Recenze
Nejlepší soulslike hra jakou jsem kdy hrál. Hlavně v soubojích hra vyčnívá nad ostatními. A souboje jsou alfou a omegou tohoto žánru, co si budem. Parádní stylizace, hudba. Ne už tak dokonalý level design, ale neurazí. Excelentní boss souboje, kde obtížnost stoupá do extrému, ale furt je to zábavné a to je to hlavní. Hned druhý boss fight mi připadal jako kdyby to byl finální boss v kterékoliv jiné soulslike hře, totální úlet. Poté jsem zjistil, že to je v podstatě tutorialový boss.
A znovu k těm soubojům, ta možnost kombinace útoků a řetězit tak neskutečně efektivní i efektní komba je bezkonkurenční. Snad jen série Nioh se k tomu přiblížila. Pomáhá tomu přítomnost skill tree, který není v takových hrách běžně přítomný. Je to soubojový orchestr, co se vám může odehrát před očima. Máte na vybranou z celkem tří zbraní - duální zbraně, greatsword nebo kopí. Já zvolil to kopí a možná přesedlám na jinou, přijde mi časem vlastně nejméně sexy, ale uvidím, ta zbraň má své výhody a je dobrá na útoky z větší vzdálenosti.
Tuto recenzi píšu zhruba jen po 10 hodinách ve hře a myslím, že hra mě časem nějak zásadně nezklame, naopak, mé dojmy se s postupujícím časem jenom zlepšují, takže je klidně možné, že bych tomu po dohrání dal i 10/10. To si ale nemyslím. Desítku si za mě zaslouží jen herní revoluce, velmi inovativní hry který posunují herní průmysl kupředu. Teď je to pro mě jasná devítka, protože mám samozřejmě tento žánr rád. Nejlepší soulslike hra ever, tečka. Za něj bych dal asi těsně Nioh. Nutno teda říct že jsem doposud nehrál Lies of P, o kterém se také rádo říká, že je králem tohoto subžánru. Tak třeba jednou přehodnotím svůj rozsudek nad touto hrou. Do te doby je mým králem soulslike, nikoliv her přímo od fromsoftu, Bloodborne a originální Dark souls jsou moji Goati stále a asi navždy budou. Dark Souls speciálně zkrátka asi ani nejde z principu porazit. To by někdo musel přijít s naprostou revolucí v tom žánru a to jestli někdo udělá, tak pravděpodobně jedině zase from software.
Automobilové simulátory ani Arkády nikdy nepatřily mezi mé oblíbené žánry. O to víc mě překvapilo, až absurdní pohlcení touto hrou. Hra mě až hipnotizovala svou klidnou, ultra realistickou a neskutečně uspokojující jízdou. To, že mě tato hra takto pohltila, dávám za vinu pomalé hratelnosti oproti rychlé, frenetické jízdě alá Need for Speed. Ve hře jsem nechal přes 150 hodin a objevil jsem všechny regiony a odemkl téměř všechny auta. Dokonce jsem si i některé koupil přes PlayStation store. A to téměř nedělám. Nejsem fanoušek microtransakcí, ale zde mě to vůbec nevadilo, nechat ve hře o pár stovek navíc, když to dává adekvátní odměnu. Nejvíc mě bavila Aljaška samozřejmě, byla to největší inovace hry, tedy sníh. Nejvíc mě bavilo objevovat nové území terénními vozy, nikoliv tedy jízda ve velkých nákladních vozech, na kterých celá série defucto stojí nejvíce. Miloval jsem tu fyziku hry, tu dokonalou realističnost, kdy jste cítili každý kilogram váhy navíc, to odlétající bahno a boření se v něm. Ta technická, gameplayová složka hry je bezkonkurenční. A neskutečně uspokojující. Kor když konečně po náročné cestě splníte zakázku třeba až na druhej nebo třetí pokus.
Hra která nemá konkurenci v kategorii simulátorů nejen nákladních vozidel. Pocit z jízdy dokázal být až neuvěřitelné uspokojující a naplňující. Hráč nikdy nemá dost a často zůstane přikován k obrazovkám nezdravě dlouho.
Pár hororovek jsem hrál a dohrál. Soma patří k těm lepším z nich společně třeba s Outlast. Nemám tento žánr v podstatě walking simulátorů v hororových kulisách moc rád a rozhodně to není moje krevní skupina oproti těm pravým hororovým hrám - tedy Survival horor hrám. Jedinou výjimku mám u první Amnesia hry. Tu hodnotím, i kvůli délce i obsahu hry a faktem, že hra je jedním z prvních svého druhu, hodně vysoko, alespoň v rámci hororovek. Pro mě to je navždy asi nejlepší hororovka. Pokud nepočítám alien: isolation. Viz má recenze na tuto videohru, kde vysvětluju, proč ji řadím po boku jak těchto her tak po bok třeba resident evil série .
Zasazení je docela unikátní. Kdy se často vyskytujete na dně oceánu, což často vyvolává stísněnost a objevujete místní záhadu. V podstatě si pamatuju jen pár momentů a z příběhu pramálo. Pro milovníky žánru skoro povinnost bych řekl. Pro mě ne úplně, ačkoliv miluju horor žánr. Tyhle walking simulátory mě moc neberou.
Sakra overrated hra, v rámci toho jak moc vysoký má průměr hodnocení na portále metacritic.
Vypadá to hezky, tojo. Jestli to je nějak mega unikátní, to bych úplně neřek. Je to v podstatě hra která nemá žádnej gameplay. Podobně jako walking simulátory a ty u mě často nepochodí. Nic proti gustu samozřejmě, ale myslím že tato hra dokáže oslovit jen hráče, kteří v podstatě hry moc nehrají a chtějí si užít spíš nějaký audiovizuální zážitek podobný filmům.
