Battleborn - Borderlands je minulost, přivítejte Battleborn

Prezentace Battleborn byla bez debat nejdelší ze všech prezentací, které jsme na letošním Gamescomu absolvovali. Sestávala se navíc ze dvou půlhodinových částí, přičemž ta první byla opravdu prezentace jako taková. Prezentující dvojice vývojářů, kterou vedl výkonný producent Aaron Thibault, nám ani neukázala žádné záběry ze hry, koukali jsme pouze na jednoduché animace či jen pouhé screenshoty. Jen dvakrát nám vývojáři pustili záběry přímo z hraní, jednalo se však o záběry z jejich testovacího prostředí. Dvojice postarších pánů z Gearboxu si byla očividně jistá tím, že toto vcelku nezábavné zaučení do hry zkrátka potřebujeme. Atmosféra pookřála alespoň ve chvíli, kdy jsme drobně odbočili a debatovali o tom, kdo odkud přijel. Pomyslné první místo obsadil kolega přede mnou, který přiletěl až z Austrálie (ne, nespletl jsem se, neřekl Austria). Nejblíže jsem to měl samozřejmě já, což alespoň prezentující okomentoval tím, že se mu líbí Praha.

Takto zpětně vnímám onu první půlhodinku za mírně zbytečnou (hratelná ukázka vydá za tisíce slov, znáte to), ale jako představení jejich nového počinu to vlastně nebylo zase tak špatné. Chlapci se z počátku plni entusiasmu rozpovídali o tom, jak v Gearbox Software dělají takové a makové hry a zkrátka už chtěli zkusit něco nového.

„Borderlands nám dalo hodně a tuhle hru milujeme, přesto po nějakém čase už zkrátka chcete vyzkoušet něco nového. Vyventilovat nové nápady, které v současné hře využít nemůžete," zněla věta, kterou si pamatují velmi přesně. V tu chvíli jsme na sebe všichni s úšklebkem pokukovali, protože Battleborn se tváří jako Borderlands 2.0, ale vem to čert.

Solus, poslední hvězda

I přes nepříjemný pocit "nejel sem na Gamescom ,abych koukal na screenshoty" jsem si ale vyslechnul příběhové pozadí celé hry, které vypadá docela zajímavě. Vesmír je po dlouhé válce na pokraji zničení a poslední inteligentní rasy, které se zasadily o jeho záchranu, se shromáždily kolem poslední zářící hvězdy nesoucí jméno Solus. Pětice ras, která je vzájemně maximálně odlišná, má společné především blaho svého vesmíru, přesto i mezi nimi nejsou vždy vztahy úplně růžové. Rasa Tempest si drží od všech největší odstup, což jí umožňuje především velká armáda, které se ostatní rasy bojí, protipólem je Bliss, což je národ tzv. peacekeeperů, kteří stmelují všechny rasy dohromady. Kolem Solusu pak najdete také The Arc fleet, Eklundar a Detritus Ring.

Ihned poté přišly na přetřes nové postavy. Celkem jich je ve hře 25, přičemž první desítku z nich už vývojáři představili dříve. Na Gamescomu jsme se dočkali odhalení nové čtveřice, o které se Aaron Thibault rozhovořil překvapivě ze široka. Jako první přišla na přetřes Raina, mrštná kapitánka pirátů, která se ohání plasmovým kanónem, který jí ční z paže a nabízí širokou variantu nejrůznějších vylepšení. Raina je vhodná především jako podpůrná jednotka, dokáže ale i sama uštědřit pořádné poškození. Opravdu devastující poškození rozdává Ambra, která zastupuje roli klasického mága s mocnými kouzly. Ty rozsévají zkázu na velké ploše. Nevýhodou je samozřejmě poměrně nízká výdrž a také pomalé sesílání kouzel, Ambra tak potřebuje ochranku, která se o ni postará.

I třetí představenou postavou byla čarodějka, ale z dosti jiného fochu. Mellka je drobounká elfí bojovnice, která se dokáže proměnit v nejrůznější sečné zbraně. Mellce se přezdívá Child of the Stars, což má být údajně přezdívka v doslovném smyslu, protože původ této elfí čarodějky mají mít opravdu na svědomí hvězdy. Čtveřici uzavírá Benedict, který potvrzuje širokou variantnost a také značnou šílenost postav. Benedict je orel, který umí plachtit nad bitevním polem, což jak vás jistě napadne, má obrovskou taktickou výhodu. Přímo létat sice neumí, pouze klouzat po vlnách větru a máchnutím křídel měnit směr či se o pár metrů vznést výše, i tak je ale jeho možnost pohybu vzduchem velmi zajímavou alternativou mezi jinak většinou pěšími postavami. Benedict ovládá kanón vystřelující pomalé, ale silné rakety a jeho primární rolí je bombardér vznášející se nad bitevním polem.

Hlavně to vybalancovat

Po úvodní půlhodince, kdy jsme jako žáčci seděli v řadách za sebou a poslouchali nudnou teorii, jsme konečně opustili tmavou místnost a přemístili se ke strojům. Náhodně jsme se rozdělili po pěti, protože jsme si společně zahráli PvE v pětičlenném složení. Dostali jsme možnost zahrát si jednu z kooperativních misí, které samozřejmě předcházel výběr postavy. Vzhledem k tomu, že jsem důvěrněji poznal pouze před malou chvílí představou čtveřici charakterů, překlikával jsem z jedné postavy na druhou a přitom skřípajíce zuby sledoval, jak původně vyhlídnuté charaktery šednou, protože si je již vybral některý ze spoluhráčů. Každou postavu si totiž může vybrat pouze jeden hráč, což je rozhodně dobré pravidlo, které ale zcela jistě způsobí mnoho vášnivých rozepří kdo za koho bude hrát.

„Přestože vypadá Battleborn především jako neuvěřitelný chaos a maglajz, s trochou cviku si každý najde to svoje a postup misí jde jako po másle.“

Přes mou oblíbenost mágů jsem nakonec vybral jakéhosi ninja bojovníka, který se specializuje na útok na blízko. Od jednoduchého útoku, kdy prostě sekáte do nepřátel před sebou dvojící rudých katan, až po mohutný sek z výskoku nebo dokonce devastující mečové tornádo. V prvních minutách byl vidět očividný amatérismus, kdy jsme se všichni seznamovali se svými postavami a s hrou samotnou. Hned v úvodu mnoho z nás zemřelo, protože jsme zjišťovali, co vše si můžeme dovolit. Uběhla ale jen krátká chvíle (a přešlo několik vln nepřátel) a najednou jsme všichni hráli jako jeden tým. Každý si našel svou roli a vzájemně jsme se doplňovali. Přestože vypadá Battleborn především jako neuvěřitelný chaos a maglajz, s trochou cviku si každý najde to svoje a postup misí jde jako po másle.

Jako jeden muž

Efektivnost umocňoval navíc fakt, že jsme mohli společně komunikovat, takže když někdo potřeboval pomoct, stačilo si o ni říct. V první půli mise jsme dobývali nepřátelskou základnu, ze které se po vlnách blížili nepřátelé. Po jejím obsazení se na nás trošku s překvapením vyřítil boss, který opět trošku změnil chod hry. Naše pětice statečných bojovníků musela chvíli improvizovat. Souboje s bossy nejsou jen o tom vydržet několik minut sekat do obrovského nepřítele, ale vzhledem k široké variantnosti postav se vždy dá vytvořit určitá strategie, kdy například rychlejší postava na sebe láká pozornost, zatímco hráči s velkým poškozením pálí na bosse, přičemž podpůrné charaktery jistí návnadu.

Za zabití bosse jsme si nechali poslat robotického pomocníka, o kterém se zmíním ještě později, a posilněni výhrou nad bossem jsme se vydali kupředu dobít označenou bránu. Postup byl díky robotovi poskytující štít poměrně rychlý a plynulý. Po dosažení brány jsme naopak přepnuli nejprve na doplnění zdraví a poté na podpůrnou palbu, protože jsme čelili početným vlnám nepřátel. Tak trochu to vypadalo jako tower defense hra, každá postava si vybrala část herního pole a hlídala si svůj perimetr. V případě potřeby se sousední postavy spojily, sem tam někdo prohodil pár slov o tom, odkud přichází velká vlna nepřátel a všichni jsme se náramně bavili.

„Každá z postav má určitý strom dovedností, které jsou podobné jako v Borderlands, hlavním rozdílem je ale to, že fungují na principu volby.“

Původně jsem Battleborn nevěřil. Vůbec. Ovšem tohle Borderlands na steroidech nakonec vpadá velmi dobře. Z jedné ukázky to nelze s určitostí říct, ale měl sem pocit, že postavy jsou opravdu dobře vybalancované. Nelze říct, že by někdo byl lepší či horší, zároveň ale jednotlivé specializace do sebe vzájemně hezky zapadají. Každá z postav má určitý strom dovedností, které jsou podobné jako v Borderlands, hlavním rozdílem je ale to, že fungují na principu volby. Vždy si totiž můžete vybrat ze dvou vylepšení (například větší poškození versus rychlejší kadence), přičemž volba jednoho znamená, že si už nemůžete vybrat druhé. Dá se tak namixovat opravdu pestrý žánr vylepšení, kdy se můžete například zaměřit na větší DPS (demage per second) nebo si udělat ze své postavy ničivou zbraň, kterou ale budete dlouho nabíjet. Každá z postav tak má určitou specializaci (Benedict léta, Mellka útočí pouze na blízko), ale díky dalším dovednostem z nich můžete udělat třeba podpůrnou zálohu či nezničitelného tanka.

Odkaz Borderlands více než zřejmý

Ať si říká kdo chce co chce, v Battleborn vidím další vývojový stupeň Borderlands. Hlavní změnou je přidání kompetitivního multiplayeru, základní reálie však zůstávají stejné. Na barvy bohatá kreslená grafika není jen jedinou připomínkou již zmíněného Borderlands. Kompletně celý vizuální styl zůstal stejný. Pokud se podíváte na interface, zjistíte, že se vlastně vůbec nezměnil. A když myslím vůbec, tak vůbec! Health bar vypadá naprosto stejně, obdobně jako mapa či další informace zobrazené po okrajích obrazovky. Nápadně podobné je i samotné tempo hry a mnoho dalších maličkostí, jako jsou šíleně střelené charaktery, vyskakující výzvy v průběhu hraní nebo charakteristické stoupání čísílek s údaji o poškození nad hlavami nepřátel. A vlastně se není čemu divit, na židli výtvarného ředitele totiž sedí stejný člověk, jako právě v případě Borderlands.

Pojďme se ale naopak podívat na to, co stejné nezůstalo. A nebojte, něco se opravdu najde. Tak předně pro Borderlands charakteristický loot funguje naprosto jinak. Oproti kvadrilionu různých zbraní z mrtvých nepřátel vypadávají krystaly, za které je možné v průběhu hry objednávat různá vylepšení a bonusy. Naše pětice hráčů například dostala možnost nechat si seslat obrovského pavoučího robota, který mohl podpořit ostatní palbou, vytvořit kolem sebe ochranný štít nebo doplňovat okolním hráčům zdraví. Moudří si však okamžitě vybaví speciální schopnosti hlavních postav z Borderlands, které jsou právě vyjmenovaným bonusům velmi, ale opravdu velmi blízké. Šlo ale o zábavnou funkci, která dokázala rychle změnit hratelnost. Vybraný bonus jsme navíc měnili v závislosti na aktuálních potřebách. Při dobývání pozice jsme si nechali aktivovaný štít, když jsme pak posléze získanou pozici bránili, hodila se podpůrná palba. Změnit bonus může každý hráč individuálně, což někdy určitě vyústí v to, že na místo bojování se budete dohadovat, který ze tři bonusů zůstane aktivovaný.

„Zatímco Borderlands se dá označit za umělecky zpracovanou hru, Battleborn vypadá spíše jako odfláknutá skica s nevýraznými barvami.“

Počáteční nedůvěra ve hru samotnou tak byla velmi rychle odstraněna, zůstala však stále mírná pachuť, kterou způsobilo grafické zpracování. Hra si samozřejmě půjčuje komiksově kreslenou grafiku z Bordelands, která je ale daleko méně detailní a paletou barev připomíná dětské omalovánky. Je jisté, že hra se soustředí na hratelnost, ovšem strohé prostředí mi zážitek z hraní rozhodně nevylepšilo, spíše naopak. Zatímco Borderlands se dá označit za umělecky zpracovanou hru, Battleborn vypadá spíše jako odfláknutá skica s nevýraznými barvami. Uvidíme, co se do vydání hry ještě změní. Pokud by se alespoň trošku vylepšila detailnost prostředí a přibylo by více pestrých barviček, naprosto v pohodě si dokážu představit, že u Battleborn prosedím hodiny.

Přečtěte si další články z Gamescomu 2015.

Výpravu na Gamescom sponzoroval náš obchod GameExpres.cz.