Dojmy z hraní bety Fallout 76

Jak chutná apokalypsa v online podobě?

Reklama

Od oficiálního představení nového dílu Falloutu až doposud, se nad hrou snášel mrak plný pochybností nad plány a cíli autorů této oblíbené série. Všechny oznámené novinky skepsi fanoušků ještě více zvyšovaly, a proto naše pohledy směřovaly k betě, která nás měla přesvědčit o pravdě vývojářů a o tom že Falloutu bude slušet i multiplayer. Zbývá tedy jediná otázka, podařilo se jim to?

Nejdříve se ale pojďme podívat, co všechno nám beta nabídla. Je potřeba zmínit, že abych hru mohl vůbec spustit, musel jsem do své konzole nasoukat celých 96 GB, což je ještě více než nedávno vydaný Red Dead Redemption 2. Troufnu si tedy tvrdit, že beta byla vlastně finální verze hry, pravděpodobně s drobnými omezeními, na které jsem ale za 12 hodin hraní nenarazil. K dispozici byl celý otevřený svět, hlavní i vedlejší úkoly, hromada zbraní a ještě větší hromada nechutně zmutovaných oblud.

Veď mě dál, cesto má … Do Západní Virginie

Před samotným hraním mě zajímali dvě hlavní věci: Jaký ten Fallout v tom multiplayeru vlastně bude a zda-li se bude dát hrát kvalitně i o samotě, jelikož o tom několikrát Pete Hines, viceprezident Bethesdy, mluvil. Proto jsem si hraní rozdělil na dva večery. Na ten první jsem si přizval i svého online komplice, abychom se vydali vstříc atomovou válkou zničenému světu.

Ihned po spuštění následovala krátká cutscéna. Moderátor pravděpodobně večerních zpráv mě informoval o tom, že se válka nikdy nezmění a o historii Vaultu 76. Dál už bylo všechno na mě. V rychlosti jsem vytvořil svoji postavu, zabrnkal si na kytaru, zahrál malou minihru na počítači a konečně se vydal vstříc budovat novou Ameriku. Po cestě jsem pobral vybavení, které pro mě vedoucí našeho krytu připravila, a trochu nevděčně ignoroval androidy, kteří mě poučovali o důležitosti pravidelného pití a stravování. Pak jsem se už dostal před obrovské dveře Valtu a natěšeně sledoval, jak se pomalu otevírají.

Konečně se přede mnou objevila hornatá krajina Západní Virginie. Vypadalo to docela hezky, barevné listy podzimu umí udělat svoje. Před bunkrem mě přivítalo několik náhodných hráčů, kteří kolem sebe skákali a boxovali do sebe. Vyměnil jsem si tedy s nimi několik výskoků a emotikonů. To už se ale ke mně bez dlouhého čekání a větších problémů připojil můj spoluhráč… Ubisofte uč se! … a my se mohli dát do hraní.

Pěstí do obličeje

Prvního neduhu této bety jsem si všiml prakticky okamžitě, co jsem se vydal pryč od startovní pozice. Po technické stránce je na tom nový Fallout dost bídně. Časté dropy FPS mě provázeli od začátku až po konec tohoto testování. Zpočátku jsem si říkal, že se třeba ještě něco donačítává, bohužel čím dál jsem postupoval hrou, tím více mě to štvalo. Když se k tomu připočte pozdní dokreslování textur, které by možná závidělo i Kingdom Come: Deliverance, je zaděláno na průšvih.

Jeden příklad za všechny: Vcházím do města, když najednou kolem mě proletí výstřel. Uvidím jednoho robota, jak na mě naštvaně píská a bzučí uvnitř prázdného depa. Rozhodnu se tomu opovážlivci dát za vyučenou a vběhnu za ním. V tom od nikud začnou létat další projektily. Zmateně se rozhlížím a hledám příčinu. Bohužel ostatním enemákům trvalo delší dobu se načíst, proto na mě hra vytvořila neprohlédnutelnou past. Volím zběsilý ústup, abych posléze narazil do neviditelné zdi, která se za sekundu promění do rozmazané hromady harampádí.

Podobných chyb jsem potkal více. Přemýšlel jsem, jestli to není třeba tím, že jsem hrál na původní PS4. Proto jsem nahodil Google a bohužel podobné problémy hlásí jak hráči na počítači, tak i u konkurenčního Xbox One X. A vím je to sice jen beta, hra už ale vychází za 10 dnů a za takovou dobu se toho moc opravit nestihne. Uvidíme.

Ve dvou to jde někdy líp

Vraťme se ale zpátky k hratelnosti. Hned od začátku poznáte, že je celá 76 postavená na principech Falloutu 4, vybudovaná na vylepšeném enginu, tudíž vypadá o něco pěkněji. Běháte od úkolu k úkolu, po cestě postřílíte, nebo pomlátíte několik znetvořených stvoření a sbíráte všechno, co má alespoň trochu jinou barvu než okolí. Sebrat totiž můžete prakticky všechno, od radiací nasátých bobulek až po lampičku na stole nějakého nebožtíka. Většinu pak rozbijete na součástky, které využijete v craftění. Super na tom všem ale je, že to nemusíte dělat sami.

Mimo hlavní a vedlejší mise tu probíhají event úkoly. Ty jsou stejné pro všechny hráče na mapě a zobrazí se vám jen pokud jste v danou chvíli ve správné lokaci. Těchto eventů je ale tolik, že se nemusíte bát, že něco prošvihnete. V jednu chvíli se na mapě odehrávají třeba 3 eventy najednou a vy se kdykoliv můžete za menší poplatek, v podobě víček od koly, teleportovat přímo na místo akce. Většinou se jedná o zničení nějakého super mutanta, vypořádání se s vlnami nepřátel, nebo zásobování skupinky přeživších. Za odměnu máte nové zbraně, zbroje, náboje nebo i nějaký ten materiál.

Vyzkoušeli jsme i využívání nového prvku C.A.M.P. Jedná se o udělátko, které někam položíte a zaberete si tak území pro sebe. Poté je jenom na vás, co si zde postavíte. My se rozhodli si vybudovat útulný dvoupatrový domeček, kousek od útesu s krásným výhledem na maják. Menu pro výstavbu na konzolích je příjemně přehledné a je tu obrovské množství věcí, co si do domu můžete přidat. Od craftovacích stolků až po nepotřebnou toaletu. Alespoň v téhle hře nepotřebnou. Problém ale nastává, když chcete opravdu něco postavit. Základního materiálu je pro tyto potřeby jako šafránu a postavit 20 dřevěných zdí, společně s podlahou a střechou nám zabralo více jak hodinu. A to prosím ve dvou lidech. Z rostoucích stromů totiž nedostanete ani třísku, i když na něj vyběhnete se sekyrou. Vaším jediným zdrojem dřeva tudíž zůstávají jen popadané stromy. Těch však v okolí nebylo dost, proto jsme se museli vydávat na daleké výpravy.

Systém C.A.M.P. má ještě jednu funkci a to že si jej můžete kdykoliv kamkoliv přivolat a přestěhovat všechen váš majetek, v takovém stavu, v jakém jste ho opouštěli. Na papíře docela super nápad, který vám dává určitou volnost a jistotu že se kdykoliv a kdekoliv můžete vrátit domů. Bohužel i tu jsem narazil na problém. Západní Virginie Falloutu 76 je lesnatým a skalnatým místem, kde hledat prázdnou plochu není úplně jednoduché. Proto se velice často stávalo, že jsem nedokázal najít dobré místo pro svoji dvoupatrovou stavbu, to i přes to, že se mi místo zdálo v pořádku. Pokud se mi ale zadařilo, fungovalo to perfektně a vše se mi přemístilo tak, jak jsem to zanechal.

Příliš tichá samota

Druhý večer jsem tedy nechal kamaráda vydechnout a vydal se čelit apokalypse sám. Hned na začátek vám odpovím: Ano, dá se to hrát bez skupiny přátel a to prakticky bez větších rozdílů. Dokonce se ani nemusíte bát, že si na vás bude někdo vyskakovat a dokola vás zabíjet. Do PvP souboje so totiž dostanete jen tak, pokud úder budete opětovat. Poté nepřítel zčervená a vy si můžete dát fér souboj. Pokud útok budete ignorovat, zranění, které obdržíte, jsou minimální. Potkal jsem takto osamoceného hráče, který evidentně nebyl u konzole. Využil jsem tedy situace a hrdinsky mu vystřelil dvě rány do hlavy. Z jeho health baru ubylo tak 5 procent života. Udolal jsem ho až 50 sečnými ranami sekyrou.

Když už jsme u té smrti, ani ta ve hře není nějakým strašákem. Když totiž zemřete, nepřijdete o všechny své předměty, pouze o materiál a nepotřebné předměty. Navíc se můžete spawnout nedaleko vaší smrti a tak rychle přiběhnout a vaše věci zase posbírat. Navíc se vám zdraví opět naplní a vyléčí vám všechny zlomeniny. Takže víc než trest bych to nezval free lékárničkou.

Jaký je tedy hlavní rozdíl v hraní o samotě? Mnohem víc na mě působila prázdnost a mrtvost světa. Ano, já vím! Atomovka! Bum! Všichni mrtví! Ten svět by tak reálně měl vypadat. Přes to všechno fakt, že se tu nenachází žádné živé NPC, jen umocňuje tu nicotnou prázdnost. Nakonec to prostě funguje tak, že běžíte od jedné lokace do druhé, kde se na vás vrhne 5 nakažených ubožáků, vy je s rukou v kapse postřílíte, vysajete všechno, co není přibité ke zdi, možná na počítači něco pomačkáte, abyste splnili úkol, a běžíte další kilometr dál, kde uděláte to samé. Nečeká vás žádná odměna ve formě rozhovoru, žádné náhodné setkání. Prostě jen tohle.

Není to až tak hrozné

Kdo to dočetl až sem, si nejspíš myslí, že se mi beta hodně nelíbila. Musím ale uznat, že i přes všechny výše zmíněné věci, jsem se docela bavil. Největší vinu na tom nejspíš nese samotná Západní Virginie, protože vypadá skutečně pěkně a objevovat její zákoutí, prozkoumávat rozpadlé města a jiné dominanty má prostě něco do sebe. Hra nabízí i originální a zajímavé herní prvky, jako třeba všudypřítomná radiace, která vám postupně snižuje maximální zdraví a dokonce vás může i zmutovat, do takové podoby, že dostanete nový perk. Může být dobrý, může vám taky pěkně znepříjemnit život. Způsob zlepšovaní S.P.E.C.I.A.L. systému, přes kartičky dovedností je taky velice zajímavý. Přítomný je i typický Falloutovský humor. Bohužel to není dost, abych prorokoval Fallout 76 více jak průměrnou hrou.

Shrnutí: Fallout 76 čeká ještě hodně práce k vypilování k dokonalosti. Špatnou zprávou je že vychází už za několik málo dní. Přes všechny chyby a útrapy, které jsem měl, jsem se u hraní docela bavil a věřím, že by hra mohla být časem velice dobrou. Nemyslím si však, že to vývojáři stihnou udělat do vydání.

Těšíme se na: