Autor Metra Dmitry Glukhovsky nesouhlasí a na adresu Sapkowského poslal dost nevybíravou reakci.
Není žádným tajemstvím, že autor knižního Zaklínače se na adaptaci od studia CD Projekt RED nepodílel a že ho herní trilogie nikdy příliš nezajímala. Jednoho krásného dne prodal CD Projektu práva na Zaklínače a šel si víceméně po svém. Sapkowski už několikrát prohlásil, že proti hrám Zaklínače a jejich přijetí nic nemá, že jde o kvalitní produkt a že si CD Projekt RED úspěch zasluhuje. Zároveň mu ale vadí, že vlivem her se často zdá, že jsou jeho knihy založené na hrách od CD Projektu, i když je samozřejmě realita opačná. Jako příklad nejednou zmínil anglické vydání jeho knih, jejichž obálky zdobí ilustrace pocházející z herní trilogie.
Na toto téma došlo i během rozhovoru pro server Waypoint. V něm polský autor zmínil takřka vše, co jsem vyjmenoval výše, a přidal i něco navíc. Z jeho pohledu hry slouží k jinému účelu než vyprávění hlubokých příběhů, které by povznesly kulturu. Za práva na adaptaci však dostal hodně peněz a kdyby je neprodal, nejspíš by neměl na nájem a na pivo (během tohoto prohlášení si prý přihnul ze Staropramenu).
Nejvíce zarážející je však Sapkowského tvrzení, že jeho knihy zpopularizovaly herní trilogii po celém světě, tedy že to nebylo naopak. „Představa široce šířená CDPR, že hry zpopularizovaly mou práci mimo Polsko, je zcela nepravdivá. Já zpopularizoval hry. Všechny překlady mých knih na západě - včetně anglického - byly publikovány před vydáním první hry.
Sapkowski je nicméně ochoten uznat, že hry mohly prodeje jeho knih podpořit. "Nepopírám, že mohla hra do určité míry zlepšit mé prodeje.” Vzápětí však dodal: „existuje více lidí, kteří hráli hry díky tomu, že četli knihy. To je má představa, ale nejsem si jistý. Nikdy jsem nedělal žádný průzkum.”
Dmitry Glukhovsky, autor knižního Metra, se Sapkowským zásadně nesouhlasí. „Myslím, že se zcela mýlí a že to je arogantní kretén. Nebýt herní ságy, série Zaklínač by nikdy nepřilákala tolik čtenářů z celého světa. A nejde jen o hráče, ale i o herní novináře a zájem, který vytváří, a jednoduše o ten výsledný pocit něčeho velkolepého a masivního a působivého. To lidi přilákalo. Nebýt toho, zůstal by lokálním fenoménem východní Evropy a nikdy by neuspěl na západě. Totéž platí o mých knihách Metra.”
Glukhovsky nabízí jiný příběh. Herní vývojáři byli jedni z prvních, kteří četli jeho prvotinu Metro 2033 v době, kdy byla zdarma k dostání na webu. Vedení studia 4A Games si myslelo, že jde o skvělý příběh pro jejich titul, a protože je Glukhovsky příznivcem post-apokalyptických her, rád dal vývojářům své požehnání. „Rozhodl jsem se využít tuto příležitost pro vyprávění mého vlastního příběhu a vůbec jsem nepovažoval hry za ohrožení mé cenné značky. Naopak jsem si myslel, že jde o skvělou příležitost, jak zpopularizovat celou značku. A to se také přesně stalo.”
Glukhovsky je přesvědčen, že když pracujete s talentovanými lidmi, měli byste jim dát svobodu ve vlastní interpretaci příběhu. To platí o fanoušcích, kteří svými povídkami rozvíjí jím vytvořený svět, i o herních vývojářích. „Jako inspiraci měli k dispozici první knihu a víceméně sledovali řádky první povídky. Odvedli skvělou práci. Myslím, že Metro 2033 je první lyrická, sentimentální a filozofická 3D střílečka na světě."
V případě pokračování byla situace odlišná. Knižní Metro 2034 už nesleduje příběh Arťoma, protagonisty Metra 2033, a tak musel Glukhovsky pro Metro: Last Light vytvořit odlišný příběh. „Můj přístup v tomto případě byl, 'nabízím vám svou pomoc, jste profesionálové, vytvořili jste mnoho skvělých her. Víte lépe, co funguje a co ne'.” Glukhovsky dále tvrdí, že hry se mohou z literatury naučit využití a přítomnost emocí a pocitů, s nimiž se snadno ztotožníme a díky nimž více věříme postavám. Stejně tak je přesvědčen, že hry mohou být uměním v závislosti na tom, kdo je vytváří. A to i přesto, že i on spadá do generace, která má tendenci hry odsuzovat.
Jedná se o dost zajímavý kontrast pohledů a názorů. Z pozice hráčů je velmi snadné odsouhlasit Glukhovského perspektivu. Naopak může být z těžké soudit Sapkowského představy. V České republice byly koneckonců jeho knihy široce známé dávno před vydáním prvního herního Zaklínače. Na západ od ČR, nebo spíš na západ od Německa, kde je Sapkowského tvorba také dávno známá, však situace přeci jen může být a nejspíš i je odlišná. Kdo ale vyjádření a tvorbu Andrzeje Sapkowského sleduje delší dobu, toho nejspíš taková na pohled kontroverzní tvrzení nepřekvapí.
