Yo-kai Watch 2: Bony Spirits - povedené cestování v čase

Tak už konečně dorazili i k nám! Už zase se s nimi můžeme pustit do báječného dobrodružství. A už zase můžeme pomáhat přímo jim nebo naopak pomoci ostatním lidem od jejich vlivu. Však víte, normálně jsou tady kolem nás úplně všude a ani o nich nemusíme vědět a tentokrát už podruhé dorazili na kapesní konzoli Nintendo 3DS a návrat je to skutečně velkolepý. O kom tady celou dobu mluvím? No přece o partičce stvoření, kterým ve studiu Level-5 říkají Yo-kaiové. Nejsou to yokaiové z japonského folklóru a z legend, ale malá stvoření, která občas můžou za naše úspěchy a také za hádky nebo drobné nezdary. Takové to, když máte “den blbec”.

Se zpožděním

Já prostě sérii Yo-kai Watch od určité doby miluju. Říkejte si, co chcete, že třeba nejsem cílovka, že bych se měl věnovat serióznějším titulům, ale stejně se toho držet nebudu. Naopak se budu jako před rokem opakovat a opět si neodpustím drobnou výtku směrem k Nintendu, které se rozhodlo i druhý díl série vydat v Evropě s mírným odkladem oproti zámoří. V Severní Americe loví yo-kaie od září loňského roku, ale my jsme museli počkat až do letošního dubna. Tento krok prostě nepochopím, ale taky s ním nic nenadělám. Zase na druhou stranu jsme v době vydání hry v Japonsku (10. července 2014), nemohli v nějakou lokalizaci ani doufat.

Dvojka Yo-kai Watch je tedy konečně na pultech obchodů a možná podle vzoru Pokémonů, vyšla (stejně jako všude jinde ve světě) rovnou ve dvou verzích: Bony Spirits nebo Fleshy Souls. Rozdílů není moc, hned napoprvé asi zaujme rozdílný obal, ale to je pouze kosmetický detail. Hlavní rozdíl je ve výskytu pěti rozdílných yo-kaiů, které vždy můžete chytnout pouze v dané konkrétní verzi hry. Ale nebojte, tak horké to nebude. Level-5 do hry totiž přidal pár drobností, kterými i notorickým chytačům zaručuje 100% úspěšnost odchytu všech yo-kaiů a Bony Spirits se od Fleshy Souls liší ještě v několika dalších drobnostech, ke kterým se dostaneme později.

Dnes může být i včera

Pokud vytvoříte úspěšnou značku, je třeba využít její potenciál a tak občas nastává u jejího dalšího dílu problém. Respektive u jakéhokoli pokračování oblíbené hry musíte překonat jejího předchůdce. Změny mohou být fanoušky vnímány různě a většinou zavedou herní sérii do vod průměrnosti. A i Level-5 tady stál před velmi nelehkým úkolem. Jak udělat pokračování něčeho, co perfektně funguje a lidi to mají rádi právě tak jak to je. Jestli změnit všechno co se dá nebo jít pouze po malých úpravách ve stylu: „Nejlíp je do ničeho nešťourat a jen splácat zajímavý příběh.”

Když už jsem jej nakousl, je příběh Yo-kai Watch jednou z věcí, která se naštěstí povedla, i když se vám bude dlouho zdát, že to není pravda. Yo-kai Watch 2 začínají přesně tam, kde skončila jednička. Je jedno, jestli jste měli splněné všechny vedlejšáky nebo pochytali všechny yo-kaie, ryby či hmyzáky, na to se nehraje. Opět si v úvodu zvolíte pohlaví hlavního hrdiny (Nate nebo Kate, ale jméno jde klasicky změnit) a navážete na neutrální konec. A hned v několika příštích sekundách se stane něco, co vás dokáže zvednout ze židle. Můžete být naštvaní, jak chcete, ale jde vlastně o výborný tah pro nováčky, kteří se s yo-kaiemi ještě nesetkali.

„Seznamování s principy hry je opět uděláno hravě, jednoduše a logicky, takže i když vše probíhá trošku rychleji než minule, mají nováčci dost prostoru na zvládnutí herních principů a staré harcovníky to příliš nezdržuje a nenudí.”

Totiž, dvojicí hnusných kostnatých yo-kaiů jsou vám ve spánku ukradeny nejen hodinky, ale dokonce i vzpomínky na prožitá dobrodružství. Ani si nepamatujete na svého výborného souputníka a rádce Whispera! Vše mizí (i Whisper!) a vy se budíte do normálního obyčejného a “nudného” prázdninového dne. Zajdete si pokecat s kamarády a s rodiči se vypravíte koupit donuty. Naštěstí se právě v tomto okamžiku dostáváte zpět a začínáte mít pocit, že jste se skutečně ocitli ve svém oblíbeném světě. Rodiče se totiž pohádají ohledně značky donutů, jakou máte domů koupit. Jeden preferuje tuhle a druhý zase tamtu a tak nechají všechno na vás. Vy tím pádem jednoho potěšíte a druhého naštvete. Jenže se vám to celé nějak nezdá.

Nebudu vám prozrazovat další detaily, je dobré si objevit všechno sám. Seznamování s principy hry je opět uděláno hravě, jednoduše a logicky, takže i když vše probíhá trošku rychleji než minule, mají nováčci dost prostoru na zvládnutí herních principů a staré harcovníky to příliš nezdržuje a nenudí. Asi vám také nemusím prozrazovat, že se časem dostanete nejen k hodinkám, ale i k Whisperovi a následně i Jibanyanovi. Tak nějak s tím prostě od samotného začátku počítáte, ale stejně vám hra dokáže na rtech vykouzlit lehký úsměv, když se ocitnete zase všichni tři pohromadě.

Města v průběhu věků

Na hlavní tahák hry Yo-kai Watch 2 si ale musíte ještě chvíli počkat, protože hned po setkání a zjištění, co se stalo, se rozjede asi nejnudnější část “dvojky”. Naprosto rozumím tomu, že je nutné nováčky zacvičit, ale následujících pár hodin je poskládáno z úkolů, které mezi sebou nejsou nijak logičtěji propojeny. Z některých už sice poznáte, kterým směrem se bude hra v budoucnu ubírat, tedy do minulosti, ale jak z pozice nováčka, tak zkušeného hráče Yo-kai Watch, musíte tuto část vnímat jako nutnou a nudnou vatu.

Na druhou stranu jsem se několikrát přistihl, že tím městem procházím vlastně strašně rád. Že rád zjišťuju, že školka vypadá stále stejně, že park má stále stejné jezírko, že svatyně stojí na svém místě a také policejní stanice, dům mladých přírodovědců nebo krámek se sladkostmi nabízí stále to stejné. Propojení podivnými úkoly by ale dlouhodobě nefungovalo, zrecyklované město by zabavilo jen na chvíli a navíc občas narazíte i na podobné úkoly. Svým charakterem působily spíše jako vedlejšáky, ale bylo je nutné splnit pro postup v příběhu. A nejvtipnější asi bylo opětovné hledání taťkových ztracených materiálů do práce, jen tentokrát na několika různých nádržích. Jenže právě tenhle úkol je příkladem určité megalomanství tvůrců ze studia Level-5 a poskytuje malou ukázku toho, jak se bude hra dál vyvíjet a rozrůstat.

Město Springdalle není zrovna nejmenší mapou. Jistě někteří z vás namítnou, že oproti Skyrimu jde pouze o dětské hřiště. Na výkony 3DSka ale šlo o pěkně rozlehlou lokalitu, navíc plnou nejrůznější zákoutí, lesů, předměstí a také podzemního labyrintu chodeb. Ale nemůžete chtít po hráčích, že je to bude bavit i podruhé. Proto se v očekávání nových zážitků vydáváte vlakem na prázdniny za babičkou na venkov. Vesnička je pěkná díra, ale rozhodně potěší změna prostředí a cestování za babčou příměstskými vlaky a autobusy. Stereotyp úvodu je za chvíli rozmetán na kopytech a vás jen zamrzí, že se už nemůžete setkat se svým dědečkem, který je již dávno po smrti.

„Zjistíte, že se yo-kaiové dělí na dvě velké skupiny a ty mezi sebou vedou dlouholetou válku a prožijete si jednu obří bitvu. A taky vám docvakne, proč existují dvě verze hry: Bony Spirits a Fleshy Souls.”

Jenže to by nebyli chlapíci z Level-5, aby všemu nenasadili korunu. Můžu vám s klidem prozradit, že se setkáte nejen se svým dědečkem, ale i se starými známými mocnými yo-kaii (jen si vás nebudou pamatovat, protože setkání v jedničce teprve proběhne), procestujete vlakem několik měst a to jak v nynějších časech, tak v době před 60 roky. Zjistíte, že se yo-kaiové dělí na dvě velké skupiny a ty mezi sebou vedou dlouholetou válku a prožijete si jednu obří bitvu. A taky vám docvakne, proč existují dvě verze hry: Bony Spirits a Fleshy Souls. Více už vám neprozradím, protože vyzrazovat více z příběhu by byl hřích, za který by mne určitě posedl nějaký zlý yo-kai a já bych se stal větším nemehlem, než jsem.

Novinky a staré vychytávky nově

Dvojitá časová linie rozhodně hře Yo-kai Watch 2 prospěla. V místech, kde už máte pocit určité stagnace, nastane zvrat, o kterém víte z reklamních materiálů, ale se kterým jste už skoro ani nepočítali. A objeví se nový druh zábavy. Procházení jednotlivých měst v různém časovém období vás prostě nepřestane bavit. Navíc pokud se už dobře orientujete v “současném” Springdalle, bude jeho stará verze příjemným zpestřením. Ulice jsou prakticky totožné, ale vidíte na nich, jak se město postupně vyvíjelo. Stejně tak vesnice působí přesně tak, jak by v minulosti měla vypadat. Místo některých domů najdete rýžová pole, auta a vlaky jsou o 60 let starší, vodní tok ještě není regulovaný a místo vyasfaltovaných cest najdete pouze udusanou hlínu.

Dvojka ale nabízí oproti jedničce daleko víc rozdílů než jen časový posun. Začnu u soubojového systému, který prošel minimem změn. Zase co funguje, není třeba nějak výrazně měnit, ale asi je dobré ho trochu připomenout. Mezi spřátelenými yo-kaii si vyberete až 6 různých kamarádů do party. Jednotliví yo-kaiové se liší ve vlastnostech, mají různé dovednosti nebo jsou třeba jenom silní. Navíc existuje několik různých tříd (vodní, spiriti, květinoví, emoční atd.), které když postavíte vedle sebe, dodávají si navzájem bonus (k síle, rychlosti atd.). Yo-kaie máte rozestavěny v kruhu a do útoku se nejdříve vrhne první trojice. Tu ale můžete změnit otočením kola na spodním dotykovém displeji a to klidně i před začátkem boje. Také často bojujete proti několika cílům a tak můžete ukázat, na koho mají vaši svěřenci přednostně útočit. Nebo je můžete “naboostovat” a probudit v nich jejich dovednosti, což se provádí několika různými minihrami.

To, že můžete sami svým snažením fyzicky probudit v postavičkách jejich skryté schopnosti, dodává soubojům neuvěřitelně na akčnosti. Navíc sílu můžete použít až po naplnění speciálního měřáku, takže často čekáte, nebo svým bojovníkům házíte jídlo a pití, abyste jim dodali zdraví nebo doplnili měřák speciálních schopností. Od začátku jsem u těchto miniher čekal nějaké nové, ale přibyla pouze jedna. Opět jde o jednoduchou hříčku, která se se vzrůstajícím napětím v průběhu souboje stává zatraceně těžkou. Někdy bude váš yo-kai zaklet a tak mu taky musíte pomoci dalšími minihrami, schovávající se za označením “očista”. Yo-kaiové pak logicky při soubojích získávají zkušenosti a levelují a vy zase dostanete nějaké ty předměty a peníze.

„Asi nejsilnějším upgradem prošlo menu hry na spodním displeji. Už nenabízí pouze jednu obrazovku, ale časem se vám počet položek rozrůstá o další a další aplikace.”

Fajn, řekl jsem si, souboje tedy probíhají stejně a to je škoda. Ale mýlil jsem se. V určité době (nechci říkat kdy a proč), budete moci vymáčknout se svých bojovníků daleko víc a zároveň i ubírat na síle nepřátelům. Vaše hodinky projdou úpravou, díky tomu půjde během souboje aktivovat Moxie režim. Jeho výhoda je právě v rozdílném napumpování yo-kaiů, při kterém už nevyužíváte měřák pouze jednoho yo-kaie, ale i dvou okolních. Údery tedy získávají na razanci, dokážete vyléčit více zdraví nebo vytvořit silnější štít. Nevýhodou je vyprázdnění tří měřáků najednou. A aby toho nebylo málo, místo možnosti zacílit jen na jeden cíl, získáte šanci další minihrou nepřátelského yo-kaie získat na svou stranu nebo mu naopak ubrat na zdraví.

Asi nejsilnějším upgradem prošlo menu hry na spodním displeji. Už nenabízí pouze jednu obrazovku, ale časem se vám počet položek rozrůstá o další a další aplikace. Kromě klasického soupisu získaných předmětů, máte možnost prohlédnout si chycené yo-kaie nebo tady najdete rukověti s radami jak hrát. Přibyla ale aplikace na prohlížení chyceného hmyzu, na odhalování skrytých yo-kaiů, na přehrávání hudby, na prohlížení získaných trofejí ve hře (ano, Yo-kai Watch 2 podporují trofeje) a hlavně se objevily on-line funkce.

Proti všem!

Už od prvního traileru jsme mohli slyšet, že Yo-kai Watch 2 budou mít on-line podporu. Jestli je to na škodu nebo ne, záleží čistě na vašem vkusu. Bojovat můžete proti ostatním hráčům v lokálních i on-line soubojích a to jak s přednastavenými nebo automaticky vytvořenými skupinami yo-kaiů. Za každý souboj dostáváte odměnu v podobě bodů a ty utrácíte za exkluzivní předměty. Bohužel pro mne nebyly on-line souboje nějak moc velkým lákadlem. Možná kdybych měl možnost si to rozdat lokálně s nějakým známým, byl by zážitek intenzivnější, ale takhle to působí spíše jako důvod, proč zapnout hru po skončení hlavního příběhu a splnění všech vedlejších úkolů.

Na druhou stranu můžete pomocí další aplikace měnit s ostatními on-line hráči chycené yo-kaie, čímž odpadá snaha ulovit úplně všechno a taky si díky tomu nemusíte pořizovat druhou verzi hry. Chybějící pětici yo-kaiů z Fleshy Souls verze hry (v mém případě), můžete vyměnit s jinými hráči a odpadá tak frustrující honba za potvůrkama, které občas nejde chytnout, ani když znáte jejich oblíbené pokrmy.

Když to všechno shrnu, tak ať už si koupíte Bony Spirits nebo Fleshy Souls verzi hry, rozhodně neprohloupíte a pokud vás yo-kaiové bavili už před rokem, neváhejte a do pokračování rozhodně jděte. Máte zase pár měsíců co dělat.

Yo-Kai Watch 2: Bony Spirits a Yo-Kai Watch 2: Fleshy Souls koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.