Uncharted 4: A Thief's End

Rovnou řeknu, že nejsem úplný fanda série, ikdyž jsem zplatinoval například jedničku.

Každopadně tahle hra se pro mě stala takovým technologickým milníkem. Asice dokázala mi jako první hra na světě doručit doslova epecké až filmově brutálně akční scény. Naughty dog jsou takovým Christopherem Nolanem nebo Stevenem Spielbergem na herní scéně. Automobilová mise v této hře budiš snad tou nejlepší misí vůbec v historii gamingu. I dnes si troufám tvrdit, že je nepřekonána.

Jinak gameplay je super taky, ze střílení (Gunplay) jsem měl dobrej pocit a lépe tohle dělá snad jen ten uplně nejlepší hráč na trhu, tedy Capcom v podobě residnet Evila (mluvím o konzolovém hraní), ovšem to srovnání není úplně fér. Jedno je akční adventura, druhý čistý survival horror. Jablka a hrušky trochu. Mise jsou krásně rozmanité a prostředí nabízí nádherné scenérie. Konkrétně mise s lodí, kdy si v chillu projíždíte tropické ostrůvky a vyzobáváte si dobroty. Mise odehravající se v kamenité, mrazivé lokaci, kdy v dálce sledujete bortící se hrad, který je vaším pernamentním cílem je také super a již klasicky zasazený mise v této serii, tedy do junglý, jsou taky cool. Vlastně celá hra jela jako po másle a nemá hluchý místo téměř. Ovšem jedna mise, ta již zmíněná automobilová honička vyčnívá nade všema, nade všema ostatníma hrama, nade všema na světě (z toho eposního až kinematografického spektra pohledu). Příběh neurazí, je to totální oddechovka spíš. Já na příběh moc nedám, když to není totální mistrovské dílo jako LA noire třeba. Sečteno podtrženo. Must have titul.

(Hru som hral na PC, no nie je tu možnosť vybrať túto platformu) Nathan Drake má brata. O ktorom si myslel, že už nežije, preto nebol nikdy v sérii doteraz zmienený. A od detských čias snívali o tom, že objavia pirátsky poklad. Poklad istého Averyho, jedného z mála pirátskych kapitánov, ktorý odišiel do dôchodku aj so svojím lupom bez toho, aby ho chytili či padol v boji. Čiže hlavná linka sa bude točiť okolo hľadnia pokladu. No ak séria Uncharted na niečo trpí, tak sú to slabí antigonisti. Okrem Lazarovića v dvojke, to boli všetko takí meh zloduchovia. Inak tomu nie ani tu. V príbehu vystupuje aj jedna politicky korektná postavička, ktorá zosobňuje úchylné predstavy Niela Druckmanna a predzvestovala smerovanie štúdia pod jeho vedením pri TLoU 2. Je to "nezávislá a silná žena", navyše černoška a každý chlap, ktorý sa jej postaví do cesty, dostane nakopané. Scény s ňou sú predscriptované a nie je možné ju poraziť, môžete len obdivovať aká je silná a schopná a efektná a drsná a... smiešna.

Hrateľnosť pokračuje v štýle - viac toho istého. Od takmer dokonalého druhého dielu autori recyklujú ten istý recept. Skákanie a lozenie (s ľakačkami), prekladané prestrelkami a občas nejakou tou hádankou. A po štvrtýkrát už začína byť človek miestami prejedený... Všetko je to síce krajšie a plynulejšie, no stále je tu ten pocit, že -toto som už hral. Niektoré pasáže to horšie dávkujú a ak robíte tú istú akciu aj desaťkrát po sebe to už nie je zábava. Navyše sa tempo často spomaľuje in-game rozhovormi, kedy postavy prestanú behať, môžete len chodiť a čakáte, kým sa vykecajú.

Hra vyzerá skvelo, hýbe sa skvelo - obzvlášť popruhy na zbraniach a mimika tvári sú dokonalé. Grafická stránka je taká dobrá, že mám problém vrátiť sa k starším dielom a pozerať na ne. Hra nepadá, len čo párkrát počas prestrihových scén trhala kamera. Uncharted 4 je dôstojné rozlúčenie sa s najsympatickejším hľadačom pokladov vo videohernej histórii v krásnom kabátiku.