Tanky, poušť, zase tanky, pár záblesků multiplayeru, pro velký úspěch ještě jednou tanky a do toho všude hromada suti, prachu, písku a vystřílených nábojnic. Takto by se dala v kostce shrnout prezentace nejnovějšího člena rodiny Battlefield.
Bylo jasné, že EA na své konferenci předvede svého největšího favorita, ale takovou prezentaci si nejspíš nikdo nepředstavoval. Namísto plnohodnotné ukázky plné padajících budov a vojáků ignorujících vchodové dveře s granátomety a raketomety v rukou jsme se dočkali velké tankové bitvy v poušti, kde se za nejbližší budovu dal označit stan nomáda v horách na obzoru a kde sice byla hromada zvířeného prachu a písku, ale padající budovy se jaksi ne a ne dostavit. Naštěstí nám bylo předhozeno i několik záběrů z multiplayeru a zcela nové video prezentující možnosti nové generace Frostbite enginu, které předvedlo minimálně jednu velice důležitou věc, kterou jsme už sice viděli v prvním gameplay videu, ale tentokráte to máme oficiálně potvrzeno. Ano, vojáci se opět naučili plazit a můžeme se tak těšit na návrat křovíček s nožičkami pod názvem sniper v multiplayeru.
Frostbite 2 – skutečné záběry ze hry
Ale teď naprosto vážně. Video prezentující Frostbite 2 nám ukázalo čtyři základní prvky, na kterých Battlefield 3 staví. Těmi jsou destrukce, animace, velikost a ozvučení. V minutě záběrů je nám pak názorně předvedeno, že DICE nejsou žádní troškaři a jejich prohlášení o útoku na Call of Duty sérii nejsou jen plané řeči. Upozorňujeme, že následující záběry jsou skutečné záběry přímo ze hry a tohle nám údajně skutečně bude běhat po obrazovkách na maximální detaily (jestli takhle plynule, to už bude záležet na tom, jak kvalitní máte doma hardware).
Video začíná prezentací ukazujícího základní pohyby vojáka na bitevním poli, kde se krom nádherného modelu a velice kvalitních pohybů dočkáme i výše zmíněného přechodu do režimu plížení. Nádherné je i zakomponování zpětného rázu do celého modelu a pokud se při přijatelném FPS dočkáme takovýchto vojáků, tak budeme štěstím skákat ke stropu. Pod celou ukázkou se hrdě vznáší nápis „nová úroveň FPS reality“ což je sice krapet úsměvné, ale ukázka byla skutečně působivá a nebál bych se jí označit za nejzajímavější záběr celé předváděčky.
Po prezentaci efektů a poskakujících vojáků přišla na řadu až moc krátká ukázka destrukce. Mnohé to zarazilo, protože od prezentace se očekávala destrukce minimálně jednoho obytného domu a ne pouze pár výstřelů s hromadou prachu a sutin. Moc se toho poznat nedalo a otázkou zůstává, zda to ve spojení s prezentovanou tankovou bitvou nemělo zamaskovat problémy se samotnou destrukcí. Na druhou stranu je ale zbytečné malovat čerta na zeď a pokud budou destrukce skutečně vypadat tak dobře, jak toto video (sice krátce, ale přece) prezentuje, dočkáme se skutečných orgií na bitevním poli, a to nebereme v potaz možnost troskami zasypat své oponenty (jeden záběr v multiplayerové části), která je vskutku lákavá. Proč střílet přímo na vaše oponenty, když jim můžete na hlavu shodit pár set kilo betonu? Za jediný problém bychom pak považovali nastavení, kdy se někteří hráči nejspíš budou snažit v multiplayeru podvádět za pomoci snižování grafických detailů, ale i to si určitě DICE nějak šéfuje.
Následná ukázka velikosti map byla pouze drobnou perličkou, ale vzbudila potřebu zauvažovat nad nároky této hry. Vývojáři nám slibují velice dobrou optimalizaci, takže hře samotné bude pro maximální výkon stačit kvalitní čtyř jádro, 4 giga RAM, opravdu kvalitní grafická karta a dostatečné chlazení, které zařídí, aby se váš miláček neupekl. Dá se předpokládat, že tyto parametry se vztahují převážně na multiplayer, ale jak se s tímto problémem vyrovnají konzoláři? Odpověď je nijak. Budou mít menší mapy a menší počty hráčů, takže na rozlehlá údolí a odstřelování nepřátel ze vzdálenosti jednoho kilometru mohou rovnou zapomenout, což lze považovat za ohromnou nevýhodu v tažení Battlefieldu proti „konkurenčnímu“ Call of Duty, které si v klidu užívá starý, ale přesto vymakaný engine. Vraťme se však k našemu rozboru a podívejme se na poslední část prezentačního videa enginu Frostbite 2, který se s velkou pravděpodobností již brzy stane vlajkovou lodí společnosti EA.
Ozvučení, které předvedl už původní Frostbite a které není pouhou smyčkou zvuků pouštěných na pozadí, ale tvoří ho sami hráči svými akcemi. Ozvučení, které vás dokázalo uchvátit natolik, že jste místo boje jen stáli a poslouchali zvuky bojiště? Ozvučení, které dbalo i na ty nejmenší detaily? Bad Company 2 za zvuky sklízela ovace ve stoje a Battlefield 3 jde s velkou pravděpodobností přesně v jejích stopách. Zvuková stopa, kterou nejvíce ocení majitelé kvalitních sluchátek 7+1 a kvůli které budou vlastníky velkých a kvalitních reproduktorů sousedé nenávidět? Přesně takhle by to mělo vypadat v každé hře.
Multiplayer dělá Battlefield
Necelá minuta multiplayerových záběrů nám ukázala jednu mapu odehrávající se nejspíše mezi dvěma stanicemi metra a na povrchu nad tunely (možná se jedná i o více stanic, ale tak obrovské mapy už by byly vážně extrém). Celý systém se podobá Bad Company 2 a prezentovaný mód je variací módu na likvidaci a obranu M-comů, kde nenastražujete nálože, ale zabíráte báze a tím vytlačujete obránce z jejich pozic (pravděpodobně podle některých záběrů, které přímo ukazují oznámení o zabrání pozice a výzvu k počkání na posunutí bitevní linie).
Celé bojiště působí neuvěřitelně chaoticky, neustále se otřásá a ve vzduchu je místy tolik prachu a kouře, že nevidíte, kam vlastně míříte. Dále vidíme možnost se plížit (už podruhé, ale pořád to neuvěřitelně potěší), zabíjet nepřátele nožem na podobný způsob, jako tomu bylo u Crysis 2 (jakmile se dostanete k nepříteli a zmáčknete ten správný button, je po něm, ale chvilku to trvá a právě ta chvilka vás může stát život), výše zmiňovanou možnost zabíjet pomocí padajících trosek a co je skutečně zajímavé je jeden záběr, který působí dojmem, že půjdou velice rychle a efektivně přeskakovat překážky. Že by se skutečně jednalo o konec postávání u nízké zdi a lamentování nad tím, že nelze vyskočit tak vysoko? Poslední zajímavostí je pak systém skupin, ve kterém se ale na některých záběrech vyskytuje člen teamu s hvězdičkou. Rozhodně se nejedná o označení vaší maličkosti, takže můžeme spekulovat buď o funkci velitele teamu, nebo rovnou o velkém návratu velitele operace a jeho možností udílení rozkazů a korigování celé situace na bojišti. Bad Company 2 mnohdy trpěla právě naprostým chaosem na bojišti, který ale oproti Call of Duty nijak nepřispíval k zábavnosti celého počinu a právě návrat funkce velitele by mohl mnohému napomoci. Ukázka jede opravdu plynule a stejně jako u Frostbite záběrů by nás zajímalo, jestli nám takováto FPS bude ukazovat i finální verze na bojišti čítajícím 64 vojáků.
Právě číslo 64 ve spojení s ohromným bojištěm je návratem ke kořenům původního Battlefieldu, ale zároveň největším problémem této hry. Podle vyjádření vývojářů totiž konzolové verze budou mít multiplayer pouze pro 24 hráčů a k dispozici budou pouze malé verze map (předpokládáme stejné rozdělení, jaké bylo v Battlefieldu 2). Pro principy a základní myšlenku nového Battlefieldu to ale nejspíš bude málo a my jsme zvědaví, jak se celá situace nakonec vyvine.
Velká tanková bitva
Nejrozporuplnější část celé předváděčky byla bezesporu právě ukázka tankové bitvy a následného rozstřílení nepřátelského tábora. Samotná ukázka totiž předvedla výborné grafické zpracování, rozsáhlý terén (ano, museli jste se držet ve formaci a tím pádem to byl vlastně tunel, ale byl to zatraceně pěkný tunel) a rozhodně nebyla zlá, ale na druhou stranu to nebylo přesně to, co jsme všichni očekávali.
Celý gameplay začíná zíráním na sošku dinosaura, kterou našemu hrdinnému tankistovi věnoval jeho syn. Ze zasněného přemýšlení o vlastní rodině vás vytrhne hlášení z vysílačky, a vy tak začnete vnímat své okolí. Ocitáte se v poušti nedaleko Teheránu (prosím neříkejte mi, že u Teheránu nejsou žádné pouště) a váš tank je součástí jednotky vyslané dobít nedalekou základnu (popřípadě se dostat na místo určení, ale před vámi se stejně objeví nepřátelská základna, která vám překáží na nejkratší cestě k vašemu cíli).
Sedíte si ve střelecké věži (návrat oblíbené pozice střelce z kulometu je zpět v plné své kráse a soutěž teamových odstřelovačů, kdo z této pozice vystrnadí více nepřátel může opět začít), kocháte se krajinou, posloucháte skučící vítr, váš tank se klidně kodrcá dát k nepřátelské základně a pomalu se začínáte nudit. V okamžiku, kdy už uvažujete o tom, jestli je vaše klávesnice alespoň z poloviny tak měkká a pohodlná, jak se na první pohled netváří před váš tank dopadne první střela a z pravého křídla se na vás žene skupina nepřátelských tanků odhodlaných vás rozstřílet na kusy.
Vy okamžitě sedáte do pozice řidiče a střelce v jedné osobě (ne tohle vážně není simulace tanku a tak se váš tank obejde bez velitele tanku) a zasypáváte nepřátelské tanky odvetnou palbou. Po krátké přestřelce je z nepřátelských tanků kopa šrotu a bojiště je zakryto prachem, pískem a kouřem. Na doutník je ale ještě příliš brzy, protože přijíždí druhá vlna tanků odhodlaných vás zlikvidovat a využívajících výhodu clony kouře, která vás od nich odděluje. Vy ale hrajete za jednotky USA, a tak na nepřítele vytáhnete tajnou zbraň s podobě termovize. Zde ale nastává zásadní problém, protože vaše termovize vypadá jako noktovize, funguje jako nanovize a ve finále se asi bude jednat o nějakého hybrida dukevize a eaglevize. Jak jinak si lze totiž vysvětlit to, že za jasného dne uprostřed pouště bude fungovat jakékoliv známé zařízení schopné odhalit nepřátele schované za clonou z kouře a prachu? Jediným vysvětlením by ještě mohlo být propojení s průzkumným letounem, ale hra jasně hlásá „aktivujte termovizi“ a tím celou myšlenku dokonale zabíjí.
Je to ale jenom hra, takže se smiřme s tím, že bez podobného zařízení by se hra při svém destrukčním modelu jednoduše neobešla a přesuňme se o kousek dál. Všechny nepřátelské tanky jsou konečně zničeny a vy můžete konečně pokračovat v útoku na nepřátelskou základnu. Najednou po vás ale nepřítel začne pálit za pomoci mobilní artilerie a vám nezbývá nic jiného, než přivolat na pomoc letectvo. Sednete tedy k ovládání špionážního letounu a nepřátelskou základnu hezky označkujete pro nálet letounů A-10, které vám za odměnu předvedou natolik realistický úder svých palubních kanónů, že rázem zapomenete na celou patálii s futuristickou vizí. Ani ne vteřinová dávka z palubního kanónu totiž nadělá paseku v podstatné části základny a velice realisticky předvádí možnosti této zbraně na moderním bojišti.
Cesta je konečně volná a vy vyrážíte na finální zteč. Po cestě jste ostřelování ohromným množstvím raket, jeden tank z vaší jednotky je zničen a následuje krátký pohled na přeživší členy posádky, kteří z tanku vyskakují. Vypadá to neuvěřitelně epicky a ač je to drobnost, tak právě takovéto drobnosti odlišují běžnou hru od hry jedinečné. Váš tank je naštěstí nesmrtelný (už utrpěl tolik zásahů, že to ani jinak být nemůže) a vy se tak vrháte doprostřed tábora a palubním kulometem likvidujete veškerý odpor, včetně neposedné zahradní židličky, která se zarputile odmítá nechat zničit (nakonec vám ale udělá radost, milostivě se převalí a váš tank si tak zapisuje významné vítězství). Celý gameplay končí likvidací ochromené artilerie a přeskupením vaší jednotky zpět do bojové formace na vrcholu kopce, ze kterého vidíte další boj, který čeká jen na vás.
Hezká tvář války
Battlefield 3 mohl předvést více, ale na druhou stranu toho nepředvedl zrovna nejméně. Ukazuje nám romantickou část války plnou likvidace zlých hochů v kůži hrdinných příslušníků armády Spojených států amerických a s velkou pravděpodobností se u této hry budeme zatraceně bavit. Tahle hra není ARMA a není ani Call of Duty. Battlefield 3 vám poskytne vyvážený mix vojenské simulace a arkádové akce, který bude stravitelný pro většinu moderních hráčů a na nějaký čas určitě pobaví. Jestli ale dokáže splnit své sliby a na hlavu porazit nové Call of Duty, o tom se budeme moci ještě několik měsíců pouze dohadovat.
