Dead Space 2 – když je vám loď malá

Dead Space byl ve své době vyjímečný titul, který nastolil trochu jinou úroveň hororovému žánru. Dusivá atmosféra lodi, která jako by z oka vypadla Vetřelcům, taktické odřezávání končetin, brutální souboje s nekromorphy. Bylo to zkrátka jiné. To „jiné“ ale mělo také dost much, které jinak brilantní horor srážely do stereotypu a občas i nudy. Chlapíci z Visceral na to však jdou tentokrát úplně jinak. Zda-li dobře, to se dozvíte v naší recenzi.

Sprawl místo Ishimury. Opravdu?

Druhý díl navazuje přesně tam, kde první skončil. Isaac, který o chlup unikl smrti a zničil artefakt Marker, se probouzí na Titanu, měsíci planety Saturn, v laboratořích vesmírného města Sprawl. Díky velmi pěknému interaktivnímu intru se do situace dostanou i hráči, kteří první díl minuli. Isaac možná přežil, jeho psychika je však nahlodaná a co chvíli trpí halucinacemi a zjevením jeho mrtvé přítelkyně. V zásadě se ale může poplácat po rameni. Unikl hororu a vyvázl jen s pár hodinami v blázinci budoucnosti, že? Chyba.

Věci začínají nabírat rychlý spád. Po jedné z dalších procedur je Isaac probuzen z kryospánku chlápkem, který je ihned na místě rozcupován a na vás je vzít nohy na ramena a zdrhat, zatímco jedním okem sledujete neustále se objevující nekromorphy. I těm pomalejším začne docházet, že tady něco nehraje. Odkud se ty obludy zase vzali? Marker byl přece zničen! A kdo je ta ženština, vyřvávající mi do ucha cestu dál? To je jedna z mnoha otázek, na něž budete muset najít odpověď. Dead Space 2 je navíc jedna z těch her, které se postupem času stávají lepší a lepší, tudíž je hektický začátek pouze jakýmsi příslibem toho, co vás na strastiplné pouti čeká. Celá hra je protkaná odkazy na originál a dojde i na velké překvapvení. Konec druhého dílu je navíc věrný fanouškům, kteří dohráli díl první, více už ale neprozradím.

Od prvních minut je jasně znát, jakou cestou se vývojáři vydali. Druhý díl se s vámi nemazlí. Pryč jsou neustále blikající potemnělé chodby, samota u lesa a občasné lekačky. Město Sprawl do nedávné doby žilo svým poklidným životem a nyní všichni zdrhají jako o život. Z jedná strany chaos obyvatel, ze strany druhé nátlak mutantů. Do třetice všeho dobrého se vám do akce plete jakýsi černoch s majestátným výrazem v obličeji a vy jste přímo uprostřed. Už chápete? Dead Space 2 se dá nejlépe popsat jedním slovem – epický. Frenetický. Akční. No dobře, byla to tři slova, ale podstatu jste jistě pochopili.

Pokud je věc, které jednoznačně tleskám, je to nasazené tempo, které nepoleví ani na minutu. Dlouhé nahrávací obrazovky a jednotlivé části úrovní jsou pryč, pokud popadnete ovladač, neodejdete od televize, dokud neuvidíte závěrečné titulky. Paradoxně právě to se stalo i s autorem článku, který hru sjel v jednom zátahu během devíti propocených, uřvaných a vytřeštěných hodin. Možná si říkáte, že přesně to jste nechtěli. Dead Space je přece komorní horor. Chyba, dočkáte se i toho! Vývojáři velmi chytře namíchali bloudění temnými chodbami městečka s epickými momenty a akčními pasážemi, díky kterým se hráč jednoduše nestihne nudit.

Těší mě, pane Isaacu

Jednou z nejvíce iritujících vlastností prvního dílu byl samotný hlavní hrdina, který po celou dobu držel hubu a otevřel ji jen v případě, že mu někdo čistil žebra čepelí. S tím je nyní konec. Isaac v sobě objevil osobnost a dokonce i charisma, které hráčům sedne. Nyní neusále mluví do sluchátka, konverzuje s přeživšími a nadává na nekromorphy, počasí a tak vůbec. Díky zvolené akční prezentaci i hlavnímu hrdinovi tak nyní působí Dead Space 2 mnohem dospělejším, ucelenějším dojmem hororového filmu. Tomuto dojmu napomáhají i samotní nepřátelé a arzenál, jenž byl ikonou původní hry. Všelijaké důlní nástroje na půlení mutantů se nyní obohatily i o několik vyloženě vojenských kousků, které u sebe nosili stráže a vládní agenti města. Návrat samozřejmě hlásí plazmový řezač a jeho odrůdy, s nimiž se odřezávají končetiny jedna radost, vyvážení zbraní je ale nyní mnohem lepší. Na normální obtížnost se vám zřídkakdy stane, že byste měli dost nábojů do toho kterého kousku, tudíž musíte neustále taktizovat dle situace a střídat zbraně, abyste neskončili s prázdnou nádrží. Mimochodem, to se vám stane dosti často a vzhledem k absenci automatického přebíjení je to i častý důvod nešťastných úmrtí. S pěstí proti čepeli totiž nepochodíte. Naopak samotná variabilita zbraní je úctyhodná a když k tomu přidáte ještě alternativní mód pro každou z nich, máte si do konce příběhu s čím hrát.

Velkým bodem kritiky původní hry byla malá různorodost nepřátel. Ano, z mutujících lidí se toho moc vymyslet nedá, fantazii se ale meze nekladou a to platí dvojnásob v žánru sci-fi. Vývojáři se z bývalých chyb poučili a nabízí nám širokou paletu hnusu zvaného nekromorphové. Občas až oči přecházejí. Jsou tu mutanti blijící vám do obličeje, nepříjemné dětičky, kteří zásadně útočí v houfech, klasičtí čepelatí sprinteři, plazící se batolata (aka nášlapné miny) a další šílené kreatury. Nyní se častěji utkáte i s minibossy, kteří jsou zastoupeni obrovským tankem nebo štírem (vše samozřejmě obrazně řečeno). Na každého platí něco jiného a každý má jiný způsob, kterým vás rozcupuje. Ano, viscerální (vidíte ten vtípek?) smrti se vrací a občas se vyplatí nechat Isaaca umřít, jen abyste viděli, jakým hrůzostrašným způsobem se o něj poperou nekromorphové tentokrát. Maminky v traileru věděly, proč se bojí.

Stejné jako před lety? To určitě!

Na internetu poslední dobou můžete narazit na depresivní ohlasy o tom, že je grafická stránka druhého dílu skoro stejná, jako u předchůdce. Nevím, zda ti lidé nemají nic jiného na práci, nebo je jednoduše baví nasírat poctivé hráče, mohu ale vzkázat, že se šeredně pletou. Jistě, engine zůstal stejný a celkový design se nemění. Proč také měnit něco, co funguje? Lví kus cesty ale titul urazil především co se týče ostrosti textur a modelů postav. Ty jsou nyní mnohem živější a uvěřitelnější, prostředí je bohaté a variabilní a přesun do živoucího města hře neuvěřitelně prospěl. Pryč jsou potemnělé chodby Ishimury, podíváte se do laboratoří, restaurací, nákupních středisek, metra, kostela a mnohých dalších oblastí a je to další krok k lepšímu oproti prvnímu dílu. Stereotyp je zkrátka pryč. Měrou vrchovatou k tomu přispívá i samotné navržení hratelnosti, kde se střídá prozkoumávání řemeslně zpracovaných lokací a plachtění v inovovaném skafandru stavem beztíže se zběsilými přestřelkami v ulicích.

Kapitolou samou pro sebe je osvětlení a stínování, na které si studio najalo své vlastní programátory. Celý systém osvětlení je jeden z nejlepších, které jsem měl možnost v herní branži vidět a vyplatí se už jen brouzdat úrovní a dívat se, jak si vývojáři pohráli s jednotlivými detaily. Ostatně od hry, která je celá postavená na stínech a světlech bych neočekával nic menšího.

To samé platí pro soundtrack a zvukovou kulisu, která podává působivé výkony, ať už jde o dabing, přizpůsobivou hudbu nebo brnkání na vaše nervy během osamocených procházek městem. Bez zvuku titul nehrajte, ani kdyby na tom závisel váš život.

En ten týky, dva špalíky, jde nekromorph kuchat míchy

Již z naší prezentace víte, že po dohrání hlavní kampaně rozhodně budete mít co dělat. Ponechme teď stranou odemčení megatuhé obtížnosti a několika dárečků v obchodě a soustřeďme se na to nejdůležitější – multiplayer. Říkal jsem to dříve a řeknu to opět: multiplayer v Dead Space 2 je doplňkem, nikoliv plnohodnotnou součástí hry. Současné trendy prostě jasně hlásí, že to bez multiplayeru s hráči nehne, tak se vývojářská studia musí přizpůsobovat.

A tak se proti sobě staví čtyřčlenné týmy inženýrů a nekromorphů. Zatímco inženýři mají ještě jakž takž pestrobarevnou paletu úkolů a musí často chránit označené místo, utíkat do bezpečí, stepovat u hackovacích panelů a přenášet různé části strojů z místa na místo, Příšerky s.r.o. to mají mnohem jednodušší. Těm stačí nekontrolovaně běhat po mapě a zabíjet vše, co se hne. Zatímco vojáci tak mohou zkoušet taktické postupy a držet při sobě, nebozí nekromorphové nemají proti stázi a střelným zbraním moc velké šance. Nepoměr sil je tedy značný, a to především tehdy, kdy se kormidla ujme někdo, kdo umí hrát. Jistě, na výběr máme ze čtyř různých mutantů, každý z nichž oplývá určitou specifickou schopností. Nakonec se ale vše svrhává v jednoduchou taktitu – čekat ve ventilačkách a stínech, než se vám povede odchytit zbloudilého chudáka a pěkně zblízka z něj nadělat guláš. Nebo žebírka.

Multiplayer je rozhodně zábavný a jako milý dodatek ke hře poslouží více než spolehlivě. Prostě si jej zapnete, pokosíte pár necromorphů aka vašich kamarádů, kolegů z práce a přítelkyně, a půjdete hezky spát. Nic víc ale od toho nečekejte.

Vyplatí se výlet na Sprawl?

Dead Space 2 voní. Voní hezky. Poctivě odvedená práce je na něm zatraceně vidět a vývojářům se povedlo odstranit téměř vše, co shazovalo první díl dolů. Ano, pokračování už není tím komorním hororem. Je přímočarým, epickým, akcí nabitým zážitkem, od kterého se neodtrhnete ani na minutu. Srovnávat první a druhý díl Dead Space je jako srovnávat první a druhý film Vetřelců. Doslova. Všichni, kdo viděli oba filmy, ví, jaký je v nich rozdíl. Tak na co ještě čekáte? Obchody mají do sedmi.