Pokračování indie hry Q.U.B.E. na sebe nechalo čekat více jak šest let. Má ovšem druhý díl co nabídnout?
Posun AI ve hrách díky NVIDIA ACE
Je to tady, AI ve hrách přestává být synonymem pro předem naskriptované chování postav, které jen slepě následují kód. Co umí NVIDIA ACE?
Hráli jsme na: PC
Je dost možné, že někteří z vás o logické indie hře Q.U.B.E. nikdy neslyšeli. Ne že by byla zcela neznámá, ale nikdy se z ní nestal úplný hit a vesměs průměrná nebo smíšená hodnocení tomu zrovna nepomohla. První díl vyšel už ke koncem 2011 a v polovině roku 2014 následovala její vylepšená, o něco lépe přijatá verze pod názvem Q.U.B.E. Director's Cut, kterou si lze koupit například na Steamu za několik euro.
Dnes vychází druhý díl, u kterého je už na první pohled vidět, že má s prvním dílem společných snad jenom pár základních mechanik a název. V zásadě by se ale dalo říct, že rozdíl mezi prvním a druhým dílem Q.U.B.E. je podobný tomu mezi prvním a druhým Portalem. A ano, v tom nejlepším slova smyslu. Na Q.U.B.E. 2 se totiž vyplatilo počkat.
Kostka v kostce
Ta úplně nejzákladnější mechanika Q.U.B.E. 2 spočívá v ovládání barevných kostek nebo lépe řečeno ploch, s jejichž pomocí řešíte jednotlivé hádanky a levely. Díky manipulačním rukavicím jste schopni vytvářet, pohybovat a ovládat celkem tři typy ploch, které ve hře najdete. Modrá a zároveň první plocha, se kterou se setkáte, funguje jako taková trampolína, která vás vždy vymrští tím směrem, kam „kouká". Ať už je to horizontálně, vertikálně nebo v určitém úhlu.
Červenou plochu lze naopak vysunout nebo zasunout a může tak fungovat například jako zeď, schod nebo zem. Třetím a zároveň posledním typem je zelená plocha, jež dokáže na svém místě vytvořit fyzickou kostku, se kterou lze poté dále pracovat s pomocí dalších prvků nebo ostatních ploch.
V prvním díle byly jednotlivé plochy/kostky už předem připravené a na vás bylo jen přijít na to, v jakém pořadí s nimi pracovat. Druhý díl je v tomto ohledu komplikovanější, protože v samostatných levelech máte určité prostory, kam je potřeba barevné plochy teprve ručně umístit a až pak s nimi pracovat. Jaké typy ploch tam tedy mají být už vám hra samozřejmě neřekne. Je tak na vás zjistit nejen to, v jakém pořadí s nimi pracovat, stejně jako v prvním díle, ale také jak s nimi efektivně manipulovat a jak je správně kombinovat, abyste dosáhli kýženého výsledku. Tedy abyste se dostali do další místnosti nebo aktivovali terminál.
Jak si tedy určitě dovedete představit, je teoreticky velmi snadné se zaseknout a jít na věc tím špatným způsobem; za pomoci nesprávných ploch a jejich špatnou kombinací. Obtížnost pak navíc zvyšuje fakt, že v daném levelu můžete mít vždy maximálně jenom jednu modrou, jednu červenou a jednu zelenou plochu. Vytvořit tak dvě kostky nebo dvě trampolíny najednou je nemožné.
Řešení k tomu všemu bude komplikovat i spousta dalších mechanik a prvků, které ve hře najdete a které vám jsou postupně prezentovány. Kromě tlačítek se budete muset později zabývat i jakýmisi dveřmi, které je potřeba otevřít speciálním způsobem, dále turbínami, jezdícími plochami či mosty a dojde i na několik dalších věcí, které prozrazovat nebudu. Rozhodně se toho ale nebojte. Každou mechaniku předchází nejen o něco lehčí místnost, která vás s ní dostatečně naučí, ale také má jasně daná pravidla a téměř vždy víte, jak bude za všech okolností a v kombinaci s čímkoliv jiným pracovat, což samozřejmě není k zahození.
Z Q.U.B.E. 2 se tedy nestává především boj s neposednou, chaotickou nebo nepředvídatelnou fyzikou, která někdy funguje a někdy ne, ale robustní logická hra, u níž můžete na řešení jednotlivých hádanek přijít de facto i poslepu. Stačí vidět rozložení levelu a v hlavě si můžete simulovat veškerý postup s takřka stoprocentní přesností, protože zkrátka víte, co od každé části čekat.
„Na poměry logických her není příběh Q.U.B.E. 2 ničím, za co by se měli vývojáři stydět, ale zároveň nejde o nic, co byste si po dohrání nějak výrazně pamatovali nebo o něco, kvůli čemu byste hru v první řadě hráli.”
Ne vždy to ale jde tak jednoduše. Horko těžko to přiznávám, ale ve druhé polovině hry už docházelo na momenty, kdy jsem se často zasekával a řešení zkrátka nepřišlo tak náhle nebo jasně jako v první polovině nebo v ostatních podobných hrách, které jsem hrál. Většinu času je řešení jako obvykle extrémně jednoduché, jindy i po splnění hádanky tak nějak nevíte, jak jste se k tomu vlastně dopracovali. Je vhodné často experimentovat a myslet tzv. „outside-the-box", nebo v tomto případě spíše „outside-the-cube", a jít na věci pokaždé tak trochu jiným způsobem. Kromě několika mála technik, které se brzy naučíte a často je budete opakovat, vás samotné hádanky spíše nutí zkoušet věci nějak nijak a často s nimi pracovat nekonvenčními způsoby, což také rozhodně chválím.
Zelená nebesa a červené řeky
Q.U.B.E. 2 otestuje vaše mozkové závity v rámci jedenácti kapitol, ve kterých, alespoň podle vývojářů, najdete přes 80 různých hádanek a levelů. Ačkoli to může na papíře znít jako více než dostatečné množství, tak lze hru dohrát v průměru za necelých pět hodin.
Na jednu stranu hra nikdy neztratí dech a i do poslední chvíle přidává další mechaniky, tudíž jen tak nedojde na stereotyp, ale na stranu je pět hodin celkem málo. Což je jednak evidentní tím, jak zatraceně zábavná záležitost Q.U.B.E 2 vlastně je, a jednak tím, že určitou část hry sežere příběh a mimo-hádankové lokace. Ty sice nejsou tak dlouhé a řešení levelů je pořád to, co budete dělat drtivou většinu času, ale troufám si říct, že alespoň půl hodiny, možná i hodina, je věnována právě příběhu, chození z jedné místnosti do druhé a samozřejmě i řadě tutoriálových hádanek, které vás naučí pracovat s novými mechanikami a které se nedají tak úplně označit za výrazně pořádné levely.
Naštěstí ale nejsou příběhové pasáže nijak otravné. Ačkoli vás nejspíš nebudou tyto události tak zajímat a spíše slouží jako takové pojítko mezi tím, co musíte dělat v rámci hratelnosti, a tím, proč to musíte dělat v rámci příběhu, tak se nedá říct, že by byl špatný. Dabing je na poměry podobných her chvályhodný a samotný příběh, byť plný klišé, ale pořád zajímavých událostí, je také plný pozoruhodného tajemna, které pomalu, ale jistě začnete odkrývat. Ve finále si z něho ale pravděpodobně moc pamatovat nebudete. Koneckonců není tajemný a dramatický příběh něco, co by většina hráčů v podobných hrách nutně hledala. Myslím, že by se více her mělo pokusit o něco podobného jako třeba to, o co se pokusili vývojáři Quantum Conundrum nebo série Portal - nabídnout odlehčený, vtipný příběh, který nemusí nutně mluvit třeba o lidském a počítačovém myšlení (viz The Turing Test) nebo jiných podobných tématech, ale prostě si vyhodit z kopejtka.
Na poměry logických her není příběh Q.U.B.E. 2 ničím, za co by se měli vývojáři stydět, ale zároveň nejde o nic, co byste si po dohrání nějak výrazně pamatovali, nebo o něco, kvůli čemu byste hru v první řadě hráli. Pamatovat si ovšem budete samotný audiovizuál. Co do zvuků nenabízí tahle hra nic, co by výrazně utkvělo v paměti - ať už jó pozitivně nebo negativně - ale v případě hudby byly momenty, kdy jsem se rád zaposlouchal a uvolnil, přičemž hudební doprovod skvěle podtrhával tu zajímavou osamělou atmosféru. V čem ovšem Q.U.B.E. 2 exceluje je hlavně samotná grafika.
„Z Q.U.B.E. 2 se tedy nestává především boj s neposednou, chaotickou nebo nepředvídatelnou fyzikou, která někdy funguje a někdy ne, ale robustní logická hra, u níž můžete na řešení jednotlivých hádanek přijít de facto i poslepu.”
Vývojáři se pokusili napodobit podobně sterilní styl jako v případě prvního dílu, ale naštěstí došlo na spoustu změn, které dopomáhají tomu, aby hra tak nebila do očí a prostě vypadala... No, zcela upřímně, krásně. Efekty stínů a celkově osvětlení jsou výborné a všechny ty barvy ve spojení s tím zmíněným sterilním prostředím vypadají zkrátka pěkně, úderně a je radost na to všechno pohledět.
Nerad samotnou hru pořád nějak srovnávám s Portalem, ale zkrátka mi to nedá. Někdo by si sice mohl myslet, že hru porovnávám právě s ním, protože sama o sobě prostě nepřichází s ničím zvlášť novým a zmůže se tak akorát na život v jeho stínu, ale opak je v mých očích pravdou. A myslím, že ono srovnávání je i pocta. Sérii Portal považuji za vrchol těchto logických, na fyzice založených 3D her a Q.U.B.E. 2 se může bez problému řadit právě vedle ni. A to už je podle mého samo o sobě dostatečným důkazem toho, že hra dělá spoustu věcí dobře, a jednou z nich je právě i celá vizuální stránka. S optimalizací přitom není jediný problém, a pokud navíc máte kartu od Nvidie, tak se můžete těšit i na podporu Anselu pro vytváření krásných fotek.
Bok po boku
O Q.U.B.E. 2 bych rád řekl první-poslední a detailně rozebral i některé zajímavější hádanky. Ale kromě toho, že se něco takového do recenze nehodí, tak samozřejmě chci, abyste byli ve spoustě věcech překvapeni. Snad je ale moje nadšení ze hry v textu dostatečně transparentní na to, abyste si mohli říct, že za to opravdu stojí. Obzvlášť pro ty, kteří stejně jako já mají rádi hry na podobný způsob - jako je třeba několikrát zmíněný Portal, The Turing Test, Quantum Conundrum nebo v mnoha ohledech i The Talos Principle.
Jak už jsem ovšem říkal, velmi mě mrzí délka hry, která zkrátka nepřesáhne více než dva celovečerní filmy. Q.U.B.E 2 je sice nabitá od začátku do konce, ale prostě chci víc! Vážně bych byl rád, kdyby vývojáři popřemýšleli nad editorem levelů a později ho do hry implementovali. Díky tomu mi takový Portal 2 vydržel dohromady 343 hodin. Nesuďte mě, já mám tyhle hry prostě rád. Q.U.B.E. 2 navíc kombinuje řadu unikátních mechanik, které fungují skoro až binárně a nic není založené na náhodě. Něco takového je prostě perfektní pro alespoň nějaký základní editor.
Kromě několika bugů, mezi které patří například časté mizení rukavic/rukou (ačkoli stále fungují) a v jednom případě dokonce bugnutí jedné z mechanik, což mi znemožnilo do restartu hry vyřešení jedné hádanky, lze jinak na hře vytknout vlastně jenom máloco. A pokud, tak už to hraničilo s hnidopišstvím. Zkrátka a jednoduše, dejte mi editor levelů a možnost jejich sdílení, čímž se exponenciálně navýší doba, kterou můžete ve hře strávit, a Q.U.B.E. 2 se bude moci hrdě postavit po bok mnohých her, na které dodnes vzpomínám jako na málokteré.
Q.U.B.E. 2 vyšlo na PC, PlayStation 4 a Xbox One. Hra se prodává pouze digitálně.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.
Verdikt
Pro mě osobně se dokáže Q.U.B.E. 2 bez větších potíží řadit mezi ty nejlepší logické hry, jaké jsem kdy hrál, a bez problému dokáže aspirovat i na první příčky po bok například série Portal. Sice příběh asi tak moc vnímat nebudete, absence editoru levelů opravdu silně zamrzí a hru celkem rychle dohrajete, ale čeká vás několik výbušných hodin plné myšlení nad výbornými hádankami, které jsou postavené na o nic méně výborných mechanikách a prvcích.
