ArmA II: Posily – taje a krásy Tákistánu

Ačkoliv nejdůležitější složka obou DLC, tedy nové jednotky a lokace, vyšla zdarma jako součást patchů, vždycky v tom byl háček. Buď chyběla kampaň, samostatné mise nebo byl veškerý obsah v horší grafické kvalitě. Těžko říct, jestli jde o mazaný marketingový tah nebo tvůrci chtěli, aby byli všichni hráči spokojeni a neremcali, každopádně celá situace působí dojmem, že nově vydané Posily, spojující v sobě jak British Armed Forces, tak Private Military Company, nemá cenu kupovat. Dovolte, abych vás přesvědčil o opaku.

Čaj o páté

Jako první je na řadě přídavek British Armed Forces. Jak už název napovídá, přidává do hry britské jednotky včetně menší kampaně a několika samostatných misí. Důvod nasazení armády Jejího Veličenstva v Tákistánu je velice jednoduchý. Po událostech Operace Arrowhead sice byl v zemi nastolen relativní pořádek, ale pořád je tu hrozba v podobě povstalců. Američani už se namáhali dost, tak proč nezapojit nováčky?

Ačkoliv se může zdát, že pár fanatiků v turbanech zvládne porazit každý během chvíle, rozhodně tomu tak není, o čemž vás přesvědčí hlavně kampaň, točící se kolem operace Crimson Lance. V roli seržanta Briana Frosta dostanete na starost jednu z britských jednotek, a jak už to tak bývá, váš úspěch nebo neúspěch závisí na výsledku celé operace. Zápletka tedy není žádným překvapením, ale o to tady vůbec nejde, hlavní je přece náplň samotných misí. Jednou máte na starost zneškodnění minového pole a odstranění atentátníka, následně bráníte základnu, pak zase vracíte úder a útočíte pro změnu na hnízdo povstalců. Žádný stereotyp se tedy nekoná, ale je tu jeden velký problém, a to délka samotné kampaně. Výše zmíněné aktivity jsou totiž víceméně vše, co při operaci Crimson Lance zažijete, protože celá kampaň je složená z pouhých 4 misí, a to je tedy vážně málo.

Tak zoufalý nedostatek naštěstí zachraňuje nejen možnost projít příběhové mise v multiplayeru, ale hlavně samostatné mise, kterých je díkybohu dvakrát víc než v kampani. Ani jejich náplň nijak nezklamala, takže opět klasika: hledáte bomby, snažíte se získat nepřátelské dokumenty, čistíte vesnice a jednou usednete i do kokpitu vrtulníku. Určitě jde o nejlepší část celého přídavku, která za ty peníze rozhodně stojí, protože vám všechny samostatné mise zaručí zábavu na hezkých pár hodin.

Klíčem jsou však samotné britské jednotky a především technika. Co se týče zbraní, přidává British Armed Forces třeba útočnou pušku L85A2, ostřelovačku AW50 nebo kulomet L110A1. Ani vozidla nezůstávají pozadu, najdeme tu např. transportér Jackal 2, obrněnec FV510 Warrior nebo vrtulník HC3 Merlin. Jak je u Army zvykem, všechno je vymodelováno do nejmenšího detailu, takže v tomto ohledu si Bohemia Interactive opět zaslouží pochvalu, stejně jako za působivou novou lokaci nazvanou Shapur, a také za pár nových skladeb v sountracku. K dobru také připisuji, že všechny jednotky i vozidla jsou k dispozici jak v pouštním, tak i v lesním maskování, to kdybyste řádili v editoru a chtěli mít Angličany i v Černarusi. Ale teď už něco o druhé části, věnující se dost odlišnému druhu vojáků.

Hlavně nenápadně

Ani název Private Military Company nijak nezatajuje, o co v něm jde. Uhádli jste, jde o žoldáky, konkrétně společnost ION Inc. Na rozdíl od Britů je hlavní součástí přídavků kampaň, díky níž sledujeme celou situaci v Tákistánu z dost odlišeného pohledu. Opět hrajete za Briana Frosta, nicméně ten se od operace Crimson Lance docela změnil, s britskými jednotkami už nemá nic společného a nikdo mu neřekne jinak než Poeta. A proti čemu půjde tentokrát? Frost a jeho spolubojovníci, Henry Asano, Patrick Dixon, Tanny Radcliffe a šéf Mark Raynolds, dostávají za úkol chránit inspekční tým OSN, jenž má za úkol vyšetřit a prozkoumat možné riziko atomových útoků na území Tákistánu, a rozhodně to není žádná procházka růžovým sadem.

Ani tentokrát nejde o žádný stereotyp, pokaždé máte na starost něco jiného, třeba obranu letiště, leteckou ochranu konvoje, udržování pozice v nové lokaci Proving Grounds nebo zabezpečení daného místa. Každá mise je navíc doplněna stylovou černobílou cut-scénou, ve kterých se člověk dozvídá nejen o současné situaci, ale také něco o samotných členech týmu. Na kampani je však nejlepší její konec, jenž přímo přetéká napětím a možností rychlého skonu. Ale víc prozrazovat nehodlám.

Průšvih v podobě krátkosti kampaně se tentokrát naštěstí nekoná, pár hodin vám další osud Briana Frosta určitě zabere, ale zase přidává Private Military Company jenom 4 samostatné mise. Ty jsou naštěstí vysoce kvalitní, ve dvou z nich se opět podíváme do Proving Grounds, navíc tyto 2 mise obsahují menší novinku, a to indikátor nejbližších nepřátel. Jde o jednoduchý červený kruh, jenž začne blikat směrem, kterým je v tu chvíli nejvíc protivníků. Můžete ho vidět i na jednom screenu.

Vzhledem k většímu zaměření na kampaň je asi každému jasné, že PMC neobsahuje zrovna moc nových jednotek. Skutečně je to tak, a i když třeba modelů žoldáků je více než dost, technika už na tom tak dobře není, proto očekávejte pouze vrtulník KA-60, sondu KA-137 a upravené SUV s kulometnou pozicí na střeše. Není toho moc, ale věřte mi, zas takový problém to není, celá kampaň to bez problému vynahrazuje.

Sbohem, Tákistáne

Asi už jste pochopili, že Posily se rozhodně povedly. Kupodivu jsem nenarazil ani na žádné bugy, jen jednou bylo k vidění pár trhaných pohybů postav, ale to je maličkost. Navíc je poznat, že i umělá inteligence dosáhla značného pokroku, člověk má tudíž konečně pocit, že vede jednotku rozumně uvažujících vojáků. A ještě všechno běží plynule bez grafických nedodělků. Posily jsou zkrátka dokonalou ukázkou toho, jak dlouhým, ale úspěšným vývojem ArmA II prošla. Jenom si dovolím upozornit, že pro nováčky postrádají Posily smysl. Tato kompilace byla vytvořena hlavně pro věrné fanoušky. Každopádně nám bylo ctí v Černarusi i Tákistánu sloužit.