Úderem půlnoci na 17. dubna se fanoušci Zaklínače 2 dočkali vytoužené Rozšířené edice, ať už jde o PC aktualizaci nebo celou hru pro Xbox 360. Vzhledem k tomu, že se i my řadíme mezi fanoušky, pořádně jsme si RE proklepli <strong>+ dvojí dojmy z Xbox verze</strong>.
Kam dřív skočit
Na první pohled se to možná nezdá, ale Rozšířená edice toho přinesla víc než dost. Třeba nové questy. Ty vás čekají ve třetí kapitole hry, a závisí na tom, s kým jste v průběhu hry spolupracovali, jestli s Vernorem Rochem nebo Iorvethem. Já pro začátek zvolil Vernona (hraní s Iorvethem jsem si v minulosti bohužel patřičně neuložil), a musím říct, že se dva nové questy, jež vás čekají, opravdu povedly. Časově nejde o nic náročného, ale náplň to bohatě vynahrazuje. Čeká vás totiž nová lokace v podobě lesa, řada cut-scén, postav, vtipných rozhovorů a jednou se dokonce může z Geralta stát alchymista. Nic jednoduchého, to vám povím.
Kromě toho questy dobře doplňují hlavní příběhovou linii a odpovídají na pár nezodpovězených otázek. V tomto případě nechci zacházet do detailů, spoilery nemá nikdo rád, jenom doplním, že questy nemusíte nijak hledat. V úvodu třetí kapitoly si vás najdou samy. A co víc, občas vám mohou pomoci i v jiných úkolech. Pro příklad, v minulosti se mohlo stát, že jste se pustili do úkolu Zašifrovaný rukopis, a zjistili jste, že u sebe nemáte žádnou potřebnou ingredienci z Nekkerů, přítomných jen v první a druhé kapitole. To se už nestane, protože součástí nové lesní lokace je i jeskyně plná těchto mrštných potvor.
Zhlédnul jsem tři různé konce a v každém se našlo něco, co nedopadlo úplně nejlépe.
Když už jsem výše zmínil nové cut-scény, leckoho možná překvapí, že se netýkají jenom přidaných questů. Nyní každou kapitolu odděluje stručné video popisující současný průběh i to, co nejspíš Geralta čeká dál. Většinou jde sice spíše o sérii statických obrazů než souvislé video, ale to bohatě stačí, kromě toho, trefný komentář mistra Marigolda vydá za tisíc videí. Podobně laděné záběry přibyly i na samý konec hry, kdy se dozvíte, jaké měly vaše rozhodnutí následky. Musím říct, že často nejde o nic pěkného. Zhlédnul jsem tři různé konce a v každém se našlo něco, co nedopadlo úplně nejlépe. Stejně tak nechybí při každém startu druhého Zaklínače dechberoucí a prakticky bezchybné intro, jež jsme všichni mohli několikrát vidět, a také o nic méně zdařilé outro, díky němuž každý snadno pochopí, co nás čeká v dalším díle. Opět ale nebudu vykecávat žádné spoilery.
Dojmy z verze pro Xbox 360
Tím ale zdaleka nekončím. Pozornější hráči si určitě všimnou náhlého nárůstu počtu zvířectva. Ve vesnici Flotsam snadno zakopnete o selátka válející se v bahně, Loc Muine je plné psů a koček, stejně tak můžete narazit i na vlkodlaka, dosud viděného jen v módu Arena. Pak je tu ještě řada drobnějších úprav, Rozšířená edice koneckonců funguje i jako obsáhlý patch. Díky tomu je např. trochu oslabeno znamení Quen, což přispívá ke stabilnější hratelnosti.
Z hlediska výraznějších změn už by to ale bylo všechno, takže je nejvyšší čas trochu obrátit kartu a zaměřit se i na verzi pro Xbox 360. Všechno, co jsem výše zmínil, jsem sice zkoušel na PC, ale kdo sleduje náš Facebook, možná si díky jedné fotce všiml, že jsem si mohl společně s Mendysem zkusit i druhou verzi, jež právě zažívá svoji premiéru. A hned z kraje říkám, že se Xbox verze povedla. Od PC se toho v zásadě moc nezměnilo, je to pořád ta samá, skvělá hra. Za řeč však stojí ovládání. Tvůrcům se skvěle podařilo rozložení jednotlivých prvků na patřičná tlačítka a páčky, ať už jde o pohyb, boj, sesílání znamení nebo používání medailonu. Zvyknete si okamžitě. O něčem vypovídá i to, že jsem si okamžitě zvykl i já sám, a to nemám gamepad Xboxu moc v oblibě, a on zase nemá v oblibě mě. Jediné, co mi trochu nesedělo, bylo in-game menu. Mapa, inventář, deník i vývoj postavy je totiž schován pod jedním a tím samým tlačítkem, což má za následek nemotorné přepínání mezi jednotlivými obrazovkami. Po chvíli mě to začalo dost štvát, hlavně v okamžicích, kdy jsem potřeboval mapu, a o něco později zase inventář nebo deník. Dost to člověka zdržuje. Jinak je ale ovládání skvělé.
Překvapila mě i grafika. Samozřejmě se nemůže rovnat PC verzi na vyšší nastavení, ale když nesedíte 10 centimetrů od televize, nemůže vás to nijak trápit. Úroveň grafiky je na poměry Xboxu 360 pecka. Dokonce mě trochu zahanbilo, že Zaklínač 2 vypadá na konzoli Microsoftu lépe, než na mém PC. Prohlášení CD Projektu o jedné z nejlépe vypadajících her pro Xbox 360 tedy nijak zvlášť nelhalo. S technickou stránkou však souvisí pár prvků, jež se přeci jen změnily. Znalci totiž mohou na několika místech narazit na důkazy toho, že se tvůrci museli trochu uskromnit.
Hraní Xbox verze jsem si užil, i v tomto případě jde o kus poctivě odvedené práce.
Trpasličí město Vergen je proto rozděleno zavřenými dveřmi včetně krátkého loadingu (v PC verzi najdeme jen otevřený podchod) a třeba vchody stanů jsou opatřeny plachtou, fungující taktéž jako dveře pro potřeby loadingu. Ani jeden případ naštěstí není nijak rušivý, i když mě osobně rozdělení Vergenu dělalo z počátku problémy. Bloudil jsem sem a tam, hledal ten dřevěný podchod, nevšímaje si žádných dveří, ale nikde nic. Teprve po více jak deseti minutách jsem konečně narazil na potřebný vchod a uvědomil si, že tady se asi něco změnilo. Abych to nějak shrnul, hraní Xbox verze jsem si užil, i v tomto případě jde o kus poctivě odvedené práce. Pokud vám však moje slova nestačí, možná vás zaujmou dojmy Mendyse, jenž si s konzolovou verzí pohrál o něco déle.
Mendys - názor z druhého břehu
Po důkladném prozkoumání PC verze dle mého jednoho z nejlepších RPG minulého roku jsem se rozhodl opět odpoutat od počítače a přesměrovat svůj zájem k Xboxu, který mi poslední dobou schroustal mnohem více herních disků. Výběr samozřejmě padl na konzolovou verzi Zaklínače 2, kde mě zajímala fůra věcí. Jak se vývojářům povedlo přenést ovládání? Jak je na tom grafická stránky hry? Opravdu se dočkáme novinek oproti originálu? Otázek bylo hodně, takže hezky popořadě.
Novinky na vás vybafnou hned, co nastartujete novou hru. Kromě skvělého CG intra je to především zábavný tutoriál, který vás obeznámí se světem Zaklínače a ovládáním. Zatímco první jmenované znají fanoušci téměř nazpaměť, ovládání už je něco, u čeho se zastavím.
Kdo hrál PC verzi Zaklínače 2, ten ví, že se velmi pohodlně ovládá kombinací klávesnice a myši, což obstarává všechny potřebné funkce bez toho, abyste museli zbytečně lítat rukama po celé klávesnici. Přenést všechny vychytávky na analogový ovladač tedy byla fuška. Už od první chvíle ve hře však pochopíte, že odvedli vývojáři pořádný kus práce. Ovládání je rychlé, pohodlné a skvěle rozvržené, což se zřídkakdy vidí i ve hrách, co jsou pro konzole primárně uzpůsobeny. Musím také pochválit kameru, která je velmi intuitivní a člověk ji tak nemusí ani manuálně narovnávat. Opomenu-li konzolová upozornění pro interakci, uživatelské prostředí vypadá prakticky totožně. Trochu zamrzí nutnost přeskakovat v inventáři jednotlivé stránky pomocí zadních spouští, jednoduše proto, že ovladač nemá dostatek tlačítek. Sice lehce zdlouhavé, ale pro konzolisty nic neobvyklého.
Všichni, kdo o příběh Geralta byť zavadili pohledem, si ale musí povinně vybrat minimálně prostřední obtížnost, jelikož se souboje stávají zábavnější a taktičtější.
O dodatečném obsahu se nebudu zbytečně rozepisovat, jelikož to podstatné již řekl Cvrnda, soustředím se tedy na Zaklínače z hlediska konzolového hráče. Kromě dodatečných questů a herního obsahu se viditelně zjednodušila obtížnost, která se více přizpůsobila konzolistům. Mluvím tu samozřejmě o té nejjednodušší, díky které si užijete příběh bez frustrujících a nebezpečných soubojů, kde nemusíte moc přemýšlet. Pokud se ale rozhodnete zatopit obtížností nejtěžší, připravte se na pořádnou výzvu. Všichni, kdo o příběh Geralta byť zavadili pohledem, si ale musí povinně vybrat minimálně prostřední obtížnost, jelikož se souboje stávají zábavnější a taktičtější bez toho, aby zacházely do těžkopádnosti a frustrace. Soubojový systém si totiž vyloženě žádá pořádného využití a při jednoduché hře opravdu stačí jen bezduše bušit do tlačítek.
Zatímco ovládání bylo do hry převedeno takřka bezchybně a leckteré exkluzivity by mohly závidět, o audiovizuálním zpracování se již v samotných superlativech mluvit nedá, jelikož strádá klasickým konzolovým syndromem.
Příroda a světelné efekty vypadají náramně, svět je detailní a potěší i ostré textury.
Pokud bych měl ohodnotit grafickou stránku jednoduše, řekl bych, že se CD Projekt slušně vytáhl. V porovnání s počítačovou verzí na maximální detaily samozřejmě Xbox lehce zaostává, dal by se však přirovnat k rozlišení 720p se středními detaily, což vůbec není špatné. Příroda a světelné efekty vypadají náramně, svět je detailní a potěší i ostré textury. Ty bohužel mají tendenci v dálce naskakovat a často se tak děje i tam, kde to hráč již bezprostředně vidí. Konzoloví hráči si s tímto kiksem již dávno dokázali smířit, ve srovnání s PC grafikou je to ale nepříjemný fail. Konzole jsou ale limitovány svým hardwarem, takže se není čemu divit. K této oblasti bych přirovnal také nahrávací obrazovky, které se objevují opravdu často a všude, což se u PC verze nestávalo, až jsem si vzpomněl na romantické projížďky ve výtahu Mass Effectu. Několik nedostatků ale nemění nic na faktu, že je Zaklínač 2 skvěle vypadající hrou a rozhodně jednou z nejhezčích her na Xboxu vůbec.
Potěší také stabilita samotná. Nikdy se mi nestalo, aby se hra zadrhla, zpomalila či vykazovala další nedostatky, které už pro změnu patří slabším PC sestavám. Framerate běží jako dobře promazaný stroj a v zásadě nikdy nenarazíte na problém, takže pánům z CD Projektu opět musíme pochválit bezchybnou optimalizaci.
Zaklínač možná nepatřil a nebude patřit mezi obří komerční projekty, kterými nás každoročně zasypávají přední vývojářská studia. Je to ale poctivý a opečovávaný projekt, nad kterým si dali kluci z CD Projektu nesmírně záležet. Ba co více, téměř po roce nabídli příjemné změny a dodatky, a to kompletně zdarma. Osobně jsem nesmírně rád, že se o Zaklínače začíná zajímat stále více lidí a konzolová verze tomu jen dopomůže. A pokud mohu soudit dle Rozšířené edice, patálie s Geraltem teprve začínají. Bethesda se má rozhodně u koho přiučit.
Pár slov závěrem
Určitě budete souhlasit s tím, že Rozšířená edice je vrcholem kapitoly jménem Zaklínač 2. Za necelý rok jsme se dočkali množství obsahu, včetně nové obtížnosti, speciální mini-hry nebo nových questů, a to všechno zcela zdarma. I když je jasné, že nás čeká Zaklínač 3, mě osobně docela mrzí, že podle slov CD Projektu se už ničeho nového pro Zaklínače 2 nejspíš nedočkáme, a to navzdory faktu, že se plánovalo i DLC řešící Geraltovu ztrátu paměti a Divoký hon. Na to si asi budeme muset počkat právě do třetího dílu. Rozhodně se ale sluší poděkovat CD Projektu za skvělou péči a podporu jedné z nejlepších her loňského roku. Takový přístup je něco nevídaného, takže doufejme, že tahle situace vydrží. A ještě jedna věc. To nejhorší teprve přijde…
PS: Na gog.com je možné si skrz registraci CD klíče vytvořit záložní kopii hry, včetně všech „hmotných“ bonusů, jako je mapa, soundtrack nebo artbook. Dokonce si díky tomu může každý stáhnout hanbaté obrázky Triss původně vytvořené pro polský Playboy. Jak říkám, takový přístup je něco nevídaného.
