Na Xbox Live Marketplace se objevila hratelná ukázka netrpělivě očekávané third-person akce Space Marine. Přesvědčila o kvalitách výsledné hry?
Rozhodně. Teda, alespoň mě. Už dlouho se považuji za fanouška sci-fi Warhammeru a bez ohledu na to jak výborná série Dawn of War byla (především první díl + datadisky), W40k je univerzum vyžadující pořádnou, brutální, nekonečnou akci. A přesně to nám studio Relic Entertainment slibuje doručit. A soudě čistě dle demoverze, netřeba se asi bát, že by svému slibu nedostálo. I když nemá smysl zastírat, že ani Space Marine se nevyhnulo pár opravdových nepříjemností.
Předně, umělá inteligence. Ačkoliv protivníci (v hratelné ukázce pouze Orkové) prokazují nemalou dávku důvtipu, pořád to tak nějak není ono. Přičemž hlavním problémem jsou těžko uvěřitelné výkyvy. Na jedné straně zelenokožci kličkují a vyhýbají se vašim kulkám, schovávají se do krytu, přebíhají mezi nimi a občas i tak trochu spolupracují. Na tu druhou se ale dva metry od vás dokáží otočit na místě, když gamesa usoudí, že jste se dostali mimo jejich zorné pole, a vrátit se na své původní stanoviště. Být to ruští vojáci, velitelé je pochválí za skvělou disciplínu, protože rozkaz nepřestanou plnit, ani když jim začnete žhavým olovem lechtat páteř.
A moc lépe na tom naneštěstí nejsou ani vaši parťáci. Stejně jako v drtivé většině ostatních her, i tady jsou spíš kvůli příběhu, atmosféře a … no, tak nějak spíš do počtu. Zapomeňte tedy na to, že by snad v boji mohli znamenat nějakou výhodu. Většinu času jen stojí, tupě sekají/střílí kolem sebe a po očku sledují váš pohyb, aby vám mohli dělat věrný ocásek. Víc než kde jiné tu tak platí, že pokud chcete něco udělat pořádně, musíte si to udělat sami. Paradoxně je to ale zároveň něco, za co vývojářům budete spíš děkovat, než nadávat. Pokud na tuhle filosofii přistoupíte, je to vlastně docela fajn. Dvojnásob pak ale zamrzí, že svým parťákům nelze udílet žádné rozkazy. Byť by to bylo jen pár základních.
Trochu podvedený jsem se navíc cítil i v případě soubojového systému. Vývojáři celou dobu propagují Space Marine jako brutální jízdu, kde není čas na žádné velké taktizování, což je prý taky důvod, proč nebyl ve hře obsažen žádný systém krytí. Příhodně už ale nikdo nezmínil, že k nepřátelům se tahle informace jaksi nedostala a ti nejen, že se neustále kryjí, ale rovněž netrpělivě čekají na to, až mezi ně sami naběhnete s rotomečem v ruce. Pokud totiž nehrajete na nejlehčí obtížnost (přítomny jsou tři), znamená to, že se velice brzy setkáte s Císařem.
Orkové jsou silní, odolní a hlavně … jsou jich haldy. Bezhlavě se proto do akce může vrhnout jen trouba s litanií na rtech a keramitem v zadku, protože to je nejrychlejší cesta do márnice. Pokud budete mít kliku a vyjdou vám komba spojená s léčením, fajn, chvíli se udržíte. Upřímně však pochybuji, že v pozdějších fázích hry (k ozkoušení jsou dvě mise ze začátku), kdy nastoupí houževnatější nepřátelé, byste obstáli stejně. Navzdory kecům vývojářů je proto lepší nepostupovat bezhlavě, a dokud to půjde, spoléhat na střelné zbraně.
Bohužel, je jasné, že tvůrci s něčím takovým nepočítali a pokud se vám do rukou nedostane odstřelovačka, nebo těžký bolter velice rychle zjistíte, že Orkům skoro nic neubíráte. Dvojnásob úsměvněji pak působí některé smrti, kdy po jedné kulce (té poslední ve čtvrtém zásobníku) protivník exploduje ve spršce krve a zůstane po něm doslova jen mastný flek. A takových „chybek“ je ve hře ještě několik. Mým osobním favoritem je situace z druhé hratelné úrovně, v níž se vám na zádech objeví jet-pack (chvíli sice trvá, než se ho člověk naučí pořádně ovládat, ale pak následuje úžasná zábava plná vysokých skoků a drtivých dopadů). Jakmile se v ní totiž dostanete do vstupu jakési jeskyně, Titus zkušeně zhodnotí situaci a prohlásí „No room for jet-pack“, načež ho začne ze zad sundávat bez ohledu na skutečnost, že se to kolem něj hemží zelenokožci bažícími po jeho krvi. To je alespoň vojenská morálka! Vesmírní mariňáci jsou holt drsňáci.
Vím, že podle předchozích odstavců by to mohlo vypadat, že mě Space Marine zklamalo, ale opak je pravdou. Jsem si už stoprocentně jistý, že tahle hra v mé sbírce prostě chybět nemůže. Ano, bude mít své chyby, některé vtipné, některé iritující, ale hlavně bude po čertech zábavná. Vývojáři se s ničím moc nedrbali a narvali do gamesy všechno, co by od ní každý fanda Warhammeru 40,000 očekával. A to mě osobně bohatě stačí. Pokud návdavkem dostanu ještě pořádný příběh, věřím, že nebudu peněz investovaných do sběratelské edice litovat. Vám ostatním by pak třeba mohlo stačit perfektní audiovizuální zpracování.
