Conduit 2 aneb podruhé do stejné vody vstoupíš

Momentální krizi pro Wii hráče, kde se již několik týdnů opět čeká na nějaký opravdu dobrý herní titul, se pokusili zlomit vývojáři z High Voltage Software vydáním pokračování akční hry The Conduit. První díl byl vydán výhradně pro konzoli Nintendo Wii a i sequel jde ve stopách svého předchůdce.

První díl, který taktéž běžel na enginu Quantum 3, speciálně vytvořenému na míry této konzoli, ždíme z Wii naprosté maximum a máme tak co dočinění s jednou z nejlépe vypadajících her, která je pro Wii hráče k dostání. Samozřejmě grafika se nedá porovnávat s HD kvalitou Xboxu 360 nebo PS3 či s momentální nabídkou na PC, ale vzhledem k možnostem konzole se jedná o velmi povedený grafický kousek. Vše ale pěkně po pořádku.

Po spuštění hry si můžete v menu velmi detailně nastavit ovládání, a to nejen pro jednotlivá tlačítka, ale také pro celý ovladač. Můžete si totiž nastavit i citlivost, rychlost reakce a otáčení a spoustu dalších drobností, které vám zajistí kvalitní herní zážitek.

Drsný křest ohněm

Druhý díl začíná přesně tam, kde první skončil. Náš hlavní hrdina a klaďas každým coulem Michael Ford se snaží zastavit zloducha Johna Adama, který právě uniká Conduitem pryč. Hned po jeho zmizení je však loď, na níž se nacházíte také vy v kůži Forda, napadena starověkým mořským monstrem Leviatanem. Po vypořádání se se zbylými přisluhovači Adama se musíte ještě postarat o Leviatana, který na piknik rozhodně nepřišel. Chopíte se tak obranného kulometu lodi a útok může začít. Chvilku vám sice bude trvat, než se dostanete prvnímu bossovi na kobylku, ale v případě nouze je tu opět přítomný rádce Prométheus, jenž vám poradí, jak na to. Tolik k velmi akčnímu úvodu, který vás rozhodně nenechá chladnými.

Postupně budete také poznávat nové zbraně a nepřátele a budete vstupovat do nových lokalit. Zbraní je tu opět hodně a ještě nějaké přibyly. Zbrojní arzenál tak nyní čítá celkem 21 různých kousků, z nichž si každý určitě nějakou svou oblíbenou vybere. Nosit ovšem můžete jen dvě, takže budete muset improvizovat a rozhodnout se, která se zrovna hodí na momentální úsek hry. Pokud budete ve stísněných prostorech metra ve Washingtonu, brokovnice se jeví jako ideální volba. V případě vzdálenějších cílů potěší odstřelovací puška s přiblížením. Pro opravdové fajnšmekry tu jsou ale připraveny také nějaké ty speciální kousky. Do této skupiny patří např. zbraň, která vystřelí a těsně vedle vašeho cíle vytvoří černou díru, aby byl do ní poté vtažen. Také granáty s detonátorem jsou velmi příjemným zpestřením, a to především pro multiplayer.

ASE je ten správný parťák na cesty

Když už jsem zmínil zbraně, nesmím zapomenout ani na skvělého pomocníka zvaného ASE (All-Seeing-Eye). Toho můžete kdykoliv při hraní vyvolat a prozkoumat místnost, ve které se právě nacházíte. Hledat bude prakticky cokoliv, co by vám mohlo pomoct v postupu do další části, ale také třeba luštit různé nápisy na stěnách, za než potom dostanete speciální zkušenostní body. Ty se určitě budou hodit na nákup nového vybavení či pro modifikaci zbraní. ASE umí také hackovat různé bezpečnostní systémy a odemykat zamčené dveře.

Arachnofobici asi jásat nebudou

Čeká na vás rovněž pěkná řádka nepřátel, přičemž v každé lokaci se setkáte s novým druhem. Od mechaniků přes vojáky až po emzáky. Těch je několik druhů a liší se jak vybavením, tak výdrží. Autoři se však očividně shlédli v různých pavoučích typech, protože především těch se na vás valí velké hordy. Pokud na vás zaútočí, raději rychle najděte a zničte jejich hnízdo, jinak se na vás budou valit dál a dál. I díky těmto potvorám se občas dostaví pocit strachu a nejistoty a to především v temných částech, kdy vám bude sloužit jako zdroj světla jen automaticky zapínaná baterka na zbrani. Při chůzi totiž neustále uslyšíte klapot nohou pavoučích alienů, kteří budou kolem vás pobíhat.

Ačkoliv bylo proklamováno, že se umělá inteligence vašich protivníků výrazně zlepšila, nemohu s tím tak úplně souhlasit. Je pravda, že v převážné většině situací reagují protivníci adekvátně. Tedy když jim vběhnete přímo před oči, okamžitě zaútočí. Když se k nim ale přiblížíte zezadu, výhoda překvapujícího útoku je jednoznačně na vaší straně. Občas to ale trošku přehání. Třeba když se k nic netušícím a diskutujících mechanikům přiblížíte zezadu a hodíte mezi ně granát, budou se nerušeně bavit dál, dokud granát nevybouchne a to už bude jaksi pozdě. Také když je zkusíte oběhnout z druhé strany, vojáci na to sice zareagují, ale většinou dost pozdě, takže se pro vás stanou lehkou kořistí.

Pozor, kryj se za ten automat!

Na druhou stranu se ale dokáží také velmi chytře krýt za různé předměty a kusy nábytku, které jsou na mapě neustále k dispozici. Díky interaktivnosti většiny těchto předmětů však není problém prostřílet stůl, za kterým se zrovna někdo krčí, nebo nádrž u auta, za níž se bláhově schovali hned dva protivníci. To stejné ale také platí pro vás. Můžete převrátit třeba i automat na limonádu a schovat se za něj, ale mějte na paměti, že i protivníci ho mohou rozstřílet a následný výbuch vám udělá nepříjemnou čáru přes rozpočet. Nicméně tato situace se mi za celé hraní stala jen jednou.

Design misí je, jak již bylo zmíněno, velmi dobrý a celkové grafické zpracování je vzhledem k možnostem konzole opravdu na vrcholu. Celkem na vás čeká 16 misí v základní kampani a do tohoto výčtu jsou započítány také dvě bonusové, které musíte nejdříve objevit. Postupně procestujete prakticky celý svět a podíváte se třeba do Washingtonu, na Sibiř, do Amazonie anebo třeba do komunistické Číny, která má však díky futurističnosti titulu jaksi jiné starosti, než v nynější době. Sluší se dodat, že každá lokalita má svou atmosféru a své výhody a nevýhody a změna prostředí z prochlazené Sibiře do rozpálené džungle Amazonie je velmi vítaná. Osobně jsem měl totiž místy na sněhem zaváté Sibiři problémy vidět své protivníky v dálce, což samozřejmě trošku znepříjemňuje život, ale rozhodně to není neřešitelný problém.

Možnost skočit do hry a rychle se zapojit do vřavy se cení

Po dohrání kampaně, která by vám měla trvat něco kolem 6 hodin, určitě přijde na řadu také multiplayer. Tomu se zde tvůrci očividně dost věnovali a je to znát. Zahrát si můžete buď lokálně až se čtyřmi kamarády přes split-screen, nebo on-line proti ostatním hráčům ve světě. S těmi si budete moci popovídat přes PDP Headbanger Headset, a to bez nutnosti znát friend code. Conduit 2 je vůbec první hra na Wii trhu, která toto umožňuje.

Čeká na vás hned několik různých modů, přičemž většina z nich jsou klasické odrůdy Deatmatche nebo Capture the Flag jen s jiným pojmenováním. Nejvíce mne ale zaujal mód, v němž musíte vhodit vašeho ASE do virtuálního kruhu, jenž má soupeřův tým na startu. Ostatní jsou spíše klasické, ale přesto zábavné. Vlastně i díky tomu, že mě multiplayer v Conduitu 2 opravdu bavil mi došlo, že takových her na Wii moc není. Rychlé loadovací sekvence a už jste ve hře. Škoda jen občasného poklesu frameratu, který sem tam kazí dobrý dojem z hraní.

Conduit 2 je velmi důstojným pokračováním svého předchůdce a v mnoha ohledech ho předčí. Škoda několika zbytečných chyb, jako je třeba špatná synchronizace hlasu a pohybujících se rtů postavy při in-game videích. Cynický humor hlavní postavy vás občas rozesměje, jen si nebudete jisti, jestli se smějete se hrou, nebo jí a její hlouposti. Každopádně ale Conduit 2 vyloženě nezklamal a pokud nemáte doma jinou konzoli, než Wii, určitě vás bude bavit, ačkoliv tato hra tolik novinek nepřinesla. Pro ostatní to může být příjemné zpestření hráčského dne.