O herním projektu Alan Wake se na internetu objevila již pěkná sbírka zajímavého čtení. Nejen proto, že byl titul ve vývoji ukrutně dlouhou dobu, ale také proto, že se všechna ta léta jednalo o jeden z nejslibnějších a nejzajímavějších titulů, které měl herní průmysl tu možnost vidět. Zda-li zaslouženě, to se dočtete v naší recenzi.
Jako pravý filmový thriller kombinuje Alan Wake lekačky, mistrovsky napsaný scénář, luxusní atmosférické podání a postavy, které si ihned zamilujete. Remedy navíc myslí i na fanoušky, a tak najdete v Alanovi spoustu odkazů na Maxe Payna, vývojářský tým, i na další maličkosti, které potěší každého zarytého pařana. Remedy zkrátka ví, jak potěšit fanoušky a Alan Wake je toho jasným důkazem. Stejně jako všechny ostatní tituly studia je totiž vytvořen až s malichernou precizností a důrazem na detail, čímž se překrývají i ty nedostatky, které by jinak jednoduše vypluly na povrch. Ale popořadě.
Vítejte v Bright Falls
Alan Wake je veleznámý autor detektivních románů, kterému však posledních pár let utekla můza. Nenapsal totiž ani čárku, což se samozřejmě vůbec nelíbí jeho ženě Alice. Společně tak odjíždějí na odpočinek do pěkného a tichého městečka Bright Falls, které věrně kopíruje idylku menších městeček v Americe. Všichni se tu znají, všichni jsou zdvořilí a hodní. Kam jinam by člověk jel na dovolenou, když ne sem?
Jak už ale znalci thrillerů tuší, po příjezdu jaksi nepůjde vše podle plánu. Alice je unesena a Alan se vydává na dlouhou pouť zdánlivě přívětivým místem, které se však mění na noční můru, jenž nemohla pobrat ani autorská mysl Alana. Obyvatelé se mění na zombie zahalené Tmou, nikdo Alanovi nevěří a celý svět kolem se začíná až překvapivě hodně podobat románu Departure (Odchod), který náš hrdina údajně napsal. Ale on jej nenapsal. Nebo ano?
Alan Wake věrně podává základní myšlenku thrillerů, a sic „ukazovat co nejméně a na konci nevysvětlit vůbec nic“. To sice může některé naštvat, na druhou stranu to drží hráče po celou dobu v neustálém napětí a očekávání věcí příštích, coš spolu s dusivou atmosférou vytváří brilantní kulisy. Těm napomáhá i rozdělení hry na epizody, které dávají hráčům alespoň trochu oddychu a pěknou hudební znělku, jenž až na výjimky skvěle dotváří náladu té které epizody. Samotný Alan pak jako pravý autor často okomentuje situaci svojí myšlenkou, což navodí správný pocit vyprávění a filmového nádechu.
Ačkoliv se Alan Wake dá označit za čistě koridorovou akční adventuru, obohacuje ji dost prvků na to, aby to tolik nebilo do očí. Především neustálý posun kupředu a zběsilé tempo hráče ženou k cíli bez toho, aby se stačil rozkoukat. A pokud by se o to náhodou pokusil, všudypřítomní Taken (popišme je jako Posedlí) jej zaženou zpět na správnou cestu. Alan Wake je prostě o tom dostat vás z bodu A do bodu B pěkně stylově. A také se mu to nadmíru daří. Od úplného osamocení hráče zachraňují oddychové pasáže s vaším agentem Barrym, místní šerifkou, a také vaší ženou v několika pohledech do minulosti. Právě procházky s vašimi věrnými přáteli nabízejí jedny z nejsilnějších zážitků ve hře (až na zběsilý souboj za doprovodu párádní rockové skladby, který nemá konkurenci).
Mám vzít pistoli, nebo spíše baterku?
Ve většině akčních her je baterka a svítilna jen na otravu a osvětlování číhajících monster ve stínech, které vystrašení hráči raději ani nechtějí vidět. Jen ne tady. Tady je světlo a vše s ním spojené vaším hlavním přítelem do cesty, bez kterého si neškrtnete. Všichni vaši nepřátelé, ať už Tmou posedlí obyvatelé, levitujicí předměty či černá mlha, jsou totiž Tmou chránění. Předtím, než do nich tedy vykropíte celý zásobník je musíte zbavit ochrany, což jde samozřejmě jen a jen světlem. Právě proto zde máte arzenál baterek téměř větší, než arzenál střelných zbraní, a také je pouliční světlo hlavním grafickým vodítkem během vaší poutě, ve kterém se vám hra uloží a ponechá pár minut v klidu.
Když už jsme u toho arzenálu, Alan na své cestě narazí na klasické střelné zbraně, které bychom s klidem mohli najít v kůlně na okraji lesního městečka. Máte tu pistoli, brokovnici, loveckou pušku či světlice. Když už ale máte rádi větší hardcore, ve druhé půli narazíte i na flashbangy. Zatímco v jiných střílečkách se používají spíše na omráčení nepřítele, zde se jedná o ultimátní atomovku, která vymaže z blízkého okolí vše živé, a tak se nejvíce hodí na větší skupinky nepřátel.
Samotné souboje také nepostrádají taktiku a rozhodně se liší od klasických pravidel „ustupovat a střílet“. Především na vyšší obtížnosti totiž musíte zatraceně šetřit náboje a i akumulátorů do baterky moc nemáte. Tudíž musíte pobíhat po bojišti, uhýbat sekyrám, motykám a dalším šílenostem, co po vás budou házet, svítit nepřátelům do obličeje a čas od času někoho odpravit přesným výstřelem. Díky tomu mají šarvátky spád a neunudí vás po první epizodě. Čas od času nasednete i do vozidla a projedete se potemnělým pobřežím či polními cestami, kdy můžete díky předním světlům líbat kapotou nepřátele jedna báseň.
Tma, která se jen tak nevidí
Jeden by nevěřil, jak může hra, zasazená z větší části do tmy, vypadat skvěle. Remedy se podařilo vytvořit graficky působivé městečko, ze kterého život reality přímo dýchá a nebýt chodících šílenců, klidně byste si to tam střihli na dovolenou. Stejně jako Max Payne má i Alan Wake maximální míru interakce, díky které se Bright Falls opět trochu přibližuje reálnému místu. Můžete převracet popelnice, zapínat rádia a televize, šoupat židličkami, zkrátka se ve volnou chvíli pořádně vyblbnout. Volných chvil ale moc nebude.
Mistrovsky jsou využity hrátky se světlem a stínem, který přecejen hraje ve hře první housle a pomáhá dotvářet hororovou atmosféru. Když při cestě lesem vidíte padat mlhu a vítr začne šustit větvemi, víte, že jde do tuhého. Ani postavy rozhodně nepostrádají detaily a mají svoji osobnost, která je docílená buď vizuálními vychytávkami (Berry se svítilnou na hlavě je k nezaplacení), nebo skvěle sednoucím dabingem.
Zvuková stránka hry by zasloužila samostatnou kapitolu jakožto jeden z hlavních taháků thrilleru. Postavy si dali záležet, aby hlasy vypadaly ve správných situacích patřičně dramaticky a téměř nenarazíte na postavu, která by vám byla protivná (kromě těch, které mají být protivné úmyslně). Hlavní trio s Alanem, Berrym a šerifkou pak zaručí, že se od televize nehnete.
Alan Wake mi po dlouhé době nabídl také soundtrack, který zaujal čestné místo na mé poličce. Téměř každá skladba mezi osmi epizodami vás něčím chytne a jsem si téměř jist, že nejsem zdaleka jediný, kdo si ihned běžel pro herní soundtrack. Srdcervoucí melodie ve vypjatých momentech pak završují požitek, který nabídne v současné době jen málo her.
Cesta Alana bude pokračovat
Alan Wake mě příjemně překvapil. Překvapil mě natolik, že jsem se dlouho držel, abych neudělil titulu známku nejvyšší. Jistě, nenabízí v současné době již nepostradatelný multiplayer a někdo by jej mohl označit za prachsprostou koridorovou střílečku. Hráči, kteří kvalitě rozumí však ví, že je Alan Wake i přes dlouhý vývoj a malou reklamní kampaň herní perlou, na kterou jsme tak dlouho čekali. Ať už jsou jeho jednotlivé složky jakékoliv, jako celek nabízí jeden z nejatmosféričtějších, nejucelenějších a nejpůsobivějších singleplayerových zážitků, které herní průmysl viděl. A jak hlásí již klasicky závěrečné titulky, cesta Alana skrze noc bude pokračovat.
Verdikt
Pro mě osobně žhavý kandidát na hru roku. Pro všechny ostatní to může být „jen“ skvělý, filmově podaný hororový thriller, který je svěžím závanem na poli stále stejných her současnosti. Z každého pixelu je cítit oddanost vývojářů a my se neuvěřitelně těšíme na pokračování.
