Malá blonďatá holčička v čisťounkých šatičkách se vrací, aby si znovu pohrála s roztomilými plyšáky, růžovými králíčky a podobnou havětí. Uh…moment…
Kdo by jako malé dítě nemiloval pohádky, zejména ty, které nás dokázaly přenést do zcela jiného světa? Většina pohádek ale se zvyšujícím se věkem začala ztrácet na své přitažlivosti a přestala nás lákat. Ale Alenka? To je jiný příběh.
Alice: Madness Returns je víceméně volným pokračováním zhruba deset let staré akce American McGee’s Alice. Když si vzpomeneme na tuto dnes už starou hru, můžeme zjistit, co nám utkvělo v paměti. Alenka v blázinci, vychrtlá kočka Šklíba s neuvěřitelně prořízlou hubou, kudla na bourání hovězího a šatičky od krve. A na tu dobu naprosto úžasné prostředí a atmosféra, která vás jen tak nenechala hru vypnout a odejít. A toho se bude držet i pokračování.
Alenčin stav se za uplynulých deset let trochu zlepšil, a tak byla propuštěna z psychiatrické léčebny. Momentálně se léčí v ambulantním programu. Trauma, které způsobila nečekaná smrt jejích rodičů, neustále oddaluje její zotavení a mladá dívka pořád řeší své problémy útěkem do říše divů. Toto původně krásné místo je díky jejímu šílenství naprosto… šílené, zvrácené, a tak podobně. Alenka si tedy musí udělat jasno v hlavě, zjistit, proč její rodiče zemřeli a dát místo do pořádku.
V Madness Returns se vrátíme do starého dobrého Queenslandu, kde v nás některá místa vzbudí notnou dávku nostalgie. Ve hře bude šest různých domén a my si zaputujeme mezi Londýnem a říší divů. V cestě bude Alence opět pomáhat úžasně cynická kočka Šklíba, která na rozdíl od vypasené verze z nedávného filmu bude vypadat jako vychrtlá zdechlina. A tak to má být. Při putování narazíme i na jiné známé tváře, jako je Kloboučník nebo Bílý králík.
Zahraniční kolegové si akční adventuru Alice: Madness Returns již několikrát vyzkoušeli na vlastní kůži. První, co je zaujalo, bylo opravdu naprosto úžasně zpracované prostředí, které každému hráči hned ukáže, že někteří z herních vývojářů musí být přinejmenším stejně šílení jako sama Alenka. Hned na začátku hraní novináři zjistili, že ta roztomilá slečna v zakrvácených šatech si může přičichnout k růžové květině, kterou sebou nosí a tím se zmenšit. Zmenšení má i vedlejší účinek, a to třeba ten, že uvidíme jinak neviditelné plošiny nebo nápovědy psané křídou bláznivými dětmi. Po neviditelných plošinách Alenka lehce přeskáče trojitými skoky a vznášením, které za ní zanechává modré motýly.
Hned za propastí ji přivítá několik stráží (karet, stráží-karet, karet-stráží… jak se jim vlastně říká?). Zničení těchto protivníků není zdaleka tak jednoduché, jak bychom si mohli myslet a vyžaduje značné experimentování s arzenálem, zejména tím kuchyňským. Některé karty je snadné porazit vorpálovým mečem, dorazit je však budete muset dětským koníkem (taková ta koňská hlava na tyči), který není ve své podstatě nic jiného než prachobyčejný a pořádně masivní palcát. Silnějšího protivníka s kladivem budete muset sejmout mlýnkem na pepř, který nápadně připomíná rotační kulomet. Míření je možno nastavit buď na manuál nebo auto-lock, který nám usnadní práci.
Mezi smrtící zbraně musíme připočíst i čajovou konvici, která kromě granátů dokáže pokládat na zem bomby, převlečené za králíčky. Jakmile se k bombě přiblíží protivník, vybouchne (kupodivu) a když už ho neroztrhá na hadry, tak ho aspoň ochromí dost dlouho na to, aby ho Alenka mohla oběhnout kolem dokola a narvat mu kudlu mezi lopatky. Paráda. Ale stále nám zbýval poslední protivník. Je poměrně těžké to stvoření popsat, má několik obličejů a chapadel. Alenka s ním měla dost velké problémy, chvilku ji trvalo, než se mu dostala na kloub. Nakonec to vyřešila použitím deštníku, jenž posloužil jako štít, s nímž odrážela útoky zpátky na útočníky a tím je značně oslabila a následně snadno dorazila. Zkrátka a dobře, někteří silnější protivníci mají pouze určité slabiny, které musí hráč odhalit.
Následně Alenka doběhla do zahrady, kde našla v altánku část ztracených vzpomínek ohledně jejího dětství a rodičů. Radost ji ale rychle přešla, protože se na ní vrhlo něco, co bychom za normálních okolností nazvali žolíkem. S pořádnou dávkou fantazie. Kromě toho, že mu z očních důlků vyrůstala chapadla, byl také extrémně silný a Alenka neměla v arzenálu nic, s čím by se mu mohla postavit. Pak ale v zahradě našla dortík s nápisem „Sněz mě!“, tak ho snědla (nezkoušejte doma) a zvětšila se na velikost pětipatrového domu. Pak žolíka zašlápla a vyrazila dál.
Obtížnost předváděné verze nebyla zrovna nízká, nejednalo se však o začátek hry, takže se z tohoto směru nejspíš nemáme čeho obávat. Již zmíněné prostředí je bizarní, místy úchylné a v celku naprosto úžasné. Hráčům se nabízí možnost kdykoliv se vrátit do ukončených lokací a nerušeně obdivovat scenérii. Alice: Madness Returns také nabídne daleko větší množství zbraní, než její předchůdce, takže se určitě vyblbneme. A kdy že to šílenství vypukne? Pokud vše půjde podle plánu, tak v červnu tohoto roku.
