Silná epizoda s velmi rozsáhlým prohloubením předlohy.
Ono "rozsáhlé prohloubení předlohy" vás mohlo překvapit pouze v případě, že jste nesledovali buzz kolem této epizody mezi recenzenty na sociálních sítích. Pokud jste jej totiž sledovali, pak víte, že se o této epizodě od začátku hovořilo jako o jedné z nejsvéráznějších. Zároveň jde o zatím nejsilnější příklad toho, jak tvůrci využili formát televizního seriálu pro doplnění mezer v příběhu hry, v tomto případě tedy i za cenu docela výrazné změny osudu jedné vedlejší postavy oproti předloze.
Dvojí role úvodní pasáže
Podobně jako v minulých epizodách, také zde je úvod epizody vystavěn okolo dalšího prohlubování historie apokalypsy - opět je to prohloubení náležitě mrazivé (týká se toho, jak armáda řešila evakuaci civilistů během prvních dnů), nicméně jeho dopad je poněkud oslaben tím, že je tato pasáž tak trochu na sílu naroubována na povídání mezi Jeolem a Ellie během jejich cesty.
Zároveň tedy tato pasáž slouží pro to, abychom mohli pozorovat sbližování obou postav, které začne na poměry čtrnáctileté dívky velmi dospělým a rozumným prohlášením ohledně zodpovědnosti za události v minulé epizodě. Určitá dospělost Ellie se projeví také v následující scéně, kde si "hraje s nožem" a divák je podobně jako ve scéně "Ellie byla aktivována" připravován na to, že tohle rozhodně není žádná bázlivá nebo neškodná dívenka.
Jako z jiného seriálu
Naprostá většina osmdesátiminutové epizody je ale věnována úplně jiné dvojici postav. Zatímco "survivalistu" Billa jsme v relativně srovnatelné podobě mohli vidět také ve hře, o jeho partnerovi Frankovi jsme tam pouze slyšeli z druhé ruky. Tvůrci seriálu se ale rozhodli právě na osudu této dvojice vystavět skoro celou třetí epizodu a je to velmi rozmáchlý, soběstačný příběh, který nejen svým obsahem a pojetím, ale také třeba hudbou působí jako něco docela jiného. Klidně by to mohl být samostatný film.
Konkurenční "zombie seriál" Walking Dead nedávno sklidil docela tvrdou kritiku za to, že se také pokusil věnovat několik epizod naprosto samostatným příběhům. Pokud tedy tuhle epizodu TLOU naopak recenzenti a diváci vyzdvihují jako jednu z nejlepších, musí to být především díky mimořádným kvalitám jejího příběhu, stojícího na excelentním hereckém výkonu zmíněné dvojice. Pravděpodobně se najde pár takových, kteří celou tuto epizodu označí za nějakou "woke propagandu", ale v tom případě jim zcela unikla upřímnost a poctivost tohoto příběhu. Právě díky těmto mimořádným vlastnostem je pointa celé sekvence tak silná a účinná.
Perfektní napojení
Příběh Billa a Franka byl taková síla, že jsem si docela oddechl, když se ke konci epizoda vrátí obloukem zpátky k Joelovi a Ellie. Jejich konfrontace se situací v Billově domě je zahraná velmi přesvědčivě, s mnoha povedenými drobnými nuancemi. O to větší bomba pak vybuchne, když tvůrci odhalí přímé napojení pointy příběhu předchozí dvojice na tu aktuální - je to moment, kdy obzvláště Pedro Pascal vytáhne velký kalibr hereckého umění a získáme vzácnou příležitost vidět, co Joel ve skutečnosti cítí pod vším tím drsným povrchem jeho osobnosti a vystupování.
Zároveň tak začne mnohem lépe šlapat dynamika vztahu mezi Joelem a Ellie: tento vztah je díky povaze televizního hraného média přeci jen lidštější a přirozenější, než u animovaných postaviček ve videohře. Poprvé jsem si tak uvědomil, že ačkoliv tohle možná není přesná kopie "Joela a Ellie z videohry", je velmi dobře možné, že v některých ohledech Pedro a Bella tuto předlohu nejen doženou, ale i překonají. O to více se tedy těším na čtvrtou epizodu příští týden, protože podle upoutávky bude víceméně celá o putování ústřední dvojice, včetně pověstné drsné scény s Joelovou lekcí opatrnosti vůči cizím lidem.
