První díl slavné akční série konečně přichází na PC. Je o co stát, nebo jsme konzolistům celou tu dobu záviděli zbytečně?
Bayonetta původně vyšla v roce 2009 a sklidila pozitivní reakce po celém světě. I přes více než milion prodaných kopií na Xboxu 360 a PlayStationu 3 tvůrci hry z Platinum Games považovali celý počin za neúspěch, možná proto o 8 let později vychází port pro počítače s vylepšenou grafikou. Asi doufají, že polonahá drsňačka uloví pár dalších fanoušků i mezi PC hráči.
Hřbitovní start
Spoře oděná hrdinka jménem Bayonetta se probouzí po pěti stoletích spánku na malém hřbitově a nic moc si nepamatuje. Jisté je pouze, že je čarodějka - příslušnice jedné ze dvou frakcí, které na Zemi po dlouhou dobu udržovaly tenkou rovnováhu mezi světlem a temnotou. Po obou frakcích se ale slehla zem, Bayonetta se tedy vydává zjistit, co se za těch 500 let vlastně stalo. Utáhněte si korzety, pojedeme z kopce.
Příběh není špatný, ale v rámci žánru je spíše průměrný. Nedá vám moc práce odhadnout, jakým směrem se bude dál ubírat a ačkoli je poměrně komplikovaný, postrádá přitažlivost a pořádně vás nepohltí. Sice postupujete dál a dál, ale ve skrytu duše cítíte, že kvůli příběhu to není. Nejlepší složkou příběhu je vlastně samotná Bayonetta. I přes svůj přísný výraz je sympatická, sype ze sebe správně suché hlášky, a ačkoli se tváří jako drsňačka, které je všechno jedno, ve skutečnosti jí na ostatních záleží více, než by si chtěla přiznat.
„Příběh není špatný, ale v rámci žánru je spíše průměrný. Nedá vám moc práce odhadnout, jakým směrem se bude dál ubírat a ačkoli je poměrně komplikovaný, postrádá přitažlivost a pořádně vás nepohltí.“
Hra se odehrává ve fiktivním evropském městě Vigrid, které často kombinuje fragmenty středověké architektury s prvky současných měst. Možná to takhle na papíře zní prapodivně, ale vizuálně to funguje skvěle. Nakonec, celá hra je dost přehnaná, takže podobné hrátky s architekturou tu vlastně nikoho ani nepřekvapí. Lokace jsou stejně zběsilé, jako zbytek hry - přes ulice Vigridu se podíváte třeba do lávou zaplavených katakomb, zřícenin starých hradů chrámů a o pár kapitol později se octnete i ve vesmíru, to vše v doprovodu příjemně atmosférické hudby.
Po úrovních se také povaluje spousta předmětů, které vám trochu ulehčí další postup hrou. Některé - jako třeba barevná lízátka k uzdravování nebo dočasnému zvýšení síly - můžete použít hned, jiné vám budou k užitku až po sesbírání určitého počtu. Třeba 4 srdce čarodějnice vám permanentně zvednou zdraví o pár bodíků. Nikdo vás ale tyto předměty sbírat nenutí, a jestli úrovněmi jen proletíte, je to na vás. Ale vzhledem k poměrně vysoké obtížnosti není na škodu si putování trochu usnadnit.
Nářez v podpatcích
Hra na vás neustále posílá zástupy nepřátel. Konec konců, Bayonetta je akční hra do morku kostí, tak se není čemu divit. Zásadní otázka tedy je - jak se v hojně odhalené kůži hlavní hrdinky vlastně bojuje?
Jedním slovem super. Souboje jsou tou hnací silou, která vás nutí jít neustále kupředu. Jsou zběsilé, rychlé, efektní a ovládají se krásně jednoduše (4 tlačítka stačí). Se svůdným houpáním v bocích se probíjíte skrz zástupy nepřátel a porcujete je na kusy jak vlastními kopy a pěstmi, tak všemožnými palnými a chladnými zbraněmi. Ty sbíráte po padlých nepřátelích (opotřebovávají se a vydrží jen chvíli), nebo si můžete svůj arzenál permanentně rozšířit v baru roztomile nazvaném The Gates of Hell. Soubojový systém vám dává k dispozici sice jen klasický úder, kop, nebo střelbu od boku, naštěstí ale oplývá velkou zásobou komb, která všem bitkám dávají slušnou porci variability. Další útoky a speciální pohyby si navíc můžete dokoupit v již zmíněném baru za body nasbírané průchodem předchozích úrovní. Komby si pak dobíjíte magickou energii použitelnou na speciální “torture” útoky, kterými můžete své protivníky masakrovat ještě lépe a efektněji. Vhození záporáka do železné panny a následné prudké zabouchnutí ostny posetých dveří mi utkvělo v paměti asi nejvíce.
Vaší jedinou defenzivní schopností je úskok, ze kterého se až nečekaně stává strategický element. Pokud totiž uhnete těsně předtím, než vás protivník zasáhne, obrazovka zfialoví, na pár vteřin se zastaví čas a máte možnost beztrestně zasadit pár ran. Pokud si dáte s načasováním záležet, není problém celý souboj absolvovat bez zranění. Podle mě je to povedený způsob jak dát frenetickým bitvám alespoň částečný nádech taktiky.
Bayonettě se postaví do cesty nemalá řádka tuhých bossů a i když z hlediska hratelnosti je to pořád to samé, překvapí alespoň nápaditým designem. Obrněná monstra s vizáží andělů, kteří jako by vylezli z vašich nejhorších nočních můr, jsou často mnohokrát větší než vy. Při pohledu na ně vás rychle zaplaví vlna beznaděje a obligátní otázka: “A tohle mám jako zabít?” na sebe nenechá dlouho čekat, to mi věřte.
Hratelnost si ovšem tu a tam vybere i své slabší chvilky. Třeba stíhací pasáž na motorce, kdy pekelnou rychlostí uháníte po dálnici a všude kolem vás vše vybuchuje, beton se bortí a vy uhýbáte a střílíte. Že to zní jako zábava? Bohužel vás zklamu, je to k uzoufání nudné, úmorně dlouhé a ovládání motorky není nic moc. Naštěstí je podobných úrovní ve hře jen pár. Dalším problémem je, že i přes parádní bojový systém a design úrovní se po pár hodinách řezání do všeho živého začne o slovo hlásit stereotyp. I zabíjení monster se dá vydržet jen určitou dobu v kuse.
Shake it, baby!
Bayonetta při soubojích vypadá proklatě sexy a s ženskými zbraněmi se ohání stejně dobře jako s těmi ocelovými. Její bojový styl připomíná kung-fu na steroidech kombinované se striptýzem, neustále smyslně žužlá lízátko a její výstřih dosahuje biblických rozměrů. A při některých silnějších útocích se rafinovaně obnaží takřka celá, i když není vidět nic naplno.
„Bayonetta při soubojích vypadá proklatě sexy a s ženskými zbraněmi se ohání stejně dobře jako s těmi ocelovými.“
V době vydání původní hry se samozřejmě strhl poprask a nekonečné debaty ohledně sexismu ve hrách a objektifikaci hlavní hrdinky. A upřímně řečeno se není čemu divit. Kamera často hlavní hrdinku snímá dost… vyzývavě. Z každého pohybu Bayonetty odkapává sex appeal a ano, občas to sklouzne k lacinosti. Ale jakkoli to bude znít divně, v tomto případě to tak nějak dává smysl. Jednak je to záměrně přehnané, stejně jako zbytek hry, a za druhé si tvůrci ani nesnaží hrát si na falešnou morálku. Prostě to tak je, a jestli to neunesete, je to vaše věc. Já to beru jako vyvrcholení už tak dost přehnaného vtipu. Navíc, ruku na srdce, hrát Bayonettu ve svých patnácti letech, asi by se mi o ní zdálo ještě dodnes.
Povedený port
Jak už jsem zmínil v úvodu, Bayonetta je PC port původně konzolové hry. Nejedná se tedy o remasterovanou verzi, hra se pouze upravila na jinou platformu. Aby ale neztratila dech s dobou, autoři se trochu podívali na zoubek i grafice. Zvedli rozlišení, upravili modely postav, přidali detailnějši textury - prostě Bayonettě trochu vyleštili latexový kabátek. A povedlo se jim to, titul vypadá dobře (na to, že je skoro 10 let starý), běží stabilně a plynule na 60 FPS. Jen občas narazíte na texturu v pozadí, která není zrovna dvakrát ostrá, a některá menu vypadají prostě hnusně (inventář). Škoda, že tvůrci grafiku nedoladili na všech frontách…
I přes pár nedostatků se jedná o zdařilý port a Bayonetta se skvěle hraje. Pokud jste příznivci čistokrevných akčních rubaček a původní konzolovou verzi jste propásli, máte jedinečnou příležitost to napravit. Jen mějte na paměti, že při porcování protivníků v bizarních kulisách města Vigrid se po nějaké době hraní neubráníte stereotypu. Ale k té dlouhovlasé ženštině třímající v rukou pár pistolí se stejně po chvíli rádi vrátíte.
Bayonetta se prodává na Steamu za 20 euro (cca 540 Kč).
Verdikt
Zábavně přehnaná akční hra se sexy hlavní hrdinkou a parádním soubojovým systémem, která si na nic nehraje. PC port konzolové hry se povedl a nabízí hráčům možnost si Bayonettu v lepší grafice osahat i na jejich oblíbené platformě.
