Zaklínač 2 – dvojité dojmy z hraní + nová galerie

Testovací sestava

OS: Windows 7 Professional 64-bit

Procesor: Intel Core i5 2.8 GHz

Paměť: 4 GB RAM

Grafická karta: ATI Mobility Radeon HD 5730 1 GB VRAM

HDD: 1 TB

Nejspíše nebudeme daleko od pravdy, pokud řekneme, že je Zaklínač 2 jednou z nejočekávanějších her v tuzemsku. A to nejen proto, že patří knihy do zlatého fondu fantasy žánru, ale také proto, že byla jednička zatraceně dobré RPG a od dvojky neočekáváme nic menšího. Musíme také podotknout, že tyto dojmy nejsou vyčerpávajícím výpisem všeho, na co jsme narazili. Budeme se vám snažit povyprávět, jaký pocit v nás Zaklínač 2 vyvolal, a to jak z pohledu herního redaktora, tak zarytého fanouška tohoto univerza.

Zaklínač 2 z pohledu redaktora – Mendys

Hned zkraje musím poznamenat, že se jedná o preview verzi a ve hře tedy jsou určité malé bugy, které se do plné verze zajisté nedostanou. O menších grafických chybkách a absenci pořádného nastavení v menu tedy mluvit nebudeme a přejděme rovnou k věci. Zaklínač 2 je boží. No dobře, uklidněme hormony a zkusme to říci jinak. Všichni, kdo se báli konzolového zjednodušení, zevšednění principů a zmizení toho mála, co dělalo Zaklínače tak skvělým RPG, se mohou uklidnit. Zaklínač 2 je zpět tak, jak ho známe. Prozkoumávejte vesničky. Míchejte si lektvary. Sbírejte byliny. Kovejte si meče. Všechno tu je a všechno milujeme. Netřeba dodávat, kolik pozitivní nálady hráčovi do života přinese zjištění, že jeho oblíbená hra nenásledovala současné trendy (ano, mluvíme o tobě Dragon Age II) a šla na to postaru. A přitom zcela nově. A lépe.

Vynechejme na chvíli příběh. Na to bude dostatek prostoru v brzké recenzi, případně si jej určitě rádi vychutnáte sami. Přece jen je to jedna z největších devíz druhého dílu. Zůstaňme tedy u toho, že má Geralt před sebou novou pouť a nebude to nic lehkého. S Cvrndou jsme si všimli jedné podstatné věci. A to, že se druhý díl mnohem více přibližuje knižním předlohám, než tomu bylo v jedničce. Elfové jsou namachrovaní hubeňouři, v městečkách panuje častý rasismus vůči nelidem a všechny postavy jsou si charakteristicky věrni své předloze. Bohužel nevíme, jak by zněli v mateřském jazyce, ale prozatím nám dabing náramně sedl. I ten Zoltan jako věčně sprostý Skot se nám zamlouvá, proč ale téměř všechny stráže mají britský přízvuk, to netušíme.

Fantasy atmosféra ale ze hry číší doslova neodolatelně a velký podíl na tom má prostředí, které je vytvořené s až maniakální precizností a kdykoliv si vzpomeneme na ošuntělé černé skály na pouti Šampióna, je nám do smíchu. Jak už jsem psal ve fotoseriálu, vývojáři strávili nejspíše dlouhé měsíce vykreslováním všeho, co se vám dostane na oči. Konečně jsme se dočkali rozličných obyvatel a čtyřčata tak na cestě opravdu nepotkáte. Každá postava vám má co říci a co je ještě důležitější, každé navštívené místo má něco do sebe. Materiály jsou přeneseny do hry věrně a občas člověk přemýšlí, jak se to sakra mohlo povést tak dobře. Obrázky tu nejspíše mluví za tisíce slov, pravdou ale je, že právě atmosféra a chuť neustále koukat kolem sebe činí ze Zaklínače RPG, od nehož se nehnete hodně dlouho. Ne protože musíme neustále něco plnit, ale protože v Temerii zkrátka chcete být.

Galerie - souboje

O návratu alchymie a kovářů jsem se zmínil již dříve. Ano, opět tu můžete míchat lektvary a opět si můžete u kováře objednat kdoví co. Stačí jen přinést požadované materiály, minerály a nakonec i plánek potřebného vybavení. Trochu skeptičtí jsme ze začátku byli k samotným soubojům. Zdálo se totiž, že se vše zvrhává ve zběsilou klikanici a navíc chybí styly boje z jedničky. Po prvotním opojení mi však začalo docházet, že to nebude tak úplně pravda. Po překonání jednoduchých protivníků ze začátku už se souboje začaly podstatně lišit a s obyčejným klikáním jsem se daleko nedostal. Nejen, že jsem musel aktivně využívat kotoulů proti přesile, navíc jsem musel chytře kombinovat magii a útoky mečem, abych docílil co nejlepších komb. Zde přišla k ruce strategie, která dříve trochu spala na vavřínech a rázem se Zaklínač zbavil označení klikacího RPG.

Po chvíli koumání člověk narazí i na styly. Ty se totiž schovaly pod rychlý a těžký úder, což je sice tak trochu zjednodušení, na druhou stranu ale neubírají na hloubce a hráč nemusí neustále přepínat styly. Styl třetí, skupinový, jsem se zatím nenaučil. Je tu ale strom schopností a jeho celé čtyři větve rozličných vlastností a vylepšení. A hle, vedle magie a tréninku zaklínače je tu i umění meče a vše tu máme nádherně na talíři. The Witcher 2 je hra, co klame tělem. Ze začátku se může zdát jako jakési zjednodušené RPG, kterých je v současné době na trhu spousta, když ale začnete objevovat jeho taje, pochopíte, že se vůbec nic nezměnilo. Je to Zaklínač, jak jej máme rádi.

Mohl bych psát ještě mnoho stránek, dojmy z hraní však nejsou o tom. Po několika dnech s Geraltem jsem nadmíru spokojen a opět opojen tím samým pocitem, který jsem měl při hraní prvního dílu. Zaklínač je prostě zcela jiné RPG, než na které jsme zvyklí a troufám si tvrdit, že není možné, aby druhý díl zklamal. Téměř každý aspekt hry dokázal něčím zaujmout, a pokud to takhle půjde dál, bude se jednat o jedno z nejlepších fantasy RPG, které jsem za dlouhou dobu hrál. Nakolik precizní ve smyslu předlohy, to už je věc jiná. To už je věc, pro kterou předávám slovo našemu zarytému fanouškovi bělovlasého hrdiny.

Zaklínač 2 z pohledu zarytého fanouška - Cvrnda

Z mé strany rozhodně převládá nadšení. Po dobu, co jsem preview verzi hrál, nic nenaznačovalo tomu, že by mělo jít o nějaký propadák. Naopak, jakožto zarytý fanoušek knižní ságy a dá se říct i znalec prvního dílu jsem hrou procházel s velkým nadšením. A co mě tak zaujalo?

Tak třeba atmosféra. Zapomeňte na veselou náladu jak z nějakého večerníčku, stejně jako v případě prvního dílu jde převážně o tuhou a ponurou atmošku, která skvěle sedne k Zaklínačově světu a člověk má tak pocit, že každý pixel navrhnul sám Andrzej Sapkowský. Toho je docíleno několika faktory. Jedním z nich je samotná grafika, která jednoduše nemá chybu. Ať už jde o nasvícení, zobrazení nebe, detailnost textur… Všechno zkrátka působí svěžím dojmem. Zalíbila se mi i mimika postav, i když jsem občas zaznamenal problémy se synchronizací hlasu s pohybem rtů. Jinak si ale není nač stěžovat.

Totéž se dá říct i o ozvučení. Je vidět, že si na něm dal někdo hodně záležet. Člověka dokáže zaujmout třeba jen hučení větru, vzdálený štěkot psa nebo plápolání vlajek, což skvěle přispívá k pocitu žijícího a soběstačného světa. Soundtrack naopak bezvadně sedne k náladě dané situace. Jakmile procházíte poklidnou vesničkou, hudba je spíš mírumilovná a melancholická, ale jakmile se dostanete do boje, dokáže vám určitá skladba pořádně zvednout dávku adrenalinu. A navíc, místy jsem zaslechl i melodie známé z prvního dílu, což je jen a jen dobře.

Když už mluvím o ozvučení, stojí za zmínku i dabing. Všechny hlasy, které jsem slyšel, dobře sednou ke svým majitelům. Geraltův vokál je správně poklidný a neutrální, Triss naopak vládne energickým, ale svůdným hlasem, z Marigoldova věčného brebtání vám za chvíli začnou téct nervy a Zoltanův přízvuk vás zase pěkně rozesměje. Nejvíc mě však zaujal král Foltest. Jeho styl mluvy a celkové vyjadřování je snad úplně stejné jako v knížkách a prvním díle a troufám si říct, že bych Foltesta dokázal poznat i poslepu. Až tak dokáže dabing některých postav zapůsobit. Samozřejmě se dá totéž říct i o dalších hlavních postavách, ale u Foltesta mě to dost potěšilo a zároveň překvapilo.

Galerie - strom schopností, kovář, mapa

Hlavní postavy mě zaujaly nejen hlasově, ale i vzhledově. Třeba Marigold, Zoltan, sám Geralt nebo král Foltest téměř přesně odpovídají popisu v knížkách. Nejvíc to platí o Marigoldovi, který konečně vypadá jako napudrovaný městský floutek, co se honí za každou sukní. Navíc má i náušničku a co je hlavní, konečně nosí pořádně velký klobouk s ptačím perem, tzn. jeho poznávací znamení, jež bylo v knížkách tolikrát zmiňováno. Foltestův ohoz je naopak kýčovitý a přeplácaný všemi možnými erby a znaky, hlavu mu zdobí mohutná koruna, prostě přesně tak, jak se na pořádného krále sluší a patří. A Zoltan? Nesmí chybět jeho mohutný plnovous, zavalité tělo a hlavně pracky o velikosti vík od popelnic. Ohledně odpovídajícího vzhledu postav první díl mírně (ale vážně jenom mírně) pokulhával a jsem vážně rád, že dvojka to dovedla takřka k dokonalosti.

Ze všeho nejvíce jsem byl zvědavý na chování veřejnosti vůči Geraltovi. Vzhledem k závěru prvního dílu, kdy se Bělovlasý stal v podstatě ochráncem krále Foltesta, by nebylo vůbec divu, kdyby s ním každý zacházel jako v rukavičkách. To se naštěstí neděje, většina běžných civilistů pořád jedná s Geraltem dost rezervovaně a někteří se nebojí otevřeně projevit své znechucení (potkal jsem jednoho chlapa, co při pokusu o rozhovor stále řval „Lidi! Je tady příšera!“). Totéž platí i o obecném rasismu, tedy jedním ze základních kamenů Sapkowského světa. Elfové jsou pořád považováni za špinavou havěť a trpaslíci na tom taky nejsou zrovna dobře. Vše tedy zůstává při starém, což je skvělé a pro fanouška životně důležité.

Ještě zmíním soubojový systém, jenž prošel docela velkými změnami. Pryč je ikonka správného načasování úderu, je pryč i skupinový styl, dokonce zmizelo i základní zapauzování hry. Nyní stačí levé tlačítko myši pro rychlý styl, pravé pro silný, klávesa pro vyvolání určitého znamení (zlatá pětice Aard, Igni, Axie, Yrden a Queen zůstala při starém) a sem tam změna ocelového meče za stříbrný. Nedá se říct, že by šlo o nějaké velké zjednodušení, jenom jsou teď souboje mnohem přístupnější. Zatímco v prvním díle platilo, že když hekticky klikáte, netrefíte nic a úspěchu dosáhnete jenom správným načasováním, v Zaklínači 2 zase hektickým klikáním dosáhnete relativního úspěchu, nejideálnější je ale pořád rozvážné poklikávání a hledání komb.

Abych to tedy shrnul, zatím na mě Zaklínač 2 působí vážně skvělým dojmem. Žádný fanoušek Sapkowského universa snad nebude zklamaný, stejně tak nebude zklamaný ani žádný příznivec RPG her, k čemuž by mělo dopomoci hlavně to, že všechny klíčové prvky, které udělaly z prvního dílu tak skvělou hru (třeba pěstní souboje, kostky, míchání lektvarů nebo vylepšování mečů) zůstaly a občas se dočkaly příznivých změn. Upřímně doufám, že stejně dobře na mě zapůsobí i finální hra.

Odzvonilo

Zaklínač 2 je jednou z mála her, jež letos přišly po velkém očekávání a prozatím naplnily naše očekávání do puntíku. Je těžké vytvořit hru, která vrátí hráče nostalgicky do minulosti, a přitom to udělá novátorsky a kvalitně. Zaklínači se to podařilo a my se těšíme, až vám přineseme plnohodnotnou recenzi. Tak nějak tušíme, že je tu zaděláno na příjemné překvapení.

PS: V případě jakýchkoliv otázek se na nás obracejte ve speciálně vytvořeném tématu na fóru. Zbylé nově vytípané screenshoty najdete v naší galerii.