Když hra předčí všechna vaše očekávání.
Čtyři do stínu zahalené postavy se krčí za obrovským balvanem. Jedna z nich, menšího vzrůstu, pravděpodobně trpaslík, třímá v rukou válečné kladivo a nervózně oddechuje. Její tři společníci na ni upírají zrak v očekávání, kdy vydá rozkaz k útoku. Netrvá to ani minutu, ale pro naše společenství je to jako věčnost. "Aaarg!", vykřikne trpaslík a vyběhne zpoza balvanu s vyceněnými zuby a odhodlaným pohledem vstříc partě nic netušících gnollů, která právě hoduje na kupcích, jejichž karavana projížděla nesprávným místem v nesprávnou dobu. Dříve, než se monstra stačí zorientovat, vzduchem lítá kladivo, šípy a ohnivé koule. Nepřítel je poražen, kupce se však zachránit nepodařilo. Trpaslík hodí očkem po svých druzích a kývne hlavou k neporušeným bednám se zbožím, které zůstaly vedle převráceného vozu. Přece z tohoto podniku neodejdou s prázdnou. Prostě další den ve Faerûnu.
A přesně takto se hraje Baldur´s Gate 3, třetí díl kultovní cRPG série, která se notně podílela na vzniku žánru jako takového. Pokud jste někdy hráli DnD, případně i jeho počeštěnou variantu Dračí doupě, tak určitě víte, jak snadno se lze vžít do vaší postavy. Tvůrci z Larian Studios nám po dlouhých třech letech v předběžném přístupu servírují svůj ultimátní magnum opus, který předčil veškerá má očekávání. Bude vám záležet na tom, jakými kroky se bude ubírat vaše dobrodružství a na společníky nedáte dopustit. Možná se budete hlasitě smát, znechuceně křivit ústa, nebo dokonce i brečet, ale zcela určitě budete pohlceni. Tedy za předpokladu, že máte blízko k fantasy žánru, košatému a rozvětvenému vyprávění a nevadí vám pomalejší tempo, které přináší tahový soubojový systém. Jakožto celoživotní fanoušek videoher se při psaní těchto řádků tetelím blahem. Konečně letos vychází hra, která není postavena na planých slibech. Konečně dostáváme to, co si jako hráči zasloužíme.
Článek reflektuje subjektivní dojmy po třiceti hodinách v plné verzi. Nejedná se o recenzi.
Atmosféra jako z knihy
Baldur´s Gate 3 se odehrává 100 let po událostech druhého dílu. Pokud se obáváte, že potřebujete znát děj předchozích dvou her, tak nesmutněte. Samotní tvůrci se nechali slyšet, že to rozhodně není nutné, ale pokud jste hry hráli, bude se vám to hodit. Osobně jsem první Baldur´s Gate hrál kolem desátého roku svého života a pravděpodobně si dokážete představit, jak to dopadlo. Co se týče DnD a "Dračáku", tak jsem prakticky nepolíben. Během studia na střední škole proběhly sice pokusy o nějakou tu kampaň, ale nikdy to nevydrželo příliš dlouho. Na Baldur´s Gate tedy nahlížím očima zelenáče, který místy netuší, ale náramně si to užívá.
Již od dětství mám velice kladný vztah k fantasy žánru. Dalo by se říct, že je můj nejoblíbenější. Jako malý jsem hltal jakoukoliv knihu, ve které byly magické bytosti, kouzla a dobrodružství. I přesto, že již tolik nečtu, láska k fantasy zůstala. Atmosféra, která vás bude provázet příběhem nových "Baldurů" je naprosto okouzlující. Prostředí je pestré, zajímavé, neokoukané a naprosto mne pohltilo. Po zhruba třiceti hodinách v plné verzi jsem extrémně zaháčkovaný a když zrovna nehraju, tak přemýšlím o tom, co jsem mohl udělat jinak či lépe a jak mé dobrodružství mohlo nakonec dopadnout. Příběhových možností je ve hře opravdu spousta a je jen na vás, jakou cestou se vydáte. Měli byste ale pospíšit, čas se krátí.
Ten pocit, když vám něco vrtá hlavou
Základní premisa příběhu je poměrně jednoduchá. Byli jste uneseni na loď chapadlovitých monster, kteří vám do mozku implantovali parazita. Tím vás prakticky odsoudili k smrti. Tedy za předpokladu, že rychle nenajdete způsob, jak se jej zbavit a vyhnout se tím velice bolestivé transformaci na příšeru. Od tohoto okamžiku se vše začíná nabalovat a větvit a pokud bych vám zde popsal můj dosavadní průchod příběhem, pravděpodobně by byl odlišný od toho vašeho. Chci se nicméně vyvarovat spoilerů, a tak nebudu zacházet do detailů. Na každém rozhodnutí, které učiníte, záleží. Vaši společníci, ba i obyčejná npc, budou na vše reagovat.
Na každém rozhodnutí záleží.
Budete se chovat jako zločinec? Moc lidí vás nepochválí. Zachráníte nevinné? Vesničané vám budou děkovat až do skonání světa. Hra mi v tomto ohledu naprosto vyrazila dech a já díky tomu mluvím s každou postavou, kterou potkám. Co kdybych se dozvěděl nějakou důležitou informaci? Pokud je ve hře příliš textu, většinou mi to po pár hodinách začne vadit. V Baldur´s Gate 3 to ale nehrozí. Rozhovory jsou natolik zajímavé, že je vyloženě vyhledávám. A nehodlám s tím přestat. Zde by mohli narazit lidé, kteří se potýkají s angličtinou. Ta zde totiž rozhodně není jednoduchá a mnohdy staví na jemných, ale komplexních nuancích.
Ve čtyřech se to lépe táhne
Baldur´s Gate 3 můžete hrát jak sólo, tak i v kooperaci až pro čtyři hráče. Pokud máte partu kamarádů, která je ochotna investovat velkou porci času do hraní, rozhodně se domluvte. Budete si připadat jako při hraní DnD, z jehož pravidel titul přímo vychází (pátá edice). Ochuzeni nicméně nebudete ani v samostatném průchodu hrou, jelikož se k vám postupně přidají různorodí společníci. Libovolné tři z nich si lze vzít s sebou na výpravy, které budete podnikat z tábořiště. Ti, na které se nedostane, na vás mezitím počkají.
Pokud máte partu kamarádů, rozhodně se domluvte.
S každým společníkem lze konverzovat a postupně si budovat přátelství či vztah. Můžete je ovšem i naštvat. A to do takové míry, že se na vás permanentně vykašlou. Budu se opakovat, ale opravdu na všem záleží. Dávejte si tedy pozor na jazyk. Během dosavadního hraní jsem si ke všem členům skupiny vytvořil různorodé vztahy. Některé mám rád více, některé méně. Faktem ale zůstává, že každý nabízí zajímavý osobní příběh, jehož nitky se postupně rozplétají a já se toho nemohu nabažit. Zajímá mne minulost mých spolubojovníků a snažím se, abychom spolu vycházeli. Všichni jsou napsáni bravurně a nemohu se dočkat, až je poznám zase o něco více.
Velice komplexní záležitost
Z řádků výše jste mohli postřehnout, že se v případě Baldur´s Gate jedná o opravdu obrovskou hru. To může vypadat zprvu poměrně děsivě. Ono to místy také děsivé je. Jelikož hra přímo vychází z pravidel DnD, setkáme se s nepřeberným množstvím systémů a funkcí, které jsou pro neznalé poměrně složité. Sám se mezi neznalé počítám a lhal bych, kdybych tvrdil, že vše chápu. Hra vám sice občas poradí, ale většinu věcí se prostě a jednoduše naučíte za pochodu. Nenechte se proto odradit komplexním jádrem. Pokud se budete hře věnovat, náležitě vás za to odmění. V boji například využívejte svitky i ostatní předměty, jelikož na tom ve výsledku může záviset přežití vaší party. Krůček po krůčku. Nebát se a zkoušet. To samé platí pro tvorbu postavy. Ras a povolání je zde obrovské množství. V editoru postavy jsem strávil téměř dvě hodiny a nelituji toho. Můj trpaslík je prostě fešák. Doporučuji vyvarovat se videím typu "Nejlepší build pro...", hrajte co chcete a především to, co vás láká a baví.
Nejspíš jsem se zamiloval
Někteří z vás si možná řeknou, že přeháním. Ta hra přece nemůže být tak dobrá. Ona ale opravdu je. Baldur´s Gate 3 mi vyrazila dech a já si to neuvěřitelně užívám. Rozsah je natolik velký, že na pobřeží Faerûnu pravděpodobně strávím celý zbytek srpna. Díky znovuhratelnosti nejspíše nezůstane u jednoho průchodu, ale to ukáže až čas, což je komodita, které ke hraní tohoto skvostu budete potřebovat opravdu velké množství. Dlouhou dobu se mi nestalo, že bych se do příběhové hry natolik ponořil (naposledy snad u třetího zaklínače). Tvůrci z Larian Studios nám přináší titul, který si zaslouží veškerou pozornost, které se mu dostává. Pevně věřím, že si hra i po třiceti hodinách udrží své kvality a stane se tak mou srdcovou záležitostí. Je mi jasné, že jsem teprve na začátku cesty. Cesty lemované důležitými rozhodnutími, mrtvými nepřáteli a věrnými společníky, kteří by za mne dali život. Baldur´s Gate 3 je pro mne prozatím onou herní nirvánou, kterou jsem jako hráč, již delší dobu smutný ze stavu herního průmyslu, tak moc potřeboval. Skvělá práce, Lariani.
