Se správným spoluhráčem je hra ještě zajímavější.
Her s kooperativní kampaní není věru mnoho. O to více samozřejmě potěšila informace, že dlouho očekávaná RPG Baldur’s Gate 3 mít co-op bude. Pochopitelně to nebylo žádné velké překvapení, protože i předchozí tituly od vývojářů z Larian Studios kooperaci měly.
Sežeňte (spolehlivou) družinku!
S manželem jsme odehráli Divinity: Original Sin 2 a měli jsme tedy celkem jasnou představu co nás čeká. Kampaň v Baldur’s Gate 3 hrajete se čtyřmi postavami, tento počet je neměnný. Ovšem jakýkoliv slot může obsadit buď předpřipravený NPC společník, nebo skutečný hráč, hrát tedy můžete až ve čtyřech lidech. Kampaň je sdílená formou hostujícího hráče, ke kterému se ostatní připojují, stejně jako tomu bylo v Divinity.
Z toho pramení pár specifik, se kterými je nutné počítat. Tím asi nejdůležitějším je, že hru má u sebe uloženou pouze hostující hráč. Jedině on tedy může případně pokračovat ve hře bez vás, v takovém případě převezme ovládání vaší postavy.
Velmi doporučuji i pořádně promyslet, jak spolehlivý hostující hráč je. Kampaň v Baldur’s Gate 3 je mimořádně dlouhá a pokud ho hra v půlce přestane bavit, tak budete situaci řešit jen velmi obtížně. Komplikace pochopitelně nastanou i pokud vám v průběhu hry vypadne jiný hráč. Zkrátka, odchody a příchody se nedají řešit tak snadno a elegantně, jako u stolních Dungeons&Dragons.
My hrajeme kampaň ve dvou, s tím, že každý ovládáme svoji vlastní postavu a jednoho připraveného společníka.
Taktická povolání
Samozřejmě velkou otázkou v případě multiplayeru je povolání. A to zejména, pokud budete hrát se čtyřmi jinými hráči. Sestavit si družinku tak, aby byla vyvážená není žádná sranda, zvlášť, pokud někdo trvá na tom, že opravdu nutně musí hrát paladina s přísahou oddanosti (což je, mimochodem, skvělá volba a je s ní v kampani spousta zábavy), zatímco někdo další je odhodlaný dotáhnout svého zloděje na největšího zlosyna široko daleko.
Hrát ve dvou lidech poskytuje hodně široké možnosti, protože ke své vytvořené postavě a vybranému povolání si zkrátka přiberete ještě jednu, která se může doplňovat buď s vaší, nebo spoluhráčovou postavou. Další výhodou méně lidí je pak pochopitelně i kratší čekání během tahových soubojů. Protože manžel měl od začátku jasno, že chce hrát barda, a postava Lae’zel nám ani jednomu v rámci early accessu k srdci nepřirostla, zvolil jsem dvoumetrového půlelfího bojovníka, který bude schopen zakročit obouručním mečem v případě, že bardovi zrovna nějaká ta manipulace nebo lež nevyjde. K tomu jsme si vzali na pomoc kleričku Shadowheart a na podporu kuší ze zadních linií Astariona.
Okouzlit nebo zastrašit
V čem je Baldur’s Gate skvělá je samozřejmě množství možností. Může se stát, že jako bojovník nevalné inteligence naběhnu rovnou do zásadního dialogu, ale i pokud oplývám charismatem průměrně cihly, pořád můžu zkusit situaci uhrát na staré dobré zastrašení. Stejně tak nedostatek znalostí o okultních předmětech nevadí. Jak se říká: když jediné řešení, které máte po ruce, je kladivo, pak každý problém vypadá jako hřebík.
Diplomatická jednání se ovšem zvládají mnohem lépe s bardem, a jeho plejáda podpůrných kouzel se v boji také dost hodí. Jako bonus pak může mít třeba rozmlouvání se zvířaty nebo může pomáhat zlepšovat vaši ekonomickou situaci vybíráním kapes náhodných kolemjdoucích. A to je samozřejmě jen jedna z mnoha a mnoha kombinací postav a povolání.
Samozřejmě nad konáním vašeho spoluhráče máte pramalou kontrolu, což vede k mnohdy neočekávaným ale často komickým situacím, ať už v rámci interakce s NPC nebo třeba během soubojů.
Ale funguje to?
Kooperaci jsme zkoušeli hned jak ji vývojáři přidali do předběžného přístupu a samozřejmě ze začátku spousta věcí nefungovala, hra měla problém udržet spojení, možnosti spoluhráčů byly velmi omezené a samozřejmě různé chyby v rámci hratelnosti ani nebudu jmenovat.
Larian ale vytěžili z early accessu co mohli a v plné hře jsme během zhruba deseti hodin hraní narazili na jeden pár hry a pár menších problémů spojených s prodlevou v odezvě, ale rozhodně se nejednalo o nějaké časté nebo extrémně závažné nedostatky.
Kolem a kolem tedy Baldur’s Gate 3 nelze než doporučit. Pokud jste hráli Original Sin 2, tady budete jako doma, a pokud ne, tak vězte, že to zkrátka funguje a je to skvělá zábava.
