Dying Light: The Following - když parkour nestačí

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Polští vývojáři ze studia Techland mají na DLC svůj vlastní názor. Oproti současným trendům totiž nabídli něco, co lze bez větších výčitek považovat za zcela novou hru. Pokud jste neunikli marketingové masírce před vydáním hry, patrně jistě víte, že rozloha přídavku The Following je větší, než celá původní hra i se svými přídavky. Rozloha hry je však tím posledním důvodem, který dělá z The Following naprosto novou hru.

Změna prostředí je totiž zcela zásadní a do velké míry mění celou hratelnost. Hned v úvodní sekvenci opustíte město Harran, které jste sice zachránili před totální destrukcí, přesto ale poslední zbytky lidského pokolení umírají na nedostatek léku Antizin. Opět v roli Kylea Cranea se tak vydáte na další záchranou misi. Venkované žijící kolem města jsou prý totiž údajně proti nákaze imunní a je tak na vás, abyste zjistili, co je na tom pravdy.

Už v úvodní sekvenci se rozloučíte s městem Harran, které vyměníte za tzv. Countryside. Členité město plné výškových budov a všelijakých překážet vyměníte za široké pláně, které od sebe oddělují několik kilometrů vzdálené farmářské osady. Zatímco ve městě jste mohli prakticky kdykoli za pár sekund zdrhnout přes střechy svým pronásledovatelům, zde se není kde schovat. Na řadu tak přichází novinka v podobě bugin, které vám pomohou přežít dlouhé roviny, kde v okamžiku, kdy jdete po svých, jste už prakticky mrtví.

Parkour? Ne, díky. Radši buginu

Na Dying Light jsme v recenzi chválili především povedený parkour. Ten samozřejmě zůstává ve hře beze změny, avšak jeho význam ustupuje daleko do pozadí. On totiž akrobatický běh po dlouhém poli plném zombíků je prostě jenom běh. Není kam vyšplhat, co přeskočit, kam se sklouznout pro úkryt. Zombie akce v tak otevřeném a pustém prostředí si přímo říká o nějaký ten dopravní prostředek, ke kterému se dostanete ihned na začátku. Právě vaše bugina bude tím hlavním, co mění celou hratelnost Dying Light a přestože tolik oblíbený parkour ustupuje do pozadí, nově nabité přátelství muže a benzínového stroje atmosféře hry nikterak neubírá.

„K provozu vaší buginy budete zcela logicky potřebovat i benzín, který je v post-apokalyptickém světě cennou komoditou sám o sobě.”

Rozhodně to ale nebude žádná idylka - stejně jako podléhá zkáze a opotřebení vaše výbava, podobně na tom je i váš vůz, ne-li ještě hůře. Upravitelných je hned pět oblastí, alespoň co se týče výkonu a bohužel celá pětice je extrémně náchylná k poškození. Stačí sjet z vyasfaltované cesty (kterých je naprosté minimum) a už vaše kola a tlumiče dostávají permanentní zápřah, který má za následek pomalý, přesto kontinuální rozpad vybavení. Stejně jako zbraně tak musíte i svého miláčka opravovat, což budete dělat opravdu velmi často. I bezstarostná jízda dá zabrat právě tlumičům a kolům a co teprve, když naberete cestou pár stromů a ještě vás cestou napadne skupinka rychlých volatile zombie, které se jen tak nedají setřást.

K opravám slouží naštěstí pouze jedna komodita - šroubky. Ty naleznete především pod kapotami jiných aut a věřte mi, že jich nikdy není dost. Už dlouho jsem nezažil takovou videoherní radost, jako když jsem narazil na parkoviště plné aut, nebo zasekaný železniční přejezd, který přímo vybízel k prošmejdění opuštěných vozidel. Životadárné šroubečky však nebudou jedinou komoditou, po které půjdete jako zombie po čerstvém lidském mozku. K provozu vaší buginy budete zcela logicky potřebovat i benzín, který je v post-apokalyptickém světě cennou komoditou sám o sobě. Kromě kapot aut tak budete prozkoumávat i jejich nádrže a samozřejmě i benzínové pumpy, které nabízí daleko větší šanci k lepšímu lupu. Vaši buginu pak lze samozřejmě i vylepšovat - lepší tlumiče, výkonnější motor, odolnější kola nebo dokonce i nitro, to nikdy nesmí chybět. Nainstalovat lze samozřejmě i různá brnění, takže z plechové rachotiny nakonec můžete udělat obrněný vůz s plamenometem vepředu a pokládáním min vzadu. V herním menu totiž přibyl další strom dovedností, kde si za získané schopnosti můžete právě vylepšovat svou buginu.

Pěšky ani krok

Výměna členitého města za dlouhé pole a louky s minimem úkrytů za rychlou buginu je rozhodně odvážným krokem. Náhle totiž dělá z Dying Light takřka novou hru. Obměna je to rozhodně vítaná a dobře provedená, přesto mě hra chvílemi bavila o poznání méně, za což může právě výměna volného pohybu za jízdu buginou. Jízda sama o sobě je poměrně zábavná, hra nabízí povedený arkádový jízdní model a dobře do celkového vyznění hry zapadá. V mnoha ohledech však bugina působí jako koule u nohy, než nově narostlá křídla, která vás dostanou na místa, kam byste se pěšky stěží dostali. Snaha následovat realistickou nitku má za následek to, že v případě vaší smrti zůstane bugina přesně tam, kde jste ji nechali. Kámen úrazu je pak v tom, že jakmile z jakéhokoli důvodu vystoupíte a ocitnete se uprostřed otevřeného prostředí, velmi rychle se na vás seběhnou nepřátelé a vaše smrt může následovat velmi rychle.

V takovém případě se ocitáte na nejbližší strážné věži a vaše bugina může být i stovky metrů daleko a je velmi otravné (a není třeba zmiňovat, že i velmi nebezpečné) se k ní vracet pěšky zpět. Samozřejmě je tu ještě možnost vrátit se po svých do nejbližšího outpostu a buginu si pomocí rádia přivolat, ale ve většině případů je právě nejbližší úkryt ještě několikanásobně dále než bugina samotná. Další věcí je pak již zmíněná neustálá nutnost buginu opravovat, některé součástky se totiž rozbíjejí pouze obyčejnou jízdou. Postupem času tak může být poměrně otravné, že kromě surovin na výrobu zbraní a dalšího příslušenství musíte ještě vysávat nádrže ostatních aut a hledat suroviny na opravu vaší buginy.

Vše je o zkušenostech

Systém vylepšování postavy se samozřejmě nezměnil, takže získáváte zkušenosti za to, co děláte. Hbitý parkourový pohyb dává zkušenosti, které umožní právě vylepšení parkouru, zabíjení zombie vylepšuje sílu a útočné chvaty a stejně tak používání zbraní nebo zmíněné řízení buginy. Zkušenosti a tím pádem i zkušenostní body naskakují poměrně rychle, možností jak je investovat je ale velká řádka, takže se nemusíte bát, že hned v půli hry už budete mít svou postavu vyšperkovanou na maximum. Nechybí ani tzv. legendární strom zkušeností, který se odemkne poté, co jeden z pěti stromů zkušeností vylepšíte na maximum. V ten moment vás čeká dalších více než 200 úrovní, které budou vylepšovat vaši sílu, zdraví, ale také odemknou nové a lepší zbraně. I po dohrání příběhové části tak bude rozhodně co dělat. Pokud jste majitelem předchozího Dying Light, hra si najde váš save a pokračujete tam, kde váš Kyle Crane skončil. Rozhodně tak uvítáte všechny zbraně a nasbírané suroviny z původní hry. Do hry přibylo i několik nových zbraní, jak na blízko, tak na dálku, z nichž nejzajímavější je kuše, kterou dostanete hned v začátcích hry, a lze si do ní vyrobit několik druhů šípů.

„Z počátku příběh trochu zarazí právě díky přílišnému sklonu k okultismu a tajemnu, brzy se však vše začne zajímavě proplétat.”

Mírně jsem již nakousnul příběhový režim, který se točí právě kolem obyvatel venkova, kteří jsou údajně imunní vůči zombie viru. Narazíte na lidi, kteří jsou kousnutí již několik týdnů a jsou zcela v pořádku a to vše díky magickému kultu a jejímu vůdci - Matce. Jak tušíte, příběh se točí kolem mystiky, která se však často proplétá se surovostí a realismem tam venku. Z počátku příběh trochu zarazí právě díky přílišnému sklonu k okultismu a tajemnu, brzy se však vše začne zajímavě proplétat a nenechají na sebe čekat ani takřka šokující zvraty, které rozhodně překvapí. Vše pak završí konec příběhu, který má dokonce hned dva různé konce a rozhodně doporučuji nezůstat jen u jednoho.

„The Following lze bez okolků označit jako zcela novou hru, která přináší nejen nové prostředí, ale i velké úpravy v hratelnosti.”

Co mnoho hráčů zamrzí je naopak samotný průběh hry, kde se sice dá mluvit o příběhu, ten je však rozkouskován do několika etap. Posun v příběhu je totiž podmíněn plněním vedlejších misí, díky kterým stoupá váš kredit u místních obyvatel, je tak třeba vždy splnit několik vedlejších misí, abyste se v příběhu pohnuli dále. Nutno dodat, že samotné vedlejší úkoly jsou rozmanité, zábavné a do značné míry vlastně fungují i jako mise příběhové, protože rozšiřují celkové znalosti o prostředí a zápletce samotné. Nicméně hrát s tím, že musíte splnit ještě asi čtyři vedlejší mise, aby se “něco” událo, je trochu frustrující.

Dying Light: The Following je hodnotným rozšířením původní hry, obzvláště vezmeme-li v potaz, že je součástí Season Passu. The Following lze bez okolků označit jako zcela novou hru, která přináší nejen nové prostředí, ale i velké úpravy v hratelnosti. Novinka v podobě buginy a dlouhých lán, na nichž pěší chůzí rozhodně nepřežijete, je sice novinkou zábavnou a dalo by se říci, že i dobře zakomponovanou do soukolí hry, přesto mě nutnost neustále se starat o buginu často spíše otravovala. K tomu se přidala i mapa, které je vskutku rozlehlá a nemožnost využít rychlé cestování vás bude štvát daleko více, než v původní hře.