Dragon Age: Volání - Zplozenci nikdy nespí

Sága Dragon Age pokračuje nejen v rámci her, ale i díky knížkám. Před rokem jsme tu měli Ukradený Trůn, pojednávající o budoucím králi Marikovi a boji Fereldenského odboje proti krutovládě císařství Orlais, a nedávno konečně vyšlo pokračování nazvané Volání, jehož hlavním hrdinou je opět král Marik, ovšem tentokrát má na starost něco docela jiného než osvobodit svojí rodnou zem.

Šedí strážci, hlaste se

V knížce však nesledujeme pouze Marika, tentokrát autor spoustu prostoru věnoval skupině šedých strážců, jež se do Fereldenu vrací po více než 200 letech vyhnanství. Skupina sestává např. z neohrožené velitelky Genevieve, elfské čarodějky Fiony, lovce Kella nebo mladého lotra Duncana, jehož potkáme i na začátku hry Prameny. A co mají vlastně za úkol?

Strážci to rozhodně nemají jednoduché, protože jen oni mohou odvrátit blížící se zplozeneckou Nákazu, jež by mohla propuknout díky tomu, že odporní zplozenci zajali bratra velitele Genevieve. Něco takového má 2 háčky. Zaprvé, zplozenci NIKDY neberou zajatce, a zadruhé Bregan, jak se onen bratr jmenuje, zná umístění starých bohů, tedy draků, s jejichž pomocí zplozenci zaplaví svět nákazou dříve než bychom řekli "Arcidémon".

Možná vás napadá, proč jsme ze začátku mluvili o Marikovi jako hlavní postavě. Hrdinný král se totiž přidá ke skupině Strážců, protože jen on zná cestu do míst, kde by měl být Bregan držen. To místo není nic jiného než thaig Orthan v Hlubokých Cestách, kde v knížce Ukradený Trůn přepadly Marika a jeho přátele hordy obrovských pavouků. Pro Marika to pochopitelně není snadný návart, ale i přesto se rozhoduje dělat Šedým Strážcům průvodce, a tak může začít dlouhá cesta skrz Hluboké Cesty.

Verdikt?

Volání se rozhodně povedlo. Překvapil nás hlavně jeden menší zvrat, resp. obrat o 180° v rámci příběhu, navíc každá postava je vymyšlena dobře a během čtení občas odkrýváme jejich minulost, a jednou nás autor zavede i do Úniku, známého z herní předlohy, kde si také užijeme minulost hrdinů, avšak trochu jinou. Co nás však docela zklamalo, byl až moc rychlý konec. Celé vyprávění je poměrně detailní, což nám vyhovovalo, a najednou se dostáváme ke konci a vrchol v ději přelouskáme během pár minut. Myslíme, že konec by si zasloužil trochu více protostoru, ale i tak jde o jediný problém. Jinak si nemáme nač stěžovat. Knížka není ani moc krátká, ani moc dlouhá, příběh nemá žádná hluchá místa, nenarazili jsme ani na nudné pasáže, zkrátka herní knížka, jak má být.