Bohemia Interactive: Studio, které zlepšilo herní průmysl - Kapitola pátá - Nová Arma, nový začátek

Arma 2 o sobě dává vědět

Možná už tušíte, že první projekt, který využil posledně zmíněnou novou verzi enginu Real Virtuality, je Arma 2, přímé pokračování Army. Druhý díl, jenž byl oznámen na akci Games Convention v německém Lipsku v srpnu 2007, měl splnit hned několik úkolů. Měl zcela napravit reputaci Bohemia Interactive i značky Arma, zavděčit se fanouškům zklamaným prvním dílem, předvést moc nového enginu, stát se moderním válečným simulátorem, a také naplnit dřívější vize projektu GAME 2. Tým byl nyní velmi zkušený, navíc doplněný o nové posily, takže z pohledu veřejnosti nebyl důvod k vážnějším obavám. Brzy po veřejném oznámení Army 2 však nastal poměrně závažný problém. Nešťastnou náhodou uniklo video ukazující ranou verzi hry, která ani neběžela na nejnovější verzi enginu, takže vše vypadalo jako mírně poupravená první Arma. Z toho samozřejmě hráči nebyli vůbec nadšení, pochopitelně tak vznikl jeden důvod k obavám. Naštěstí stačilo několik obrázků přímo ze hry a následně i první video, aby byla komunita klidná. Vývoj tak mohl zdárně pokračovat, a čím víc se blížilo vydání hry, tím víc byla komunita zvědavá. Už jenom proto, že byla Arma 2 oznámena nejen na PC, ale i na konzole Xbox 360 a Playstation 3, což od začátku budilo spoustu otázek.

Bohemia Interactive navíc zvolilo trochu odlišný směr prezentace celé hry. V případě první Army se hráči před vydáním dočkali sotva několika relativně obyčejných videí a trailerů a samozřejmě řady screenshotů. Tentokrát ale bylo materiálů mnohem víc, především videí. V nich tvůrci vsadili nejen na detailní prezentaci vizuální stránky celé hry, množství detailů a ukázky prostředí, ale i na nostalgii veteránů předešlých titulů. Jeden z trailerů tak obsahoval scénu vzlétajících vrtulníků Mi-24 Hind za doprovodu jedné ze skladeb použitých v Operaci Flashpoint, kterou tvořila jen hra na varhany. Pokud se v tomto ohledu dá mluvit o absolutní blaženosti nebo dokonce o herní nirváně, leckteří fanoušci jí s tímto videem rozhodně dosáhli. Já sám ani dnes na celé video nemohu zapomenout.

V jiném videu zase použilo Bohemia Interactive ústřední skladbu první Army, což také velmi zapůsobilo. Kromě videí zapůsobila i drobná flash hra se slušnou strategickou hratelností a ukázkou několika herních prvků, vydaná několik týdnů před samotnou hrou, a také lákává sběratelská edice. Ta se kromě obyčejného balení se hrou mohla pyšnit i batohem, sérií pohlednic, peněženkou, CD se soundtrackem, plakátem a tričkem. Dnes jde o nesmírně cennou sběratelskou záležitost, podobně jako tomu bylo v případě původní Army, jejíž sběratelská edice se pyšnila především autentickým armádním kufříkem.

Naděje, nebo obavy?

Jeden z mála případů, kdy hráči nebyli z prezentace hry úplně nadšeni, bylo oznámení nároků na hardware. Na svou dobu vypadala Arma 2 naprosto skvěle, takže se velká náročnost dala očekávat, ale řadu příznivců nároky přesto dost zaskočily. Radost nenastala ani v případě oznámení použité protipirátské ochrany, SecuROM. Ta je sice považována za menší zlo než StarForce použitý v první Armě, ale i tak dokázala během let napáchat docela dost škod, takže obavy byly rozhodně na místě. Těsně před vydáním navíc Arma 2 znovu doplatila na nechtěné úniky. Ačkoliv se během vývoje objevily zprávy, že hra vyjde nejdříve v České republice, nakonec se objevila nejprve v Německu. Jenomže šlo o nedodělanou verzi, která přímo přetékala chybami všeho druhu. První německé recenze tak nebyly vůbec pozitivní, a tak si hráči začínali říkat, že to Bohemia Interactive zase nezvládlo, že zase vydalo nedodělaný produkt. Naštěstí se brzy ukázalo, že byla v Německu opravdu vydaná nedokončená verze, od které se ta výsledná podstatně liší. Ta byla následně vydána 19. června 2009 nejen v ČR, ale i ve zbytku Evropy. Severní Amerika se jako obvykle dočkala později, 7. července. Tím mimochodem odstartovala zajímavá tradice, že každý rok v létě pokaždé vyjde něco pod značkou Arma.

Výsledná verze Army 2 se od té německé opravdu lišila, ale i tak pořád obsahovala řadu chyb. Ochrana SecuROM naštěstí způsobila potíže jen v ojedinělých případech, takže došlo především na technické chyby přímo ve hře. Tím odstartovala další, tentokrát nechtěná tradice. Žádný titul vytvořený v Bohemia Interactive se při svém vydání neobešel bez chyb. Byť jich tentokrát bylo méně než v první Armě. Řada hráčů se třeba kvůli chybě v jednom z herních ukazatelů nemohla dostat přes první misi. Poměrně běžné byly i výpadky umělé inteligence spolubojovníků. Ale protože bylo chyb opravdu méně, následné záplaty vycházely dost rychle a někteří, včetně mě, se s řadou z nich třeba vůbec nesetkali, bylo o to snadnější se přes ně přenést a užívat si všechny prvky, kterými Arma 2 okamžitě uspěla.

Detailní prostředí znovu a lépe

Mezi ně rozhodně patří prostředí, tentokrát postsovětská země Černarus, doplněná o nedaleký ostrov Utes. V tomto případě šlo opravdu o částečné naplnění vize dřívějšího projektu GAME 2, v němž měla Černarus taktéž figurovat. Ohledně vzhledu a atmosféry celé země se tentokrát v Bohemia Interactive nechali inspirovat převážně oblastí Kavkazu. Na rozdíl od Sahrani v Armě nebo Nogovy v Operaci Flashpoint: Resistance však prostředí Černarusi nebylo vytvořené nahodile a uměle, ale podle satelitních snímků části Ústeckého kraje v naší domovině. Mapa celé země je tak prakticky totožná s částí Českého středohoří, a i když měli tvůrci snahu o inspiraci zeměmi Kavkazu, stejně na území Černarusi najdeme i řadu prvků a budov, které Ústecko dost připomínají.

I když byla naprostá většina celé země tvořena podle mapy Ústeckého kraje, lze v ní nalézt několik míst a objektů, které bychom v reálné oblasti nenašli. To platí především o vysílači Cukrák, který nalezneme na jednom z nejfrekventovanějších míst Černarusi, Zelené hoře, v reálu se však nachází pár kilometrů jižně od Prahy u obce Jíloviště. To je dost daleko od Ústeckého kraje, vysvětlení je však jednoduché. Vývojáři jezdí okolo Cukráku jakožto dominanty tamního kraje při cestě z Prahy do Mníšku pod Brdy. Za zmínku také stojí, že prostředí Army 2 nemá na svědomí jen samotné Bohemia Interactive, ale i brněnské studio Altar Games, známé především strategickou sérií UFO. Došlo tak k další spolupráci s (prozatím) cizím českým studiem.

Příběh jak má být

Stejně jako u předešlých titulů od Bohemia Interactive, i tentokrát hrála velmi silnou úlohu příběhová kampaň pod názvem Harvest Red. Ta pojednává o nepokojích v Černarusi na podzim roku 2009, kdy má místní armáda CDF (Chernarus Defense Forces) problémy s povstaleckým hnutím ČDKZ, které usiluje o to, aby se vlády nad Černarusí chopilo opět Rusko. Brzy po začátku konfliktu přispěchá na pomoc americké námořnictvo, pod nějž spadá i pětičlenný průzkumný tým Razor, jehož členem je i hráčova postava, seržant Matthew Cooper. Právě Razor tým je jako první vyslán na území Černarusi, aby zhodnotili celkovou situaci. První průzkum však není žádná procházka růžovou zahradou, dojde i na důkazy masové likvidace civilistů, takže se do hry zapojí i zbytek amerických sil, aby společně s CDF zničili vše spojené s ČDKZ. I tentokrát má hráč během příběhu řadu příležitostí učinit důležité volby, které se tentokrát odvíjí i od toho, zda chcete či nechcete plnit řadu nepovinných úkolů. Na vašich volbách pak závisí třeba úloha Ruska, které se později také zapojí do situace v Černarusi, a samozřejmě i konec celé hry. Na konci se mimochodem mohl objevit jistý generál, který opět nesl jméno Armstrong.

Příběhová kampaň navíc zabodovala i tím, že jste si často mohli vybrat, co všechno chcete během jednotlivých misí využít. Máte třeba za úkol dostat se na určité místo, ale je zcela na vás, jak se tam dostanete. Chcete mašírovat pěšky? Domluvit se s pilotem vrtulníku a dostat se na místo vzduchem? Nebo vezmete volné auto a trochu se projedete? Tento postup byl zcela na vás. Paradoxně se díky tomu objevilo množství stížností, že někdo neví, jak co udělat nebo že to trvá moc dlouho jenom proto, že přehlédli možnost zavolat si vrtulník. Jakmile však člověk pronikl do celého systému, šlo opravdu o neskutečně svobodnou a otevřenou hratelnost, kterou od válečného simulátoru čekal málokdo. V tomto ohledu tak Arma 2 navázala na Operaci Flashpoint. I ta koneckonců dokázala podobným způsobem dost překvapit. Arma 2 navázala na prvotinu Bohemia Interactive i hudbou. Soundtrack opět složil Ondřej Matějka a podobně jako v původní Armě kombinoval několik skladeb z Operace Flashpoint (včetně dojemné melodie použité už ve zmíněném traileru) a zcela nové melodie, které skvěle doplňovaly každý důležitý okamžik celé hry.

Tentokrát navíc Arma 2 nebyla tak nepřístupná pro začátečníky. Volba obtížnosti sice byla už v Operaci Flashpoint a první Armě, ale teprve Arma 2 dokázala přinést kromě tří nastavení i obtížnost, díky níž ani naprostí nováčci neměli kdovíjaké problémy. Pokud tedy stále měli na paměti, že nehrají klasickou střílečku, ale realistický simulátor. I tak jim ale nejnižší obtížnost šla často vstříc, třeba zajímavou funkcí, která člověku malým kruhem označí všechny jednotky v dosahu, přátelské, neutrální i nepřátelské. Pokud si navíc člověk nezvolil nejrealističtější obtížnost, vhodnou jen pro absolutní znalce a veterány, měl k dispozici i pořádný systém ukládání postupu. Pro každou misi máte několik slotů pro uložení hry a pokud je vyčerpáte, jednoduše si můžete zvolit, který slot chcete přepsat novou uloženou pozicí. I s tímto systémem bylo možné se setkat už v původní Armě, ale tam byl přidán až časem. V Armě 2 byl od začátku a naprostá většina hráčů za to byla velmi vděčná. Našlo se sice několik jedinců, kteří si stěžovali, že už hra není taková výzva, ale ti si klidně mohli zvolit právě nejvyšší obtížnost, která tento systém nenabízí a mimo jiné deaktivuje i možnost přepnout kameru do pohledu třetí osoby, což je pro všechny hry od Bohemia Interactive charakteristické.

Jedna novinka za druhou

Arma 2 zabodovala i v dalších ohledech. Především nabídla opravdu propracované tutoriály všeho potřebného, od pěšího boje, přes ovládání vozidel a skok padákem, až po ovládání módu známého jako Vrchní velení, který umožňuje velet nejen vojákům v hráčově jednotce, ale i ostatním jednotkám, pěším i pojízdným. Tento mód je v celé hře bohatě využíván, třeba v několika z mnoha samostatných misí a také v multiplayeru. Hra více hráčů byla také značně rozšířena, především díky možnosti kooperativního hraní. Pokud tak chtěl člověk projít celou kampaň s dalšími živými hráči, nebyl v tom problém. Ani klasické bitvy v "obyčejném" multiplayeru nijak nezaostávaly, i díky návratu rozsáhlého módu Warfare z první Army.

Hra také dost dobře využila další prvek, s nímž přišel první díl, a to Zbrojnici. Každý hráč si v ní může postupně odemknout a vyzkoušet všechny dostupné zbraně a jednotky (kromě jednotek USA, Rusů, CDF a ČDKZ i nezávislé partyzány NAPA), a dokonce s nimi plnit různé úkoly. Někdy šlo jen o běh na určitou trať, jindy o eliminaci určitého cíle a někdy došlo díky náhodně generovaným misím na takové extrémy, jako je nutnost proběhnout překážkovou trať v roli obyčejné slepice.

Jestli ale něco stojí za zvláštní pozornost, je to určitě editor. Ten se opět nesl v duchu předešlých her, takže ovládání a základní uživatelské rozhraní zůstaly bez větší změny, zato ale došlo ke změnám z hlediska obsahu. Bohemia Interactive totiž pro potřeby editoru Army 2 vytvořilo zcela novou položku, Moduly. Díky nim není problém několika kliky myší zcela změnit atmosféru prostředí, nastavit automatický civilní život ve městech (takže už není třeba ručně umisťovat do měst postavy civilistů), zvířectvo v lesích, nebo do vytvořené mise aplikovat mód Warfare či Vrchní velení. Tvůrci modifikací, kteří se Army 2 ujali prakticky okamžitě, tak měli zase o něco jednodušší práci, ale i bez Modulů vzniklo v následující době velké množství podařených modů a úprav.

A jak si vůbec Arma 2 vedla v recenzích? Zatímco u většiny fanoušků okamžitě zabodovala, média už tak jednoznačná nebyla, i když hodnocení většinou nešlo pod úroveň 70%, resp. 7 bodů. Britský PC Gamer udělil parádních 83%, britský Eurogamer 8/10, totéž americký Gamespot, americké GameTrailers udělilo rovných 70 procent a pokud jde o česká média, zpočátku Arma 2 dostávala taktéž převážně hodnocení okolo 70 procent. Já osobně, už jako redaktor webu Zingu, jsem necelý rok po vydání udělil hře 8/10, tehdy se totiž našlo ještě poměrně dost chyb. Dnes bych nicméně dlouho zvažoval plný počet bodů.

Zatímco sklízela Arma 2 velmi slušné ohlasy, řada lidí si uvědomila jeden zásadní nedostatek. Kde jsou konzolové verze? Arma 2 přece byla původně oznámena nejen na PC, ale i na Xbox 360 a PlayStation 3. Na ně se však nikdy nedostalo, což dodnes řada příznivců konzolí nemůže Bohemia Interactive zapomenout, i když fanoušci série Arma stejně zůstali v naprosté většině případů věrni PC. Už od začátku bylo koneckonců jasné, že by se konzolové verze kvůli tak velkému množství obsahu a komplexnímu ovládání nemohly nikdy vyrovnat PC verzi.

Vydání bylo jen začátek

Jak už asi tušíte, i v případě Army 2 došlo na velkou péči o hru i po jejím vydání. Dokonce by se dalo říci, že žádná dosavadní hra od Bohemia Interactive neměla takovou péči, jako právě Arma 2. Těsně po vydání se objevila objemná demoverze, samozřejmě muselo přijít na řadu i především množství patchů a oprav, které vycházely poměrně často. Kromě oprav se ale nezapomnělo ani na nový obsah, a tak se hráči těsně před Vánoci 2009 dočkali prostřednictvím patche 1.05 drobné kampaně nazvané Eagle Wing, a s ní rovnou nového vrtulníku, AH-64 Apache.

Právě Apache, resp. hráč v roli jeho pilota Eda Wintera, hraje v kampani hlavní roli. Její příběh, nezávislý na událostech v kampani původní Army 2, se odehrává v roce 2012, kdy je Černarus centrem těžkých bojů mezi Američany a Ruskou federací. Vše tak začíná nasazením Apache do boje, jenže po pár leteckých akcích vybuchuje na území Černarusi atomová bomba, která promění celou zemi v polomrtvý kus země. A jak se dá očekávat, vrtulník spadne. Ed Winter naštěstí havárii přežije, a vydá se hledat pomoc, až narazí na skupinu vojáků z ruského komanda Spetznatz. I když jde o Rusy, tedy nepřátele, přijmou Wintera mezi sebe jako nezbytnou pomoc. Mají totiž za cíl dostat se přes moře na ostrov Utes, kde má být umístěný bezpečný úkryt. Po několika přestřelkách se skutečně dostanou k lodi, ale kvůli jistým okolnostem musí jeden ze zachráněných zůstat na místě, proto dojde k tahání sirek, po němž může následovat poměrně smutný konec.

Celou kampaň, která měla následně u hráčů velký úspěch, má na svědomí jeden z designérů Bohemia Interactive, Karel Mořický. Původně přitom mělo jít jen o komunitní misi, která navazovala na Karlův starší projekt, misi When The World Ends pro Operaci Flashpoint (ukázka zde). Důležitou roli přitom hrál vrtulník RAH-66 Comanche, který se měl původně stát také ústředním prvkem Eagle Wing. Jakmile se však rozhodlo, že se z něj stane oficiální přídavek, byl vyměněn za Apache. Chvíli po vydání však vyšla i tzv. Director's Cut celého přídavku, kde si každý zájemce může zkusit právě původní Comanche. Eagle Wing však není ani zdaleka jediný dodatečný obsah, kterého se Arma 2 dočkala. Přidání Apache totiž mělo být jen předvojem pro něco mnohem většího.

Šestá část seriálu se bude dál věnovat Armě 2, resp. jejím rozšířením v podobě datadisku Operace Arrowhead, přídavků British Armed Forces a Private Military Company, bezplatné verze Arma 2: Free nebo rozšíření Bohemia Interactive o dvě další studia.