Poptali jsme se na názory dalších členů redakce.
Jelikož jde nepopiratelně o nejsledovanější hru tohoto měsíce,
posbírali jsme pro vás dodatečné názory od dalších členů redakce, kteří hru vyzkoušeli.
Ondřej Partl
Potom, co jsem si v roce 2018 zakoupil ihned při vydání Assassin’s Creed Odyssey, jsem se zařekl, že už žádný další díl z této série nikdy nepořídím, případně až v nějaké výrazné slevě. Jenomže člověk míní a život mění, takže jsem přeci jen na Valhallu začal být zvědavý, jelikož zasazení je vábné a měl jsem naději v minimálně zajímavý příběh, což jednoho dne vyvrcholilo tím, že jsem si stejně hru předobjednal. Ach jo, že já se zase nechal zlákat.
Zcela upřímně musím přiznat, že ve hře nemám nahráno příliš a stále se nacházím na relativním začátku, ale ve skutečnosti nemám vůbec chuť ve svém průchodu pokračovat. Ano, titul oproti Odyssey doznal několika změn a vylepšení, ale základní šablona zůstala od svého předchůdce v podstatě stejná, takže opět dostanete obří mapu, jenž je vyplněna dost se opakujícími aktivitami.
Jedna z mých největších výtek putuje k soubojovému systému, který je neskutečně neuspokojující, jednotlivé údery nemají žádnou váhu a kolikrát si připadáte, že mlátíte obyčejné dřevěné panáky, jenž nemají žádnou odezvu. Spokojený nejsem ani s novým stromem dovedností, kde si například odemykáte o 1,3 větší poškození úderů a podobně, což jasně dává do popředí různá číslíčka a úrovně vybavení, čehož fanoušek jednoduše nejsem.
Příběh prozatím nemohu v žádném případě hodnotit, jelikož jsem z něho zase tak moc neviděl, ale prozatím je minimálně příjemný návrat většího důrazu na assassíny. Celkově na mě vyprávění ale působí poněkud fádně, ovšem to se určitě může bezpečně změnit. Hře se taktéž nevyhnula hromada technických problémů, kdy například neposedná kamera a bugy dokáží dost otrávit, ale zase pozitivní je to, že poměrně stabilně hra běží i na základním PlayStationu 4.
Abych nebyl zase jen takto negativní, tak rozhodně musím vyzdvihnout parádní hudbu, která mi hrála v uších dlouho předtím, než hra vůbec vyšla. Také se mi prozatím líbí různé vedlejší aktivity, jako jsou pijácké hry a rýmovací bitvy, a vizuál jednotlivých lokací je určitě oku lahodící, i když se o žádný „next-gen“ nejedná.
Každopádně nevím, jestli ve hraní vůbec budu někdy pokračovat, jelikož kromě mých investovaných peněz pro to zatím úplně nevidím důvod. Dost možná to do značné míry souvisí s mou jistou zapšklostí vůči tomu, kam se série ubírá, ale věřte tomu, že bych byl moc rád, kdyby mě opět začala bavit. Ovšem díky Valhalle to zatím asi nebude.
Martin Pritula
Osobně se nepovažuji za fanouška Assassin’s Creed. Předminulá Origins mě bavila, zatímco Odyssey mi přišla naprosto ubíjející, a to kvůli kvalitě vedlejších questů, repetitivní hratelnosti, bezvýznamnému hraní za Athény/Spartu a neopodstatněné délce hry. K AC Valhalla jsem proto přistupoval velmi skepticky a očekával jsem, že hra půjde ve šlépějích Odyssey, což zapříčiní, že po několika hodinách nadobro zmizí z mého disku.
Nyní jsem zhruba v její třetině a mohu říci, že zde došlo k několika zlepšením oproti předchozímu dílu. Začněme ale popořadě – vedlejší questy. Na první pohled zde nejsou, ale musíte je hledat, abyste se posunuli kupředu. Jejich náplň, kvalita scénáře a motivace k jejich plnění šla nahoru. Soubojový systém je brutálnější, přibyla mechanika staminy, která vám brání v nepřetržitém sesílání útoků na protivníka a celkově působí souboje zábavněji, byť se zde stále hraje spíše na dojem než na propracovanost. Odstraněn byl také efekt sekání do gumové houby, který malé poškození a velká výdrž nepřátel v minulém díle způsobovala.
I tak si ale nedokážu představit, že bych tento kolosální titul někdy dohrál, či jej dohrát vůbec chtěl. Stále je z něj cítit veliká šablonovitost, na níž jsem si s postupem let vypěstoval silnou alergii. Umělá inteligence působí přinejmenším nepatřičně a z celé hry je cítit, že by potřebovala ještě několik měsíců vývoje. Valhalla není špatná, vlastně je nadprůměrná, po vizuální stránce je krásná, mapa je rozmanitá a obrovská, překypuje obsahem a má vynikající prolog. Vzhledem k počtu her, které vycházejí to však alespoň mě nestačí. Pokud mám do hry vložit více než šest desítek hodin, musí být bez větších chyb, postavy musí být zajímavé, hra musí neustále překvapovat. Zde ale chyby a šablonovitost, které byste si u kratší hry nevšimli, velmi rychle vyplavou na povrch.
Tolik tedy názory dalších členů redakce na jejich zkušenost s Valhallou.
A jak se hra líbí nebo líbila vám?
