Dojmy z hraní Days Gone: post-apokalypsa pro PS4

Pomaličku se již stává milým zvykem, že za jednu z pravidelných zastávek pro své preview tour Sony volí naši krásnou Českou republiku. Poslední taková akce se odehrála ve starém a rozpadajícím se hotelu u rybníka Harasov na Mělnicku. V obklopení motorkářského dvoučlenného gangu jsme si zde mohli na tři hodiny osahat očekávanou PlayStation 4 exkluzivitu Days Gone. Vzhledem ke konkurenci, jaké tato hra musí čelit, a to ať už na poli žánrovém nebo na poli PS4, se může jevit jako černý kůň letošní herní sezóny. I když možná Days Gone nepatří mezi tituly, na které dychtivě čekáte, ukázka mi předvedla, že příběh Deacona St. Johna a svět, se kterým musí bojovat, vám naservíruje možná trochu nečekané ale velmi příjemné překvapení.

- Rozhovor se senior animátorem Days Gone o inspiraci, světě nebo freakerech

Překvapivě filmový zážitek

Na seznámení s hrou mi byly k dispozici dvě pasáže. První ukazovala samotný začátek. Představila mi nejdůležitější postavy od hlavního protagonisty Deacona St. Johna, přes jeho manželku Sarah, až k jeho věrnému parťákovi Boozerovi. Po asi hodince hraní, která kromě úvodu do samotného příběhu fungovala i jako takový tutoriál, hra samovolně přeskočila určitou pasáž a vpustila mě do prozkoumávání samotného otevřeného světa a jeho aktivit. Jak potvrdil přítomný vývojář, jednalo se o ukázku, kterou jsme ještě nemohli nikde jinde vidět. Bylo toho skutečně hodně, co zkoušet, a za celé tři hodiny, které jsem v Days Gone strávil, jsem nenarazil na limity dostupného dema.

Pojďme ale pěkně od začátku, protože v úvodní hodině mi Days Gone přineslo možná největší překvapení. Celá hra je totiž prezentována jako čistokrevná akce plná bojů s freakery v otevřeném světě. Mnohem více času jsem však strávil s kolou v ruce a sledováním filmečků (nebo načítacích obrazovek, o tom ale později). Není to však tak, že bych nevěděl, že se tvůrci soustředí na vytvoření kvalitního a velkého příběhu, jenom jsem nečekal, že toho bude až tak moc. Pamatuji si třeba na moment, kdy jsme v nádherně vypadající cut-scéně přijeli k nějakému tunelu, poslechl jsem si kus příběhu a mohl jsem se chopit ovládání. Najednou se na mě z temnoty vyřítil „ukřičenej“ freaker. Dvěma výstřely jsem ho poslal na věčnost, odměnou mi za to byl další krásný filmeček. Po filmečku následovala tříminutová pasáž, kde jsem „pokosil“ asi čtyři další potvory, prošel jsem jakýmsi bočním tunelem a… opět cut-scéna. Bohužel tím byl celý začátek značně rozkouskován.

Někdo by ale mohl namítnout, že se jedná pouze o začátek a časem se to určitě zlepší. Také se to ve druhé části podstatně zlepšilo, zdaleka to však nevymizelo. Důkazem je jedna z retrospektivních misí, které nás pravděpodobně budou doprovázet celou hrou. Deacon totiž sem tam vzpomíná na časy minulé a my si jeho vzpomínky budeme moci prožít. Tato mise trvala všeho všudy asi deset minut, za celou tu dobu jsem na DualShocku 4 zmáčkl tlačítko tak patnáctkrát, a to navíc v předem naskriptované bitce.

V každém případě však tímhle nechci říct, že bylo vše špatně, ba naopak, i přes to, co jsem výše zmínil, hraní byla zábava a od konzole mě museli dostávat násilím. Pokud totiž někdo chce vytvořit dobrou hru na tomto základě, je potřeba mít naprosto perfektně podaný příběh, a to je přesně to, v čem úvod hlavní dějové linky exceloval. Ihned od začátku jsem byl „zabořenej“ do své židle a s otevřenými ústy sledoval všechny ty detailně vytvořené filmečky. Nebylo to však dané jen grafickým zpracováním jednotlivých cut-scén, pohybů v obličeji a skutečného vytříbení kdejakého detailu, velkou měrou se o to zasadily samotné dialogy a dabing. Co se týče dabingu, ve svých poznámkách ho mám uvedený hned několikrát, protože mě skutečně bavilo poslouchat, co si postavy nejen říkají, ale také jak to říkají. Jednotlivé dialogy na sebe navazují, postavy si navzájem skáčou do řeči, nečekají jeden na druhého a tón jejich hlasu odpovídá skutečným událostem, které se zrovna okolo nich dějí. Dohromady to neuvěřitelně funguje a najednou zapomenete, že jste hru vlastně chtěli hrát a ne se na ni dívat.

Člověk už není pánem tvorstva

Když jsem se ptal přítomného vývojáře, co je podle něj na celé hře to nejlepší, odpověděl mi, že svět a jeho variabilita. Musím tedy jeho slova jednoznačně kvitovat, protože samotné zpracování jejich post-apokalyptického světa na mě udělalo skutečně dojem. Z každého koutu je totiž cítit, že člověk na této planetě už nevládne a že si mnohem více musí dávat pozor, kterým směrem se vydá. Rozbořené budovy, mrtvoly na silnicích nebo lovící freakeři neustále připomínají všudypřítomnou smrt. Nebezpečí vás tak může potkat kdekoliv. Jednou se mi tak stalo, že při pronásledování jiné osoby se mi do cesty z ničeho nic připletli nakažení vlci. Jelikož jsem s touto variantou nepočítal a brašnička s náboji zela prázdnotou, zemřel jsem. Při opakování stejného úkolu se však už vlci neobjevili, a tak si myslím, že to byla jen shoda několika okolností, které ale i podle slibu autorů mají ovlivňovat všechny aktivity ve světě Days Gone.

O tom, že graficky svět vypadá překrásně, není nijak důležité se dlouze rozepisovat. Každý, kdo už si pustil alespoň jedno video s gameplay záběry ví, že tato hra bude patřit po grafické stránce k vrcholům současné generace konzolí a zase jednou dokáže, že i na konzolové platformě se dají vytvářet grafické zázraky. A tak může být i radost se vydat do tohoto světa jenom na malou projížďku a dívat se kolem sebe jaké krásné prostředí vývojáři vytvořili. Při takovém projíždění jsem se dostal hned do několika různých lokací. Kromě zkázou zpustošených ulic měst jsem se dostal i do lesů nebo pouštní oblasti spíše připomínající savanu. Mimo to jsem v rámci průzkumu narazil třeba na děsivě vyhlížející tunel nebo obrovskou jeskyni. Tato jeskyně mi pak připravila klasickou scénu jako z filmu o Indiana Jonesovi. Stačily dvě sekundy uvnitř a už jsem pelášil zpátky ke své motorce, jelikož jsem za sebou táhl celé stádo nenakrmených freakerů. A věřte mi, skutečně jsem z nich měl obrovský respekt.

Otázkou tak zůstává, jestli je v tomto krásně zpracovaném světě co dělat. Stoprocentní odpověď vám však stále nejsem schopen dát. Během mého tříhodinového putování jsem ovšem narazil na několik událostí, které by mohly být ukázkou toho, co čekat při vydání. Zajímavá místa jsou na vaší mapě zobrazena otazníkem. Většina takových otazníků mi znázorňovala nepřátelské kempy, místa, která byla potřeba eliminovat, samozřejmě za vidinou nějakého toho zisku. Jindy mě takový otazník přivedl na místo, kde spolu bojovali freakeři společně s bandity. Jednoduchým způsobem jsem se tak zbavil dvou much jednou ranou a veškerý přítomný materiál byl můj. Fungují zde i náhodná setkání. Jednou jsem tak zachránil nebohého přeživšího od příšerné smrti snědení za živa a následně jsem ho mohl poslat do jednoho z místních přátelských kempů výměnou za prestiž. Dále tu také byly vedlejší mise, které z Deacona udělaly lovce odměn. Jsem si jistý, že nás toho bude čekat mnohem víc, jelikož jsem třeba nenarazil na žádnou skutečnou hordu (těch sto chudáků, co na mně vyběhlo z jeskyně se v tomto světě prý nepočítá).

Motorka je největší přítel člověka

Když už jsem zmínil přátelské kempy, myslím, že přišel čas se podívat i na ně. Měl jsem možnost navštívit dva různé kempy a ty jsou důležitou součástí celé hry a navštěvovat je budete poměrně často. V první řadě zde naleznete zadavatele všech různých úkolů. Mnohem častěji sem však budete chodit nakupovat a vylepšovat své vybavení. Pro tyto účely můžete v každém kempu narazit na obchodníka. Mimo něj je zde také mechanik, který by měl sloužit k vylepšování vašeho vozidla, tuto možnost však naše zkušební verze nenabízela, nebo jsem ji neobjevil. Pak zde ještě můžete narazit na sběratele trofejí či kuchaře. Ti od vás odkoupí různý materiál, který nasbíráte na cestách. Kromě platidla dostanete u dané komunity také prestiž. Co však naplnění této prestiže znamená, nevím, jelikož se mi toho nikdy nepodařilo dosáhnout. Předpokládám však, že tím získáme nové úkoly, vybavení či jiné výhody.

Dalším důležitým prvkem je motorka. Vývojáři se nechali slyšet, že by měla být jako další postava ve hře a hráč by si k ní měl dokázat vytvořit určité pouto. A skutečně, hned od začátku se stala mým nejvěrnějším parťákem. Nejenže funguje jako dopravní prostředek, zároveň ji používáte jako přenosné skladiště pro munici nebo jako možnost poslední záchrany. Několikrát mi doslova vytrhla trn z paty, když se na mně vrhala banda rozzuřených freakerů. Ve hře by mělo být spoustu způsobů, jak ji upravovat. První možností je již výše zmíněný mechanik, dále jsem také v jednom opuštěném domě objevil nějakou nálepku, a tak předpokládám, že se po světě takových doplňků bude válet hromady. Kromě vylepšování a zkrášlování však motorka vyžaduje i speciální starostlivost v rámci údržby. Je totiž potřeba vaše vozidlo opravovat a doplňovat benzínem. To by však mohla být ta otravnější část. Ono pořád dokola chodit a hledat kanystry s benzínem není bůhvíjaká zábava. Navíc, když váš Harley žere padesát litrů benzínu na sto kilometrů, brzy si budete říkat, jestli by vám nestačilo třeba jenom kolo. Kromě dolévání „šťávy“ je potřeba zajistit, že se z vaší motorky nestane nepojízdný šrot. Musíte tedy čas od času sesednout a využít nějaký ten sesbíraný materiál k opravě. A vzhledem k tomu, že číslo znázorňující stav vaší motorky klesne za každý výmol, do kterého najedete - za každý drobný skok, který předvedete - budete se opravě nejspíš věnovat častěji, než byste si přáli.

Samotné řízení mi přišlo poněkud těžkopádnější, na druhou stranu jsem ovládal těžkou silniční motorku a většinou jsem se proháněl po prašných cestách a „polňačkách“. Co jsem taky mohl čekat? Je tedy pravdou, že motorka reagovala i na změnu povrchu; na asfaltových silnicích držela podstatně lépe. Nečekejte však žádnou simulaci Harley Davidson 2K19. Ovládání je čistě arkádové a jednoduché. K dispozici máte také nitro nebo po zmáčknutí kolečka jde váš motocykl do driftu.

Zomb… Teda Freaker! Utíkej!

Ti, kteří ovládají svět Days Gone, se jmenují freakeři. Ačkoliv si je velice snadno můžete splést s jejich bratry zombíky, nenechte se mýlit. Vývojáři totiž dělají všechno pro to, aby se od populárních zombie odlišili. Nutno podotknout, že poměrně zdárně. Freakeři mají totiž určitá pravidla a odlišnosti podle kterých se řídí. Tím prvním, který si povšimnete velice brzy, je to, že existuje hned několik druhů takovýchto freakerů. Já se setkal hned se dvěma různými. Ten první se nazývá Swarmer a jedná se o nejtypičtější druh, vzniklý infikováním běžného člověka. Sám o sobě není velkou hrozbou, rádi se ale houfují do hejna, a když na vás vyběhne deset takových potvor, musíte se už pořádně snažit, protože dokáží nadělat pěknou paseku. Tu čest jsem měl také s Newty. Nákaza totiž zasáhla i ty mladší a právě z nich se stali Newtové. Infikovaní adolescenti, jejichž územím jsou vyvýšené prostory, odkud číhají na správný moment k útoku. A právě při souboji s nimi mi hlavou proběhla jedna myšlenka. „Není tohle už trochu moc?“. Nechci vypadat jako nějaký moralista, ale když jsem baseballovou pálkou mlátil stvoření, které vypadalo a křičelo jako desetiletý kluk, cítil jsem se poněkud divně. No, uvidíme, co na to americké matky…

Freakeři se také bojí světla, proto je ve světě za bílého dne mnohem bezpečněji. Využít to však můžete i během souboje s nimi, protože krátké posvícení baterkou do obličeje tato stvoření na několik sekund vyřadí z boje. Narazit na ně však můžete i když prší, díky zvuku deště jsou však jejich schopnosti podstatně omezenější a je snadnější se k nim nepozorovaně a hlavně neslyšně přiblížit.

V druhé části mého hraní jsem si mohl více osahat i místní strom schopností. Vývojáři mi velkoryse darovali 4 bodíky, které jsem pak mohl investovat dle libosti. Strom dovedností je v Days Gone rozdělený na tři části. Jedna se specializuje na zbraně na blízko, druhá na zbraně na dálku a třetí na schopnosti k přežití. Každá z nich je pak rozdělena na 5 dalších úrovní. Ty si odemykáte postupně v závislosti na počtu investovaných bodů. Skilly jsou nejčastěji směřovány na souboj s freakery a jen pár jich souvisí s tišším zabíjením nebo snazším sbíráním materiálu. Já osobně si hodně oblíbil místní verzi Dead Eye, která podobně jako v Red Dead zpomalí čas okolo vás a vy si můžete v klidu zamířit.

Ach ty loadingy

Po E3 si nejvíce lidé stěžovalo na technický stav a dropy snímků za sekundu. Po této stránce se hra posunula asi nejdál, jelikož byly snímky naprosto stabilní, a to i ve chvíli, kdy na mě běžela zmíněná tlupa z jeskyně. Mnohem hůř na tom však byl loading. Hned ten první po zapnutí nové hry byl možná delší než načítání do GTA Online. Skutečně to trvalo tak dlouho, že už jsem začínal nervózně pokukovat po místních pomocnicích, že se nejspíš něco rozbilo. Naštěstí nerozbilo a hra začala, loadingů však neubývalo. Nebyly už tak dlouhé jako ten první, pořád tu ale byly. A určitě si vzpomínáte, jak jsem na začátku zmiňoval časté filmečky. Ono totiž skoro každou cut-scénu vystřídá obrazovka s načítáním, a i když ne moc dlouhá, na plynulosti hraní to moc nepřidá.

Nakonec ještě zmíním pohyb „chytrých“ nepřátel, tudíž těch šťastlivců, ze kterých se ještě nestali masopojídající blázni. Ve svých poznámkách mám napsáno, že jsou chytří a hloupí zároveň. Jejich chytrost spočívá v tom, že spolu skvěle spolupracují, využívají početní výhody, obcházejí vás, hlasitě se domlouvají. Nejednou se mi tak stalo, že se mi v zádech objevil nepřítel, kterého jsem tam naprosto nečekal. Problém však nastal, když měl v ruce pistoli. Tak vychýlenou mušku jsem už dlouho nezažil a nedej bože, že se s Deaconem budete ještě pohybovat. Kulky lítají všude okolo a vy se v rychlém pohybu dostanete ke komukoliv a bezpečně ho podříznete mačetou. Zajímavé však je, že jakmile potkáte nepřítele se samopalem nebo snipera, jsou jejich rány až smrtelně přesné. Možná je to dané obtížností, na kterou jsem to zkoušel. Hra obsahuje tři volby obtížnosti, přičemž ta nejlehčí vám vypomůže auto-aimem.

Musím ale říct, že jsem si hraní Days Gone skutečně užil. Osobně se totiž řadím mezi ty, pro které dobrý a kvalitní příběh dělá hodně. A to je přesně to, v čem první hodiny excelovaly. Není to ale jen příběh, na co se můžete těšit. Je to i krásně zpracovaný svět, a to jak po stránce grafické, tak i po stránce designové. Je to možnost objevovat historii a tajemství post-apokalyptického Oregonu. Těšit se taky můžete na různé nepřátele, ať už z řad freakerů, lidí nebo zvířat. Sám jsem si vyzkoušel, že se taktiky soubojů různých frakcí nebo druhů liší, což je podle mého názoru super. A tak jediné vážné obavy mám z nahrávacích obrazovek a toho, že motorka bude více na obtíž než k užitku.

Pravdu o Days Gone se dozvíme 26. dubna 2019, kdy hra vychází na PlayStation 4 s českými titulky. Předobjednat můžete na Xzone.cz a GameExpres.sk.

Těšíme se na:

• dospělý a kvalitní příběh
• post-apokalyptický Oregon
• souboje s různými druhy frakerů a hordami
• perfektní filmečky

Bojíme se

• přehnaně moc loadingů
• že se staneme otroky naší motorky
• pro někoho by mohly být mise hodně lineární
• že hlavní příběh bude více film nežli hra

Shrnutí: Days Gone přináší na PlayStation 4 nádherný otevřený post-apokalyptický svět, kterých kupodivu není mnoho. Ještě méně jich je takových, které se primárně zaměřují na příběh a singleplayerový zážitek. Je však potřeba počítat s možností, že největší náplní hlavní dějové linky bude pozorování filmečků. Musím ale podotknout, že filmečků té nejvyšší kvality.