Dead Space 2 – dojmy z prezentace
Speciály Dead Space Článek Dead Space 2 – dojmy z prezentace

Dead Space 2 – dojmy z prezentace

Michal Maliarov

Michal Maliarov

17

Zavítali jsme do kanceláří EA na nejnovější prezentaci hororové akce Dead Space 2. Pojďme si tedy shrnout, na co se to vlastně tak těšíme.

Reklama

V prostorách kancelářské budovy na Pankráci panoval čilý ruch a hned bylo jasné, že je Dead Space 2 hrou vskutku očekávanou. Po lehkém sesumírůvání, o čem že to vlastně univerzum Dead Space je, a připomenutí prvního dílu (který si jistě pamatujete, pokud čtete tyto řádky) jsme se vrhli na samotné pokračování. Napřed tedy trocha historie.

Ve vesmíru vás nikdo neslyší křičet

Jméno hlavního hrdiny nebylo vybráno pro nic za nic. Isaac Clark je spojení dvou veleznámých sci-fi autorů své doby – Isaaca Asimova a Arthura C. Clarka. Vůbec celé herní univerzum je prolezlé odkazy na známé bijáky a sci-fi legendy. Namátkou vyberme např. Vetřelce, Věc, Resident Evil či Horizont událostí. Ostatně není třeba být v pozoru, aby si člověk všiml využitých principů, ať už se jedná o lekačky, potvory, tvoření atmosféry či celkové brutální pojetí. Samotní necromorphové jsou spojením hned několika zaběhnutých klišé. Nejedná se však o mimozemšťany ani mimozemský virus, jak se někteří domnívali, ale zmutované lidi.

Artefakt Marker, kolem kterého se točil původní příběh, má totiž zajímavý efekt na lidské tělo. Mění jeho genetickou strukturu a člověk začíná mutovat. Jedná se tak o jakési spojení zombií a nákazy, která vám jde po krku. Druhy necromorphů se také liší podle toho, jaký člověk do nich zmutoval (děti, těhotné ženy, vojáci atd). Mnohem podivnějším faktem ale je, že se s transformováním pojí nová víra zvaná Unitologie, která podobný horor ospravedlňuje a věřící si myslí, že lidé díky Markeru transformují na vyšší bytosti a vše je vlastně dáno jakousi vyšší silou. Do toho všeho se navíc plete samotná vláda, jež se snaží vše ututlat a pokračování tedy vypadá na takový veselý guláš, který budeme postupně soukat do sebe.

Jak už asi víte z našich dojmů hratelného dema, příběh druhého dílu se odehrává v roce 2511 ve vesmírném městě zvaném Sprawl, hojně obydlené metropoli na Titanu, měsíci planety Saturn. Isaac se po útěku z hrůzných údálostí prvního dílu dostává do města v kryogenním spánku a začíná nabírat vědomí v městské nemocnici. Výše zmíněný artefakt, který bude velmi důležitou součástí příběhu i nyní, však má na hlavního hrdinu negativní účinky i nadále. Isaac trpí halucinacemi, nočními můrami a jeho spojení s realitou je značně matoucí. Na to však nezbyde čas poté, co se nákaza necromorphů začíná rozlézat ve městě. Nezbývá tedy, než vzít nohy na ramena, najít přeživších a zjistit, co se to sakra děje. A do toho nejlépe zničit artefakt a jednou pro vždy vymítit nákazu, která může postupně zachvátit celé lidstvo. Máte na to?

Singleplayer – horor na druhou

Po troše filozofie u projektoru jsem se konečně dostal k hratelným ukázkám jak singleplayeru, tak multiplayeru. Začněme tedy popořadě. Singleplayerová ukázka nabízela několik úrovní z plné hry. Rozhodně nebudu prozrazovat příběhové zvraty a zaměřím se tedy spíše na hratelnost. Ta se velmi podobala nedávné demoverzi a rozhodně dávala tušit, že se nemusíme bát přílišné akce. Pokud nehrajete Dead Space 2 na tu nejnižší obtížnost, můžete se těšit na stejný hororový zážitek, jaký nabídl první díl. Budou vám docházet náboje a budete muset taktizovat, čehož jsem musel hojně využít především v jedné nepříjemné místnosti. Tam totiž zhasnou světla a vy musíte čelit početné skupince postupně se objevujících necromorphů. Problém je ve velmi stísněných prostorách a malém počtu nábojů.

Po několika úmrtích jsme se tak s kolegy rozhodli více využít stázi, která nepřítele uvede do zpomaleného stavu a vy tak máte čas mu postupně ustřelit končetiny. Jelikož jsme ale už od začátku neměli hodně životů a lekárnička se ne a ne objevit, zmutovaní chlapíci nám dávali pořádně zabrat. Po několika minutách klení, nadávek a házení ovladačem se nám podařilo vymotat z prokleté místnosti a my si tak mohli v klidu shrnout naše postřehy. Za prvné: ustřelit útočícímu mutantovi se škodolibým úsměvem pouze nohy se šeredně nevyplatí. Za druhé: letící zvratky ve stázi jsou vtipné. Hodně. Za třetí: máchat zbraní bez nábojů proti čepelím necromorpha se slovy „je blízko, nemá cenu střílet“ je sebevražda. Nezkoušejte to.

Kromě fešnějšího kostýmku, nových zbraní a nepřátel je však pokračování na chlup stejné, jako jeho předchůdce. Pořád si to šinete potemnělými chodbami a ovládání je (až na stav beztíže) pořád stejně nemotorné. Tedy alespoň pro mě, hráče, který má rád kameru o něco dál a reakci na pohyb o něco hbitější. Ale to je věc vkusu. Druhý díl se však může pochlubit dvěmi zásadními novinkami. Tou první je samotné město Sprawl a tedy podstatně bohatší a různorodější prostředí, než tomu bylo na vesmírné lodi. Dostanete se tak do ulic, kostela, nemocnice, obytných čtvrtí a mnoha dalších míst, díky čemuž stereotyp opravdu nehrozí. Druhou výhodou jsou „wow“ momenty, kterých se máme dle vývojářů dočkat nespočet. Právě první díl byl hojně kritizován za nedostatek epických zážitků, dvojka se to tak bude snažit napravit. My jsme bohužel během testování žádný nepotkali. Snad příště.

Celkově jde ale singleplayerový zážitek hodnotit více než pozitivně. Pokud vývojáři opravdu dodrželi sliby a poslouchali komunitu fanoušků, máme se za pár týdnů na co těšit. A nyní přistupme k multiplayeru.

Multiplayer – řež ve stylu Ramba

Mnohem více mě však zajímala hra pro více hráčů, do které se pustila většina přítomných. Ta již obsahovala všechny módy a mapy z plné verze, my jsme se však většinou pohybovali po jedné, nanejvýše dvou mapách a postupně střídali strany. Základní myšlenka je vcelku jednoduchá. Proti sobě stojí čtyři vojáci a čtyři necromorphové. Vojáci musí většinou splnit zadaný úkol, který se liší od vybraného módu. Jednou musíte utéct v časovém limitu do bezpečí, podruhé udržet danou pozici, jindy zase sesbírat několik částí děla a využít ho a nakonec poslední mód se točí kolem výzkumu v laboratoři a je natolik komplikovaný, že jsme do něj raději nezajížděli.

Úkolem vojáků je tedy držet pohromadě, snažit se spolupracovat a případně měnit plenky. Úkol necromorphů je pak vždy stejný – zabít všechny přítomné, což nám bylo také několikrát připomenuto. Hned zkraje musím přiznat, že je multiplayer v Dead Space 2 zatraceně zábavná záležitost. Je vtipné hrát především s lidmi, kteří se snaží pochopit ovládání stejně, jako vy. Zatímco vojáci tak zmateně pobíhali, přebíjeli a kašlali na nějakou taktickou hru, necromorphové se snažili zjistit, jak se sakra leze po těch stěnách. Lekací momenty a útoky ze zálohy jsou totiž jejich nejsilnější zbraní a proti palebné síle nemají na dálku téměř žádnou šanci (až na ty, co umí plivat kyselinu). Ať jsem se snažil dostat do role velkého necromorpha s čepelemi sebevíce, nakonec na mě zbyl většinou jen malý pavoučí hnus a šíleně vypadající dítě. Oba samozřejmě disponují silným útokem nablízko, což šlo často využít v úzkých chodbách. Po nějaké chvíli však týmy žoldáků začaly být vyrovnanější a taktičtější, což stěžovalo situaci necromorphům, kteří se stále snažili přijtí na to, jak lézt po zdech. Mnohem vtipnější ale byly samotné reakce hráčů. Nic nepotěší více, než když se snažíte se zmutovaným dítětem přeskočit o milimetr vyšší plot, kde stojí voják a za zády slyšíte reakci publika: „Skáče tady přede mnou nějaké dítě.“

I po krátké chvilce je cítit, že se jedná opravdu o dodatek k singleplayerové kampani hry a Dead Space 2 rozhodně nehodlá na multiplayerové složce stavět. Marketing prostě velí, že bez multiplayeru jsou v dnešní době prodeje poloviční, a tak se podle toho studia musí chovat. To však nemění nic na faktu, že je online řežba návyková a zábavná, s trochou nadsázky také dlouhotrvající. To za předpokladu, že se dočkáme nových map a módů. Postupné upgrady zbraní a brnění potěší ostřílené veterány, pro ostatní se jedná jen o prodloužení hrací doby poté, co skončí nervydrásající příběh Isaaca. Nyní už ale víme, že to rozhodně budeme mít čím prodloužit.

Nákaze podlehnete i vy

Dead Space 2 možná nebude hrou roku. Bude ale skvělým akčním hororem, který budete hrát. Ne proto, že jej všude chválí, ale hlavně proto, že má skvělý příběh, dusivou atmosféru a náležitě brutální pojetí. To je přece důvod, proč milujeme Vetřelce, no ne? Náš videoblog, který dojmy doprovází, bohužel podléhá embargu, takže vám jej přineseme v nejbližší době. Zůstaňte s námi!

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam Discord Discord
Reklama
Reklama