Stuart Black svůj nový projekt přirovnává k mixu J.J. Adamse, Lady Gaga, sci-fi a HBO. Pojďme tedy společně nahlédnout pod jeho pokličku.
Stuart Black zodpovědný za unikátní střílečku Black se nedávno tvrdě pustil do FPS současné doby. Žádná originalita, krycí systémy a nudné ztvárnění – to jsou jeho hlavní výtky. Ačkoliv volil na letošní výstavě E3 slova s mírnějším podbarvením, s koňskou dávkou očekávání jsme čekali na předváděčku jeho nového projektu. Black kope za britský Codemasters a ve studiu Guildforce má k dispozici poměrně zkušený personál. Bodycount přesto vyvolal spíše rozporuplné reakce.
Jednoduchou hlavní nabídku vystřídal standardní popis ovládání (nic nového pod sluncem) a pak se konečně zjevila hra v plné své kráse. Graficky vzato nelze v podstatě nic vytknout, Bodycount vizuálně přímo exceluje. EGO je prostě perfektní engine, který se lvím podílem zasloužil o úspěch Colin McRae DiRT nebo Operation Flashpoint 2: Dragon Rising. Ovšem zpět ke hrané ukázce. Black názorně předvedl neskutečný rozptyl střelby. Pokud se snažíme trefit oponenta při běhu, kulky létají i několik metrů od sebe. Maximální přesnosti docílíme přikrčením a zamířením.
Vzápětí se Black vydal hlouběji do tunelu a na jeho konci čekal první střet. Z můstku kdosi střílel, palba však byla nekompromisně opětována zleva. Black se bez okolků pustil do vysvětlování a vzešel z toho zajímavý poznatek. V Bodycountu se nesetkáme s žádnou naskriptovanou situací a šarvátky se proto mohou vyvíjet při opakovaném hraní úplně odlišným směrem. Pocity plné frustrace by tak mohli být potlačeny.
Následující akční pasáž mluví jasnou řečí – alfou a omegou Bodycountu je střílení a všechno, co k němu neodmyslitelně patří. Koncept stojí na milionech vystřelených projektilů a nosnost hlavní postavy je tomu přizpůsobena. Hned na začátku dostaneme do vínku příděl šesti set nábojů do samopalu. Věřte nevěřte, tato úctyhodná dávka ani v nejmenším nepostačí. Kulky opouštějí hlavně s obrovskou kadencí a je tudíž nutné střelivo neustále doplňovat, stejně tak se i léčit. S otevřenou náručí budeme také od padlých protivníků přijímat strategické body nazvané intel (modrá íčka), neboť suplují funkci peněz.
Totální destrukce
Jelikož by se další bezhlavá střílečka bez hlavy a paty neuchytila, Bodycount disponuje mimo jiné i výborným destruktivním modelem. Prostá střelba si poradí prakticky s čímkoliv, dokonce i s betonovými překážkami. Propracovanost tohoto systému si hravě podává ruce s Battlefield: Bad Company 2 nebo Red Faction: Guerrilla. Rozhodneme-li se například rozcupovat dřevěnou bednu, budeme svědky realistického odlamování menších kousků. Výbušniny povalující se na každém kroku navíc vykouzlí třeskutou atmosféru a o zábavu snad bude postaráno.
Hlavní postavou hry bude drsný chlapík John Doe, jenž se rázem ocitá na bitevním poli blízké budoucnosti. Podivná organizace The Network se postarala o to, aby byl dopraven do Afriky, kde se zapojí do konfliktu, který vznikl mezi třemi korporacemi. Nemusíme se přitom bát o to, že bychom neměli do čeho takříkajíc píchnout. Úkoly nám totiž obstarají tři znepřátelené operátorky patřící k výše zmíněným korporacím. I když příběh bude odsunut až na druhou kolej, musíme uznat, že jistý potenciál nepostrádá. Nakonec může nepochybně překvapit a stát se jedním z hlavních pilířů hry.
Inspirace v seriálech
Slíben byl i multiplayer okořeněný o celou paletu speciálních módů a rovněž kooperativní režim, v němž si s kamarády projdeme kampaň společně. Singleplayer nicméně sehraje zřejmě nejdůležitější roli. Vývojáři mají zcela evidentně v oblibě zámořské seriály, jelikož Bodycount rozdělují do několika epizod, přičemž každou z nich zakončíme epickým soubojem s tuhým bossem. Titul, který se nám dostane do rukou, proto bude jakoby první sezónou. Tím si autoři otevírají vrátka dokořán pro případné pokračování, vše ale závisí na úspěchu prvního dílu.
