next-gen“ hry.
Donkey Kong Bananza
Osobně se ještě víc než na Mario Kart těším na nového Donkey Konga, který tentokrát nahradí Maria coby představitele 3D plošinovky. A dvacetiminutová hratelná ukázka mě, minimálně z pohledu hratelnosti, nezklamala.
Sympatický opičák dokáže ničit prakticky všechno, co mu stojí v cestě, aby se dostal ke svým milovaným banánům. A právě destrukce prostředí je suverénně největší předností celé hry. Po krátké tutoriálové úrovni jsem byl vhozen do prvního levelu, který už je prakticky kompletně otevřený a můžete jít, kam budete chtít, a to myslím opravdu doslova, protože hra vám v tomhle dává neuvěřitelnou volnost.
Ničení prostředí jsem otestoval poměrně výrazně a ano, má své limity. Občas narazíte na zdi, které zkrátka plně odstranit nejdou a pouze škrábete po jejich povrchu, jsou to nicméně spíš výjimky. Jinak se můžete v levelu pořádně vyřádit a klidně ho celý zničit, aniž byste narušili jeho strukturu, naopak vás hra za to ještě odmění různými poklady, které můžete najít.
Bohužel ne vše je úplně růžové. Ovládání mi nepřišlo zrovna nejlépe navržené, například míření s kamenem je při použití tlačítek naprosté peklo a prakticky nepoužitelné. Naštěstí jsou k dispozici motion controls, ale hra by na ně neměla plně spoléhat, jako se děje v tomto případě. Stejně tak jsem měl hned několikrát nemalé problémy s kamerou. Vzhledem k častému pohybu podzemí a ničení všeho možného můžete lehce ztratit orientaci a kamera, jakkoli se snaží s tím nějak popasovat, vám v tom ne vždy úplně pomůže.
Největší problém byl každopádně někde jinde. Hra viditelně nedokázala držet stabilní frame rate a propady byly velmi znatelné a nepříjemné, i přes použití VRR. Nastávaly hlavně v situacích, kde byste to asi čekali nejvíc – destrukce prostředí s velkým množstvím částicových efektů, ale dost bídně běžela například také mapa. Můžu jen doufat, že šlo o nějakou starší verzi hry, protože kdyby měla vyjít za tři měsíce v podobném stavu, tak by to rozhodně ideální nebylo.
A zároveň by to byla obrovská škoda, neboť jinak jsem byl z hratelné ukázky nadšený. Hra je pěkná na pohled, destrukce prostředí je výborná, a i zbytek hratelnosti dokáže bez problémů zabavit. Snad se tedy povede technickou stránku doladit.
Metroid Prime 4 Beyond
Zamířit jsem samozřejmě musel i na očekávané pokračování série Metroid Prime. Čtvrtý díl s podtitulem Beyond sice vychází i na původní Switch, ale verze pro novou konzoli přináší poměrně zásadní vylepšení. Jednak se týká kvality obrazu, která byla opravdu výborná. Titul běžel naprosto plynule, a přitom vypadal velmi dobře. Aliasing zde byl opět občas problém, jak to bývá u Nintenda zvykem, ale nešlo o nic strašného, a z celkového hlediska šlo možná o tu nejlépe vypadající hru, kterou jsem si měl možnost vyzkoušet.
Hratelný segment byl poměrně krátký, skládal se především z cutscén, které ale byly, nutno říct, velmi působivé, pár přestřelek s nepřáteli, a nakonec větším boss fightem. Na žádné masivní novinky jsem během hraní nenarazil, je to zkrátka starý dobrý Metroid Prime, jen možná o něco cinematičtější než dřív.
Zmínit tu každopádně musím hlavně ovládání, protože kromě klasického pohybu pomocí dvou joy-conů jsem mohl ten pravý použít jako myš. A až po prvních pár vyzkoušení jsem poznal skutečnou sílu téhle funkce, protože zážitek z first-person stříleček to vylepšuje opravdu výrazně. Mířit s páčkou se samozřejmě dá, ale s mouse controls je to výrazně rychlejší a přesnější, skutečně jako s myší od počítače. Jen mi občas trochu překážela páčka na onom joy-conu, takže jeho držení nebylo tak ideální, jak bych si představoval, ale na funkci to samozřejmě vliv nemělo.
Nečekal jsem, jak rychle si mouse controls oblíbím, ale ke konci levelu už se mi osvědčilo klasické ovládání mimo souboj a následně přepnutí na myš pro přestřelky. Přepínaní je navíc extrémně jednoduché, zkrátka joy-con buď držíte klasicky v ruce, nebo s ním hýbete po podložce. Je to vážně chytrá a velmi povedená funkce, která si určitě najde využití v celé řadě her.
Cyberpunk 2077
Jedním z největších a nejambicióznějších portů pro Switch 2 je určitě Cyberpunk 2077. Obrovské sci-fi RPG sice bylo vydané i na minulou generaci konzolí, ale vývojáři z CD Projektu nakonec starší zařízení opustili ve prospěch modernějších strojů. Byl jsem tedy velice zvědavý, jak si s tímhle kouskem Switch 2 poradí.
Nejprve je třeba říct, že jsem si titul mohl vyzkoušet pouze v handheld režimu, což by se mohlo zdát jako preferovaný způsob hraní, ale stejně jako například Metroid nabídne Cyberpunk podporu mouse controls, a to i v kombinaci s motion controls. Vyzkoušet jsem to nemohl, ale věřím, že by to mělo fungovat velice dobře.
Zda ale tuhle hru budete chtít zažít na Switchi 2, tím si i přes několik výše zmíněných exkluzivních funkcí jistý nejsem. Tedy takto, funguje to a běží to, už tohle samotné je vzhledem k ambicím hry vlastně obrovský úspěch, ale je to samozřejmě naprosté minimum, co by měl port splnit. Pokud jde o frame rate a kvalitu obrazu, je to trochu jiný příběh.
Vyzkoušet jsem mohla oba režimy, přičemž Quality v handheldu míří na dynamických 1080p a 30 FPS, zatímco Performance na dynamických 720p a až 40 FPS. Slovíčko „až“ je tam opravdu velice důležité, protože ačkoli v méně náročných lokacích skutečně dokázal být frame rate stabilní, v náročnějších přestřelkách už se viditelně propadal. VRR sice pomohlo, ale ztrátu plynulosti samozřejmě nedokáže kompletně zamaskovat, jenom dělá kolísání frame ratu méně rušivým.
Po stránce kvality obrazu jsou zde ústupky opravdu značné. Především režim výkonu vypadá velice nehezky, je plný aliasingu a shimmeringu, přičemž i na displeji handheldu je obraz viditelně rozmazaný. V Quality režimu je to lepší, ale samozřejmě to také není žádná sláva.
Jsou to výsledky, které se vzhledem ke specifikacím daly očekávat, ale je nutné s tím počítat. Myslím, že Cyberpunk na Switchi 2 má smysl hrát pouze za předpokladu, že jiné zařízení nevlastníte, nebo si chcete hru specificky užít s mouse controls či v handheld režimu.
Hogwarts Legacy
O dost lépe je na tom Hogwarts Legacy, které stavělo na základech z portu pro Switch. Tady jsem měl možnost si naopak zahrát v TV režimu a byl jsem poměrně příjemně překvapený.
Čekalo na mě stabilních 30 FPS a velmi solidní kvalita obrazu, určitě si umím představit, že si titul na nové konzoli od Nintenda užijete. Jen je tedy škoda, že jsem si nemohl vyzkoušet mouse controls, které by se na sesílání kouzel vyloženě hodily a finální verze je bude podporovat.
The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom
Upgradu pro Switch 2 se dočkají také obě open world Zeldy, já jsem si konkrétně vyzkoušel tu novější, tedy Tears of the Kingdom, a to jak v handheld, tak docked režimu. Dojmy jsou upřímně poněkud rozpačité, 60 FPS je sice opravdu vítaná změna a frame rate se po celou dobu pěkně držel, ale to samé se nedá říct o kvalitě obrazu. Ta by měla být v handheldu 1080p a na televizi 1440p, tolik pixelů byste ale na základě samotného obrazu pravděpodobně netipovali.
Bohužel, vývojáři do hry stále nepřidali žádný anti-aliasing, což způsobuje tak neuvěřitelné množství shimmeringu a aliasingu, že to úplně kazí jinak krásnou, stylizovanou grafiku. Jde to vidět jak v handheld, tak ale samozřejmě hlavně docked režimu. Je to obrovská škoda, protože anti-aliasing není nic extrémně náročného a Switch 2 by třeba TAA či DLSS, když už má k němu Nintendo přístup, určitě zvládl, z nějakého důvodu se mu však stále brání a hry na to trpí.
Potěší naopak načítací časy, které jsou výrazně rychlejší než na původním Switchi, v podstatě v řádu pár sekund, což platí pro všechny Switch 2 tituly, takže po téhle stránce jsem byl spokojený. A i celkově jde stále o solidní upgrade, jen zkrátka mohl být o mnoho lepší.
Kirby and the Forgotten Land + Star-Crossed World
Naopak vyloženě nadšený jsem byl z vylepšené verze Kirbyho, která přináší i rozšíření Star-Crossed World s novým obsahem. Titul jsem vyzkoušel v docked režimu na televizi, a přestože přesné rozlišení neznám, takhle od pohledu vypadalo jako velmi začištěné 4K, bez větších problémů. Hra vypadala v pohybu opravdu krásně, a navíc běžela na naprosto stabilních 60 FPS, zatímco původní verze cílila jen na 30.
Po všech stránkách jde tedy o obrovské vylepšení a v kombinaci s DLC, jež do hry přináší krystaly, nové schopnosti a celkově upravuje prostředí, jde pro mě o nejočekávanější Switch 2 edici hry, kterou Nintendo chystá.
Drag x Drive
Na místě nechyběl vozíčkářský 3v3 basketbal, poněkud netradiční, ale vlastně dost zajímavé pojetí oblíbeného sportu ve videoherní podobě. Jde o titul, který využívá výhradně mouse controls, oběma joy-cony hýbete po ploše stolu dopředu a dozadu, jako byste skutečně pohybovaly koly vozíku, zatímco pomocí motion controls můžete míčem hodit na koš.
Ovládání je v základu snadné, ale musím říct, že často dost nemotorné. Nevím, jestli to bylo jen specifickým setupem na téhle akci, kde mi u pravého joy-conu dost překážel kabel, ale často jsem měl problémy s registrací mých pohybů. Když jsem jel rovně plnou rychlostí, zničehonic se vozík zbláznil a začal mi točit na jednu, či druhou stranu, přičemž jsem ztratil veškerou rychlost.
I kdyby ale vše fungovalo, jak mělo, myslím, že tohle bude záležitost, kterou si třeba rádi párkrát vyzkoušíte a pobavíte se, ale nevidím zde moc prostor pro znovuhratelnost. Jde opravdu o to nejzákladnější pojetí basketu, jaké si dokážete představit, a pokud vývojáři ještě nepřijdou s něčím navíc, obávám se, že tenhle titul rychle upadne v zapomnění.
Super Mario Party Jamboree + Jamboree TV
Poslední hra, na kterou mi zbyl čas, je Super Mario Party Jamboree. Tady jsem se konkrétně dostal k minihrám, které používají joy-cony jako myš, nemám k tomu ale asi tolik co říct, než že to funguje a zabaví.
Na žádné problémy s ovládáním jsem nenarazil, pochopit minihry bylo velmi snadné, ale využití myši bylo většinou standardní, určitě nic revolučního. To ale není nutně špatně, a pokud vás bavila základní hra, tak vás podle mě nezklame ani rozšíření.
Shrnutí
Celkově jsem z výstaviště odcházel s převážně pozitivními dojmy. Jak píšu v textu výše, některé hry mě v určitých ohledech zklamaly, ale drtivá většina mě potěšila a těším se na ně po vyzkoušení ještě o to víc. U samotného zařízení jsem si pak v podstatě potvrdil to, co jsem očekával, ale naopak mě velmi mile překvapilo ovládání pomocí myši, které může mít dost široké a zajímavé využití.
Na plné dojmy si ale holt budeme muset počkat až na vydání, které je naplánováno na 5. června, kdy Switch 2 dorazí na trh spolu se hrou Mario Kart World, ale také některými upgrady a 3rd party porty.
