Stejně jako v případě herního systému Wii se společnost Nintendo s nástupcem pokusila brzkým uvedením vypálit rybník konkurenci. Úspěšně?
No, popravdě řečeno… ani ne. Hlavním problémem Wii U totiž je, že je už v době uvedení na trh staré. Když přišlo Wii taky to nebylo zrovna dělo, ale nabídlo hráčům propracované pohybové ovládání, které zaujalo a úspěšně smáznulo rozdíl mezi ním, a sice výkonnější, za to ale obyčejnější konkurencí. Tuhle výhodu ovšem U „nástavba“ nemá, protože ať se japonský gigant snaží sebe víc, gamepad mi jako extra originální systém ovládání nepřijde a o jeho masovém využití do budoucna docela pochybuju. I když je pravda, že i v případě dalšího Xboxu se spekuluje o ovládání tabletem.
Jasně, tak si zase zhasněte ty plamínky v očích a doutnající vztek zchlaďte pivem, nebo přítelkyní (určitě mi za to poděkuje). Netvrdím, že je Wii U prvoplánově špatné, pouze shrnuju fakta. Fanoušci mašinky totiž neustále tvrdí jak chytrý to je vynález, a že absolutně nemá smysl ho srovnávat s aktuálním Xboxem 360 a třetím Playstationem. Jenže pokud se Nintendo v propagačních materiálech samo chlubí výkonností stejnou jako má právě X360, srovnávat se prostě musí. A Wii U z toho nevychází nejlépe.
Ano, hry jsou pro konzoli perfektně optimalizované, ještě aby ne, ale zkrátka nevypadají tak dobře jako na Xboxu či PS3. A to jsou pěkně prosím přístroje, jež na trhu straší už víc jak pět let. Právě zde se pak naplno projevuje absentující revoluce v případě ovládání. Gamepad je sice v ojedinělých případech fajn, zvlášť možnost pokračovat ve hře, i když vám televizi někdo zabaví je parádní, ale to prostě nestačí. Vzato kolem a kolem má totiž ovladač víc negativ než pozitiv.
Pominu taktně, že mi v něm hned po vybalení něco šramotí, třeba to má dělat, co já vím, a přejdu rovnou k „skutečným“ nedostatkům. Tak předně, velikost! Už xboxovému ovladači je často vyčítáno, že je moc velký a nesedí ideálně do ruky (ačkoliv podle mě jde o nejlepší ovladač na trhu). Chtěl bych v tom případě slyšet, co budou hráči říkat na tři čtvrtě kilovou srandu, s kterou by slabší jedinci mohli klidně posilovat. Zpočátku to člověku nepřijde, ale po hodince souvislého hraní se to projeví, obzvlášť když je třeba gamepad většinou neustále držet ve vzduchu.
Stejně tak ne úplně ideální je rozložení analogů a tlačítek, na které není vždy úplně snadné dosáhnout (a to si myslím, že nemám nijak extra malou ruku). A drobnou výtku musím směrovat rovněž k dotykovému displeji. Dokud po něm člověk rejdí stylusem funguje všechno excelentně, jakmile se vám ale začne chtít využít jeho kapacitních funkcí, tj. ovládání přímo prstem, dostaví se vcelku častá chybovost. Kdo ví, možná jsem jenom ocas, ale po letech strávených ve společnosti smartphonů, iPodů a iPadů si troufám tvrdit, že tím to snad nebude.
Takže ne, nová nintendí konzole mě opravdu neoslovila a obzvlášť za stanovenou cenu bych si ji rozhodně nekoupil. Ovšem jak už jsem zmínil v některém z komentářů tady na Zingu, herní společnosti ze země vycházejícího slunce se podařilo docílit docela zajímavého paradoxu. Zatímco konzole je relativně nezajímavá a na můj vkus předražená (dražší než X360 i PS3 leč nedisponující stejným výkonem), hernímu line-upu de facto není co vytknout!
A teď nemluvím jen o hrách jako je ZombiU, Assassin’s Creed 3, nebo dnes zrecenzované New Super Mario Bros. U. Už soubor mini-her kladoucích důraz na sociální interakci dodávaných s konzolí - Nintendo Land - je po čertech příjemným zpestřením, které dokáže bez přehánění zabavit na dlouhé hodiny. Ať už se vyzbrojeni hvězdicemi vydáte zachraňovat Gejši, začnete s Yoshim sbírat ovoce, nebo s Pikminy vyrazíte do boje proti všemožným breberkám. Vše je hravé, úsměvné a co je nejdůležitější, dost možná to bude bavit i slečny! Takže si pánové vyvětrejte, ze stolku shovte balení kapesníčků a lubrikant chudých, a vyrazte na námluvy. Jen prosím nikoho nelákejte, aby si pohrál s vaším touchpadem.
Jak jsem říkal, Wii U je konzole plná rozporů. Sama o sobě za vaše (nebo přinejmenším za moje) peníze asi ani nestojí, hry na ni bych si ovšem koupil bez váhání. Zapeklitá to situace. Chcete-li nicméně jasnou radu, mohu říct asi jen tolik, že s investicí do ní bych počkal na chvíli kdy Microsoft a Sony zveřejní své next-gen mašinky. Teprve pokud by se vám ani jedna nelíbila, můžete se směle vydat cestou Nintenda.
Přečtěte si recenzi ZombiU a New Super Mario Bros. U.
