Než se začtete do mé recenze, měli by jste asi vědět, že nejsem fandou této slavné série a dokonce jsem ani žádného z Gothiců pořádně nehrál. Hry…
Než se začtete do mé recenze, měli by jste asi vědět, že nejsem fandou této slavné série a dokonce jsem ani žádného z Gothiců pořádně nehrál. Hry Gothic mě vždy tak trochu lákaly, ale nikdy ne natolik, abych si nějaký díl koupil. U nové Arcanie jsem ale udělal výjimku. Nalákala mě celkem povedená demoverze, kde jsem si vyzkoušel několik velmi jednoduchých úkolů. Demo ale naznačovalo něco, čeho jsem si v tu chvíli nevšiml...
Nový začátek
Tento žánr her mám opravdu rád, člověk za své peníze dostane dlouhé hodiny zábavy, pěkný příběh, spoustu úkolů a různých hračiček. Když vás potom taková hra chytne vydržíte u ní opravdu dlouho. V této souvislosti rád vzpomínám na hru The Elder Scrolls IV: Oblivion, která mi vydržela měsíce, hrál jsem za jiné postavy, jiným stylem, dohrával modifikace a tak stále dokola. V poslední době mě podobným způsobem oslovil Dragon Age a tak nějak jsem doufal, že další takovou hrou bude právě i nová Arcania.
Většina z vás už jistě dávno ví, že se Piranha Bytes po třech dílech slavného Gothica nepohodli s JoWoodem a nakonec udělali svůj Risen, zatím co JoWood najal německé Spellboundy pro tvorbu nové Arcanie: Gothic IV. Tím jak dopadl Risen se zde dnes zabývat nebudu, snad někdy jindy, a tak se pustím rovnou do hry a pokud skalní fanoušci Gothicu dovolí, budu tuto hru hodnotit neovlivněn předchozími díly.
Nový hrdina... opět přednastavený
Jak jste si asi už všimli v Arcanii už nebudete hrát za starého známého hrdinu, ale za někoho úplně jiného. Člověk by řekl, že je to příležitost začlenit do hry také propracovanou tvorbu postavy, ale bohužel, opět začínáme hrát za přednastavenou postavu a nikdo se nás na nic neptá, no škoda. Ještě než se ale seznámíte s novým hrdinou, zahrajete si chvilku za toho starého. Bezejmenný hrdina z předchozích dílů je nyní král Rhobar III, kterého nový hrdina nebude mít v lásce a musím uznat, že k tomu bude dobrý důvod.
Po dohrání úvodní části hry na malém ostrově Feshyr se tedy vydáváte na dlouhou cestu. Musím ale říct, že tato cesta působí poněkud lineárně. Spellboundi totiž vytvořili mapu, která je jednak malá a také hlavně nepříjemně uzavřená. Pohybujete se totiž v ohraničených oblastech, které se postupně otevírají podle vašeho postupu hrou. Zřejmě z tohoto důvodu si ve hře ani nezaplavete, což občas zamrzí.
Nádherné grafické zpracování
Co vás ale nezamrzí je opravdu povedené grafické zpracování. Hru si můžete samozřejmě do značné míry nastavovat, výsledek je potom opravdu úchvatný. V tomto ohledu se novému Gothicu jen tak něco nevyrovná. Třeba vnitřek jeskyně rozhodně nemá hladké stěny a vypadá, že si s ním dal někdo opravdu dost práce. Stejně tak kvalitně jsou zpracované různé cestičky ve skalách, tím spíš když začne pršet a po kamenech začne stékat voda, přičemž oceňuji i poměrně kvalitní textury. Samozřejmě vše může být ještě o něco lepší.
Dovede si podobnou hru představit v CryEnginu? No ale abych neodbíhal od tématu. I když vše pěkně vypadá, ne vždy to taky tak dobře funguje. Vaše postava se totiž bude čas od času zasekávat. Někdy totiž z malé překážky neslezete jinak než po schůdkách a nebo velkým skokem, což působí trochu divně. Není tu totiž ten pocit volnosti jako byl třeba v Oblivionu, kde jste si mohli doskákat, kam jste chtěli.
Dones mi to a já tě pustím dál
Jak jsem již řekl, demoverze mě opravdu nalákala. Splnil jsem v ní několik jednoduchých úkolů, o kterých jsem si myslel, že jsou součástí jakéhosi tutoriálu. V tom jsem se asi spletl. Bohužel právě kvůli poměrně jednotvárným úkolům mě hra opravdu nebavila. Říkal jsem si, proč mám někomu stále něco nosit. Ukradli to goblini? No to je překvápko. Když pominu to že je autor trochu rasistický vůči pomalu se rozvíjející gobliní společnosti, musím říct, že mě jednotvárnost úkolů hodně nudila.
Vzpomenu zde třeba úkoly z již zmiňovaného Dragon Age. Přinést urnu s posvátným popelem, to byla přeci úplně jiná třída než zajít do jeskyně pobít pár goblinů a přinést nějaký nesmysl. Nebo když jsem mohl v Oblivionu někoho zachránit z obrazu. Zkrátka mi hra nenabídla to, co jsem od ní čekal. Arcania vás totiž nevtáhne do děje silným a intenzivním příběhem, budete postupovat v ději vlastně vedlejšími úkoly.
Zbraně, zbroje a samotný boj
Co se vám na novém Gothicu asi bude líbit jsou zbraně a zbroje. Opravdu pěkné modely zpracované do nejmenších detailů. Především se mi líbí, že se nezapomnělo ani na detailně zpracované lehké zbroje, kde má naopak Gothic oproti třeba Dragon Age velký náskok. Co člověka ale zamrzí je výběr těchto zbrojí. Nepřijdete zde jen tak k obchodníkovy se slušnou nabídkou, bohužel. Takhle to tady nefunguje.
Pěknou zbraň občas najdete v zamčené truhle v nějaké jeskyni, zbroj si zasloužíte a tak podobně. Nápad je to zajímavý, ale i tak bych uvítal větší výběr u kováře. Samotný boj potom vypadá efektně i když po čase už není tak zajímavý jako na začátku hry. Osobně bych uvítal větší různorodost skilů a to hlavně u kouzelníků.
Závěrem
Od Arcanie jsem čekal asi hodně, ale bohužel jsem se nedočkal ani toho minima, které potřebuji, aby mě RPG bavilo. Trochu mi tato hra připomíná MMORPG kde mi ovšem podobné úkoly nevadily, ale u klasického RPG bych čekal něco úplně jiného. Touto recenzí bych chtěl hlavně otevřít debatu, co se vám na hře líbí a co ne, co vás zklamalo a co potěšilo. Omluvte prosím mou nezkušenost s hrami této série. Arcania podle mě není dobrá hra a proto dávám velmi nízké hodnocení, jen doufám, že vy budete v hodnocení mé recenze mírnější, protože já to u této hry nedokážu.
