Postal 2

První sprostá, nekorektní, hanebná videohra v mém životě. Počůrávat, krkat, nadávat na kolemjdoucí, kteří adekvátně dokonce reagovali například zhnusením nad vaším chováním nebo zvracením. Nasazování koček na hlaveň vaší brokovnice jako improvizovaný tlumič, bylo už možná lehce přes čáru, ale mě to přišlo všechno hrozně fajn. Líbila se mi ta komornost, ta přízemnost kdy jste řešili naprosto všední záležitosti, které řeší i lidi v reálném světě, jako je chození na nákup nebo na úřady. Později byly úkoly trochu komplexnější, ale furt šlo spíše o běžnou rutinu nás všech v reálném životě. Líbilo se mi zesměšňující zobrazování menšin, které by dnes už možná neprošlo. Bavilo mě to, celý. Byla to samozřejmě spíš taková více béčková videohra, z dnešní a asi i tehdejší perspektivy. Ale mě bylo já nevím asi 12-14 let tenkrát, a mě to přišlo normální, jako dnešní AAA tituly. Podobnou hru jsem nehrál doteď, i proto má tuto hru vzpomínám v kladných rovinách. Originalitu vždy ocením. Samozřejmě chápu, že to pro někoho může být laciný humor a celkově tak trochu přes čáru už. Mě to bavilo a těžko říct jestli by mě to neoslovilo i dnes. 

Nekorektní humor, parodie na reálný život, velice "přízemní" řešení povinností všedního dne jako je nákup mlíka dává pocit realističnosti. Hra, která v určitém ohledu trumfla i gtáčko svou nekompromisní režií i hratelností. Pro mě nostalgická záležitost na kterou rád vzpomínám a rozhodně se zato nestydím. A uvědomuji si, že to někoho může jen pohoršovat, hrát takovéto hry, já mezi takové lidi nepatřím.